Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532042/bmid_les-v-dome-65c9dafa7c2c6.png
4
4597
4597
Dětská hrdinka nového románu Aleny Mornštajnové se zdá být všem na obtíž. Otec se vypařil během povodní, matka raději tráví čas se svými amanty a dědeček s babičkou, kterým zůstala viset na krku, pro ni nemají jediné vlídné slovo. Mlčenlivá cácora, jak jí nedůtklivá babička přezdívá, tak vede hodně osamělou existenci, jen s nástupem do školy vymění svou imaginární kamarádku Moniku za přátelství s živelnou a upovídanou spolužačkou Ester, v jejímž stínu pak tráví nelehká léta dospívání. Stále se však nemůže zbavit hluboce zakořeněného strachu z lesa, který v ní probouzí děsivé vzpomínky. Ale o takových věcech se v jejich domě nikdy nemluví Dosud nejtemnější příběh z pera oblíbené české autorky, o jehož protagonistku se až do poslední stránky nepřestanete strachovat.... celý text
Přidat komentář
No, co k tomu říct, to byla síla... Život ve lži,. mlčení, útrapách, boji. Silné téma.Na knížku budu myslet ještě dlouho.
Přečetl jsem si tu knížku jen proto, abych zjistil, jestli je opsaná z příběhu Toy Box. Žádný čtenářský extrazážitek to nebyl, ale opsaná není. Ten hon na autorku je vykonstruovaný a dost hnusný.
Bože, kolik takových příběhů se asi opakovaně odehrává. Velmi čtivě napsáno, ale velmi depresivní.
Kniha mě úplně dostala. Začátek trošku pomalejší ve snaze pochopit vztahy a souvislosti, styl psaní, ale bylo to velmi přínosné. Pak už děj přímo letí a čtenář nemůže odložit. Na jednu stranu hrůza, na straně druhé velmi překvapivý konec. Ale snad to tak bylo dobře, neboť události by se zcela jistě opakovaly.
V Lese v domě Mornštajnová vytvořila extrémně depresivní, stísněnou a osamělou atmosféru. To se jí opravdu povedlo. Kdybych knihu četla déle než dva dny, asi bych z toho měla depresi i já. Těžké téma, dobře napsáno. Škoda jen, že na knihu vrhá stín doprovodná kauza. Nebo možná dobře? Jinak by mě totiž vůbec nenapadlo si knihu přečíst, autorka mě normálně moc neoslovuje.
Zavalil mě kámen a čím rychleji jsem četla, abych se mohla nadechnout, tím víc mě tísnil a svíral. V té knize není jiskřička naděje. I když pro tu malou snad.
Paní spisovatelka opět nezklamala. Jak začnete číst, nemůžete přestat. Na příběh Cácory jen tak nezapomenu.
Tak nějak nevím co napsat. Knihu jsem dočetla ale celou dobu jsem čekala co se začne dít. Vývoj událostí se mi vůbec nelíbil. Spíš mě to celé děsně rozčilovalo. Ano, téma bylo opravdu těžké a smutné ale i tak se dalo zpracovat lépe.
Mám spoustu nezodpovezenych otázek a dle mého nedotazenych zapletek. Vše se tak nějak sebehlo ale nebylo nic pořádně vysvetleno a dotazeno. Co se stalo s otcem? Věděl, co se v domě děje? Víc bych rozvedla osud Jakuba, Adama a jejich matky.
Kdyby se mě někdo zeptal, zda si má knihu přečíst, tak bych řekla, že rozhodně ne. Nevím proč by někdo měl chtít tohle číst. Kdyby tam byl alespoň malý světlý konec, tak možná, ale tohle? Depka.. V dnešní době raději něco hezkého. Já vůbec netušila o čem kniha bude a kdybych tušila, tak si ji nekoupím.
A ve finále ten konec? Blbost.. Asi měl šokovat ale nepovedlo se.. Jsem zklamaná.. Myšlenka dobrá a provedení špatné..
Od paní Mornštajnové jsem ani méně nečekala. Opět velice silný příběh o rozeznani pravdy a lži, o lidských emocich a utrapach.
V životě jsem nečetla tak depresivní knihu. Mockrát jsem jí chtěla vzdát a odložit, ale vždycky jsem se k ní musela vrátit a pokračovat, i když četba byla pořád těžší. Kniha je psána v "ich formě", jako výpověď děvčátka, které se dějí hodně zlé věci. Má to určitě svůj cíl a své výhody, jen mi úplně neseděly ty hodně "dospělé" a promyšlené důvody jednání u malého šestiletého dítěte. Proto dávám bodík dolů. Na rozdíl od dalších čtenářů, které v komentářích pode mnou mrzelo, že ani na konci nebyla jiskřička optimismu a naděje, tak já bych naopak řekla, že ta jiskřička naděje tam přeci jen byla. Jít s pravdou ven a začít situaci nějak řešit sice Cácoru nepřiměl Jakub, ale dokázala to situace malé sestry. Řešení bylo sice hodně dramatické, ale "vřed se otevřel" a třeba alespoň ta akce, kterou kniha končí, mohla nastartovat pozitivní změny.
Ufff. Tak smutnú, až deprimujúcu knihu som dlho nečítal. Pani Morštajnová je Pani spisovateľka. Podala nám smutný príbeh dieťaťa, ktorého rodina poznačila na celý život. Viac už nepoviem, nakoľko kniha je tak dobre napísaná. A.M.dávkuje čitateľovi po malých kúskoch hrôzu, ktorá v ňom ešte dlho rezonuje. Pokiaľ by som vedel, že je to také smutné až tragické, ani by som po knihe nesiahol, ale aj pre tento fakt neľutujem. Je to kniha, na ktorú sa nezabúda a budem si ju pamätať veľmi veľmi dlho. U mňa plný počet bodov.
Temný, depresivní příběh plný smutku, bolesti a osamělosti malé Cácory. Celé trauma, které prožívá od mala, ovlivňuje její dospívání, rozhodování a volby.
A.M. opět otevřela téma, které není zrovna lehké. Nelze hodnotit jinak než plným počtem.
(SPOILER) První kniha, kterou doporučuji nečíst. Tedy pro ty, kdo neradi čtou o dlouhodobém psychickém vydírání dítěte. Zde v "přímém přenosu" je vykresleno, jak vzniká v člověku trauma, tedy ztráta citového pouta k nejbližším osobám. Babička ani matka netuší, co to je láska, děda ji zneužívá, dcera (vnučka) je vnímána jako kus hadru. Kniha nemá jediný jasný bod, ani žádnou naději. Jen zlo a zlo. Už bych to nečetla, kdo si s chutí přečte knihu o týrání dítěte? Sama mám holčičku v pěstounské péči, a vím, že šťastné konce existují. Paní autorko, škoda, že jste aspoň na konci trochu štěstí nedala.
Měla jsem velké štěstí, že jsem knihu četla hned v prvním týdnu jejího vydání. Nebyla tedy opředená mediální smrští a já si tak mohla plně zažít ten šok(!), tu hrůzu(!), kterou si Cácora prožívala. Už tak byl její život složitý, nehezký a pro dítě těžko pochopitelný. Když jsem dočetla do bodu B, úplně jsem se třásla a chtěla břečet spolu s Cácorou. Byly to veliké emoce a zřejmě i úmysl autorky. Tím, že se recenzemi prozradilo téma knihy, byli mnozí čtenáři o sílu těchto emocí připraveni. Když jsem knihu dočetla, zůstaly ve mně i nějaké otazníky. Nemohla jsem se srovnat se zmizením otce. Pochopila bych to u Cácory, ale ve vztahu k vlastním synům a tomu, že se s nimi pravidelně stýkal, mi to skřípalo. Mrzelo mě také, že v dospělém věku Cácora neřekla Jakubově mamince, jak to bylo. Na druhou stranu, život jí zanechal na duši takové šrámy, že se nelze ničemu divit, natož soudit. Za mne, silný příběh, který se mi dostal hluboko pod kůži a paní Mornštajnové přeji, aby zase brzy našla chuť psát.
Otřesný příběh o životě dítěte v extrémní rodině, které se snad jako rodina ani nedá říkat, je vyprávěn nanejvýš poutavě. Zdá se, že se jedná jen o drobné události ze života malého děvčátka, avšak tušíme, že je zde v pozadí něco hodně nepěkného. Na konci převažuje znechucení a lítost nad osudy všech těchto ubožáků. Určitě hodné pozornosti a ocenění.
Tuto knihu nemusím nějak extra představovat. Snad jen můžu říct, že je to čtení ponuré a depresivní. Cácora měla těžké dětství, bez citů a bez emocí, nikdo si ji nevšímal. Rodina ji držela od dětí a tak nebyla socializovaná a ze všeho byla překvapená. Všichni věděli, co se doma děje, ale nikde se o tom nesmělo mluvit. Je smutné, že se cácory nikdo nezastal a naopak i po letech ji obviňují z toho, že vlastně žije, je nevděčná a ulhaná. Je to velmi silná kniha a jsem moc zvědavá na náš pondělní čtenářský klub, kde se budeme o této knize bavit.
Autorka opět nezklamala, opět velmi čtivé, téma drsné až mi šel mráz po zádech a dlouho mi to zůstane v hlavě
Ne, ne, ne, me se ta kniha teda moc nelibila :( a tak strasne jsem se na ni tesila... za me TOP je Hana. Toto me zklamalo. Nebylo to takove vaaaau, jake jsem cekala. Obal knihy, krasny.
Moje první kniha od autorky. Smutná a temná, ale čte se dobře. Sice není vhodná na dovolenou, ale ke čtení doporučuji.