Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537087/bmid_les-v-dome-6629102e75287.jpg
4
4643
4643
Mládí je někdy k nepřežití… Dětská hrdinka nového románu Aleny Mornštajnové se zdá být všem na obtíž. Otec se vypařil během povodní, matka raději tráví čas se svými amanty a dědeček s babičkou, kterým zůstala viset na krku, pro ni nemají jediné vlídné slovo. Mlčenlivá cácora, jak jí nedůtklivá babička přezdívá, tak vede hodně osamělou existenci, jen s nástupem do školy vymění svou imaginární kamarádku Moniku za přátelství s živelnou a upovídanou spolužačkou Ester, v jejímž stínu pak tráví nelehká léta dospívání. Stále se však nemůže zbavit hluboce zakořeněného strachu z lesa, který v ní probouzí děsivé vzpomínky. Ale o takových věcech se v jejich domě nikdy nemluví… Dosud nejtemnější příběh z pera oblíbené české autorky, o jehož protagonistku se až do poslední stránky nepřestanete strachovat. „Z otrávené půdy nevyroste zdravý strom. A rodina, v níž chybí láska, porozumění a schopnost obětovat se pro druhého, nemůže zformovat člověka tak, aby pomohl udělat svět lepším místem pro všechny.“ – Alena Mornštajnová, autorka. „Les v domě je mrazivý, je výrazný a dramaticky bolestivý. A bez jediné pochyby mohu říct, že naprosto skvělý.“ - Tomáš Fojtík, medium.seznam.cz. „Opravdu skvěle napsané. Kniha vás chytí a nepustí. Ale není to jednoduché a veselé čtení. Autorka opravdu umí vtáhnout do děje, postupně rozplétat příběh a chytit čtenáře za srdce. A ten závěr, vyrazil mi dech.“ – databazeknih.cz... celý text
Přidat komentář
Já vůbec nevim co si o knize myslet líbilo/nelíbilo..? Jediný co vím že knížku hodně dlouho z hlavy nedostanu
Ať se o této knize psalo cokoli, nevidím do toho, nemohu tomu věřit či nevěřit ani stavět na tom svůj úsudek. Pro mě je podstatné, že se knížka dobře četla, držela mě v napětí a zamávala mými emocemi. Strhávám jednu hvězdu za několik nelogických nebo špatně uvěřitelných částí příběhu, ale i tak mi kniha přijde povedená a stojí za přečtení.
Velmi smutná kniha, velmi smutný příběh. Tak drsně reálné. Bylo mi líto jak dcery, tak i její matky. Taková bezvýchodnost, marnost, beznaděj táhnoucí se celým životem... Nemyslím jen ten "les".... Ale i rodinné vztahy plné hádek, absence opravdové lásky, ať už rodičovské či partnerské... Ovšem opět krásně napsané, dá-li se to tak nazvat. Alena Mornštajnová prostě umí.
Já Vám nevím...příběh napsán hezky, čtivě, i když místy až pořád stejně v první polovině...smutný, krutý, až mrazivě reálný...ale nějak mi k Aleně tento příběh nešel. Všechny její knihy byly za mě naprosto dokonalé, perfektní a skoro každé bych dala 100% ale tahle kniha je jiná a nějak mi k ní prostě nesedí, asi jsem zvyklá na její úplně odlišný žánr. Ale za přečtení určitě stojí.
Možná se někomu zdá kniha ufňukaná, ale mně se naprosto trefila do mého sentimentálního období. Naprosto rozumím cácořinému rozhodnutí odsouvat všechny negativní vzpomínky stranou... Ale ony nás stejně jednou doženou.
Po dočtení knihy cítím ve vzduchu vůni jehličí...
Bohužel z mého pohledu nejméně povedené dílo od A. Mornštajnové. Jediné, co můžu vyzdvihnout, je perfektně vykreslená postava Cácory a velmi čtivý styl psaní. Jinak nic. Nic se prostě nedělo, najednou to celé skončilo. Konec byl za mě ok, ale zase - bylo to jen suše popsáno na několika málo posledních stránkách.
Chybělo mi takové to wow, kdy se mnoho osudů protne v jeden, jak to autorka umí (Tiché roky, Listopád).
Knihy od autorky mám hodně ráda a ani tentokrát nezklamala. Příběh byl zajímavý, smutný, nutil čtenáře knihu neodložit. Chvílemi nudné zápletky, ale na konci knihy postupně docházelo k pořádnému rozuzlení a dočítala jsem s velkým šokem. Silný příběh, který je bohužel blízko reálnému světu.
Nechci knihu srovnávat, ale vzpomněla jsem si na Vrány od Petry Dvořákové. Musím říct, že jsem chvíli byla v pokušení knihu odložit, protože takovou nálož beznaděje, smutku, bezmoci a naštvání jsem už dlouho necítila a nechtěla jsem vědět, co dalšího se v příběhu ještě "pokazí". Nakonec jsem sebrala odvahu a příběh dočetla.
Smutný je svou opravdovostí. Tím, že taková traumata zažívá tolik dětí a my jim neumíme pomoci, mnohdy to nevidíme a netušíme, že za jejich zlobivým či problémových chováním je nějaká bolest, která se takhle projevuje navenek.
Kéž by nás to aspoň trochu posunulo ke vnímání problémů ostatních, abychom jim mohli nabídnout nějakou pomoc, která by jim tu další cestu životem mohla alespoň trochu usnadnit.
K textu samotnému, nečetlo se mi to úplně dobře, chvílemi mi to přišlo trošku moc zkratkovité a málo "popisné", ale asi pro mě forma není tak důležitá, jako obsah.
Knihy paní spisovatelky Aleny Mornštajnové jsou velmi čtivé, poutavé a zároveň nutí čtenáře k zamyšlení. Téma knihy je tentokrát velmi smutné a depresivní. Chování obou dospělých žen, matky a babičky, je pro mě zcela nepochopitelné. Na příběh "Cácory" asi hned tak nezapomenu.
pro mě nejslabší kniha této autorky, nejslabší v tom směru, že i autorka spadla k tomu, že kniha je celá taková ufňukaná, chvíli to vypadá, že přijde zlom a vše se změní, ale ne. Chápu, že to rozhodně není lehké, ale přijde mi, že je to takové prázdné, bez naděje a rozuzlení.
Můj úplně první román tohohle druhu. Nejdřív jsem si přečetl recenze, pak se vydal do knihkupectví, přišel domů, zapálil aromalampu, uvařil hrnek kakaa, uvelebil se, začal číst a nepřestal jsem, dokud jsem nedočetl.
Příběh mrazivý a děsivý. Babička byla šílená, cácoru jsem litoval. Konec mě nechal sedět s otevřenou pusou dokořán. Budu se těšit na další knížku od autorky.
Příběh jiný než na jaký jsme od autorky zvyklí, ale za mne opět čtivé. Přečteno jedním dechem.
To, že má Alena Morštajnová skvělý dar psaní je bez pochyby jasné. Na tuhle knížku jsem se těšila, ale popravdě mě trošku zklamala. O tom, že se jedná o dobře zpracované silné téma není pochyb, ale vlastně jsem celou knížku čekala jestli přijde nějaký boom, nějaká zápletka, nějaké rozuzlení. Něco. A z konce jsem byla spíš zklamaná, přišel mi poměrně useknutý. Asi jsme očekávala, že bude víc popsaný a vysvětlený.
Mediální humbuk okolo této knížky mě úplně minul, takže jsem ji přečetla bez toho, aniž bych věděla o čem to je. Knihy A. Mornštajnové se mi moc líbí a ani tato mě nezklamala. Sice temné téma, v některých věcech jsem se s hlavní hrdinkou ztotožňovala (hlavně nechtěná v rodině), ale dle mě dobře zpracované.
Co všechno je schopen člověk udělat a říct, aby vůbec ve světě přežil. A tisíckrát vyřčená lež se změní na pravdu... Proč nad určitými věcmi zavíráme oči, i když jsou zjevné a necháme páchat zlo?
Další kniha z pera mé nejoblíbenější autorky, která mě po přečtení nenechá dlouho spát a ještě nějakou dobu mne bude nutit přemýšlet nad celým popsaným příběhem. Přečetla jsem ji takřka jedním dechem, od první stránky jsem byla vtažena do děje a už nebylo návratu. Některé okolnosti jsem trochu předvídala, ale stejně jsem na samotném konci zůstala sedět s otevřenými ústy. Paní Morštajnová opět nezklamala a zaslouží si všech pět hvězdiček...
Ať už inspirace na knihu přišla odkudkoli, čtení mi vyrazilo dech. Hodně depresivní, to ale u tohoto tématu asi nejde jinak. Smutné a smutné, přesto jsem ráda, že jsem knihu přečetla. Za mě pět hvězd právem. :-)
Knihu jsem přečetla rychle, ale téma knihy je smutné. Jako matka jsem nedokázala pochopit chování matky. Určitě stojí za přečtení.
Knihu jsem nemohla odložit. Hltala jsem stránky a slova, jako by mi kniha měla utéct. Bylo mi tak hrozně líto malé cácorky.
A posledních pár vět knihy jsem musela rozdýchávat ještě pár dní po přečtení.
Další skvost z pera paní Mornštajnové a opět těžké téma. Ona prostě umí, kniha měla všechno a tak nějak jsem to vyústění bohužel i předpokládala...
Cetla se lehce, pribeh ale smutny. Tyhle hnusy by se nemely dit, takhle by se matky nemely chovat, tohle by deti nemely zazivat. Tak moc mi cacorky bylo lito.