Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537087/bmid_les-v-dome-6629102e75287.jpg
4
4598
4598
Mládí je někdy k nepřežití… Dětská hrdinka nového románu Aleny Mornštajnové se zdá být všem na obtíž. Otec se vypařil během povodní, matka raději tráví čas se svými amanty a dědeček s babičkou, kterým zůstala viset na krku, pro ni nemají jediné vlídné slovo. Mlčenlivá cácora, jak jí nedůtklivá babička přezdívá, tak vede hodně osamělou existenci, jen s nástupem do školy vymění svou imaginární kamarádku Moniku za přátelství s živelnou a upovídanou spolužačkou Ester, v jejímž stínu pak tráví nelehká léta dospívání. Stále se však nemůže zbavit hluboce zakořeněného strachu z lesa, který v ní probouzí děsivé vzpomínky. Ale o takových věcech se v jejich domě nikdy nemluví… Dosud nejtemnější příběh z pera oblíbené české autorky, o jehož protagonistku se až do poslední stránky nepřestanete strachovat. „Z otrávené půdy nevyroste zdravý strom. A rodina, v níž chybí láska, porozumění a schopnost obětovat se pro druhého, nemůže zformovat člověka tak, aby pomohl udělat svět lepším místem pro všechny.“ – Alena Mornštajnová, autorka. „Les v domě je mrazivý, je výrazný a dramaticky bolestivý. A bez jediné pochyby mohu říct, že naprosto skvělý.“ - Tomáš Fojtík, medium.seznam.cz. „Opravdu skvěle napsané. Kniha vás chytí a nepustí. Ale není to jednoduché a veselé čtení. Autorka opravdu umí vtáhnout do děje, postupně rozplétat příběh a chytit čtenáře za srdce. A ten závěr, vyrazil mi dech.“ – databazeknih.cz... celý text
Přidat komentář
Les v domě...
Těžké čtení, řekl bych až depresivní čtení, ale neuvěřitelně čtivé... Chtěli byste vidět světlo na konci tunelu, ale tunel jakoby byl nekonečný... Ani jiskřička naděje...
Paní Alena Mornštajnová zvolila pro svůj další román velice citlivé téma...
Pro mě bylo zajímavé už jen to, že jsem se vlastně po celou dobu románu nedozvěděl jméno hlavní hrdinky...
Nechci nic psát k samotnému ději knihy, protože bych Vás mohl připravit o nějaké to překvapení...
Až se Vám kniha dostane do rukou, tak ji prostě otevřete a čtěte... Nepátrejte předtím po nějakých recenzích a článcích, případně rozhovorech s autorkou ke knize...
Po přečtení knihy mohu konstatovat, že paní Alena Mornštajnová prostě umí... Ať už sáhnete na jakýkoliv její román, tak nemůžete udělat chybu...
Silny, skvele napsany pribeh. Absolutni vtahnuti ctenare do deje. Ale ciste osobne jsem to temer nemohla docist. Pro me to jiz bylo za hranou unosnosti. Nikde sebemensi jiskra nadeje, pozitivni postava, nic. Samozrejme velmi dulezite je rozkryvat a nezavirat oci pred podobnymi osudy, ale na me to zkratka bylo moc.
Uff, před chvílí jsem dočetla. Čtivé, živé, hrozivé. Moc důležitá kniha. Paní Mornštajnovou mám ráda a psát prostě umí. Doporučuji všem
No uff, čtení ve mě vyvolalo zvláštní pocity. Ten pocit, že domov má být vším a jistotou pro děti
Ačkoliv je to nepříjemné a těžké téma, tak je dobře, že ho autorka otevřela a velmi dobře ho pojala
Za me je to uplne jina Alena Mornstajnova. Uplne jina a uplne jinak skvela.
Je to hodne silnej narez.
Trosku mi mozna vadi tema shodne s Houbarkou, Nedelnim odpolednem, ale protoze je to uplne jinak napsane, tak to beru jako nahodu.
Znam svet rodiny, kdy to proste nejde pochopit a ani odpustit. Lze jen zit dal, prezit a zapomenout. Ten vzdaleny sen s lesem tak dobre znam.
Mrzí mě, že se nedozvím, jak bych příběh vnímala bez toho všeho, co bylo zveřejněno. Po celou dobu četby jsem slyšela smutný, rezignovaný, unavený hlas bezejmenné hrdinky. Jako by mluvila za všechny trpící a odmítané. Neposlouchá se to dobře, přesto je správné, že ji autorka nechala promluvit.
Kniha je rozhodně jiná než ostatní knihy autorky, už jen proto, že jsou psané z velké části z pohledu mladého děvčete, i tak jsem jí ale přečetla za jediný den. Je to temná, ale skvělá kniha.
//
Co se týče dění v posledních dnech:
Ani po značné snaze nevidím doslova žádnou souvislost s jiným příběhem, která je roztahávána v mediálních debatách. To by se v tom mohl vidět každý člověk s podobným traumatem.
Narážky na téma "zlo plodí zlo" jsem v knize také nikde nanašla.
Tak asi tak...
Cácora a její pochmurný život od začátku. Moc jí přejete, aby byla šťastná, ale ona zažívá jedno trauma za druhým. Je smutné, že takových dětí určitě není málo. Je to krásně napsané, tak jak to paní Mornštajnová umí, dokáže jen tak mimochodem vás provést těmi nejhlubším emocemi, že si sáhnete až na dno. Ano, to čtení bolí, ale je velmi působivé.
Nezklamal, jen mě mrzí, že jsem dopředu věděla - autorka postavila knihu na postupném odhalování se závěrečnou gradací a o to nás veřejné debaty připravily. Téma závažné, ii kdyby M. opisovala, nevidím v tom problém. Námět někde vykoukne, ale autor ho musí uchopit a zpracovat. A to dělá M. sakra dobře. Nezdá se mi tato kniha nejslabší, zatím mê bavily všechny, a to nemohu říci o všech spisovatelích. Styl každého autora se vyvíjí, nebo stagnuje, a to tady nehrozí - snad. Vzdáleně mi kniha připomíná J. Picoultovou a její nepochopení hrdiny. I cácora je jiná, a proto jí ostatní nevěří - to mě nejvíc přinutila k zamyšlení. Doporučuji.
Čtení ve vás vyvolá neuvěřitelné pocity, je to silné, je to pobuřující, je to smutné. O to smutnější, že se to reálně děje.
(Audiokniha)
Strašné, strašné, strašné!!! Příšerné téma napsané se všemi možnými pocity, které ve vás kniha vyvolá. Vztek, úzkost, soucit, smutek, bezmoc.. A je mi úplně špatně z toho, že takové věci se dějí a ve většině případech platí, jak je v knize zmiňováno, co je v rodině, v rodině i zůstane..
Pro děti je domov nejbezpečnější místo, domov je milující, pečující, ochraňující.. domov je útočiště, kde se všechno vždy spraví.. a pak tu jsou takové případy, kdy je domov naprosté peklo, tohle by se nemělo dít, děti by toto neměly nikdy poznat.. jelikož jejich dušička, duševní zdraví je navždy zlomeno :-(
Ivana Uhlířová je naprosto bravurní, skvěle načteno!
Tato kniha vás nenechá spát a už od samého začátku budeme mít pocit, že je něco špatně. Hodně špatně. Někde v hloubi duše budete vědět, že to, co se dozvíte, ve vás zanechá hluboké stopy. Budete netrpělivě obracet stránky a odkrývat minulost a tajemství, která jsou temnější a hrozivější než kdejaký hluboký les.
Další výborná knížka od výborné paní spisovatelky, jen mi z toho bylo hodně moc úzko.....
Tak jak je kniha vynikající, tak příšerný je samotný příběh. Tohle by se nemělo dít, tohle by nemělo nikomu procházet...
Knihu jsem přečetla za pár hodin. Autorka vybrala těžké téma. Dívka, která ve svém životě prakticky nezažije kousek štěstí a lásky, pouze trápení, nepochopení a nepřijetí. Navíc to, že vlastně jedinkrát nepadlo Cácořino jméno, ještě jakoby zveličovalo její smutný osud, je to taková nešťastná bezejmenná holčička. Alena Mornštajnová má opravdu talent na psaní dokonalých knih, i když z jejich obsahu někdy mrazí.
Další kniha od autorky a další pecky. Styl paní Mornštajnové mi sedí, knížky se mi krásně čtou a stránky utíkají před očima.
Ale takhle knížka hodně bolela, jako máma (nejen) si nedovedu představit. Beznaděj, zoufalství a nepochopení malé holčičky, která bohužel neměla komu se svěřit, s kým problémy řešit.
Rodina/domov, místo kde se máme cítit nejlépe, v bezpečí, šťastní, spokojení a ne prožívat to, co prožívala Cácora. Totálně nechápu maminku nebo babičku, že tomuhle všemu dokázaly přihlížet. Doufala jsem, že se na Cácoru usměje trochu štěstí, když odejde... bohužel na téhle knížce nebylo snad vůbec nic pozitivního.
Hodně težké a emotivní.
Krásná kniha, děkuji paní Mornštajnové!! Námět šílený, ale uvěřitelné. Úžasně propracované postavy, člověka mrazí. Autorka se dokázala perfektně vcítit do cácory, ale i ostatní postavy jsou velmi plastické, matka se stejným stigmatem, babi, která ví..., děda se drží trošku stranou... Nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Moc se mi líbila i rozvolněná grafika knihy. Opravdu není nic, co bych mohla vytknout.
Audiokniha :
Velmi silný a děsivý příběh. Kniha skvěle načtena, která díky poslechu ještě víc podtrhla ponurost příběhu. Kniha mě nutila číst (poslouchat) dál a dál, až nakonec přišlo i "překvapení". Kniha byla skvělá, ale u mě stále vede Hana.
Přečetla jsem velmi rychle, doufala jsem, že tomu zlu uteču... Co k tomu víc napsat? Děje se to a často vůbec netušíme, jak blízko nás to je. Obdivuji cácoru, že tu sílu v sobě našla.