Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532042/bmid_les-v-dome-65c9dafa7c2c6.png
4
4594
4594
Dětská hrdinka nového románu Aleny Mornštajnové se zdá být všem na obtíž. Otec se vypařil během povodní, matka raději tráví čas se svými amanty a dědeček s babičkou, kterým zůstala viset na krku, pro ni nemají jediné vlídné slovo. Mlčenlivá cácora, jak jí nedůtklivá babička přezdívá, tak vede hodně osamělou existenci, jen s nástupem do školy vymění svou imaginární kamarádku Moniku za přátelství s živelnou a upovídanou spolužačkou Ester, v jejímž stínu pak tráví nelehká léta dospívání. Stále se však nemůže zbavit hluboce zakořeněného strachu z lesa, který v ní probouzí děsivé vzpomínky. Ale o takových věcech se v jejich domě nikdy nemluví Dosud nejtemnější příběh z pera oblíbené české autorky, o jehož protagonistku se až do poslední stránky nepřestanete strachovat.... celý text
Přidat komentář
Při čtení jsem si hodněkrát řekla: "no to snad ne".
Dala jsem na knihu záložku a na chvíli ji odložila a šla to rozdýchat, nicméně to je tak čtivé, že jsem se zase hned vrátila ke čtení.
Hodně hluboká knížka, plná emocí, příběh který pohltí a donutí knihu přečíst během pár hodin.
Čtení tohoto románu jsem si užila a neužila zároveň. Něco tak beznadějného a depresivního jsem snad ještě nečetla a čím dál jsem v příběhu postupovala, tím to bylo horší. Autorka však píše nesmírně čtivě a myslím si, že se jí touto knihou opravdu podařilo rozpoutat mnoho silných emocí.
Věděla jsem, že když ji vezmu do ruky tak ji neodložím a že ji přečtu během pár hodin. Věděla jsem, že i když se na první pohled zdá příběh jako úplně obyčejný, přijde něco, co mě zase posadí na zadek. Jo. Přesně tak to bylo. Tak to je u každé knihy AM. Akorát mi tam chybí kam se vlastně poděl ten nevlastní otec...?
(SPOILER)
Na knihu jsem se hrozně těšila, měla jsem ji koupenou už v předprodeji. Pak se objevila ta kauza, která mě zaujala a já tak věděla, o čem kniha je. Takže jsem na čtení nijak nechvátala.
Před pár týdny jsem ji dočetla a tak nějak přemýšlela, co o ní napsat.
Opět je to jiná Mornštajnová, stejně jako v Listopádu. Opět ožehavé téma.
Z vyprávění úplně čiší ta šeď, ta ponurost, zlo, bezmoc.
Zhnusení.
Všechno tohle na mě hrozně doléhalo, tím se mi to četlo špatně. Z náznaků bylo jasné, co se odehrává, i když význam neustále zmiňovaného lesa mi došel trochu později.
Co mě iritovalo byla cácora to slovo jako takové. A plzáci. Jako umocnilo to atmosféru, o tom žádná, ale mě to vždycky tak vyrušilo z té šedi
Příběh je tedy ponurý, vykreslený tak, že si všechno reálně představíte. Malou, zneužívanou holku (uff) v nefungující rodině, která, ještě navíc, o všem věděla a nijak nezasáhla (uf, uf, wtf?). A tahle malá holka hodí zneužívaní na někoho, komu tím naprosto pos*re život.
Dá se to pochopit? No jak se to vezme. Dá se to odčinit? A pokud ano, tak jak?
V týhle knížce snad není jediná sympatická postava. Fakt je to trýzeň. Smutný čtení.
Jako přečtěte si to, pokud jste to nečetli, a pokud máte rádi AM, ale já vás varovala :))
Knihu jsem dočetl před 4 dny a pořád mi rezonuje v hlavě, místy velmi nepříjemné čtení plné hnusu a beznaděje
Autorka umí napsat skvělý příběh. Ač je téma hodně mrazivé a temné, rozhodně stojí za přečtení. Je to depresivní příběh dívky beze jména a její dysfunkční rodiny. Knížka se čte jedním dechem a udivuje mě, jak autorka dokáže pouze náznakem a metaforou popsat zlo a zvrhlost. Příběh má pomalejší začátek, kdy se zdánlivě nic neděje, ale vy už tušíte, že zlo tam někde je.
Kéž by takové příběhy mohly být pouhou fikcí, ale kolik takových cácor je?
Silný a velmi smutný příběh sexuálního zneužívání a smutného konce jedné rodiny.
Uff to byla tedy síla.. nešlo přestat číst, zhltnuto za 2 dny. Příběh ve mě bude rezonovat ještě dlouho.. mam 9ti letou dceru a nedovedu si představit že by se jí něco podobného dělo, vraždila bych. Bohužel si myslím že příběh cacorky není ojedinělý a že je to jeden z mnoha případů, které se v rodinách dějí. Je mi z toho smutno ale děkuji autorce za otevření tohoto tématu.
Silný příběh, který se mi nečetl snadno. Člověk u něj zažívá beznaděj a vztek. Jak může někdo tolik trpět a nebýt vyslyšen těmi nejbližšími? Klobouk dolů za autorčino skvělé zpracování tak bolestného tématu. Přečteno téměř jedním dechem... Zatajeným dechem...
Uf, dalo mi to trochu zabrat. Velmi těžké téma. Nefungující rodina, beznaděj, bolest, úzkost, strach, deprese....
Není tam nic hezkého, pozitivního.
Skvěle nápsáno, čtivě. Člověk to doslova hltá.
Ale podruhé už to číst nechci.
Jak přibývají stránky, otevírá se pomalu příběh, z kterého jste ze začátku smutní pak naštvaní a nakonec otřeseni jak se matka a dcera nejsou schopné vzepřít jednomu muži a ničí další život. Nádherná, smutná kniha.
Skutečně skvěle napsaná, silná, mrazivá a depresivní kniha, kterou si budu na rozdíl od celé řady jiných knih dlouho pamatovat.
(SPOILER) Kniha, kterou si musíte přečíst už jen kvůli velkému haló, které se kolem ní točí. Nějak nemám sílu ji příliš rozepisovat. Nechá ve vás velkou ránu. Je to skvělá kniha. Velmi dobře napsaná, technicky bez chyb, ale... To velké ale je zásadní. Musíte mít žaludek na takový příběh. Je extrémní a chvílemi budete autorku proklínat. Vyvolá ve vás otázky i naštvání. Jsem ráda že jsem se nechala zlákat mediální vlnou a knihu si přečetla. K tomuto tématu si každý musí říct, chci tohle číst? Zvládnu to číst. Dočetla jsem, ale náročnost mě smetla.
Hodnotit samotný příběh lze podle mě jen ztěží, protože většina postav v knize byla děsná a prakticky nikdy se nepostavila na odpor nechtěnému a neudělala vůbec nic, jen přihlížela... Hodnotit chci zejména literární tvorbu. Od autorky jsem četla všechny knihy pro dospělé a i tato se četla dobře, bylo v ní napětí, emoce, strach, prostě vše... Velmi se mi líbil autorčin popis "zla" respektive její použití úžasných metafor pro všechno zlé, co se v domě odehrávalo. Konec pro mě nebyl nečekaný, líbil se mi a v podstatě si myslím, že to ani jinak dopadnout nemohlo. Hlavní hrdinka situaci vyřešila... sice po svém, ale byla jediná...
Cácora v nás žádné sympatie nevzbudí. Ale podívejme se na to z druhé strany. Jací bychom byli my, když bychom vyrůstali v domě, kde láska nemá šanci? Kde jediného objetí se dostane od člověka, od kterého ho vůbec, ale vůbec nechceme. V domě, jehož základní kámen i každičká cihla je tvořena lží.
Po mediálním humbuku kolem knihy už víme, co čekat. Ale kdo páchal zrůdnosti je nečekané. Natolik nečekané, že ani sociální pracovnice o této možnosti neuvažuje a po nesmělém pípnutí "Zneužíval mě" tomu stále nechce věřit. Zvolené řešení nebylo možná zrovna nejšťastnější, ale Cácora byla jediná ze všech žen v domě, která se násilníkovi postavila do cesty.
Téma knížky náročné a srdcervoucí. Ovšem od paní spisovatelky jsem zvyklá na knihy s historickým přesahem nebo novými informacemi. Tohle je pouze bolavý rodinný příběh. Alena Mornštajnová psát umí, mělo to dynamiku, krásně barevné věty. Stylisticky 1* jako vždy.
Mrazivý námět, smutný rodinný příběh, v dospělosti mě hlavní hrdinka štvala svým chováním a bylo mi líto rodiny obou bratrů, viníka jsem tušila od poloviny knihy,ale konec byl i tak nečekaný, doporučuji k přečtení.
(SPOILER)
Nad knihou budu ještě dlouho přemýšlet....
Absence lásky, citu, porozumění ........
Zvrácené tajemství vesnické rodiny ....
SPOILER: poznamenaný život cácory i dospívajícího kluka mě chytil a bolel u srdce
(SPOILER) Další kniha od paní Mornštajnové. Kniha byla velmi čtivá, ale ten příběh... To nebylo pěkné čtení. Nesnášela jsem všechny postavy které se v příběhu vyskytovali. Všichni zlí a necitelní. Babi která se starala jen o svou zahrádku ačkoliv věděla co se děje, matka která raději uteče a nechá svoje dítě na pospas zlu o kterém také věděla, vždyť ho i sama zažila! Cácora, také jsem na ní měla vztek, neřekla co se dělo, i když u tak malé holky je to pochopitelné. A ještě zničila život další rodině. Ten konec se mi moc nelíbil, doufala jsem v trochu lepší zakončení. Každopádně další skvělá kniha která stojí za přečtení.