Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532047/bmid_listopad-65c9dd301a975.png
4
5161
5161
Co kdyby události roku 1989 postavily komunistický režim znovu na nohy? „Socialismus neskončil, socialismus trvá,“ mohlo by se v Československu roku 2019 zpívat u příležitosti oslav třicetiletého výročí potlačení prodemokratické kontrarevoluce. Alternativní historii uplynulých tří dekád prožívají hrdinové nového románu Aleny Mornštajnové, jejichž svět se od dob takzvané normalizace příliš nezměnil – a jestli přece, tak jenom k horšímu. Marii účast na listopadových demonstracích vynesla patnáct let v kriminálu, která strávila dohady o dalších osudech svého manžela, syna a dcery. Magdalena vyrostla v ústavu pro děti, jichž se rodiče označení za nepřátele režimu údajně zřekli a které se mají stát novými komunistickými kádry. Přesto se ty dvě jednoho dne setkají – a ten okamžik ovlivní zbytek jejich života... Nový román nejčtenější tuzemské autorky si pohrává s alternativní verzí moderních českých dějin, ilustrovanou tragickým příběhem obyčejné rodiny.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Interpreti: Eva Elsnerová , Veronika Khek Kubařová , Vilma Cibulková
více info...
Přidat komentář
Bohužel jsem měla větší očekávání, paní AM je výborná autorka, ale tato kniha mě celkem zklamala.
Mám moc ráda knihy paní Morštajnové,na tuto jsem se moc těšila .Je napsaná pěkně svižně to autorka umí ,jen konec byl za mě otevřený moc a za to dávám hvězdičku dolů,přitom její knihy končí z otevřeným koncem,ale je tam naděje a dá se předpokládat jak to pokračuje,ale u této ne.... .Važme jsi svobody i tak to mohlo dopadnout.
Na novou knihu paní Mornštajnové jsem se těšila a zároveň z ní měla trochu strach. Ale strach byl zbytečný. Opět výborně napsáno a z děje mrazí, nejvíce asi proto, že to není až tak sci-fi. Ony se podobné věci děly a ve světě bohužel ještě leckde dějí.
Prvně přečtená kniha od paní Mornštajnové. Děj byl pro mě zajímavý a chytlavý, kniha překvapila. Asi se podívám na další vydané tituly.
Přestože mne asi čtenáři ukamenují tak tuhle knihu Aleny Mornštajnové asi znectím. A to navzdory tomu, že je mou oblíbenou autorkou a má úžasný vypravěčský talent. Při čtení knihy jsem měla pocit, že čtu knihu z Gotwaldovské doby. Chápu, že kniha je fikce, ale tady autorka myslím přestřelila. Rok 89 mnozí z nás včetně autorky zažili a přestože minulá doba byla o nesvobodě, estébácích, rozhodně to nebylo takové. Tento román je mnohde uváděn jako dystopický. To bych se velmi ohradila, za dystopický román můžeme označit třeba Orwel 1984, nikoliv takto zplácanou nedávnou historii. Myslím, že kdyby autorka nespecifikovala datum, byla by kniha ok. Ovšem všichni, hlavně "Husákovy děti" tu dobu pamatujeme a tohle je vědomé ohýbání všeobecně známých fakt. Chápu, že to není literatura faktu ale tady podle mého názoru prostě autorka přestřelila. Ovšem i přesto ta kniha jako příběh je čtivá, a styl autorky je prostě skvělý. Co závěrem? Dám si od Mornštajnové chviličku pauzu a pak se k ní zase vrátím. Tato kniha za mne nic moc.
(SPOILER)
POZOR!!! Tento text obsahuje vyzrazení děje díla!!!
Alternativní dystopická historie po roce 1989, kdy komančí zůstali u vesla, aniž by převlíkli kabáty a docela přitvrdili. Příběh matky a dcery. Otce zřejmě odkráglovali hned v 89, ale nic víc se o něm nedozvíme, syn emigroval se svým skutečným otcem a nic víc se o něm taky nedozvíme . Dcera - ze začátku v ústavu to vypadalo, že by se i mohla nad věcma víc zamejšlet díky kamarádce Janě. No, nezamyslela a nastoupila dráhu kovaný soudružky po dostatečnym průplachu hlavy v mládí. Matka - 15 let v báni, potom odsunuta kamsi na ves na kraji světa. Všude samej bonzák a samá svině. Všude!!! Po shledání po x letech nepochopení ze strany dcery, tragickej konec matky. Dcera se možná probouzí z Jiříkova vidění, pátrá po kámošce Janě, ale tu mezitim odklidili do krimu. Konec. Víc nic.
Vlastně bych to viděl spíš na 3*, ale čte se to dobře, i když předchozí knížky AM byly pro mě určitě lepší. Myšlenka sice zajímavá, ale ty postavy jsou takový plochý. Buď je odstraní dřív, než se o nich něco dovíme, nebo když už jsou tam celou dobu, tak bych řek, že by o nich šlo napsat víc. Možná to bylo moc krátký, kdo ví...
To, že paní Mornštajnová psát umí ukázala i v této knize. Nicméně Listopád mě ze všech jejích knih oslovil nejméně, zápletku jsem trochu čekala.
Pokud chcete knihu, přečtete za jeden den, tak pak Listopád je ten pravý. ALE,za týden nejspíš nebudete znát jeho obsah,jako u všech knih této autorky. Její knihy jsou krásné a čtivé nikoli však nezapomenutelné a poučné. Líbilo se mi, že zde nebyl nějaký hloupě sladký konec
Co na tuto knihu říct. I když recenze jsou rozporuplné, já jsem s Listopádem spokojená, moc se mi líbil. Nevadilo mi ani téma, ani fikce ani smutek, který byl v knize cítit.
Strašně jsem si po všech přečtených knihách paní Mornštajnové přála, aby tato kniha byla jiná a nebyla na stejné brdo jako ty předchozí. A to mi tak trochu, po přečtených prvních stránkách, přišlo.
Nicméně za mě byla kniha stejná jak ostatní, založená akorát na fikci. Chyběla mi barvitost příběhu, nebyly dovyprávěny všechny postavy, prostě zmizely a nic po nich (bratr a otec).
Knihu jsem dočetla, protože jsem se chtěla přesvědčit, chtěla jsem uvěřit, že mě závěr překvapí. Ale bohužel, nekonalo se.
Děj a příběh mi přišel odfláknutý, nehotový, jak kdyby kniha spěchala do tisku a hrnuly se prašule.
Za mě bohužel.
Knížky od Mornštajnové se mi prostě líbí, každá je tak lehce napsaná, že se čtou jedna báseň. Oceňuji, že autorka zvolila téma z fiktivní doby.
Na začátku jsem se musela popasovat s tím, že jde o fikci. Většina událostí se mohla stát a asi hlavně v 50. letech stávala a v některých zemích světa jako třeba Severní Korea se běžně stávají. Popis totalitního režimu mi evokoval právě 50. léta nebo stalinismus. Rok 1989 a současnost, no nevím, už bych asi nečekala takový tvrdý režim. Ale to je ta krása literatury. Myšlenka, která ukazuje, jak křehká je krása svobody napadne při čtení asi každého čtenáře i ty, kteří předchozí režim nezažili. Morální dilemata také řeší lidé za každého režimu, takže osudy obou žen mohou potkat kohokoli i dnes. Jako celek je to vlastně jednoduchý příběh, stručný, ve kterém se čtenář neztratí a možná si z něj i něco odnese.
Slušný mainstream na jedno odpoledne. Ale pokud chtěla autorka vylíčit jen o trochu tvrdší verzi osmdesátek, nemusela to maskovat alternativní historií.
Nejdrive jsem si rikala, ze tentokrat to nebude muj salek kavy, ze to asi bude zklamani, od pani Mornstajnove prvni.... ale pak me to najednou chytlo, za 2 dny bylo precteno. Ale stejne to pro me neni na plny pocet hvezd.
Troufám si tvrdit, že je znát, že p. autorka dobu před Listopadem zažila, několikrát jsem se při čtení pousmála, když mi připoměla některé detaily. Celkový dojem je takový, že mi to trochu připomíná Příběh služebnice, ale nejde to tolik do hloubky detailů. Nebylo to špatné, zůstalo to ale podle mě na povrchu, snesla bych ještě hlubší rozpracování. Hanu to nepřekonalo. 4 a půl.
S odstupem a po procházení ostatních recenzí bych ráda ještě připsala aspoň 2 názory: 1) při srovnávání se Svědectvím o životě v KLDR musím částečně nesouhlasit, protože mám pocit, že je to tam ještě o hodně horší.....2) narazila jsem zde i na názor, že většina lidí chtěla prostě žít svůj život a radovat se z toho co mají (děti, domek za peníze vydělané nebo splacené, zahrádka, domácí dovolená atd.). S tím naprosto souhlasím. Věděli, že se mají líp něž dřív, protože zažili i život po válce a v 50 letech. V každé době si lidi zvyknou ....a v každé době je proti čemu bojovat, že?
Bolí mě to u srdce dát paní Mornštajnové jen tři hvězdy, protože celkově jsem její tvorbou naprosto unešen a i tady v "Listopadu" byly části, které to splňovaly, ale bohužel všechny pasáže, kde se nezabývala obyčejnými životy obyčejných lidí, což je její síla a tady nemá konkurenci, tak ty pasáže, ve kterých popisovala nové uspořádání komunistického světa mě neskutečně nudily. Byl to takový suchý popis Severní Koreje, myslím, že se mohla omezit na pár vět a ne tomu věnovat tolik prostoru.
Uff.Knizku doporučuju autorka je má oblíbená a knížka i když je smutná tak budete hltat každou stránku od začátku až do konce.S hlavní hrdinkou jsem soucítila a i slzy ukaply.A jsem ráda že to nakonec s rokem 89 takhle nedopadlo. Doporučuju knížku přečíst!!!
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský dům
I když zpracovaným tématem mě zatím tato kniha zaujala nejméně, tak stejně musím dát plný počet hvězd. Protože i tak to bylo zajímavé a autorka je talent a zatím mě nikdy žádnou knihou nezklamala. Tudíž se již těším na další knihu.