Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537087/bmid_les-v-dome-6629102e75287.jpg
4
4460
4460
Mládí je někdy k nepřežití… Dětská hrdinka nového románu Aleny Mornštajnové se zdá být všem na obtíž. Otec se vypařil během povodní, matka raději tráví čas se svými amanty a dědeček s babičkou, kterým zůstala viset na krku, pro ni nemají jediné vlídné slovo. Mlčenlivá cácora, jak jí nedůtklivá babička přezdívá, tak vede hodně osamělou existenci, jen s nástupem do školy vymění svou imaginární kamarádku Moniku za přátelství s živelnou a upovídanou spolužačkou Ester, v jejímž stínu pak tráví nelehká léta dospívání. Stále se však nemůže zbavit hluboce zakořeněného strachu z lesa, který v ní probouzí děsivé vzpomínky. Ale o takových věcech se v jejich domě nikdy nemluví… Dosud nejtemnější příběh z pera oblíbené české autorky, o jehož protagonistku se až do poslední stránky nepřestanete strachovat. „Z otrávené půdy nevyroste zdravý strom. A rodina, v níž chybí láska, porozumění a schopnost obětovat se pro druhého, nemůže zformovat člověka tak, aby pomohl udělat svět lepším místem pro všechny.“ – Alena Mornštajnová, autorka. „Les v domě je mrazivý, je výrazný a dramaticky bolestivý. A bez jediné pochyby mohu říct, že naprosto skvělý.“ - Tomáš Fojtík, medium.seznam.cz. „Opravdu skvěle napsané. Kniha vás chytí a nepustí. Ale není to jednoduché a veselé čtení. Autorka opravdu umí vtáhnout do děje, postupně rozplétat příběh a chytit čtenáře za srdce. A ten závěr, vyrazil mi dech.“ – databazeknih.cz... celý text
Přidat komentář
Knížky od Mornštajnové mě vždycky braly, ale tentokrát jsem narazila. K Lesu v domě v podobě audioknihy jsem se dostala, kvůli letošní čtenářské výzvě a musím říct, že to byl v tomto případě velmi bolestivý poslech. POZOR SPOILER! Bolelo to jako když čtete Tučkovou. Čtenářsky nezvládám zneužívání malých holčiček. Spíš než literární zážitek, byla tahle kniha trauma.
Achjo. Kdybych nevěděla, co mám čekat, jistě by mě to bavilo víc. Třičtvrtě knihy se hrozně táhlo, naopak konec by si zasloužil i stránek více...
Je smutné, že něco takového se musí dít na tolika místech ve světě a není se kam schovat, komu se svěřit.
O knize jsem dopředu nic nevěděla, takže jsem netušila, do čeho jdu. Navíc mám dlouhé vedení a spousta věcí mi vůbec nedochází. Někteří čtenáři zde psali, že již něco tušili od půlky... Ehm, já jsem naivní a zlem nepolíbenę stvoření. Takže asi tak. Výborná záležitost. Geniální, dokonalé. Tečka.
Přečteno, uf to byl těžký příběh. Asi jsem ráda, ze jsem si ho přečetla na dovolené u moře, protože kdybych ho četla doma, padla by na mě slušná depka. Tím, že mám roční dceru, tak se mě ten příběh dotýkal ještě silněji. Kladla jsem si dost otázek, proč, jak to mohla matka s babičkou dovolit, proč se sociální pracovnice nezachovala jinak. Konec bych čekala asi jiný, ale příběh mě pohltil, a autorka mě opět nezklamala.
Knihy od Mornštajnové mám opravdu ráda, ale tato mi přišla nejslabší. Dokonce jsem měla pocit, jako by ji snad psal někdo jiný než ona. Jak to myslím? Zkrátka, že se jen někdo snažil napodobit její styl. To je samozřejmě blbost, vím, ale asi to bylo šité horkou jehlou a kniha musela být co nejdříve vydaná, jinak si to vysvětlit neumím.
Už si asi začínám na styl autorky zvykat.
Jakože je nastíněno nějaké drama a postupně odhalováno i to, co na začátku netipujete.
Jako jo, bylo to zajímavé, uvěřitelné a smutné.
Někteří aktéři na zabití. A konec vlastně nepřekvapil, i když bych možná trochu kecala. Někde to tam bylo.
Uf, těžké a náročné čtení i když jsem to přečetla rychle.
Zpočátku čtete mezi řádky, tušíte a čekáte... Pak to přislo a nemůžu uvěřit, že někdo tohle dokáže. Zlomená dětská duše z prostředí nejbližších. Bohužel jich je takových moc.
Úžasně napsané a pokud na to máte, čtěte.
Silný příběh, snad ani nečtu kdybych věděla o čem bude. Chování postav soudit nemohu...
Příběh se mi nelíbil, čtivé to bylo.
No kniha nebude pro každého.
Styl písma zvolen nevhodný.
Silný příběh, který jsem dlouho odkládala. Autorka se skvěle dokáže vcítit do pocitů hlavní hrdinky a její popisy prožitků dětské duše jsou velmi autentické. Zakomponování "lesa" - prostě famózní.
Při čtení knihy mne neustále rušilo nevhodně zvolené písmo, nechápu jak se toto může stát autorovi formátu Mornštajnové. Celkově grafické zpracování textu působí lacině a amatérsky.
Konečně jsem se dostala k tomu,abych si knížku přečetla nějak jsem k ní neměla odvahu. Vůbec nevím co napsat, paní Mornštajnovou mám ráda přečetla a vlastním všechny její knihy,ale toto je tedy mazec, zvrácené, odporné a bohužel v dnešní době pravdivé.Jak tohle vůbec někdo může dopustit takový zvěrstvo... hlavní hrdinka mě tedy vytáčela, že neřekla pravdu jak to bylo...,a vůbec všechny postavy v domě hrůza, děs.Už ze začátku jsem věděla kdo co.., ale ten konec rozhovor dcera a matka ach Přečtěte si knížku.
Konečně přišla v pořadníku v mé knihovně řada i na mne. Pokud si člověk všímá různých studií o počtu týraných a sexuálně zneužívaných dětí ve vlastních rodinách, je to dost děsivé, nepochopitelné. Jedno zlo pak často podmiňuje zase další zlo. Paní Mornštajnová velmi srozumitelně a mistrně popisuje, co se může v duši takového týraného dítěte odehrávat, jak pocit nekonečné křivdy ovlivňuje chování dítěte, jeho sociální vazby, jeho celý život.
(SPOILER)
Nepríjemná kniha ktorá stojí za prečítanie napriek tomu ze sa po nej nebudete citit dobre. Slušne popísaná psychológia postáv a vzťahy v rodine.
Negatívom pre mna je podobnosť s autorkinou staršou knihou
Tiché roky. Rovnaká výstavba deja, nefunkcne patologicke vztahy v rodine, utiahnute zakriknute dievčatko s traumou ktorá sa vysvetli na konci a so sebavedomou kamaratkou ktorá ju uvádza do spoločnosti.
Kauza okolo údajného zneužitia príbehu výtvarníčky Toy Box v tomto románe mi prišla ako snaha prizivit sa na spisovateľke namiesto ocenenia že niekto bol ochotný takúto temu spracovať.
Spoiler - Ona totiž nebola jediná zneužitá rodinným príslušníkom a je potrebné o tom hovoriť ! Nemôže si privlastnit takéto utrpenia a nárokovať si naň autorské prava
Velice poutavě napsaná kniha s temným bolavým příběhem. O životě a trápení malé holčičky, později dospívající dívky, která nemá nikoho, kdo by ji měl skutečně rád, kdo by jí pochopil či jí pomohl. O tom, co se neříká, o strašných vzorcích chování v nefunkční rodině ukrývající hrozné tajemství.
To si tak čtete a říkáte si hmmm, to je docela blbý, co se v té rodině děje, čtete si dál a tak nějak tušíte, že to asi moc lepší nebude a ono je to najednou úplně hrozný. Bolí z toho u srdce. Ale i tak se pozná výborná kniha. Taková, která v nás vyvolá spoustu emocí a ještě dlouho po dočtení na ni nejde zapomenout.
(SPOILER)
Celou dobu, co čtete, víte, že to je velký pru.er, ale poslední strana vás úplně dorazí.
Pořád přemýšlím nad babi. Matka už byla rozbitá, té nebylo pomoci a nedalo se od ní mnoho čekat, ale babi?? Tak strašný člověk proč?
Přečtete to za den, protože nejde přestat, ale pak musí odeznívat šok delší dobu.
Musela jsem si na ni najít vhodný čas. Jako milující mámou ve mě kniha dlouho rezonovala. Když si uvědomím, že se toto opravdu v reálném životě děje, je mi těžko na duši.
"Surovost" jakou je kniha psaná mě uchvátila. Hledala jsem alespoň drobné světlo naděje, že vše dobře dopadne...Bohužel
Vzhledem k mediální aféře, která doprovázela vydání knihy i "profláknuté" zápletce, mne čtení knihy moc nelákalo, ale po roce jsem jí dala šanci a nelituji. Přečteno jedním dechem, za půl dne, nedalo se od knihy odtrhnout. Ač jde o velmi choulostivé téma, autorka je pojala citlivě, bez explicitních obrazů, je zřejmé, že rešerším a studiu problematiky zneužívání věnovala hodně času a v psychologii postav je to vidět. Opravdu smutný příběh, ale pro mne není úplně depresivní, když hlavní hrdinka v závěru vyleze ze své ulity a vezme osud někoho jiného do svých rukou, je tam i naděje....
Má další kniha od mé oblíbené autorky má opět velmi silné téma. Tato kniha je prohnilá od začátku až do konce. Tolik temnoty, bolesti, bezpráví, že vás bude srdce a duše bolet ještě pěkně dlouho.
Les v domě mi zlomila srdce a duši vedví. Zhruba od poloviny knihy jsem skoro nonstop brečela. Když jsem dočetla poslední slova, slzy mi tekly proudem. Ihned jsem musela vzít do náruče svého syna, a kdybych mohla, vzala bych do náruče všechny děti. To, co si dětská duše na stránkách Lesu v domě prožila, to by si nemělo prožít žádné dítě, nikdy.
Les v domě je rozhodně nejdepresivnější příběh od autorky, a společně s Vranami se mi zapsal do srdce, jelikož tyto dvě knihy ve mně vyvolávají naprosto stejné zoufalství a pocit stažených rukou, kdy mám neustále potřebu něco udělat, zasáhnout. Ale jsem bezmocná. Zároveň musím ale podotknout, že kniha není opravdu pro slabé povahy. Dnes po dočtení opravdu nevím, jak budu spát. Stále mám husí kůži a pláču. Tato kniha ve vás nenechá ani ždibec naděje. Vlastně nic nedopadne dobře.
Četli se to dobře i když téma tedy bylo hodně moc těžké a představa, že tak někdo opravdu žije ,je šílená. A konec opravdu překvapivý.
Tohle není čtení pro mě. Zjištěno hned po pár stránkách, každopádně jsem román dočetla. Nepříjemná atmosféra, těžké téma. Napsané ale výborně, úplně se to zažírá pod kůži. Pro mne je to první román autorky a asi i poslední.
Štítky knihy
zneužívání zrada tajemství pedofilie samota mateřství historické romány
Traumata z dětství, smutek, nepochopení, bolest, krutost.... Opět se ptám: Dá se to překonat bez následků? Smutný (až mrazivý) příběh, který po přečtení vyvolává pocit beznaděje. Pravda a lež: Jak tenká je hranice mezi nimi? Je těžké některé věci vyslovit nahlas, vzepřít se. Je těžké bojovat za pravdu a nelhat sám sobě. Bez pomoci to člověk sám nedokáže.
/Měla jsem ráda slovo "cácorka", jako označení malého děvčátka. Ale po přečtení příběhu už navždy bude připomínat, co hl. hrdinka příběhu Aleny Mornštajnové v dětství prožívala./