Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532042/bmid_les-v-dome-65c9dafa7c2c6.png
4
4597
4597
Dětská hrdinka nového románu Aleny Mornštajnové se zdá být všem na obtíž. Otec se vypařil během povodní, matka raději tráví čas se svými amanty a dědeček s babičkou, kterým zůstala viset na krku, pro ni nemají jediné vlídné slovo. Mlčenlivá cácora, jak jí nedůtklivá babička přezdívá, tak vede hodně osamělou existenci, jen s nástupem do školy vymění svou imaginární kamarádku Moniku za přátelství s živelnou a upovídanou spolužačkou Ester, v jejímž stínu pak tráví nelehká léta dospívání. Stále se však nemůže zbavit hluboce zakořeněného strachu z lesa, který v ní probouzí děsivé vzpomínky. Ale o takových věcech se v jejich domě nikdy nemluví Dosud nejtemnější příběh z pera oblíbené české autorky, o jehož protagonistku se až do poslední stránky nepřestanete strachovat.... celý text
Přidat komentář
Paní Mornštajnová umí zpracovat těžká a závažná témata. Píše tak, že si její knihu dokáže přečíst kdokoliv, protože čtenáře nezahltí a nepřetíží fakty.Její příběhy jsou atraktivní a čtivé. Nejde o procházku rozkvetlým růžovým sadem. Tady jde opět o velni silný příběh. Paní Mornštajnová vynesla na světlo světa téma, o kterém se příliš nemluví. Bohužel se to ale děje. Je to děsivé a hnusné, ale děje se to. Upřímně, příběh je napsaný tak, že se v něm může najít naprosto kdokoliv. Vy, já, všichni. To dokazuje, že paní spisovatelka umí psát. Pravdou je, že kdo něco podobného nebo dokonce stejného prožil na vlastní kůži, bude vyprávění prociťovat jinak, protože se vzpomínky a prožitky z hlavy vymazat nedají. Je možné je jenom vytěsnit, zpracovat a nějak se posunout dál, ale pořád to tam někde je. Mornštajnová do poslední chvíle nic neříká na "plnou hubu." Čtenář může mít neblahé tušení, že se něco hnusného děje nebo mohlo dít, protože ta rodina je jiná a divná. Všechno u nich je pokroucené a převrácené. Minulost jednou dožene každého z nás a vždycky to bude v ten nejnevhnodnější okamžik. Cácora byla strašně něšťastný člověk. Nesympatizovala jsem s ní, ale ani ji nebudu za její chování a činy soudit. Při čtení jsem si vzpomněla na jiný příběh. Jde o Renčův Requiem pro panenku, i když ten byl vyprávěn jen velmi volně. Renč se příběhem Evy Kováčové (Reného) nechal inspirovat. Na to měl právo, stejně tak i paní Mornštajnová. Je velmi nutné takové příběhy vyprávět. Zamýšlet se nad nimi. A i samozřejmě dělat všechno proto, aby se nic podobného nestávalo a nikdo si nemusel procházet osbním peklem na zemi, které mu nachystala jeho vlastní rodina.
I když jsem díky médiím tušila, o čem knížka je, nemohla jsem se od ní odtrhnout a posledních dvě stě stran jsem přečetla za jeden večer (noc). Velmi silný zážitek!
Po tom, co bulvárním tiskem proběhly zprávy o "ukradeném" příběhu, jsem neměla vůbec v plánu si knihu kupovat. Ale dostala se ke mně jako dárek, tak jsem si ji musela přečíst:-) A rozhodně jsem nebyla zklamaná. Autorka píše čtivě a v tomto případě, vzhledem k tématu knihy, i poměrně decentně. Opět jsem se utvrdila v tom, že některé ženy by mít děti neměly. Za základní povinnost dobrého rodiče považuji děti před jakýmkoli zlem chránit, ať pochází odkudkoli a vyskytuje se kdekoli...
Od Aleny Mornštajnové jsem četla Hanu a Listopád. Obě zmíněné knížky byly skvělé, takže jsem věděla, že si budu chtít přečíst i Les v domě (časem i autorčiny starší knížky), bez ohledu na to, o čem knížka bude. Nechtěla jsem si zjišťovat žádné informace, nečetla jsem anotaci, prostě jsem se chtěla nechat překvapit. To mi úplně nevyšlo, protože dřív než jsem se ke knížce stihla dostat se kolem ni strhla velká kauza, která mi část knihy bohužel vyspoilerovala. Ale i tak je to další kniha od paní Mornštajnové, ze které jsem nadšená a budu ji všem doporučovat!
Les v domě je čtivý, skvěle napsaný, příběh vás nutí neustále pokračovat dál. Knížku jsem přečetla za tři dny a věřím tomu, že kdybych měla čas, tak by mi možná stačilo jen jedno odpoledne. Jde o hodně silné, mrazivé až depresivní čtení, neustále jsem čekala na světlo na konci tunelu a ono nepřicházelo a nepřicházelo.
Je mi úzko, když si uvědomím, kolik dětí vyrůstává v takovém prostředí jako naše hlavní hrdinka, které se říká Cácora. Vyrůstala v domě plném lží. S matkou jejichž chování jsem ještě z části dokázala pochopit, ale i s babičkou, kterou jsem nechápala a hlavně tam byl les. Metafora lesa byla použita dokonale.
Les v domě, kniha, která celkem pochopitelně obletěla média a sociální sítě, nejen díky kauze, která knihu doprovází od samotného počátku.
Příběh nás seznamuje s jednou nekompletní rodinou, jejímž středobodem je malá dívka, dcera a vnučka. Očima této dívky sledujeme celý příběh - pocity osamění, strachu, nepochopení v kontrastu s touhou po lásce a porozumění. Tato dívka, přezdívaná cácora, má od dětství slušně naloženo. Opustil je tatínek, matka i babička mají směrem k cácoře velmi toxické chování, nad kterým zůstává rozum stát, a v domácnosti s nimi žije ještě dědeček, který všemu tiše přihlíží. Cácora se cítí všemi nenáviděna, nechápe svůj úděl na světě plném lidí, kteří ji nenávidí, a při první příležitosti přilne k někomu, kdo o ni projeví alespoň částečný zájem. Ani tento vztah však nedopadne vyloženě happyendem a cácora je víc a víc utvrzována v její nedůvěře vůči lidem.
Celá kniha je protkaná zoufalstvím - jak hlavní hrdinky, tak i čtenáře, který už už čeká na nějaký obrat směrem k lepšímu, který však nepřichází. No a závěr celé knihy tomu nasadí korunu...
Líbilo se mi to moc, dávám 5/5 a všem, kteří ještě nečetli, moc doporučuju.
Kniha byla uvedena dlouhou disuzí o výběru tématu. Je otázka, jak moc jí uškodila, z měné pohledu byla spíše reklamou. Dané téma je však třeba zpracovávat asi citlivěji, než to dělá autorka. Pokud bystě od ní chtěli přečíst jednu knihu, rozhodně doporučuji spíše Hanu.
Těžké čtení, ze kterého mrazí. Z příběhu jde jen smutek a lítost, žádná láska. Hodně smutné, ale taková Mornštajnová je a nečekala jsem nic jiného. Opět skvěle napsané, četlo se jedním dechem s tím, že hledám alespoň kousek pozitivního v příběhu, ale nic nepřichází ..
Uf, to byla síla. Řeknu vám, číst to z pozice matky nebylo nic příjemného. Mnoho odporných pocitů, od začátku do konce.. Tak autentické, bolavé, tíživé,..
Přiznám se - na mě té tíhy, lží, toxických vztahů a lidí, co neumí milovat, bylo moc.. Závěr knihy nebyl úplně podle mých představ - po dočtení ve mně zůstala jen hořká pachuť, nedokážu to úplně popsat, ale doufala jsem, že ve mně ten příběh vzbudí a zanechá i trochu jiné pocity. Znovu bych to číst nechtěla.
Jsem vás asi teď na knížku dost nalákala, což :D Ale ne, určitě ji můžu doporučit, napsané je to skvěle a člověk si zase připomene, jak moc je důležité dávat těm maličkým stvořením lásku, velikánskou hromadu lásky..!
Za mě to není autorčina nejlepší kniha, ale jste-li jejím fanouškem, tak jako já, tak je jasný, že si ji nemůžete nechat ujít :)
Je to moje první kniha od autorky. Narazil jsem na ní, protože jsem zaznamenal, že se o ní nějak moc mluví. Hodnocení bylo vysoké. Téma je tíživé a depresivní. Kniha je velmi čtivá i když mi nevyhovoval font. Vyprávění mi nepřišlo nějak do hloubky zpracované, ale četlo se to skutečně samo; vlastně tomu nerozumím. Bonus beru jako uvědomění, že je na tom vždycky někdo hůř a ocitne se v tom bez vlastního zavinění a bez pomoci. Bylo pro mě zásadní, uvědomit si krutost tohoto světa. Za mě 4 a půl hvězdy.
Čtivost se knihám Aleny Mornštajnové nedá upřít. Ale tím pro mě asi výčet plusů končí. Téma je megatíživé a člověk vy musel být cynik, kdyby s ním nepohnulo. Ale nějak mi to prostě připadá psáno na efekt, šokující rodinné vztahy, přehršle metafor... postavy nevykreslené, spíš figurky na šachovnici. Myslím, že literárně o dost kvalitnější jsou třeba knihy Únikové cesty od Barbory Haplové, Zahrada mrtvých duší od Lukáše Bočka, Houbařka od Viktorie Hanišové.
Každý jí říkal cácoro, každý jí považoval za lhářku, která vždy svými lži každému ubližovala a ničila životy. Dívka, která v sobě nesla děsivé tajemství ač jí nikdo nevěřil, protože byla lhářka. Největší tajemství a děsy jsou v rodině a kdo by věřil malé lhářce? Tragický příběh několika lidí, který vás naprosto dostane. Hodně depresivní román, který se ovšem čte jedním dechem a nenechá vás vydechnout a současně ve vás zanechá určitou jizvu, třeba takovou jakou měla cácora pod okem. Alena Mornštajnová je skvělá spisovatelka a i když píše o těžkých traumatech, které se nečtou lehce, přesto jsou její knihy naprosto famózní.
1. Hana 2. Slepá mapa 3. Hotýlek 4. Tiché roky 5. Listopád 6. Les v domě......hned za začátku se člověk začte, čte se opravdu lehce, pak začne gradovat, pak se nemůžete odtrhnout a pak už je čtete s otevřenou pusou do konce.... Rozhodně doporučuji!
Knihy od Aleny Mornstajnove mám ráda, ale tahle kniha je dle mě "rychlokvaska". Nejak mě neoslovila. Do strany 120 se nic extra neděje a druha část knihy mi přijde - jakoby autorka chtěla mít už knihu dopsanou (takova ve spechu). Nelibi se mi černobílost postav, konec je kýč. Za mě se toto vážně nepovedlo. Možná by bylo lepší si počkat pár let na knihu od paní Aleny než toto. Je to první kniha, u které mě mrzí, že jsem si ji koupila. A vůbec se mi nelíbilo výběr vytisknuteho pisma. Ani obalem by mě v knihkupectví kniha neoslovila. Mám-li zhrnout:1000x stejné omylane téma (nechápu tu kauzu okolo), rychlokvaska, chybělo mi nějaké uchopení příběhu do hloubky a velmi velmi předvídatelné. Knihu nedoporučuji.
Je to určitě výborná kniha, avšak kdybych ji četla v domnění, že není od paní Mornštajnové, líbila by se mi o trochu víc. Přeci jen jsme od autorky zvyklí na něco jiného, tahle kniha patří mezi ty slabší.
Kniha se mi moc libila, mela jsem ji prectenou za dva dny. Tema hrozne, ale zaobalene tak, ze se to dalo cist.
Nebýt té kauzy, asi bych knihu nekupovala a nečetla, ale nedalo mi to, zvědavost je mocná. No a ten příběh je skvěle napsaný, poutavě i citlivě. Takže jinak, než hodnotit pěti hvězdami, nemůžu.
Kniha dobře napsaná a poutavá i přes svůj tragický příběh. Tolik nešťastných lidí v jednom příběhu, nejhorší je, že se to opravdu děje ve skutečném životě. Knihu bych doporučila všem jako osvětu.
Budu se opakovat, ale knihy paní Mornštajnové se čtou velice dobře, i když jsou o těžkých tématech. Tento příběh nebyl výjimkou. Jen je škoda, že díky všeobecně známé kauze, jsem celý vývoj příběhu tušila od začátku, ač jsem se článkům záměrně vyhýbala a přečetla si je až po přečtení knihy. Následně to ve mně zanechalo, takové rozporuplné pocity. Každopádně by nikdo neměl zažívat hrůzy v knize popsané a je hrozné, že tomu tak bohužel je.
Kromě Listopádu jsem od Aleny Mornstajnove četla vše a tato kniha je to mne velkým zklamáním. Autorka píše čtivě, to je známá věc, ale děj mě nějak nedokázal vtáhnout. Vyprávění ženy o svém dětství, kde spousta dojmů, pocitů i situací mi přišlo cíleně upravených, domyšlených z pohledu dospělého, aby příběh měl lepší efekt na čtenáře.
Díky kauze kolem knihy jsem zhruba věděla o čem je a trochu mě to mrzí, protože by pak možná dojem z ní byl trochu jiný,jak bych si sama při čtení odkrývala skutečnost.