Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532042/bmid_les-v-dome-65c9dafa7c2c6.png
4
4596
4596
Dětská hrdinka nového románu Aleny Mornštajnové se zdá být všem na obtíž. Otec se vypařil během povodní, matka raději tráví čas se svými amanty a dědeček s babičkou, kterým zůstala viset na krku, pro ni nemají jediné vlídné slovo. Mlčenlivá cácora, jak jí nedůtklivá babička přezdívá, tak vede hodně osamělou existenci, jen s nástupem do školy vymění svou imaginární kamarádku Moniku za přátelství s živelnou a upovídanou spolužačkou Ester, v jejímž stínu pak tráví nelehká léta dospívání. Stále se však nemůže zbavit hluboce zakořeněného strachu z lesa, který v ní probouzí děsivé vzpomínky. Ale o takových věcech se v jejich domě nikdy nemluví Dosud nejtemnější příběh z pera oblíbené české autorky, o jehož protagonistku se až do poslední stránky nepřestanete strachovat.... celý text
Přidat komentář
Citlivě a krásně napsané. Škoda, že kauza okolo knihy mi prozradila o čem to bude. Je to téma, které mi nebylo příjemné, ale autorka tyto tabu odkrývá ráda a je to dobře, děje se to všude okolo nás a vždy trpí oběť. Jsem ráda, za další knihu od autorky. Doufám, že kauza okolo knihy ji nezastaví v pěkném a originálním psaní.
Kniha ve mně zanechala mnoho otázek, na které bych potřebovala odpovědi. Závěr byl až moc rychlý. Každý bude vnímat knihu jinak. Jsem ráda, že jsem si ji přečetla, ale stále u mě vedou jiné knihy od paní spisovatelky.
Perfektně napsaný příběh,ze kterého mrazí a z kterého mi bude ještě hodně dlouho úzko. I přes to jsem se od čtení nemohla odtrhnout a musím dát 5 hvězd jako u Hany.
Na čtení jednohubka, která se ale dostane pod kůži. I kdybyste chtěli číst pomaleji, nemůžete, protože se nutně musíte dovědět proč. Paní Mornštajnová má dar nevyhýbat se "zakázaným" či "citlivým" tématům a vytvořit velké příběhy. V závěru jsem si myslela, že cácora půjde spíš na policii, přišlo mi, že takto si ublížila ještě víc sama sobě, ale kdo si může dovolit soudit, jaké pocity v takové dušičce od dětství doutnají a není divu, že se v závěru opravdu rozhořely plemenem.
Dlouho se mi nestalo, že bych knihu přečetla jedním dechem za pár hodin. Nedokázala jsem se odtrhnout. Konec byl možná moc rychlý, ale hvězdičku bych za to neubírala. Ve finále jsem se stejně neubránila husí kůži a spadlé bradě.
Knihu jsem před chvílí dočetla a musím říct, že příběh je krásně napsaný, jestli se to dá o takovém tématu říct. Ač jsem se snažila necist problémy okolo knihy, tak přeci jen se ke mě několik informací dostalo, což mě připravilo o to "překvapení" kdy čtenáři dojde, cože se tam vlastně děje, co je v pozadí a přitom to tam celou dobu je. Ano kniha není veselá, ale bohužel takový život někdy je. Trochu se mi do knihy nechtělo, protože se mi nechtělo číst o určitých věcech, ale moje obavy byly téměř zbytečné. Paní Mornštajnova odvedla pěknou práci. Kniha se zabývá hlavně tím, jaký dopad má to, co zazijeme v dětství. Mě konec vlastně nepřišel tak špatný, udělala, co udělat musela a konečně ukončila minulost a možnost, aby se vše opakovalo. A vlastně tím odkryla ještě jedno tajemství. Mě se kniha moc líbila a pocity z ní se ve mě budou ještě nějaký čas rovnat.
Fůůů, tak tohle bylo silné kafe, knihu jsem otevřela dnes v 16 hodin odpoledne a před dvaceti minutama dočetla. Kniha vtáhne a nepustí, stejně jako Hana a Hotýlek. Trošku paní Mornštajnovou podezírám že někde dlouho seděla na kafi s paní Hanišovou, jinak si to nedovedu vysvětlit ... silné téma, napsáno naprosto skvěle ... byla to jízda od začátku až do konce ... snad za měsíc bude další knížka (s nadsázkou), nutně potřebuju !!!!
Přečteno za dvě odpoledne...víte co? Je mi úplně jedno, jak a kdo a proč a jestli vůbec někdo něco kopíroval... ten příběh mě vtáhl a nepustil až do konce a i teď, s časovým odstupem mě neopouští a je tam uvnitř v hlavě...jako les za oknem!
Opět dokonale čtení, velmi smutný a drsný příběh skvělé napsán, jen škoda, že to bylo krátký.
Ze začátku jsem byla ke knize skeptická nezdála se mi už tak dobrá jako Hana, Tiché roky a Slepá mapa, ale pak mě děj úplně pohltil. Skvěle napsané, i když plné deprese a beznaděje. Bohužel i takové věci se stále dějí.
(SPOILER) Zajímavý příběh který mě nenechal přestat číst. Konec byl podle mě trošku premrsteny a vygradovany, raději bych o něco šťastnější konec pro malou sestřičku ale jinak velice poutavé
Uf
Dva večery , nedalo se přestat Doufám , že mediální smršť v negativním slova smyslu nenechá na paní Mornštajnové sebemenší skvrnu, protože kniha ač hrozně smutná , tak dokonale napsaná A protože mám přečtené všechny knihy -a všechny stejně dokonalé- už teď se hrooooozne těším na další .
Pěkně psaná a smutná. Smutná v tom, že je to realita. Jak tohle může udělat máma své dceři. Určitě kniha k zamyšlení. Co se může dít ve vašem okolí.
Bravurní zpracování silného a bolestivého příběhu. Mám ráda tuhle autorku, že se nebojí zabruslit do temných a tíživých témat, které se skutečně dějí. Napsáno takovým stylem, abychom pochopili vnitřní pocity a pochody malého dítěte a posléze mladé ženy, jenž se musí srovnat s neuvěřitelnou krutostí svých nejbližších. Líbí se mi způsob, jakým paní Mornštajnová vystihuje všechny situace, jak zachází do hloubky a chce, abychom jednání všech postav správně pochopili. To, jakým způsobem to podává, je zcela originální. Každá její kniha mi přinese neobyčejný čtenářský zážitek, na který se nedá zapomenout, ale Les v domě je tím nejlepším, co jsem vůbec dosud četla.
(SPOILER) Knihy Aleny Mornštajnové miluju, ale tohle je bohužel už druhá, co mě zklamala. Listopád mě vůbec neoslovil a o této popravdě nevím, co si myslet. Silné téma, nedávno propírané na veřejnosti, což knize uškodilo, protože bylo prozrazeno víc, než mělo být. Ale i způsob psaní, provedení mi přišlo nedotažené, nepropracované. Bylo mi hodně líto Jakuba, přišel ke svému osudu jako slepý k houslím, myslím si že ani zoufalá situace Cácory ji neopravňovala k tomu, co mu svou lží provedla. A proč ani potom, v dospělosti neřekla pravdu? Děly se jí strašné věci, to ano, ale ona provedla Jakubovi taky hroznou věc a ještě si ji patřičně zdůvodnila. A o konci raději ani nemluvím. Nevím, jestli bych knihu doporučila ke čtení. Já z ní cítím spíše negativní emoce.
Geniální, silné. Připravte se na jízdu plnou beznaděje i bezmocnosti.
Na Paní Spisovatelce se mi líbí zejména její jazyk. To jak používá češtinu. Úžasné. Čtenáře získává svými silnými příběhy. Nepotřebuje k tomu, narozdíl od jiných pisálků, prznit jazyk a zavděčovat se stylistickými a lingvistickými paskvily.
Příběh cácory byl pro mě podobným prožitkem jako Hana (knihy Hotýlek a Slepá Mapa mě tolik neoslovily). Nejednou jsem měla chuť skočit do knihy a vykřičet tam jak se věci mají; obejmout cácoru, zastat se jí,... Způsob, jakým paní Mornštajnová vtáhla do děje les a jak s ním pracovala - "epesní"!
Nu a závěrem - mít knihu s bezejmennou hlavní hrdinkou je poměrně originální:o)
Kniha je velmi dobre napsana a cte se jednim dechem. Dej smutny az depresivni. Zadny prijemny poctenicko..
Smutný až deprimující příběh, přečtený jedním dechem. Cácora měla otřesné dětství, osamělé, nikdo si ji nevšímal, navíc zneužívána dědou. Těžké a závažné téma, které se člověku vryje pod kůži a nedá mu spát. V příběhu mi chyběla jiskřička naděje, prostě nic, jen temno a zlo. Jsem nesvá z toho, když trpí dítě, člověk by si přál vstoupit do děje a všechno změnit. Kniha čtivá, perfektně napsána.