Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532042/bmid_les-v-dome-65c9dafa7c2c6.png
4
4643
4643
Dětská hrdinka nového románu Aleny Mornštajnové se zdá být všem na obtíž. Otec se vypařil během povodní, matka raději tráví čas se svými amanty a dědeček s babičkou, kterým zůstala viset na krku, pro ni nemají jediné vlídné slovo. Mlčenlivá cácora, jak jí nedůtklivá babička přezdívá, tak vede hodně osamělou existenci, jen s nástupem do školy vymění svou imaginární kamarádku Moniku za přátelství s živelnou a upovídanou spolužačkou Ester, v jejímž stínu pak tráví nelehká léta dospívání. Stále se však nemůže zbavit hluboce zakořeněného strachu z lesa, který v ní probouzí děsivé vzpomínky. Ale o takových věcech se v jejich domě nikdy nemluví Dosud nejtemnější příběh z pera oblíbené české autorky, o jehož protagonistku se až do poslední stránky nepřestanete strachovat.... celý text
Přidat komentář
Ach jo... Tohle zase bylo něco... Stále ještě pořádně nevím, jak sepsat svoje pocity... Tohle by se vůbec nemělo dít. Každé malé dušičce bych přála, aby na světě měla alespoň jednu osobu, která ji obejme a bude jí dávat najevo, jak moc je milovaná. Jsem ráda, že tuhle knihu čtu ještě jako bezdětná, protože si nedovedu představit, o kolik více by mě kniha zasáhla.
Po Haně je tato kniha moje druhá nejoblíbenější od autorky. Paní Mornštajnová opět napsala naprosto strhující, dechberoucí příběh. Ano, kniha je opravdu temná a téma to není pozitivní, ale bez zla není dobro a také není dobré zavírat před zlem oči, což dělalo bohužel právě okolí té malé holčičky. Mrzí mě, že někdo dá špatné hodnocení jen kvůli tomu, že kniha pro něj není dost sluníčková. Nechápu tedy proč pak vůbec takovou literaturu čte. Myslím, že autorka dokáže vzbudit velké emoce a to je dobře, umění je o emocích a ne vždy jen těch pozitivních.
Je mi autorky líto také kvůli kauze s Toy Box, která nařkla autorku z plagiátorství nebo ukradení námětu. Četla jsem obojí a podobné to opravdu není, Toy box jen sprostě lže a nejspíš se chce jen zviditelnit. Je ale smutné, že tomu mnoho lidí věří a některé to dokonce může odradit od čtení.
Nedělám si iluze, že žádný takový cácory nechodí po světě. Bez opravdovýho domova a opory těch, kteří by jim za každý situace oporou být měli. Popsaný chování všech rodinných příslušníků včetně matky, tak z toho mě bolelo u srdce. Bezbranná cácora, která se v tmavým podkrovním pokoji prala se svými strachy, ponížením a dusivou realitou, mi navozovala neskutečný stav úzkosti. Dětství jako temná a nemilosrdná část jednoho žití. Rozuzlení přicházelo doslova plíživě, a když jsem na konci byla přesvědčena že už všechno vím, nevěděla.
Já se každopádně řadím do zástupu těch, kteří budou s netrpělivostí čekat, až se zase další Mornštajnová objeví v kolonce Novinky.
Silný příběh na téma nelásky, slabosti a mlčení, kde na vše zlé doplácí především ti nejzranitelnější - děti. O rodině, kde je všechno už dlouho úplně špatně, a tak není divu, že z ní ani Cácora nemůže vyjít "zdravá". O dětských emocích a neúměrném tlaku, který nutně vede ke katastrofě. Kniha působí smutným a tísnivým dojmem, je čtivá tak, jak to autorka umí.
Podobně jako v Tichých rocích použila motiv, který se nepozorovaně vine celou knihou a až na konci si řeknete - aha?!? Teda, v ideálním případě by to tak mělo být. Mně kauza okolo Toybox tuhle katarzi vzala, protože jsem se bohužel nedokázala vyhnout očividným (a řekla bych, že záměrným) spolierům v jejích komentářích na sociálních sítích.
Každopádně "číst novou Mornštajnovou" pro mě i přesto byl požitek.
Velice slabé. Téma samozřejmě silné, ale očividně to ne vždycky stačí. Odpad to není, četla jsem horší, ale skoro jsem to nedočetla. Nezanechalo to ve mně vůbec nic.
Je to čtivé, autorka to prostě umí. Téma bolestivé, nechceme si moc připouštět, že se takové věci dějí. Jenže dějí, nejen v knihách a ne tak málo, jak bychom si třeba mysleli. Ale - za mě tomu něco chybí, nemůžu si pomoct. Těsně před Lesem jsem četla autorčiny Tiché roky a ty se mnou rezonují daleko víc. Možná je to hlavní hrdinkou, která trpěla, ale sama nechává trpět i jiné. Skutečně nevím.
(SPOILER) Tohle je velice smutný příběh. Knihu jsem četla ani né dva dny. Paní spisovatelka to opravdu umí. Knihu jsem začala číst protože byla všude, každý ji četl, tak i já se musela přidat. Škoda, že to nedopadlo trochu lépe a "Cácora" neměla lepší život, to se dostávám k tomu, že nechápu že nedostala jméno. Líto mi bylo v příběhu i Jakuba. Ten na to vše doplatil a přitom nebyl vůbec důvod. Vůbec jsem nevedla oč v knize půjde. Bohužel ve čtvrtině mi byla kniha vyspoilerovaná,takže jsem nezažila ten "wtf" efekt. Ale určitě kdybych to nevěděla, netipla bych oč půjde. Stále u mě ale vítězí kniha Slepá mapa. 4,5*
Velmi čtivě napsaná kniha na poněkud děsivé téma. Neměla by chybět v žádné domácnosti, protože se od ní už neodtrhnete.
Kniha dlouho zůstane v hlavě, to téma bylo hrůzné. Tíseň jsem cítila během celého čtení. Co všechno můžou (ne)udělat dospělí? A jaký to má vliv na celý život?
Čtivě napsána, nejde odložit... Avšak jedbym slovem Brrr, to nechcete ani slyšet... Nepříjemné téma... Často se odehrává v našem okolí, zavíráme nevědomky před tím oči .... Podruhé bych si ji nechtěla přečíst....
Když jsem knihu natěšeně otevírala a začetla se do prvních stránek, tohle jsem v žádném případě nečekala. Tolik zoufalství a beznaděje v jedné knize. Surové a děsuplné téma, ale mistrovsky zpracováné. V momentě, kdy mi došlo, co je vlastně Les, mě obešel chlad. A ten konec.... Celou dobu jsem věřila, že cácoře svitne alespon trošinku naděje a světla do budoucna, ale tohle je prostě život a ten často nemívá štastné konce. Jen mě zamrazilo, při myšlence, kolik takových cácor je tam venku. Je hrozné, když bezmocné a zoufalé dítě nenalezne nikde zastání, pomoc. A už vůbec ne ve vlastní rodině. Pasáž, kdy děvčátko opouští maminka a s jakou láskou pak připravuje vánoční balíček pod stromeček, mě doslova rvala srdce z těla. Já.. dočetla jsem před malou chvílí a jsem totalně paralyzována, šokována, zděšena, ale štastná, že jsem si tohle mohla přečíst. Děkuji, paní Mornštajnová. Je to úžasná kniha... Musím pochválit i obal knihy, moc se mi líbil a myslím, že k tomu, co se píše uvnitř dokonale pasuje. Vzkaz těm, kteří váhají, zda se mají pustit do čtení. Neváhejte, tohle prostě musíte číst.
Paní Alena Mornštajnová je právem nejlepší českou spisovatelkou.
Les v domě je výjimečná kniha. Příběh není veselý, ale to jsem ani nečekala. Čtení bylo bolestné. Čekala jsem na konec, zdali přijde naděje na lepší zítřky. Nyní čekám na novou knihu této úžasné spisovatelky.
Čtení doporučuji, byť se jedná o nelehké téma.
Alenku M.mám hodně načtenou a její knihy jsou skvělé,zajímavé témata k zamyšlení,,krásná čestina,,moje oblíbená je Listopád.Nechápu že se její knihy pořád srovnávájí s Hanou,,ano je skvělá,ale napsala i jiné výborné knihy..ale Les v domě mě teda překvapil,to téma,vztahy v rodině,Les,smrad,uplně jsem měla husí kuži,,a poslední věta,mě teda dostala,,no jsem zvědavá o čem bude další kniha,,a určitě nejsem sama....
Přečteno za dva dny. Skvěle napsaný, ale drsný. Celým příběhem prostupuje zlost, sobeckost, zoufalství.A ten konec.....
Příběh který v člověku utkví na dlouho.
Bohužel věřím, že ve skutečnosti to opravdu takhle chodí. Dítě věří těm nejbližším, neví co je správné a co není, i když tuší, nemá se komu svěřit, dokonce se bojí promluvit, pod pohrůžkou dětského domova. Neví, že ve skutečnosti by mu tam bylo líp. Co má dělat? Zapadá do toho hnusu víc a víc. V takovém prostředí nemůže vyrůst někdo, kdo v dospělosti bude žít normální život.
Strašný příběh, ale skvěle napsaný.
Moje reakce na posledních pár desítek stran byla velmi vulgární, stejně jako po dočtení knihy.
Bylo to intenzivní, bylo to hrozný. Ale tak dobře napsaný!
Strašně silné téma. Autorka se ho zhostila s neuvěřitelným vhledem a s citlivostí i surovostí, kterou si zaslouží. Smekám.
Po přečtení knihy cítím zlost, zlost na hlavní postavu knihy a možná i na všechny ostatní. Knihu jsem četla jedním dechem a doufala jsem v daleko jiný vývoj.
Lituji, že jsem knihu četla až po prostudování současné kauzy AM o domnělém plagiátorství. Věděla jsem, o čem kniha je, a i to, jak skončí. To rozhodně ubralo na prožitku. Po přečtení tak cítím jen frustraci a naštvání na to, že v knize chybí jakákoli dobrá postava. Svět rozhodně není dokonalý, ale je to dobré místo k žití.
Spoiler
Cítím trochu odpor nechat si knížku v knihovně... Hluboce lituji, že Jakubově rodině se nedostalo rozhřešení.
...
A myslím si, že AM se plagiátorství nedopustila. Příběhů jako je tento je bohužel prokazatelně více, než bychom se mohli domnívat.
Tak tohle je silné čtení. Hodně mrazivý příběh jedné cácorky. Tahle kniha se vám zaryje pod kůži a přečtete ji jedním dechem.