Les v domě diskuze
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537087/bmid_les-v-dome-6629102e75287.jpg
4
4386
4386
Mládí je někdy k nepřežití… Dětská hrdinka nového románu Aleny Mornštajnové se zdá být všem na obtíž. Otec se vypařil během povodní, matka raději tráví čas se svými amanty a dědeček s babičkou, kterým zůstala viset na krku, pro ni nemají jediné vlídné slovo. Mlčenlivá cácora, jak jí nedůtklivá babička přezdívá, tak vede hodně osamělou existenci, jen s nástupem do školy vymění svou imaginární kamarádku Moniku za přátelství s živelnou a upovídanou spolužačkou Ester, v jejímž stínu pak tráví nelehká léta dospívání. Stále se však nemůže zbavit hluboce zakořeněného strachu z lesa, který v ní probouzí děsivé vzpomínky. Ale o takových věcech se v jejich domě nikdy nemluví… Dosud nejtemnější příběh z pera oblíbené české autorky, o jehož protagonistku se až do poslední stránky nepřestanete strachovat. „Z otrávené půdy nevyroste zdravý strom. A rodina, v níž chybí láska, porozumění a schopnost obětovat se pro druhého, nemůže zformovat člověka tak, aby pomohl udělat svět lepším místem pro všechny.“ – Alena Mornštajnová, autorka. „Les v domě je mrazivý, je výrazný a dramaticky bolestivý. A bez jediné pochyby mohu říct, že naprosto skvělý.“ - Tomáš Fojtík, medium.seznam.cz. „Opravdu skvěle napsané. Kniha vás chytí a nepustí. Ale není to jednoduché a veselé čtení. Autorka opravdu umí vtáhnout do děje, postupně rozplétat příběh a chytit čtenáře za srdce. A ten závěr, vyrazil mi dech.“ – databazeknih.cz... celý text
Diskuze o knize (26)
Přidat komentář
Už jsem hodnotil, ale nemůžu se zbavit touhy ještě reagovat. Nerozumím těm nízkým hodnocením za to, jaké pocity v některých kniha vyvolala (což se dá pochopit). Není to ale přesně to, co autorka zamýšlela? Vždyť to bylo cílem. Knihy přece mají vyvolávat emoce, hnus, zlobu, znechucení, ale i třeba radost. Pochopím nízké hodnocení u knih, které čtenáře nechají chladným a nevyvolají v nich nic, prostě je nebaví. Tady to nechápu.
Kniha tak medialne giganticky proflaknuta, ze uz ma svoj vlastny vtip. Z facebooku.
Pride muz do knihkupectva a pyta sa predavacky: "Dobry den, posiela ma manzelka aby som jej kupil jednu knihu, viete ja velmi necitam, nemam prehlad, povedala ze sa vola VLEZ DO MĔ".
Reaguji na AnnaR, komentář níže.
Proti pomluvám se špatně bojuje, vyřčené slovo žije vlastním životem a ubližuje. Mrzí mě, že po měsících vysvětlování se ta hrozná pomluva - tisíckrát vysvětlená a vyvrácená - šíří i tady. Já se za svou práci ani za svá slova nestydím, píši pod vlastním jménem. Pokud si za svým výrokem a obviněním stojíte i Vy, AnnoR, podepište se, předložte důkazy a můžeme jít třeba k soudu. S mým morálním profilem si starosti nedělejte, zamyslete se raději nad svými unáhlenými soudy. Alena Mornštajnová, autorka knihy Les v domě
To Matejko. Spíš než zlo plodí zlo mi knížka vyznívá jako: důsledky zla spáchaného na člověku můžou toho člověka poznamenat hodně hluboko a ošklivě a můžou dopadnout i na lidi z širšího okolí oběti.
Zatím jsem knihu nečetl, ale sleduji diskuze. Zajímá mě, jak je to s vyzněním knihy, ne příliš to, kde vzal příběh. Říká kniha "Zlo plodí zlo"? Je to v anotaci knihy od nakladatelství a měl jsem dojem, že to říká i autorka, V posledním rozhovoru AM říká, že ona to takto neřekla, že anotace vznikla nezávisle na ní a že kdo knihu přečetl s plným pochopením, ten ví, že tak kniha nevyznívá. Říká tedy kniha, že zlo plodí zlo nebo vyjadřuje víru, že řetězec zla jde přerušit? Myslím, že tohle byla i důležitá otázka v původní negativní recenzi knihy i v reakci Toy Box.
MilaSliacka Rozumím tomu. Chápu, jak taková kniha zapůsobila na člověka, který takové trauma prožil. Mně osobně se ale zdá, že nařčení z plagiátorství je trochu přehnané. Je to těžké, protože Toy_box to určitě vnímá jako využití a zneužití jejího příběhu. Z toho co vím, to však není vůbec jednoznačné.
gladya: Oceňuji Váš smířlivý pohled. Mrzí mě, kolik je v této kauze na obou stranách nenávisti, jako by příběh sám o sobě nestačil.
Ale zkuste se na to podívat takhle: projdete si nějakou osobní tragédií, třeba žijete několik let s blízkým trpícím závažnou nemocí. V rámci procesu vypořádání se s traumatem se z této zkušenosti vypíšete. Najednou po pár letech na Vás Váš vlastní příběh vykoukne v podobě komerční knihy i s detaily a je zároveň obalen fikcí - například Váš blízký trpící chorobou je v knize vykreslen jako někdo, koho choroba změnila ve zlého člověka. Přeci byste si neřekla: ,,No co, hlavně že se o tom veřejně mluví. Troufám si říct, že by Vás to zasáhlo.
Nedá mi to a vyjádřím se k debatě o plagiátorství. Chápu, že taková knížka musela hodně zapůsobit na člověka, který v ní poznal vlastní prožitky a hlavně traumata. V tom naprosto chápu paní Toy_Box. Jenže i kdyby se paní Mornštajnová opravdu inspirovala, neměla bych jí to za zlé. Z několika důvodů:
1. Je tam dost motivů a událostí, které jsou zřejmě původní a originální.
2. Žádný autor nežije ve vzduchoprázdnu, asi je vždycky ovlivněn tím, co zažije, o čem slyší a co čte. To všechno nějak zpracuje a vytvoří své vlastní dílo, Těch, co se něčím inspirují je hodně a i těch co "opisují" je dost. Les v domě je možná v tomhle směru diskutabilní, protože téma je hodně citlivé a intimní. Ale z hlediska autorských práv mi to přijde v pořádku.
3. A teď to nejdůležitější. Pokud o takovém tématu píše jedna z nejčtenějších českých autorek (možná ta úplně nejčtenější), dá se čekat, že by o tom lidé mohli víc přemýšlet. O tom, že vinu nemá jen pachatel ale i ti, co o činu vědí, mlčí a tváří se, že nevědí. Možná bychom se měli zamyslet všichni a hlavně ti, co pracují s dětmi učitelé, vychovatelé, sociální pracovnice, lékaři. Měli bychom vnímat některé projevy a "divné" chování dětí. Vím, tohle je problém, pokud je dítě zastrašené rodinou, stydí se, cítí se jako spoluviník a nepromluví, jen těžko se mu dá pomoci. Tím horší je postoj matky a hlavně babi v téhle konkrétní knížce.
(SPOILER)
Už jsem neměla v plánu číst další knihu od Aleny Mornštajnové, ale zaujala mě kauza, která knihu obestírá a rozhodla jsem se, že si na ni udělám vlastní názor. V kauze jde o nařčení z plagiátorství - okopírování osobní výpovědi výtvarnice Toy Box zveřejněné v roce 2019 na stránkách Alarmu.
Nejdřív shrnutí:
-Na kauzu poprvé upozornila literární kritička Eva Klíčová z Alarmu.
-Toybox si přečetla knihu a konstatovala, že podobnost je opravdu nepřehlédnutelná. Vyzvala Alenu Mornštajnovou k dialogu.
-Alena Mornštajnová reagovala jednou větou na svém Facebooku, kde uvedla, že se nenechala inspirovat žádným příběhem. Výzvu k dialogu tedy lidově řečeno zazdila. Podobně skoupě reagoval i nakladatel, který poněkud mimo mísu doplňuje, že není potřeba vinit umění.
-Kritici upozorňují, že v rozhovoru pro Český rozhlas Vltava AM mluví o tom, že se nechala inspirovat konkrétním příběhem, oproti tomu, co tvrdí na svých sociálních sítích.
-Eva Klíčová v podcastu pro Alarm nazývá použití příběhu Toy Box exploatací.
-Smířlivější je Jonáš Zbořil v podcastu 5:59 pro Seznam. Mluví o tom, že nemáme nastavené paradigma toho, jak použít příběh někoho jiného a kde je hranice, kam až není vhodné zajít.
Podobnost knihy Les v domě a příběhu Toy Box je nepopiratelná. V obou případech tu máme dysfunkční rodinu v žijící v dvougeneračním domku na okraji lesa (zlá babička a pedantský dědeček dole a mladá duchem i tělem nepřítomná matka s dcerou nahoře), v obou příbězích jsou zásadní čichové vjemy vypravěčky a panenka svědkyně. Příběh Toy Box v Alarmu je doporvozen několika komiksy; v jedno z nich soví děd přivazuje děti v lese ke stromu - v příběhu dědeček také hrozí přivázáním ke stromu, v druhém komiksu vypravěčka hledá v lese své zakopané mrtvé tělo - v příběhu je linie ztracené holčičky, jejíž zakopané tělo se najde v poslední kapitole. Těch podobností je více, ale myslím, že takto to už stačí.
Ať už Alena Mornštajnová příběh okopírovala nebo ne, dokážete si představit, že by vaše kniha takhle dopodrobna kopírovala něčí opravdový příběh, který byl navíc zveřejněn v době, kdy jste dělali rešerše na svoji knihu. Já ano. Podobnost by mě fascinovala a jako někdo, kdo předtím hlásal, že se chce dát prostřednictvím svojí knihy hlas obětem zneužívání, bych jedno bývalé zneužité dítě asi neposlala do háje. Toto ovšem Alenu Morštajnovou neusvědčuje z plagiátorství, jen z nedostatku empatie, který ji vlastně nelze vyčítat.
Osobně mě mrzí, že tento začarovaný příběh z lesa způsobuje zranění i po tolika letech. Obě účastnice kauzy jsou odsouzené, pranýřované (Toy Box prý dostává nenávistné dopisy of fanoušků AM) a nařčené z lhaní, přitom stačilo podle mě málo a mohlo to být jinak. Idealisticky si představuji, že mohlo dojít dokonce k něčemu velmi pozitivnímu, třeba společnými silami šířené osvětě. Co by se stalo, kdyby AM přijala výzvu k dialogu místo odmítnutí? To už se nedozvíme.
Co se týká knihy jako takové, tak ta opět opakuje stejnou kostru, jakou najdeme i v předchozích knihách AM, ale atmosférou je o level výš.
Prosím, když už uvádíte link na nějaký článek, tak zde nevkládejte odkaz na články webů, kde je nutné si je zaplatit.
Pro dokreslení celé kauzy přidávám ještě dva rozhovory pro Deník N. První se samotnou autorkou, druhý s umělkyní Toybox.
O knize a nejmenované kauze je článek v posledním Respektu a autorka Sylvie Lauder tam vyzradila konec Lesu v domě, tak pozor na to.
Napište jim do redakce, co si o tom myslíte.
Autorka se veze na vlně současné módy dobrospisovatelů. Píšu o něčem zlém, ergo jsem dobrý člověk, ergo dobrý spisovatel.
Tučková o chudinkách jeptiškách za komoušů.
Lednická o odsunutých Němcích, do kterých ještě háže červenou knihovnu.
Tak co kdybych si tam prdla znásilnění?
Jo, děvče, tentokrát to nevyšlo. Třeba příště
Eremites: Alena Mornštajnová jasně řekla, že se příběhem kreslířky neinspirovala.
Zla se dopustila především Eva Klíčová, která osočila Alenu Mornštajnovou z plagiátorství - viz rozbor Jana Němce: http://www.h7o.cz/kdo-zneuzil-toy-box/.
TinaFr: díky za odkaz na vyjádření skutečné autorky (a bohužel i skutečné oběti) příběhu. Tohle by mělo zaznít i v anotaci knihy, u každého rozhovoru v médiích o knize, prostě všude. Něco tak neskutečně zlého, čeho se Mornštajnová svým plagiátorstvím dopustila, je opravdu nevídané. Protože tohle, jak píše Toy_Box, není "jen" plagiátorství, tohle je plivanec do obličeje, kopanec do břicha a naprostý výsměch oběti sexuálního zneužívání. A to vše jen pro popularitu a pro peníze...
Přidávám ještě odkaz na článek Evy Klíčové, která jako první na plagiátorství Mornštajnové upozornila a pěkně knihu rozebrala: https://a2larm.cz/2023/04/nova-mornstajnova-roman-mezi-creepypastou-a-sedou-zonou-literarni-vypujcky/
Pár románů od Mornštajnové jsem přečetla, ale už nikdy více. Podporovat takové zlo je totéž jako zlo páchat.
TinaFr: ten termín inspirace je vzhledem ke kauze dosti zavádějící. Inspirace ja přiznaná, Mornštajnová to však popírá.
Přidávám vyjádření autorky skutečného příběhu, který měl AM sloužit jako inspirace:
https://toybox.cz/komiks/2023/04/toy_box-vyjadreni-ke-kauze-odvozeneho-osobniho-pribehu/?fbclid=IwAR3qNx6bL_H8I1oGlQ8_5QC3ogGn26CuX-tz_e2RT_qdQrOVTWAEHzEvAPU
Koukám, že tu někdo píše, že je kniha depresivní, že se lidem jako dějou zlé věci (skoro jako: no a co?) a že takhle, paní Mornštajnová, už ne.
WTF? Naopak! Má se psát přesně o takových tabuizovaných tématech! Takové knihy mají poselství a mají hodnotu.
Přečtěte si teda třeba harlekýnku. Ta není depresivní a má happy end.
Člověk si přečte komentář ke knize a už nemusí číst, protože asi to nejpodstatnější se dozví tady. Bezva. Možná by to chtělo zapojit hlavu než sem začne někdo psát a uvědomit si, že jsou třeba tací, který by to mohlo dost naštvat. Jako třeba mě.
Tak už nám poslední komentář prozradil o co se jedná a pointu celého příběhu. To snad není pravda.
Na knihu se teprve chystám, ráda si přečtu příspěvky o kvalitě knihy, ale prosím, vyvarujte se spoilerů. Kazíte tím četbu nám, čtenářům, kteří jsme knihu ještě nestihli přečíst. (Viz. příspěvek K-Hru)
Děkuji girdon13 za Vaši reakci, ale je mi líto, pokud jsem Vás svým komentářem od čtení odradila. Knížka i přes těžké téma rozhodně za přečtení stojí a čte se skoro sama.
Reaguji pochvalně na krásný komentář Renatka11, ale zárověň už vím, že takovou knihu a všechny jí podobné nikdy nebudu číst! Čím jsem starší, tím více na mě doléhají bolesti světa a je velmi těžké s tím bojovat...Proto dnes vyhledávám knihy, které mi neubližují a moc bych se přikláněla k tomu, aby se objevilo více pozitivně laděných autorů, kteří se snaží své čtenáře spíše odreagovat nežli zarmoutit...
Já se tak těším na další dílko této autorky.. Knížku mám objednanou v předprodeji, už se nemůžu dočkat..
Štítky knihy
zneužívání zrada tajemství pedofilie samota mateřství historické romány
Skrýt reklamy
PavlínaP Já jako chápu že pro některé čtenářky ( zejmena) se stala Alena Mornštajnová trnem v oku a pod. Je však s podivem že se tu vytvořil a vytváří dojem jako by takovych knih, s takovým tématem i přepálených nebylo v překladovave literatuře tolik a AM je první. Do zahraničních autorek se nikdo nenaváží tak jak do AM ( myslim po literaní strance), jelikož dát této knize odpad a Čtyrem vichrum 4* a u tady argumentovat nevěrohodností a nelogičností a u tam to považovat za krasný příběh to mi přijde nefer.
A navic, nektere veci proste logicke nejsou.....a verohodne nezni. Takže pokud akceptuju že ctu fikci u Kristin Hannah ( a to clovek musi) je dobre i na domaci scene nezamenovat literaturu krasnou za reportaze
Odpad..co je to vlastne za hodnoceni?