Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532042/bmid_les-v-dome-65c9dafa7c2c6.png
4
4595
4595
Dětská hrdinka nového románu Aleny Mornštajnové se zdá být všem na obtíž. Otec se vypařil během povodní, matka raději tráví čas se svými amanty a dědeček s babičkou, kterým zůstala viset na krku, pro ni nemají jediné vlídné slovo. Mlčenlivá cácora, jak jí nedůtklivá babička přezdívá, tak vede hodně osamělou existenci, jen s nástupem do školy vymění svou imaginární kamarádku Moniku za přátelství s živelnou a upovídanou spolužačkou Ester, v jejímž stínu pak tráví nelehká léta dospívání. Stále se však nemůže zbavit hluboce zakořeněného strachu z lesa, který v ní probouzí děsivé vzpomínky. Ale o takových věcech se v jejich domě nikdy nemluví Dosud nejtemnější příběh z pera oblíbené české autorky, o jehož protagonistku se až do poslední stránky nepřestanete strachovat.... celý text
Přidat komentář
Negativní reklama, taky reklama. Je fakt, že takovéto díla se čtou od ní dobře. Autorka má smysl pro text. Asi chápu i negativní ohlasy na nějaké způsoby vyprávění a to, že dílo nemá moc naději v textu, ale na druhou stranu je napsáno silně a čtivě. A život není vždy pohádka a kniha asi ne vždy musí mít echt poselství, aby kritici byli spokojení. To už je samozřejmě pak otázka s kauzou ToyBox. Osobně to vnímám, že pokud došlo k této divné inspiraci, tak je to politováníhodné a dost špatně ošéfované s komunikací. Pokud hodnotím dílo bez ohledu na okolní svět, tak povedené. S ohledem na okolní svět je to dost smutné.
Nevěděla jsem, co mě čeká - nečetla jsem ani rozhovory s autorkou, ani anotace, tím méně komentáře. Byla jsem nepopsaný list, na patře mi ale doposud zůstávala jakási pachuť z poslední knihy A.M. Listopád.
Les v domě určitě překryl onen dosavadní pocit nepříliš vydařeného příběhu v minulé knize, ale dal mi zabrat. Možná proto, že nejsem schopna pochopit situaci popsanou v knize? Že jsem se nikdy s něčím podobným (naštěstí) osobně nesetkala, ani neznám nikoho, kdo by zažil něco takového? Nevím, ale jedním jsem si jistá: při čtení knihy jsem byla střídavě smutná, vzteklá a nevěřící. Nedokázala jsem zůstat v klidu a vidět popsané události s nadhledem, protože některé se zcela vymykaly mému chápání. Takže soudím, že je autorka napsala dobře.
Je to zvláštní, ale při četbě se mi vybavovala kniha P. Braunové Evička lhářka, žhářka, ačkoli se samozřejmě věnuje jinému tématu. Podobně jako tady, ani tam jsem neviděla východisko, světlo na konci tunelu. U knihy pro dospělé je to sice deprimující, ale tak nějak pochopitelné. U dětské knihy mi to připadalo jako podraz na malé čtenáře.
Tak nějak nevím jak knihu hodnotit. Oslovilo mě téma a styl jakým byla napsána? Ano. Atmosféra lesa, domu a jeho obyvatel byla vykreslena zároveň podrobně i povrchně. O tom, co se v Cácořině dětství přesně dělo se dozvídáme až na konci, ale jelikož jsem narazila na články ohledně možného plagiátorství, tak jsem věděla, co se v domě děje a čeho jsou ostatní mlčenlivými svědky. Za co musím bohužel strhnout hvězdu je, že styl a téma psaní pro mě není typická "Mornštajnovka", ale je to podobné spíše Petře Dvořákové, jejíž Zahradu jsem přečetla před pár dny. U A. Mornštajnové jsem prostě už zvyklá na něco jiného, chybí zde odlehčení i drobný humor, který její předchozí knihy obsahovaly. Zde byla jen beznaděj a nekonečný smutek.
Říkáte, že kniha byla předvídatelná,
říkáte, že byla psaná moc jednoduše,
říkáte, že byste radši románovou kroniku...
Tak já vám něco povím: dobré to bylo. (I když pro Les v domě škoda, že jsem četla Vrány od Dvořákové. Ty jsou totiž super.)
Cácora byla taková, jaká nutně musela být, divím se, že vůbec měla vůli k životu. Možná působila na některé čtenáře nesympaticky, ale nevím, jak by se měla podle nich chovat, když prožila to, co prožila?
Za mě ukvapený konec, velké wow se nedostavilo - možná mi chyběla větší hloubka - emoce.
Také nedokážu bohužel kvůli rozjeté kauze říct, jestli byl děj předvídatelný, nebo od kdy se přesně rozkryly karty... to opravdu čtenářskému zážitku uškodilo.
Oceňuji citlivost, jakou se téma uchopilo.
Jinak - určitě zůstane Les v domě v mojí knihovně vedle ostatních děl paní Mornštajnové.
Ze všech autorčiných děl se mi tato kniha četla nejhůře. Nudné, roztahané, předvídatelné.
(SPOILER)
!!! POZOR SPOILERY !!!
Po přečtení nějakých dvou knih jsem si AM na DK dala do oblíbených a těšila se na další knihy, co napíše. Listopád nebyl špatný, ale neseděl mi (alternativní historie), očekávání knižní novinky mi trochu pokazily debaty kolem originality příběhu. Všechny diskuse a obvinění z plagiátorství vyzradily pointu, což mi před čtením tolik nevadilo, ale zpětně si říkám, jestli mi to nemohlo pokazit dojmy z četby a vyznění celé knížky.
Začít musím zpracováním knihy. Překvapilo mne poměrně velké písmo a široké okraje stránek. V době, kdy se hovoří o krizi papíru, mi to od Hostu přišlo jako rouhačství, a kdyby byla menší písmenka a menší okraje, kniha by měla tak pětinovou šířku. Přečetla jsem za několik hodin.
Příběh jako takový mne příliš nepohltil a po celou dobu jsem cítila odstup. Styl i jazyk vyprávění mi přišly jednoduché, jako kdyby to ani nepsala Mornštajnová. Téma, prozrazené na internetu, bylo zpracováno tak jinotajně, že bych ho - dokud to autorka nevybalila "na plnou pusu" - neodhalila ani kdybych chtěla. Asi to bylo vyzrazením pointy, ale šok se nekonal, i když znechucení ano. Z hlediska děje zůstalo příliš mnoho nedotažeností (co se stalo s tátou, proč se nevyřešil Jakub), na což u autorky taky nejsem zvyklá. Hrozné mi přišlo, že když už hrdinka věc pojmenovala, bylo to všem jedno. Žádná katarze a pocit zadostiučinění. A to, jak pak situaci vyřešila, sice po tom všem dávalo smysl, ale čemu tím prospěla? Po té vší délce si člověk jen říká, že skončí v base a co z toho...
Pokud ve mně zůstaly nějaké pocity, tak spíš bezútěšnost a frustrace ze stavby celého příběhu. Vím, že Mornštajnová tvrdila, že chce napsat něco úplně jiného, ale za mne se jí to nepovedlo a kniha mi, navzdory několikaleté přípravě, přišla šitá horkou jehlou. Můj názor je, že by se měla vrátit k "rodinným kronikám ", ve kterých vynikl její jazyk a kterými mne oslnila.
Knihu jsem přečetla rychle, především druhou polovinu. Chtěla jsem už vědět, jak to skončí... Nebo snad, aby to už skončilo? Přiznám se, že sama nevím. Celou dobu čtení jsem si k Cácoře nějak nemohla najít cestu.
Ano, téma je silné, šokující, nechutné. Ale téma netvoří příběh. Vyprávění jde, alespoň pro mě, hodně po povrchu. Chybělo mi i hlubší vykreslení dalších postav, jejich pocity... Babi a Jakub mě vlastně zajímali víc než sama Cácora.
Dala jsem si trochu odstup od těch všech zveřejněných informací ke knize a knihu přečetla až nyní. Dobře jsem udělala. Musím tedy říct, že to bylo pro mojí přecitlivělou duši těžké čtení, ale zároveň tak čtivě napsané, že jsem se nemohla odtrhnout. I přes ten pesimismus, smutek, ublížení a osamění v rámci rodiny dávám 5 hvězd. Psát o takovém tématu tak lehce je neuvěřitelné.
Jak popsat čerstvý dojem po dočtení?Uff...přátelé,je mi z této knihy poněkud nevolno. K něčemu takovému by měli přidávat příbalový leták s dávkováním,vedlejšími účinky a varováním pro rizikové uživatele. Skvěle napsaný příběh, ale nervák od prvních stran.
AM. Mám velmi ráda, mám přečtené všechny její knihy. Ať už inspirace přišla odkudkoliv, kniha se mi vryla do paměti. Jsem maminka malé dcerky, takže to pro mě byla síla! Navždy budu sledovat signály a chránit ji.
Vynikající knížka od Aleny Mornštajnové. Citlivě zpracované téma, plné emocí a smutku. Obdivuji autorku, jak to dokázala napsat. Jak vše vyplouvalo postupně na povrch a napínavý závěr.
Cetla se lehce, pribeh ale smutny. Tyhle hnusy by se nemely dit, takhle by se matky nemely chovat, tohle by deti nemely zazivat. Tak moc mi cacorky bylo lito.
Já vůbec nevim co si o knize myslet líbilo/nelíbilo..? Jediný co vím že knížku hodně dlouho z hlavy nedostanu
Ať se o této knize psalo cokoli, nevidím do toho, nemohu tomu věřit či nevěřit ani stavět na tom svůj úsudek. Pro mě je podstatné, že se knížka dobře četla, držela mě v napětí a zamávala mými emocemi. Strhávám jednu hvězdu za několik nelogických nebo špatně uvěřitelných částí příběhu, ale i tak mi kniha přijde povedená a stojí za přečtení.
Velmi smutná kniha, velmi smutný příběh. Tak drsně reálné. Bylo mi líto jak dcery, tak i její matky. Taková bezvýchodnost, marnost, beznaděj táhnoucí se celým životem... Nemyslím jen ten "les".... Ale i rodinné vztahy plné hádek, absence opravdové lásky, ať už rodičovské či partnerské... Ovšem opět krásně napsané, dá-li se to tak nazvat. Alena Mornštajnová prostě umí.
Já Vám nevím...příběh napsán hezky, čtivě, i když místy až pořád stejně v první polovině...smutný, krutý, až mrazivě reálný...ale nějak mi k Aleně tento příběh nešel. Všechny její knihy byly za mě naprosto dokonalé, perfektní a skoro každé bych dala 100% ale tahle kniha je jiná a nějak mi k ní prostě nesedí, asi jsem zvyklá na její úplně odlišný žánr. Ale za přečtení určitě stojí.
Možná se někomu zdá kniha ufňukaná, ale mně se naprosto trefila do mého sentimentálního období. Naprosto rozumím cácořinému rozhodnutí odsouvat všechny negativní vzpomínky stranou... Ale ony nás stejně jednou doženou.
Po dočtení knihy cítím ve vzduchu vůni jehličí...
Bohužel z mého pohledu nejméně povedené dílo od A. Mornštajnové. Jediné, co můžu vyzdvihnout, je perfektně vykreslená postava Cácory a velmi čtivý styl psaní. Jinak nic. Nic se prostě nedělo, najednou to celé skončilo. Konec byl za mě ok, ale zase - bylo to jen suše popsáno na několika málo posledních stránkách.
Chybělo mi takové to wow, kdy se mnoho osudů protne v jeden, jak to autorka umí (Tiché roky, Listopád).
Knihy od autorky mám hodně ráda a ani tentokrát nezklamala. Příběh byl zajímavý, smutný, nutil čtenáře knihu neodložit. Chvílemi nudné zápletky, ale na konci knihy postupně docházelo k pořádnému rozuzlení a dočítala jsem s velkým šokem. Silný příběh, který je bohužel blízko reálnému světu.
Přečtená za jeden den. Bezútěšná. Deprimující. Děsivá. Tolik smutku a zla, co si dovedou lidé působit... Mornštajnová píše skvěle, přečetla jsem od ní všechny knihy a každá mě chytla za srdce a Les v domě není výjimkou. Těžké téma, ale napsáno tak čtivě a reálně, že jsem se neodtrhla.