Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532047/bmid_listopad-65c9dd301a975.png
4
5159
5159
Co kdyby události roku 1989 postavily komunistický režim znovu na nohy? „Socialismus neskončil, socialismus trvá,“ mohlo by se v Československu roku 2019 zpívat u příležitosti oslav třicetiletého výročí potlačení prodemokratické kontrarevoluce. Alternativní historii uplynulých tří dekád prožívají hrdinové nového románu Aleny Mornštajnové, jejichž svět se od dob takzvané normalizace příliš nezměnil – a jestli přece, tak jenom k horšímu. Marii účast na listopadových demonstracích vynesla patnáct let v kriminálu, která strávila dohady o dalších osudech svého manžela, syna a dcery. Magdalena vyrostla v ústavu pro děti, jichž se rodiče označení za nepřátele režimu údajně zřekli a které se mají stát novými komunistickými kádry. Přesto se ty dvě jednoho dne setkají – a ten okamžik ovlivní zbytek jejich života... Nový román nejčtenější tuzemské autorky si pohrává s alternativní verzí moderních českých dějin, ilustrovanou tragickým příběhem obyčejné rodiny.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Interpreti: Eva Elsnerová , Veronika Khek Kubařová , Vilma Cibulková
více info...
Přidat komentář
Jsem již poněkud starší ročník, takže období před rokem 89 si pamatuji. Připadá mi, že v poslední době čím dál tím více lidí nostalgicky vzpomíná na období komunismu, a proto jsem moc ráda, že nám autorka připomněla, jaké to bylo a jaké by to být mohlo, snad to byl i její záměr. Při čtení této knihy mi vůbec nebylo lehko na duši, to snad ani nejde. Myslím si, že kniha osloví spíše nás starší ročníky, které období totality opravdu zažily, nicméně mladším čtenářům by zase mohla ukázat, jak se nám tehdy žilo a mohla by jim pomoci uvědomit si, že svoboda není samozřejmost. Važme si toho, co máme, nebuďme lhostejní a nezapomínejme.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Popravdě nevím, jak knihu hodnotit - je to moje oblíbená spisovatelka a Hanou a Tichými roky nastavila vysokou laťku, kterou nyní s Listopádem nepřekonala. Přesto jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, velmi zajímavá myšlenka a zpracování. Dokonce bych řekla, že čtením v této koronavirové krizi si člověk může některé věci živěji spojit a běhá z toho mráz po zádech. Samotný styl psaní - přeskakování mezi postavami v různých časových obdobích bylo občas zmatené a musela jsem se vracet a znovu si číst spojitosti. Taktéž začátek byl vlažný a knihu jsem překvapivě četla několik dní. Rozhodně ale stojí za přečtení!
Při čtení jsem měla stažený krk i žaludek. Z příběhu jedné rodiny a hlavně z vývoje celé společnosti. Silná kniha.
Velmi čtivé provedeni timto do sebe velmi dobře zapadajicim příběhem. Přečetla jsem za jeden večer a zanechalo to ve me mnoho pocitů, čehož si cením. Hodnotím plnou palbou.
Tak nevím. Na Hanu to nemá, ale stále je to dobré čtivo - přečteno za jeden den. Možná že mi vadí ten pocit, že by to mohlo takhle blbě dopadnout. Současná situace u nás je hodně na hraně.
Velmi silný příběh, který se mohl stát naší realitou. Vyrůstala jsem v totalitní době. Při čtení mě mrazilo. Kniha je skvěle napsaná a doporučuji ji.
Mohlo se to stát, a klidně mnohokrát jinak, nebo onak. A četlo se mi to nakonec lehce, protože se jedná o vymyšlený příběh. Ze začátku jsem však měla husí kůži a strach, zažila jsem listopad 1989, prožili jsme si demonstrace, debaty, strach, co když to nedopadne??!! Mohlo se to stát, a jsem šťastná, že jsem si přečetla jen zajímavý román o tom co kdyby, kdyby...
Jsem na rozpacích...I když styl AM není úplně mým šálkem kávy, u předchozích knih mi zásadně nevadil a zejména Hana s Tichými roky pro mě byla čtenářským potěšením. Listopád ale vnímám jako pád, do dočtení jsem se musela nutit, vůbec mě to nechytlo (jsem "Husákovo dítě", takže doba pro mě není neznámou). Nápad alternativní historie nevnímám jako vyloženě špatný - svobodu mnozí berou jako samozřejmost a zapomněli nebo neví či ani nechtějí vědět, co se dělo během komunismu. Zde se tedy jeví bohulibé to připomenout nebo netušící obeznámit. Ale to provedení! Mě vyloženě nudilo :o( místy až bezduché líčení mě nechávalo chladnou, osud hrdinů mi byl lhostejný (přiznávám to téměr s hanbou, protože to se mi stává velmi zřídka, natož u takových příběhů!). Nemohla jsem se prostě zbavit pocitu jisté prvoplánovitosti a vzaní to zkratkou. Vím, že jsem v menšině a jsem ráda, že jiní jsou z knížky nadšení, jenže já se k nim nedokáži řadit a skoro až s lítostí dávám jen 2 hvězdy.
Četla jsem všechny knihy této autorky a musím říct, že tato poslední je za mě velké zklamání. Kniha je sice napsána poutavě, takže se dobře čte, ale nejde do detailů, nepopisuje pocity, řeší hlavní hrdiny jen po povrchu. Pokud si vyberu takové složité téma, měla bych se mu více věnovat a asi se příběhem trochu víc zabývat. Kniha je velmi krátká, přečteno během dvou večerů. Kvalit Hany a třeba Slepých map zdaleka nedosahuje:-(
No tak ještě že se toto nestalo. Přiznám se že mám raději reálnější příběhy paní spisovatelky. Poprvé její román hodnotím čtyřkou. Bylo to ale suverénně, čtivě a skvěle napsáno.
Na knihu jsem se těšila několik měsíců a musím říct, že jsem z ní nadšená. Příběh se četl jedním dechem, ostatně jako všechny knihy od Mornštajnové. Líbilo se mi, že tentokrát je to trochu něco jiného, historie, která se diky bohu nestala. Marii jsem celou dobu fandila. Líbí se mi styl psaní Mornštajnové, kdy si k hlavní postavě vytvoříte vztah. Jen mi bylo líto, jak příběh dopadl. Čekala jsem na závěr něco pozitivního. Ale jinak pecka!
Stejně jako všichni ostatní jsem se moc těšila na další knihu paní Mornštajnové. Zklamaná nejsem, protože je to paní spisovatelka, ale musím přiznat, že Hana, Hotýlek i Tiché roky se mi líbily víc. Chyběl mi další osud některých postav a několik desítek stran, abych ztratila pocit jisté zkratkovitosti a předvídatelnosti. Přesto vysoký nadprůměr české beletrie - dávám 4 hvězdy a prosím zařadit do povinné četby.
(SPOILER) Ještě před koupí knihy jsem slyšela názory, že kniha je jiná než jsme zvyklí... vubec nesouhlasim. Je stejne dobra jako díla předcházející. Opět výborné popsáno vše. Opět prožíváme osudy lidí, kteří to neměli vůbec lehké a díky, ze my žijeme v jinem režimu, za který snad ani nejsme vděční... knihy pani Mornštajnové by se měli stát povinnou četbou a každý by si je měl přečíst a zamyslet se. ( možná jen dvě menší výtky- udivilo mě, že si malá holčička vůbec nic nepamatuje před nástupem do ozdravovny a ještě by mě zajímalo co se stalo se Zbyskem a Klarkou. ) je to pro mě celkem náročná literatura na psychiku, (ale vyborna) tak hurá na nějakou oddechovku. :-)
Opět velmi čtivý příběh od vynikající autorky, přesto mi “něco” na plný počet hvězd chybí. Možná je to tím, že se na můj vkus hodně skáče v čase dopředu a postrádám tak vžití se do hloubky v jednotlivých kapitolách... nicméně z příběhu mě i tak mrazilo a byla jsem opravdu šťastná, že je to jen fikce a zamyšlení nad tím, jak bychom žili, kdyby to v listopadu ‘89 nedopadlo tak, jak to naštěstí dopadlo.
Po pravdě jsem váhala, jestli si knížku koupit. Po všech úžasných recenzích a zvlášť po slovech Káji Penny and books, že Listopád dala na stejné místo jako Hanu, jsem si řekla, že ho musím mít a pustila se do něj okamžitě po doručení....bohužel musím říct, že Listopád je pro mě až za Slepou mapou a Hanou. Dala bych ho na stejnou úroveň jako Hotýlek.
Paní Morštajnová píše úžasně, i tady tomu není nijak. Děj vás pohltí, běhá vám mráz po zádech při představě, že jsme takhle mohli žít, dýcháte s postavami, čekáte co na vás vykoukne v další kapitole, na konci smrkáte do kapesníku a utíráte uslzené oči... ale nevím proč, za mě něco chybělo. Asi jsem čekala víc, nevím. Ve srovnání s ostatními bohužel řadím k těm slabším. I přes to jejího pořízení nelituji a jsem ráda, že jsem četla. Dávám 4,5*.
Listopád si v sobě nese i lehké paralely na současnou covidovou dobu plnou omezení a restrikcí. Naše generace si jen horko těžko pamatuje socialismus, ovšem naši prarodiče nebo rodiče ano. Sama znám komunismus z vyprávění svých rodičů. Alena Mornštajnová má nesmírný talent a cit pro vypravování. Její hrdinové jsou obyčejní lidé, ve kterých se velmi snadno čtenáři najdou. Listopád přesto od jejích knih lehce vybočuje, neboť vypráví příběh smýšlené doby, kdyby se okolnosti v listopadu 1989 odehrály jinak než jak je dějiny pamatují.
Ačkoliv se doba v novém tisíciletí změnila a přišlo mnoho nového, komunistická opatření i tak drží lidi velmi zkrátka. Vyobrazení této doby mi chvílema připomínalo svět Margaret Atwoodové v Příběhu služebnice.
I když jsem komunismus nezažila, Mornštajnové se podařilo mě vtáhnout do děje natolik, že jsem na sobě cítila bolest a stísněnost postav. Autorce se podařilo mě roztrhnout na kusy a nyní, několik dní po dočtení mám příběh stále na mysli. Konec se Alence podařil na výbornou. Úderný, přesný a zároveň si ponechal otevřené myšlenky na to, co bude dál. Zda se osud bude opakovat, nebo zda konečně přijde spása.
Paní auturku mám moc ráda, je to úžasná česká spisovatelka, mám v knihovně všechny její knihy, ale tato je podle mě bohužel nejslabší. Možná je to proto, že je to fikce, co by kdyby...a v této době jsem byla malým dítětem. Ale přesto se četla dobře. Dávám i za konec 4 hvězdičky.
Silná kniha....Až člověka mrazí co se mohlo stát v 89....Ještě že to dobře dopadlo....
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský dům
Recenzím na knihu se vyhýbám, abych mohla napsat hodnocení podle svého pocitu. Ten je po dočtení tíživý, několikrát jsem se přistihla, že se musím zhluboka nadechnout a vydechnout, jak se mi podvědomě sevřela hruď. Jsem narozená na přelomu revoluce, a ačkoliv jsem dobu před ní nezažila, vím, že to je něco, co zažít nepotřebuju. A poslední dobou vnímám okolní tlak událostí, proto díky za tuhle knihu, která, byť by se mohla zdát fikcí, by mohla být spíše věštecká. Věřím, že není!