Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532042/bmid_les-v-dome-65c9dafa7c2c6.png
4
4639
4639
Dětská hrdinka nového románu Aleny Mornštajnové se zdá být všem na obtíž. Otec se vypařil během povodní, matka raději tráví čas se svými amanty a dědeček s babičkou, kterým zůstala viset na krku, pro ni nemají jediné vlídné slovo. Mlčenlivá cácora, jak jí nedůtklivá babička přezdívá, tak vede hodně osamělou existenci, jen s nástupem do školy vymění svou imaginární kamarádku Moniku za přátelství s živelnou a upovídanou spolužačkou Ester, v jejímž stínu pak tráví nelehká léta dospívání. Stále se však nemůže zbavit hluboce zakořeněného strachu z lesa, který v ní probouzí děsivé vzpomínky. Ale o takových věcech se v jejich domě nikdy nemluví Dosud nejtemnější příběh z pera oblíbené české autorky, o jehož protagonistku se až do poslední stránky nepřestanete strachovat.... celý text
Přidat komentář
Toto bola silná kniha, smutná. Bola som hrozne naštvaná na matku, že nezasiahla. Aj keď je to asi ťažké, keď je v tom celý svoj život. Záver ma ale, ťažko to takto nazvať, ale potešil, že sa hlavná hrdinka nevzdala, že to aspoň takto skúsila.
Je to ťažké téma, ale stoji za to si knihu prečítať.
Dám 5*. Musím ale hodně spojit a hodně oželet. Kde je ta AM a její Hana nebo Tiché roky? Kde je ta čeština, ten slovosled to, co z jejích knížek sálalo? Tohle se s klidem může řadit mezi beletrii, ale takovou okrajovou, povrchní. Chybí mi ta hloubka, to všechno. Listopád jsem nečetla a teď nad tím hodně přemýšlím. Jestli nebude lepší si v hlavě AM nechat v lepších vzpomínkách. A už se ani nedivím, že jsem tady na bazaru tu knížku našla tak snad a levně. Téma silné. Zpracování zajímavé. Jen to prostě není ono.
Najnovšia kniha od pani Aleny. Prečítal som od nej všetko, pre dospelých. Myslím, že napísala aj niečo pre deti? Tým si nie som celkom istý, ale keď je to pravda, tie sa mi nechce čítať. Každopádne, toto bol velice smutný príbeh, napriek tomu si odo mňa vyslúžil plný počet hviezdičiek. Že som sa nedozvedel meno hlavnej hrdinky, to ma vôbec netrápi. Bola to Janotová, ale na mene predsa až tak nezáleží, no nie? No áno...
Po přečtení knihy mám smíšené pocity. Asi jako Dela111, s jejímž komemtářem plně souhlasím. Poslední dvě knihy od paní autorky jaksi postrádaji její krásnou čestinu. Nejde ani tak o děj knih, jako spíše o styl, který je pro paní autorku typický a tady mi prostě chybí.
Kniha obsahuje téma, které není radno podceňovat a zavírat před ním oči. Je zde podnět k zamyšlení, jaké mohou být následky pro celé okolí. Knihu doporučuji přečíst.
Dobře napsaná jednohubka na pár hodin četby. Konec se mi moc nelíbil a od paní Mornštajnové jsem četla o dost lepší knihy, proto jednu (a půl) hvězdu ubírám.
3 1/2 hvězdy.
Další mistrovské dílo paní M. Sama mám dvě dcery, takže jsem dočítala s obrovskou dávkou vzteku a beznaděje. Výborně napsáno, možná více stroze než jiné knihy autorky, ale k tomuto tématu to přesně sedlo.
Nenacházím slova..
Manžel se mě ptal: Co to proboha čteš?.. A proč to čteš?.. Tohle mě fakt rozsekalo, té malé cácorky mi bylo moc líto a v duchu jsem na ni křičela: Uteč! Řekni jim to!
Četla jsem všechny knihy AM, ale tahle je jiná, nevychází z ní naděje, ani v závěru. Patří na stejnou polici v knihovně jako Vrány, Soběstačný, Houbařka.
Nejhorší je, že tohle se v různých obměnách opravdu děje. Je mi z toho smutno.
Autorka knihu napsala skvěle!
Ačkoliv čtenář tuší, stále naivně doufá a věří, že se plete a vše je jinak, každá další strana jej utvrzuje o opaku.
Příběh nutí k zamyšlení nad tím, co děláme a říkáme, jak se chováme, co předáváme dál a poukazuje na naše slabosti a neschopnost. Je možné s tím něco dělat, změnit směr, vymanit se z tenat?
Vůně lesa, ač ji mám tak ráda, v tomto díle silně čpěla. Paní Mornštajnové patří poklona nejen za odvahu pustit se na tenký led, vybrala si velice těžké téma, ale i za, jako vždy, vynikající zpracování.
Závěrem si troufám tvrdit, že autorka jejího formátu nemá zapotřebí kohokoliv kopírovat.
Ať už jde o několikagenerační román nebo komornější rodinné drama, Alena Mornštajnová prostě nezklame a je skvělou vypravěčkou. Její knihy ve mě vždy rezonují i nějaký čas po přečtení. Les v domě je velice čtivá kniha a ihned jsem byla vtažena do děje. I když nejedná se zde o zrovna lehké téma. Příběh je to opravdu smutný a ze čtení na mě šlo úzko. Přesto, že asi od poloviny jsem tak nějak tušila, co za zlo se děje, na zážitku z knihy to nic neubralo a četlo se to jedním dechem. Určitě doporučuji a těším se na další literární počin.
Knihu jsem sice četl po mediální smršti a znal jsem tak pointu. To ale na hodnocení nic nemění. Pozorný čtenář na hlavní motiv knihy přijde celkem brzy. Spíš si kladu otázku: Napsala to opravdu ta samá Alena Mornštajnová, co vytvořila famózní Hanu nebo Slepou mapu? V novince sice zachytila závažné téma, ale literární kvalitou se svým předchozím románům vůbec nepřiblížila. Lineárně vyprávěný příběh je plochý, bez větší umělecké invence. Závěrečné řádky sice člověka ochromí, ale není to na Alenu Mornštajnovou málo?
Bravurně napsaná kniha se závažným tématem. Strašně mě mrzí a štve tahle kauza kolem knihy. Co se týče kauzy, stojím za autorkou a stát budu. Alena Mornštajnová je skvělá spisovatelka, nemá za potřebí někomu krást příběh. Už jenom proto, že napsala Hanu. Po osobním setkání můžu tvrdit, že je úžasná i jako člověk.
Celou knihu mi holčičky (cácory) bylo strašně líto. Už jenom z toho důvodu, že se nedozvíme její jméno. A celkově to měla strašně těžké. Rodinu měla s odpuštěním na úplné ho... Od AM jsem zatím četla pouze tři knihy (tuhle, Hanu a Tiché roky), ale vím, že se rozhodně chystám i na Hotýlek, Slepou mapu a Listopád. Doufám, že se v brzké době dočkáme dalšího jejího literárního skvostu.
Skvělá kniha, přečteno jedním dechem. Bohužel na mě ale na internetu ještě před začátkem četby vyskočila kauza ohledně knihy, takze jsem tušila jak to celé bude, ale i tak perfektní čtení!!
Dřív jsem četla hodně a ráda. Při studiu na VŠ jsem na to ale přestala mít čas a chuť, protože to poslední, co jsem ve svém volném čase chtěla dělat, bylo přelouskávat další a další stránky. Jak řekla moje spolužačka - projevila se u nás alergie na písmenka. Jestli jsem přečetla jednu knihu za rok, byl to úspěch. Proto pro mě bylo obrovským překvapením, že jsem Les v domě přečetla během několika hodin. Vlastně ani nevím proč, ale musela jsem číst dál a dál. I když první část knihy byla zdánlivě pomalejší, táhlejší. O to to pro mě bylo víc zvláštní. Je to první dílo, které jsem od autorky četla. Knížka se k nám domů dostala úplnou náhodou a nečekala jsem, že ve mně zanechá tak silný pocit. O kauze kolem knihy jsem se dozvěděla až po jejím přečtení a jsem ráda, že mi unikly články, které prozradily hlavní zápletku. Je to veliká škoda, kauza je zcela zbytečná a nefér vůči autorce. Snad se paní Mornštajnová brzy z těchto nepříjemností dostane a neodradí ji to od dalšího psaní. Byla by to veliká škoda. Jsem moc ráda, že si ke mně kniha našla cestu a i když to bylo těžké čtení, nemohla jsem se odtrhnout. To se mi už dlouho nestalo. Proto jsem si založila profil a napsala tento komentář. Protože pozitivně ohodnotit tuto knihu mi v současné situaci připadá jako moje čtenářská povinnost.
Krásně napsáno, knihu jsem hlatala a přečetla za 2 dny, silný příběh k zamyšlení. Překvapilo mně jak krásně se i toto těžké téma četlo. Děkuji za krásnou knihu.
(SPOILER)
Moje druhá zkušenost s Mornštajnovou, a byl to literární orgasmus. Nemyslím celou knihu, ale to zakončení... dlouho jsem u posledních vět knihy neměla pusu dokořán, a bylo mi jedno, že sedím v autobuse. První polovina knihy mi přišla utahaná, nepodstatná, nepřímost hlavní hrdinky nutí člověka fabulovat a domýšlet si, a v poslední třetině knihy to na nás vychrlí... Mimochodem krásná metafora s lesem, oceňuju, že to autorka vydržela až do konce a neztratila "nit". I přesto, že chvílemi byl děj předvídatelnější, stále to mělo hutnou atmosféru, bylo to napínavé, frustrující, nervy drásající. Já jsem na hlavní hrdinku křičela "ŘEKNI JIM TO, ŘEKNI JIM TO VŠECHNO! NEDUS TO!" Taková bezmoc, ta její odevzdanost, touha po tom se schovat... SPOILER: Kniha vám ani nedá uspokojivý konec, to mě asi mrzelo nejvíc. Ale ono to k happyendu ani dospět nemohlo... Od začátku do konce budete rodinu hlavní hrdinky NENÁVIDĚT, jak já bych je nakopala do těch jejich kyselých čumáků. Autorka se nevěnuje jen jednomu společenskému tabuizovanému problému. Je jich tam víc. Je to takovej řetězec, na jehož konci trpí nevinný.
Díky druhé polovině a postupnému přiznávání hlavní hrdinky by stálo za to knihu přečíst ještě jednou, protože některé ty "utahanosti" první části začnou dávat smysl. A všimnete si "nepodstatných" maličkostí. Bože, kéž bych to nepřečetla tak rychle... Moc se těším na paní Mornštajnovou na Světě knihy.
DOPORUČUJU, DOPORUČUJU, DOPORUČUJU!!!
Neuvěřitelně silná, mrazivá kniha. Mrzí mě, že kvůli probíhající kauze (která mi přijde trošku nesmyslná a přifouknutá) jsem věděla předem téma knihy, a přišla jsem tak o postupné odhalování, které má autorka mistrně zvládnuté.
Další skvělá kniha od pani A.M.
Ta prostě umí zaujmout čtenáře.
Téma hrozné a nejhorší na tom je, že toto se opravdu děje.
Kniha určitě stojí za přečtení.
Pet hvezd, samozrejme, ale ten pribeh je silenstvi. A fakt 'diky' vsem, co vyspoilovali dej, to se nedela!
Silné téma, těžké a smutné čtení.. Ve spojení se skvělou autorkou sázka na jistotu. Ale.. celé mi při přijde takové prvoplanové, nedotažené.. Doufám, že mě AM další knihou zbaví podezření, že by mohla začít sypat z rukávu tzv. rychlokvašky.