Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532047/bmid_listopad-65c9dd301a975.png
4
5159
5159
Co kdyby události roku 1989 postavily komunistický režim znovu na nohy? „Socialismus neskončil, socialismus trvá,“ mohlo by se v Československu roku 2019 zpívat u příležitosti oslav třicetiletého výročí potlačení prodemokratické kontrarevoluce. Alternativní historii uplynulých tří dekád prožívají hrdinové nového románu Aleny Mornštajnové, jejichž svět se od dob takzvané normalizace příliš nezměnil – a jestli přece, tak jenom k horšímu. Marii účast na listopadových demonstracích vynesla patnáct let v kriminálu, která strávila dohady o dalších osudech svého manžela, syna a dcery. Magdalena vyrostla v ústavu pro děti, jichž se rodiče označení za nepřátele režimu údajně zřekli a které se mají stát novými komunistickými kádry. Přesto se ty dvě jednoho dne setkají – a ten okamžik ovlivní zbytek jejich života... Nový román nejčtenější tuzemské autorky si pohrává s alternativní verzí moderních českých dějin, ilustrovanou tragickým příběhem obyčejné rodiny.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Interpreti: Eva Elsnerová , Veronika Khek Kubařová , Vilma Cibulková
více info...
Přidat komentář
První kniha, kterou jsem od autorky četla. A byla skvělá!
Momentálně jsem ráda za dobu, kterou máme, i když v mnoha ohledech také není ideální.
Je to hodně silné čtení, které vás donutí přemýšlet... Určitě doporučuji!
Neznám moc lidí, kteří by jméno Aleny Mornštajnové alespoň nezaslechli a neměli o ní byť jen malé povědomí. Její renomé totiž každou další napsanou knihou strmě stoupá. Předchozí díla, snad vyjma Hany, se dle mého vyvíjela podle dosti podobné šablony. Taková kratší několikagenerační kronika napříč 20. stoletím. Listopád se této šabloně poměrně vymyká. Žanr alternativní historie je v Česku dost oblíbený, ale značně neobvyklý právě u Mornštajnové, která vyjela ze svých zajetých kolejí. Mnoha lidem to není evidentně přiliš po chuti, já jsem ráda, že se autorka nebála a vyzkoušela něco nového. Musím ale varovat před bezútěšností a až depresivním podtónem, který se vinul celou knihou. Nečetla se mi lehce a místy mi z ní běhal mráz po zádech. A co se mi moc nezamlouvalo, bylo velmi rychlé ukončení knihy. Zde mohla Mornštajnová trochu přibrzdit a věnovat konci o něco více stran.
Originální námět, který jsem v žádné knize ještě nikdy neviděla + úžasný styl psaní Aleny Mornštajnové dělají z Listopádu nadprůměrnou knihu. Na druhou stranu, po tom všem, co napsala, řadím tuto její novinku mezi průměr, protože mě zas tolik nezasáhla - bohužel laťka je v jejím případě strašně vysoko. :-D S žádnou postav jsem se neztotožnila, všechny mi byly tak nějak jedno.
Moje třetí kniha od A. M. (Hotýlek, Tiché roky) a Listopád byl jednoznačně nejlepší.
Téma bylo vyloženě děsivé. Děsivé, jak reálné tohle je.
Tohle by si měl přečíst každý člověk, který začal zapomínat...
Uf, právě jsem dočetla a zase mám o čem přemýšlet. Musím přiznat, že se mi nedařilo začíst hned od první stránky, ale později začal příběh plynout tak, že jsem nemohla odtrhnout oči. Knížku jsem odkládala jen abych se nadechla a poděkovala listopadu 1989 za to, že dopadl tak, jak dopadl. Paní Mornštajnová díky. Příběh z naprosto jiného soudku, ale moc hezky napsaný.
Já nevím no... Nebyla špatná ,ale je to něco jiného, než na co jsem od paní Aleny zvyklá. Přechozí knížky pro mě byly lepší než tato.
Po dočtení knihy mám v hlavě jedinou myšlenku: Ještěže tak! Buďme rádi, že to tehdy dopadlo tak, jak to dopadlo! A porovnávat knihy A.M. nebudu, tahle je prostě jiná.
Alena Mornštějnová je skvělý autor v popisu mezildských vztahů. Bohužel ale uvěřitelná světotvorba není její doména.
Příběh je sice čtivý, ale většina věcí tam nedává moc smysl. Není proveditelných, ani reálných. Popisuje vše příliš černobíle, ale takový život nikdy není. Chápu, že se jí některé reálie musí trefit do příběhu, ale ten příběh tím ztrácí na uvěřitelnosti.
Pro nás, kteří jsme komunismus nezažili, jistě přínosné. Více jsem pochopila, na jakých principech funguje a kam až může toto smýšlení dojít. Přiznám se, že si ani nejsem příliš jistá, co byla fikce a co se před rokem 1989 skutečně dělo... Každopádně jsem teď zase o něco vděčnější za dobu, kterou máme - i když je momentálně všelijaká - a děkuji ze srdce všem, kteří šli tenkrát cinkat a máme díky tomu nyní demokracii a možnost normálně žít.
Bála jsem se, že současné téma, nebo spíše téma doby teprve nedávno minulé, bude mít ke čtenářům komplikovanější cestu. Ale Listopád překvapil. Dovedla bych si jej představit ještě širší a hlubší, ale nakonec i tak jak je nastoluje spoustu témat, která se v současné době vrací na pořad dne. Pokud máte deprese, nečtěte to. Už jen ta představa, že by po listopadu 89 dopadla byť jen část věcí tak, jak je fabulováno paní Mornštajnovou, vás uvrhe do trudnomyslných úvah. Příběh je děsivý, ale uvěřitelný. Mísí se realita zahraničí a fikce toho, co by být mohlo, kdyby... Znovu nastoluje význam svobody, kterou jsme si zvykli brát tak nějak samozřejmě, že si snad ani nevšímáme toho, když nám ji někdo po kousíčcích ukrajuje. Za mě má knihy jediný nedostatek. Čte se až příliš rychle.
Na knihu jsem se těšil, ale bohužel mi vyprávění moc nesedlo.
K postavám jsem si nějak nedokázal najít cestu.
Hana zůstane srdcovkou..
Listopad je první kniha od Aleny Mornštajnové, kterou jsem přečetla. První stránky jsem četla trošku ztěžka, ale pak kniha nabrala neuvěřitelné obrátky. Jsem ve věku Magdy a zamáčkla jsem nejednu slzu nad osudem jejím i její matky. Škoda jen otevřeného konce, i když i ten leccos naznačoval. Jestli se chcete vyděsit a poté si oddechnout za dobu, ve které žijeme, tak čtěte...
Skvěle popsané charaktery a myšlenky hlavních postav. I nápad celého příběhu mě velmi zaujal, i když mohl být mnohem lépe zpracován (celou dobu jsem přemýšlela, co mi to tak moc připomíná? Farmu zvířat s rovnými a rovnějšími zvířaty..). Nechce se mi věřit, že mi komunismus 21.století vypadal “jen” takto.
Kdybych nebyla sama mámou a část knihy o výchovném ústavě mě tak nezasáhla, hodnotila bych asi o hvězdičku míň.
I tak mě velmi znepokojuje, že i dnes se na světě dějí věci, kterých jsme se my v 89 úspěšně zbavili...
Já se musím přiznat, že jsem rozčarovaná. Víc jsem se mi líbil příběh Magdy, přeci jen vyrůstala ve stejný čas jako já. Takže její alternativní výchova a budoucnost mě docela děsila. Tohle musím Mornštajnové pochválit, že tu komunistickou éru, udavačství, strach, celý systém představila bravůrně. Mám jedno ale... pořád je to naše současnost, takže mi tam chybí celkový vývoj (ekonomický, technický hlavně) společnosti. Působí to na mě, jako by vzala, co umí nejlépe, popsat komunistický režim a jen ho hodila do naší doby. To vážně někdo věří tomu, že v roce 2019 by stále bylo JZD? Celkově jsem očekávala propracovanější příběh. Od poloviny jsem tušila, kam to bude směřovat a tam to také dospělo.
A mě se to líbilo. Moc. Četla jsem všechny knihy autorky, tohle bylo trošku něco jiného, ale rozhodně nejsem zklamaná. Narodila jsem se v roce 1989 a tak jsem si celou dobu čtení představovala, jaké by to bylo narodit se do takového světa. Za mě palec nahoru :-)
Druhá světová válka a období 1948–1989 jsou pro mě velkým lákadlem. Vždy si ráda přečtu knihy s tímto tématem a o historii se zajímám ve všech směrech.
Ovšem tato kniha nenaplnila mé představy. Autorka klouže na povrchu a nedostává se prakticky k jádru věci. Připadalo mi to, jako bych četla několik knih spletených dohromady a nedávalo mi to moc smysl.. převýchova dětí, práce v táborech, hromadné zatýkání, strach, nejistota, udavačství.. no nevím. Navíc mi to moc nekalkuluje, pokud se tedy tolik lidí zavíralo, kdo dělal jinou práci než stavění dálnic a železnic. V příběhu to skoro vypadá, že bylo zatčeno třičtvrtě republiky a vyvražděna tak půlka. Jak píše marlowe, chybí ta bílá.
Nezažila jsem dobu před rokem 1989, o to víc si vážím doby, která je teď, protože z minulosti se prostě máme učit a dělat budoucnost lepší (a teď momentálně to neděláme). Jak jsem jednou slyšela, měli bychom být vděční za demokracii, ať je v jakékoli podobě.
Každopádně, ať se vrátím k titulu, snaha je v knize vidět, ale příběh plyne bez velkých překvapení, vlastně celé je to takové nudné, často jsem měla touhu knihu odložit. Nečekala jsem happy end, ten by se ani nehodil, ale čekala jsem excelentní závěr, když už příběh neměl spád, to se nestalo.
Velice chválím výběr tématu, který nikdy nebyl aktuální jako právě teď.
Vynikající kniha! Snad ještě lepší než Hana. Rukopis autorky je charakteristický (tak trochu rodinná sága vinoucí se přes desetiletí a v popředí ženské hrdinky bojující proti temné totalitě strachu). Poslední čtvrtinu knihy jsem četl jedním dechem a nedokázal ji ani na okamžik odložit. Reptalům, kteří děj vidí jako přitažený za vlasy vzkazuji, ať si prostudují třeba 50.léta u nás a pražské jaro a následnou normalizaci. Mohlo se to stát, soudruzi, mohlo... Naštěstí však žijeme v jiném světě. I když...?
Velice čtivé, perfektně napsané , tak jak to autorka umí. Ale téma a způsob jak se s ním autorka vypořádala mě nesedl a mám k němu výhrady. Některé zde už padly. Škoda.
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský dům
Styl alternativní historie mi zde úplně nesedl. Kdyby autorka zůstala jen u příběhu z minulého režimu, asi by mi to sedlo lépe. Ale to je samozřejmě věc názoru. Nechci jednotlivé knihy aurorky porovnávat, to se asi ani nedá, a proto budu nakonec hodnotit poměrně vysoko. Nevím, čím to bylo, ale tentokrát mě nezaujala žádná z postav, jako by autorka jen klouzala po povrchu. Na druhou stranu budu o téhle knize ještě asi dlouho přemýšlet... Co by bylo, kdyby...