Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532047/bmid_listopad-65c9dd301a975.png
4
5161
5161
Co kdyby události roku 1989 postavily komunistický režim znovu na nohy? „Socialismus neskončil, socialismus trvá,“ mohlo by se v Československu roku 2019 zpívat u příležitosti oslav třicetiletého výročí potlačení prodemokratické kontrarevoluce. Alternativní historii uplynulých tří dekád prožívají hrdinové nového románu Aleny Mornštajnové, jejichž svět se od dob takzvané normalizace příliš nezměnil – a jestli přece, tak jenom k horšímu. Marii účast na listopadových demonstracích vynesla patnáct let v kriminálu, která strávila dohady o dalších osudech svého manžela, syna a dcery. Magdalena vyrostla v ústavu pro děti, jichž se rodiče označení za nepřátele režimu údajně zřekli a které se mají stát novými komunistickými kádry. Přesto se ty dvě jednoho dne setkají – a ten okamžik ovlivní zbytek jejich života... Nový román nejčtenější tuzemské autorky si pohrává s alternativní verzí moderních českých dějin, ilustrovanou tragickým příběhem obyčejné rodiny.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Interpreti: Eva Elsnerová , Veronika Khek Kubařová , Vilma Cibulková
více info...
Přidat komentář
Jsem šťastná za dobu po r. 89, ale tato knížka mě svým námětem nenadchla. Nemám ráda, co by kdyby a toto dílo mě tlačí k ovlivňování lidí zrovna tak, jak za časů minulých. Dneska si někdo myslí, že tenkrát bylo dobře, nebylo, ale tady je popis 50. let a né r. 89. Je tady dost překrucovaná minulost a nalhávanou minulost jsme tady měli hodně dlouho. Doufám, že už nikdy nebudeme žít život v totalitě, ale svobodně s vlastním názorem. I když manipulovat s lidmi se dá různě.
Paní spisovatelku čtu moc ráda, ale tato kniha mne nějak nezaujala, nedocetla jsem :(
Za mě opět povedené dílo, autorka nezklamala. Celé to bylo opravdu velmi mrazivé a myslím, že uvěřitelně vystihla alternativní realitu, kdyby historické události dopadly jinak. Hlavně se jí povedlo poukázat na to, jak se dají malé děti ovlivnit výchovou a věří tomu, co se jim vštěpuje do hlav. Některé drobnosti mi s ironickým pousmáním připomněly i současné koronáčové restrikce. Za mě super a nechápu, co na tom lidi rozhořčuje, když je to jen fikce.
Bála jsem se změny autorčina psaní a prvotních negativních recenzí. Překvapilo mne, jak mě tato fikce doby bavila. Strhující děj, který mne velmi oslovil. Ano byla to Mornštajnová = smutné, depresivní čtení... Ale na to jsem už u ní zvyklá a počítala jsem s tím. Perfektně se četlo, velmi dobře zachyceno prolínání děje dvou hlavních hrdinek. Kniha bude mít své čestné místo v mě knihovně.
Na knihu Listopád jsem se těšila a byla jsem zvědavá na alternativní vývoj po roce 1989. A byla jsem velmi mile překvapená. Začátek byl trošku těžkopádný, ale pak se to rozjelo a byla to jízda. Styl psaní paní Mornštajnové je skutečně brilantní a prolnutí obou hlavních postav bylo hodně zajímavé. U příběhu Magdy se mi vybavila kniha "Než jsme byly tvoje" (podobný styl výchovy dětí). Konec byl na můj vkus trochu rychle vyřešený, i když v tomto příběhu to mělo důvod. Jsem ráda, že listopad 89 dopadl tak, jak dopadl. Doporučuji přečíst :-)
Uf. Dočetla jsem a ve mě zůstávají smíšené pocity. Jak málo stačilo, aby vše dopadlo jako v knížce. Jsem ročník 76, musela jsem vstoupit do pionýra, abych měla šanci na gymnázium, na školu v přírodě jezdil jako vychovatel esenbák a až později jsem se dozvěděla, že byl vedený v STB. Dodnes si pamatuju jeho řeči, jeho vymývání mozků a když nám těsně po revoluci v prosinci na škole v přírodě vyprávěl, jak prezidentem bude vrah a zloděj a že všichni stejně skončíme ve vězení, probrečela jsem s kamarádkou celé noci. Jímá mě hrůza, že vše mohlo být tak, jak jsem právě dočetla. Díky za velmi zajímavý náhled, co by bylo. Myslím, že autorka to popsala velmi věrohodně. Ráda bych dala 5 hvězdiček, ale pro mě tentokrát pomalý rozjezd a hlavně HANA je prostě TOP :-) Každopádně knihu doporučuji napříč generacemi, které si určitě najdou v knize to své a které doufám jako já, budou rády za svobodu, svobodu slova, svobodu tisku ....
Dočetla jsem nyní LISTOPÁD a musím napsat, že přestože je to těžké téma kolem roku 1989, opět je to TA Alena Mornštajnová. Opět je to rodinná sága prolínající se přes generace žen a jejich životních osudů. Téma nelehké, ale moc pěkně napsané a čtivé. Jsem ročník 1977, listopad 1989 jsem ještě plně nevnímala, ale jsem ráda, že to tehdy dopadlo tak, jak to u nás dopadlo. Zároveň si s touto knihou uvědomuji, že ne všude na světě se máme jako u nás. Připomínalo mi to trochu dystopické romány, kdy stát a vláda ovlivňuje fungování země a řídí životy lidí. Ale tak to byl socialismus. Díky za svobodu, díky za demokracii.
Musím se přiznat, že téma železné opony, není nic pro mě.
Tohle bylo pro mě fakt výzva a jsem za to ráda. Paní Mornštajnová opět nezklamala, příběh je velice čtivě napsán a krásně se prolínají osudy hrdinů.
Po přečtení knihy ve mě zůstal pocit, že se to takhle mohlo klidně stát ......
„Život není to, co chceme, ale to, co máme. Tak jednoduché to je.“.
Docela jsem se toho téma docela bála. '89 rok jsem nezažila. Jsem ročník až '91. V první části jsem měla docela problém se začíst, ale s přidáním druhé postavy to nabralo obrátky a už jsem ji slupla jako malinu. Na konci knihy mnou otřásala hrůza. Myslím si, že Mornštajnová dokonale vykreslila celou tu hrůzu, jak by to mohlo dopadnout. Často jsem si u čtení rozpomínala na knihy s tématikou KLDR, ale možná to někdo může brát jako špatné přirovnání. Kniha mě sebrala. Hana mi zůstala dlouho pod kůží a Listopád se tam na nekonečnou dobu vryje zajisté taktéž. Nechápu, jak mohl být někdo z knihy zklamaný, že to bylo nezáživné. Kdo to tak hodnotí, tak asi neumí číst mezi řádky a nepochopil ji tak, jak byla zamýšlena.
Ta vize co by bylo kdyby, to zapojení do příběhu i skutečných událostí z okolního světa popsané optikou totalitní propagandy, to bylo moc zajímavé a působilo to věrohodně. První čtvrtina knížky mi přišla drobet monotónní, jakmile se začalo vyprávět i o Magdě, příběh mně začal zajímat mnohem víc. Každopádně chvála bohu to, že to v listopadu ve skutečnosti dopadlo jinak ...ale vize Alena mornštajnové mi vůbec nepřišla nereálná.
A zase se dostavily stejné pocity, už počtvrté, protože to je čtvrtá knížka, kterou jsem od autorky četla. Jakmile se začtete, jde vše kolem stranou a Vy musíte příběh dočíst, pokud ne za jeden den, tak za hodně krátkou dobu. Jazyk knih Aleny Mornštajnové je jednoduchý, nezáludný, proto se tak dobře čte a velkému spektru čtenářů. Příběh sám o sobě by nebyl nijak zvláštní, ale jak ho dočtete, je to tady. Začnou vyvstávat otázky a musíte přemýšlet. Na některé najdete odpovědi, na některé ne a marně si lámete hlavu. V duchu to pokračuje mnoha jinými směry. Já bych nazvala knihu jednoduchou a cituplnou, ale to jí neubírá na kráse, ba naopak. Často jsem si při čtení vybavila Orwelovo 1984. I když měl být příběh smyšlený, myslím si, že sice ne takto celý, ale mnoho jeho částí samostatně se v naší historii odehrálo, ať to bylo po roce 1948 nebo 1968, a že to tak nedopadlo po listopadu 89 můžeme být jedině vděční. Pro mě spisovatelka opět udržela laťku na nejvyšších příčkách, ani ne za to, jak je kniha napsaná, ale co ve mně vyvolává, tak jako její ostatní díla. A to je pro mě tím, co na knihách nejvíc obdivuji, že si jejich příběh vybavím i po letech, i kdybych jej měla charakterizovat jednou větou. Navíc myslím, že je to kniha, která bude zrát jako víno, s každým dalším přečtením v ní objevíte něco nového, čeho jste si předtím nevšimli, nebo něco, co Vás upoutá zase z jiného úhlu pohledu.
Alena Mornštajnová to opět dokázala! Listopádu jsem se trošku bála, jelikož se jedná o alternativní verzi historie a taky proto, že Tiché roky pro mě byly skvělým čtením, ale Hana byla pořád lepší... Když jsem ale Listopád začala číst, tak jsem si zamilovala postavy a prakticky za ně dýchala... Po práci jsem doslova utíkala domů, aby příběh Marie a Magdy dočetla.. Výborný námět, který v této době rezonuje ještě více, skvělý postavy a nečekané zvraty... Ten konec?! Příběh ve mně vyvolal celou řadu otázek a jsem si jistá, že se k němu ještě mockrát vrátím... Nevěřila jsem, že by pro mě kniha mohla být na stejné úrovni jako Hana, ale je to tak... Rozhodně se řadím mezi nadšené čtenáře, kteří na čtení Listopádu jen tak nezapomenou...
Musím přiznat, že Tiché roky mě oslovily mnohem více. Ani postavy, ani jazyk knihy mě nijak nezaujaly a příběh netáhl, jenže možná je chyba ve mně. Znám několik mladších lidí, které tahle kniha nadchla a kterým připomněla, že dnešní doba není tak samozřejmá, jak by se mohlo zdát.
Ale mě překvapily ony průniky s realitou, která ve skutečnosti po listopadu následovala. Třeba tento citát: "Lidé v humanitních oborech nevytvářejí hodnoty. Takové vzdělání je nepraktické a neužitečné. Přírodovědecké a technické školy vychovávají lidi, kteří se v praxi uplatní a přinesou zemi prospěch. Humanitní obory učí lidi jen mudrovat a dělat zbytečné problémy."
Nepřipomíná vám to něco? Nedávno jsem zaslechla i krásně ironickou a velmi štiplavou formulaci: zaměstnanec v ČR je ta "věc" vedle soustruhu. Chybí jen ty lidské zdroje a uplatnitelnost na trhu práce, ale chápu, to by se tam nehodilo.
A co teprve když autorka líčí, jak dopadla země, která opustila socialistický tábor a byla naplno vystavena imperialistickým útokům, to mi běhal mráz po zádech. Ona balkánská země totiž opravdu skončila úplně stejně, a jelikož vlastně všechny bývalé země sovětského bloku se dnes chovají jako veličiny s opačným znaménkem, jak je možné, že právě ona to takhle šeredně odskákala?
Ale to asi není otázka pro A.M., spíše pro nějakého pravdomluvného politologa.
Jen odvážný a dostatečně sebevědomý spisovatel dokáže opustit oblast, která mu přinesla úspěchy. A jen vynikající spisovatel pak dokáže tu novou přetvořit k obrazu svému. A paní Mornštajnová je zjevně obojí. A tak krátce po sci-fi začátku tu máte najednou skvělý psychologický příběh, navíc vyprávěný nádherným jazykem. Co chtít víc. Snad jediná věc, kde bych s autorkou nesouhlasil je úloha armády. Ta na konci 80. let už nebyla něčeho podobného schopná. Ale byla tu větší hrozba - Lidové milice. Plné ozbrojených věřících s dostatečně nízkým IQ, čekajících jen na rozkaz. Naštěstí nepřišel.
To by pak tenhle román mohl vyjít jen v semizdatu.
Važme si svobody, kterou máme, a nikdy ji nepovažujme za samozřejmou. Mistrně vykreslená paralelní realita k té naší, skutečné. Paní Mornštajnová potvrzuje svoje místo mezi nejlepšími českými spisovatelkami i touto knihou.
Socialismus a diktatura proletariátu, jak je možné, že i v 21. století jsou tyto pojmy živé, ba co víc, že existují země, ve kterých jsou důsledně praktikovány... Je to až děsivé, když si člověk při čtení tohoto románu uvědomí, jak by plynul život v socialistickém Československu v případě potlačení revoluce v listopadu 1989. Vážím si svobody, vážím si toho, že můžu cestovat, svobodně se vyjadřovat-jako třeba zde na Databázi. Co se týče příběhu, velice zajímavě zpracované, smutné, zvláště ke konci. Nicméně jistá naděje na lepší zítřky tu je...
Přečteno de facto na jeden zátah. Alena Mornštajnová patří podle mého názoru momentálně ke špičce české literatury a bere si z ní všechno dobré a nejlepší, jak by měla současná česká literatura prostě vypadat. A že oblíbených současných českých autorů mnoho nemám. Kromě předchozí knihy Tiché roky vždy přijde s mistrovským příběhem, v němž se proplétá minulost se současností a musím se přiznat, že zprvu se mi po přečtení anotace této knihy myšlenka úplně nezdála, nepatřím k fanouškům alternativní historie typu co by kdyby, ale nakonec jsem se rozhodla, že ji zkusím. A nelitovala jsem ani na vteřinu.
Příběh mě chytnul už od první stránky, kdy se dostáváme k bouřlivým listopadovým událostem roku 1989 a sledujeme osudy Marie zvané Maji a jejího manžela Josky, kteří se rozhodnou připojit se k všeobecným nepokojům. Pak ale všechno nabere úplně jiný spád, než jaký známe my. Mornštajnová je mistrovská vypravěčka, která umí okolo dobře promyšlené zápletky vystavět skvělý příběh a doslova vás to chytne. Já jsem knížku zhltla, ostatně jako všechny její předchozí, prakticky asi za večer a rozhodně mohu doporučit.
Musím přiznat, že se mi knihu nechtělo moc číst, a kdyby ji nenapsala paní Mornštajnová, tak bych po ní asi nesáhla. A to by byla velká chyba. Kniha plná emocí, kterou jsem musela na tři dny odložit a vydýchat. Závěr knihy byl excelentní.
Nečetla jsem anotaci předem,takže z počátku jsem si říkala...no listopad..za chvilku se to přelomí a budu sledovat polistopadové osudy....ale... velké ALE....ono ne, a musím přiznat ,že ponurost a šeď ve vztazích křivených strachem a ostražitostí ve mně vzbuzovali opravdový smutek. Za mne na 100% splňuje bod ČV- místo kde bych se nechtěla ocitnout a žít ...
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský dům
Šokující, strhující, varující úžasné čtení.