Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532042/bmid_les-v-dome-65c9dafa7c2c6.png
4
4643
4643
Dětská hrdinka nového románu Aleny Mornštajnové se zdá být všem na obtíž. Otec se vypařil během povodní, matka raději tráví čas se svými amanty a dědeček s babičkou, kterým zůstala viset na krku, pro ni nemají jediné vlídné slovo. Mlčenlivá cácora, jak jí nedůtklivá babička přezdívá, tak vede hodně osamělou existenci, jen s nástupem do školy vymění svou imaginární kamarádku Moniku za přátelství s živelnou a upovídanou spolužačkou Ester, v jejímž stínu pak tráví nelehká léta dospívání. Stále se však nemůže zbavit hluboce zakořeněného strachu z lesa, který v ní probouzí děsivé vzpomínky. Ale o takových věcech se v jejich domě nikdy nemluví Dosud nejtemnější příběh z pera oblíbené české autorky, o jehož protagonistku se až do poslední stránky nepřestanete strachovat.... celý text
Přidat komentář
Měla jsem to štěstí, že jsem knihu četla dřív, než internet zavalily spoilery a aféra ohledně údajné krádeže myšlenky a příběhu, což je mi vcelku jedno a s kvalitou knihy a příběhu to podle mě nijak nesouvisí. Musím se přiznat, že po Listopádu asi nejslabší dílo autorky, což píši velmi nerada. Dokonce jsem si nechala knihu v myšlenkách uležet - dočetla jsem ji před týdnem - v naději, že až dozní to zklamání, zpětně se na knihu podívám jinak, ale nemohu si pomoci. Všeobecně rozprostřené pocity tíhy, smutku, temnoty, nádech thrilleru, stísněnost apod. se u mě zkrátka nedostavily. Nemůžu říct, že by se mnou emočně kniha nějak hnula. Styl, kterým byla kniha napsána se vymyká i autorčiným jiným knihám a mistrně vykonstruovaná souvětí, která se čtou stejně ladně, jako ptáci v letním ránu zpívají, jsem postrádala. Zůstává ve mě pocit zklamání, protože ta očekávání - jako čtenářka a obdivovatelka autorčina stylu - byla vyšší, než výsledek. Příběh nebyl ani propracovaný tak, jak autorka skutečně umí, některé postavy byly odbyté co do osobnostních charakteristik, až hloupé a působily slohovým stylem, namísto skutečného literárního umu. Knihu si samozřejmě schovám ke všem ostatním knihám autorky, ale znovu ji určitě číst nebudu a budu se těšit na další literární pokusy paní Mornštajnové, která svou kvalitou stále ční nad všemi ostatními českými "rádoby" literáty á la D. Landsman, mladá paní Krajčo a pod.
Druhá věc, která mi absolutně vadila je font, což bezesporu nemá vliv na kvalitu vyprávěného příběhu, ale oku to nelahodilo a bylo mi to i nepříjemné. Písmena byla zbytečně velká (pokud nebyla určena žákům 1. stupně ZŠ nebo dalekozrakým) a font číslování stran byl doslova zmrskáníhodný. Kniha by úplně v pohodě mohla být na méně stranách, čímž by nemusela být ani tak drahá. Knihy od mých oblíbených autorů si ze zásady kupuji nové a tahle investice byla nevratná a neodpovídala zážitku, který za své peníze očekávám. Nejen kvalitní příběh, ale i kvalitní zpracování ze strany vydavatelství. V tomto případě se nepovedlo ani jedno.
Jediná esteticky zajímavá věc je grafická úprava pevné vazby, která se skrývá pod obálkou.
Kniha je velmi smutně laděná ale přesto je příběh velmi zajímavý autorka je skvělá vypravěčka
Výborný.Dalo mi to přesně ten pocit,že to hrozně potřebuji přečíst,ale dělalo se mi z toho fyzicky špatně.
Další skvělá práce od Morštajnové. Silný příběh, dobře napsané postavy, znepokojivé a opakující se motivy a samozřejmě silné momenty, kdy vám to konečně celé docvakne. Jediné, s čím jsem měla problém, byla občasná rozvleklost a snad úplně poslední věta knihy, tam to bylo trochu na sílu.
Kniha se mi líbila,souhlasím se spodními komentáři,Při čtení vám běhá mráz po zádech ,neuveřitelné a jen těžko se popisuje co si musela malá holka prožívat za zavřenýma dveřma..
Pokud něco Alena Mornštajnová umí, tak psát o rodinných tragédiích. Některé z nich jsou banální, některé z nich mnohem významnější. Nejnovější dílo rozhodně řeší tu druhou skupinu. Běhá mi mráz po zádech při představě, jaké hrůzy se za zavřenými dveřmi mohou dít...s tichým souhlasem toho nejbližšího okolí.
Jsem ráda, že jsem předem nečetla žádné komentáře (některé totiž prozrazují stěžejní téma knihy) ani informace o probíhající kauze. O to víc jsem byla v šoku, když mi asi v půlce knihy docvaklo, kde je jádro oné temnoty... Slovy těžko mohu okomentovat ono nepochopitelné čiré zlo i jeho krytí. Knížka určitě stojí za přečtení,ale počítejte s tím, že vám z ní bude značně úzko.
Skvělé napsáno, pokud se to dá říci o tomto intimním a těžkém tématu.Precteno za jeden den s myšlenkou, kolik mezi námi žije takových "cacor "...
(SPOILER) Velmi silný příběh. Zneužívání dítěte je pojato zajímavým způsobem, který jen podtrhuje zrůdnost chování "predátora". Hlavní hrdinka, popis jejích pocitů a reakcí je neuvěřitelně autentický a chování jejích blízkých nelidské.
Nevím nějak knihu hodnotit. Váhám mezi 3-4 hvězdičkama. Ano, že Mornštajnová umí psát o tom se nemusíme ani dohadovat. Tuhle knížku jsem přečetla za 4 hodiny. Bylo to velice depresivní od samotného začátku. Příběh sice silný, drsný, ale přesto mi v něm chybělo prostě něco. Navíc celá ta myšlenka, že ze zlo vzniká v rodině a vlastně se s ním ani nedá bojovat na mě působí hodně pesimisticky. Špitka naděje by bodla, přece takový svět opravdu není. A to byly ty deaily co mi vadily, všichni byly zlý, i ta úřednice ze sociálky a to mi přišlo už moc.
Další výborná knížka od autorky. Člověka při ní mrazí v zádech, bojí se číst a zároveň to chce co nejdříve dočíst. Škoda jen toho aktuálního humbuku kolem, přijde mi, že nejvíce uškodí právě a jen těm aktérům.
Les v domě je nejnovější kniha Aleny Mornštajnové. Do druhého dne jsem ji měla přečtenou, protože vás děj vtáhne a dokud neotočíte poslední stranu, jen tak vás nepustí.
Říkáte, že mám být šťastná.
Říkáte, že se to musím naučit.
Říkáte, že si štěstí zasloužím.
Tak já vám o sobě něco povím.
Je to příběh o jedné malé cácorce a její rodině, ve které je všechno špatně. Marně čtenář hledá někoho, kdo by děvčátko alespoň jednou z lásky obejmulo...
Z knihy už od začátku vyzařuje mrazivá, tíživá a temná atmosféra. A vy víte, že tam je ještě něco hodně špatně...
Čekala jsem silný příběh a také jsem ho dostala, ale nezapůsobil na mě tolik jako autorčiny předchozí romány Listopád nebo Hana.
Možná je to tím, že jsem měla ještě před čtením zápletku vyspoilerovanou, možná ne. Vím jistě, že znovu si už ale Les v domě nepřečtu.
Kniha se mi moc líbila. Jako všechny od této autorky. Silný, syrový příběh, který vás pohltí.
Šílené téma, krásně citlivě zpracované, ale přesto mámraději autorčiny předchozí knihy. Hana je nezapomenutelná.
(SPOILER) Hodně silná a temná knížka a páchání zla na dětech v rodině, kde je to předáváno z generace na generaci. Byla to moje první knížka od paní Mornštajnové, ale určitě ne poslední. Autorka píše skvěle, příběh chytí za srdce a nepustí. Rozhodně brzy sáhnu po autorčině další knize. Jen konec mě překvapil, čekala jsem, že se hlavní hrdinka postará o svou mladší sestru Terezu. A je tam mnoho dalších nevysvětlených otázek - Řekla na konec pravdu o tom, co se jí dělo, co s ní bylo po požáru, usvědčili ji ze žhářství, co bylo s Jakubem, dozvěděl se někdy pravdu proč Cácora ukázala na něho a co stalo s jejím otcem? A čí kostra byla nalezena v sutinách domu. Je toho víc, co si čtenář musí domyslet.
Další kniha, která poukazuje na zlo, které dospělí lidé připravují svým potomkům, kteří se stali jejich obětí.
Je to ve společnosti opravdu tak strášné, aby nevinné děti nepoznaly ani trochu lásky, ve které se má hlavně vyvíjet dobrá, lidská osobnost? Je to vklad do života! Je mi takových dětí moc líto a nedivím se, jak se vyvíjí dnešní společnost lidí, kteří prošli tak špatnou přípravou na život. A je třeba o tom psát a vést k řešení dané situace a nehromadit zlo ke zlu.
(SPOILER)
Cetla jsem od autorky vsechno krome romanu Hotylek a Tiche roky. Dlouho pro me byla jednickou Hana, ale tento roman ji predcil.
Nevim, jestli je to mym momentalnim nezdolne pozitivnim rozpolozenim, ale i kdyz byla kniha velice temna a postavy mely kazda nejaky skraloup, neodnasim si z knihy depresi.
Je psana velice ctive, citlive a nejsou v ni (diky bohu!) popsany nechutne sceny. Autorka misto toho vetsinou odkazuje na zly les. Nekolikrat se pribeh odebiral uplne jinym smerem, nez jsem ocekavala a tim si me ziskal.
Neuzavrena linka s Jakubem mi nevadi. Jak autorka sama uvedla v jednom rozhovoru - kdyby byl pritomen vsevedouci vypravec, tak bysme se to mohli dozvedet. Ale roman je psan z pozice nasi hlavni hrdinky a ta se to nedozvedela, tim padem se to nemame jak dozvedet ani my. Ja jsem si to vysvetlila tak, jak v jedne casti i nase hlavni hrdinka - ze byl v afektu zavrazden. Konec knihy me v tom nakonec jeste utvrdil.
Naštěstí jsem narazila na článek o nařčení autorky z použití cizího příběhu až po přečtení knihy. Jinak by mi to úplně zkazilo celkový čtenářský požitek. Článek totiž obsahoval prozrazení obsahu knihy včetně konce. Jsem přesvědčená, že paní Mornštajnová nemá zapotřebí přivlastňovat si cizí příběh a zdaleka není jediná, kdo toto téma ve své tvorbě použil. Bohužel se dostatečný zdroj inspirace k napsání podobného příběhu vyskytuje velmi často ve všech médiích a podobné jsou i společné znaky. Při čtení výše zmíněného článku mě dorazil "argument", že prarodiče také bydleli v přízemí a mladí v patře, což je přece naprosto běžné. Mně se knížka líbila, i když nebyla veselá, to život také vždycky není. Příběh byl zahalen tajemstvím, které bylo postupně odhalováno. Samotný závěr mě překvapil. Mám ráda styl psaní Aleny Mornštajnové, těším se na další tvorbu mé oblíbené autorky. Doufám, že ji tato kauza neodradí, ale naopak posílí.
Musím tomu dát plné hodnocení, už jen kvůli mnohým metaforám a že nechá čtenáři, aby si na začátku mohl domýšlet věci a nechá na něm, aby si utvořil názor. Přišlo mi to skvělé tím, že to zanechá ve vás dlouho dojem a tak to má u dobrého románu být, ne?