Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532047/bmid_listopad-65c9dd301a975.png
4
5424
5424
Co kdyby události roku 1989 postavily komunistický režim znovu na nohy? „Socialismus neskončil, socialismus trvá,“ mohlo by se v Československu roku 2019 zpívat u příležitosti oslav třicetiletého výročí potlačení prodemokratické kontrarevoluce. Alternativní historii uplynulých tří dekád prožívají hrdinové nového románu Aleny Mornštajnové, jejichž svět se od dob takzvané normalizace příliš nezměnil – a jestli přece, tak jenom k horšímu. Marii účast na listopadových demonstracích vynesla patnáct let v kriminálu, která strávila dohady o dalších osudech svého manžela, syna a dcery. Magdalena vyrostla v ústavu pro děti, jichž se rodiče označení za nepřátele režimu údajně zřekli a které se mají stát novými komunistickými kádry. Přesto se ty dvě jednoho dne setkají – a ten okamžik ovlivní zbytek jejich života... Nový román nejčtenější tuzemské autorky si pohrává s alternativní verzí moderních českých dějin, ilustrovanou tragickým příběhem obyčejné rodiny.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Interpreti: Eva Elsnerová , Veronika Khek Kubařová , Vilma Cibulková
více info...
Přidat komentář
Skvělý námět. Ponuré, depresivní, bez naděje - od začátku až do konce. Uf. Dobré pro kontrast s naší realitou, pro uvědomění toho, jak se máme dobře a jak bychom si toho měli vážit. Mohlo to být delší, propracovanější, a to jak popis společnosti, tak života v té společnosti, méně zběsilé skoky v čase. Mohlo to být “utopické veledílo”,takhle je to “jen” nástin s tragickými dopady pro jednu rodinu.
Knížka perfektně napsaná, uvěřitelný děj, popis postav a míst. Jen mi bylo dost těžko, obzvláště v téhle "karanténní" době...a představa, že by se to tak stalo...mi bylo ještě hůř.
Naprosto výborný námět, který předčil mé očekávání. Jinak bylo mé očekávání splněno do puntíku. Čtivý, jednoduše napsaný román bez zbytečně složitých souvětí. Myšlenky postav prosté a jasné, přesto v některých polohách hluboké. Ještě teď ve mně doznívá tíseň z toho, jak mohl vypadat svět, ve kterém jsme mohli žít...
Moc jsem se na novou knihu od p.Mornštajnové těšila.
Nedopadlo to moc dobře. Velmi zdlouhavé vyprávění z věznice nebo z ozdravovny bylo pro mě trochu utrpení a občas jsem měla pocit, že už jsem tu samou pasáž četla.
Autorka patří mezi mé TOP spisovatelky. V porovnání s předešlými knihami je tato o dost slabší.
Naprosto úžasné. Autorka skutečně umí čtenáře vtáhnout do děje, nešlo se od příběhu odtrhnout. Jsem ráda, že je to jen fikce a že to tak ve skutečnosti nedopadlo.
Chvilku mi trvalo, než jsem se do příběhu ponořila. Ale pak mě pohlitil, úplně jsem cítila tu tísnivou, ponurou atmosféru světa, ve kterém jsme mohli i žít, kdyby...Zajímavý námět a dobře napsáno.
Krásná kniha se smutným koncem. Je hrozná představa, že by to u nás po listopadu 89 takhle dopadlo.
Niektoré knihy a niektoré autorky proste vedia naplniť aj vysoké čitateľské očakávania. A presne toto bol prípad Listopádu. Mornštajnová je skvelá, skvelá, skvelá a toto bolo hrozné čítanie. Počas čítania celej knihy mi nebolo dobre, strach, pocity skľúčenosti, nesloboda, silný pocit nespravodlivosti, to všetko ma sprevádzalo čítaním príbehu o Maji a Magde. Chvíľkami som mala pocit, že čítam príbeh odohrávajúci sa v Severnej Kórei ....a vlastne keby sa 17.novembra ´89 stalo niečo inak aj my sme tu mohli mať veľmi podobný režim. Výborné to bolo a už teraz sa teším čo ďalšie autorka napíše!!!
Čtu ráda knihy Aleny Morštajnové a těším se na každou novinku. Poklidné, i když často smutné čtení. Někdy možná na mojí náturu pomalé tempo, ale cítím z její práce poctivost. Obyčejní lidé a obyčejné příběhy, v člověku něco z nich ale zůstane.
Hodnocení je tu sice už tolik, kolik je na podzim všude kolem spadaného listí, ale ani já si to neodpustím. Takže co já a Listopád?
Na tuhle čerstvou novinku jsem se neskutečně těšila, protože Alenu Mornštajnovou řadím mezi své nejoblíbenější autory a všechny její předchozí romány mě velice oslovily. Téma alternativní minulosti mi přišlo skvělé, neokoukané a velice aktuální, ostatně i já mám občas strach, jak by to u nás vypadalo, kdyby se snad měl opakovat minulý režim. Má očekávání byla tedy veliká a to byl možná též kámen úrazu. Jak jsem zmiňovala už v předchozím příspěvku, občas je asi lepší nemít velká očekávání a nechat se mile překvapit… Tady jsem totiž narazila!
I když bych nikdy nevěřila, že by se mi to u téhle autorky mohlo stát, místy jsem se do čtení musela až nutit. První dvě třetiny byly skoro bez děje, poslední třetina se pak sice trochu rozjela a chvílemi ve mně vzbudila i zájem, jenže zápletka byla nakonec velmi předvídatelná. Příběh jako takový vyzněl nakonec téměř do prázdna a ploché charaktery postav ho rozhodně nemohly pozdvihnout. I když jde o spisovatelku, která ve mně dosud vždy uměla vzbudit emoce a nutila mě cítit s hrdiny, s postavami Listopádu jsem se i přes mnohé sdílené ideje nedokázala sžít. Emočně mě tak román zasáhl asi tolik, jako bych si pročítala fakta z nějaké dějepisné publikace.
Pro spisovatelku, která je považována téměř za královnu současné české literatury, je určitě těžké dostát očekáváním čtenářů a udržet si vysokou úroveň tvorby, hodí se i podotknout, že s tímto románem navíc Alena Mornštajnová vstoupila na neprobádané území. Tak jako tak cítím po dočtení jen smutek z nesplněných vysokých očekávání… Přesto však doufám, že jsme se minuly jen protentokrát, a budu věřit, že do budoucna mi autorčino psaní zase kápne do noty.
A abych nekončila moc negativně, dodám ještě, že kniha má opět nádhernou obálku.
No... že jde o příběh smyšlený "co by kdyby" jsem věděla a trochu se toho bála, ale nakonec to mi vůbec nevadilo. Ale vadilo mi, že některé části jsou zdlouhavě popisované na úkor příběhu, že je ten příběh strašně málo rozvinutý. Z části z pobytu ve věznění mi když to teď píšu v hlavě nezůstalo nic. Z Magdiny části v léčebně si budu pamatovat jen tu koupelnovou scénu. O životě po vězení skoro nic až pak zase skok a několik let. Skoky v rocích jsem vlasně ani pořádně nevnímala. Za přečtení rozhodně stojí a líbí se mi ten nápad který autorka měla, ale podruhé už jí číst nebudu, to vím.
Nejlepší kniha od autorky. Při čtení mě až mrazilo z představy, že se to tak opravdu mohlo stát a ovlivnilo by to celý můj život. Nemohla jsem se odtrhnout, pořád jsem na postavy myslela. Rozhodně doporučuji přečíst.
Komentářů u této novinky je mnoho, mnoho, takže určitě kniha výraznou stopu mezi čtenáři zanechala. Knihu asi ohodnotím ve dvou rovinách - v rovině čtivosti - tady to byla pro mne jedna ze slabších autorčiných knih (příběh byl moc rozvláčný, ale teď když nad tím přemýšlím, možná měla celá kniha rezonovat popisovanou dobu - šedivá, ponurá, bez naděje), a v rovině tématu - to bylo skvěle vystiženo. Nejsem si tedy jistá, zda slovo "skvěle" vystihuje celou hrůznost popisovaného režimu a jeho dopad na lidi, v něm žijící. - Moc děkuji, že jsem zažila jen slabý odvar socíku (cca čtvrtstoletí), i tak to bylo při pohledu zpět děsivé.
Na knihu jsem se velmi těšila a teď jsem trochu zklamaná. Jako by se v okamžiku listopadu 1989 propadla dvacet let zpět. Za účast na demonstraci dvacetileté tresty bez soudu,odnětí dětí,vojenská diktatura.Taky jsem čekala trochu víc příběh.
Fuj teda takovou tíseň jsem dlouho nepociťovala. Autorčin styl psaní mi sedí, její knihy prostě nechci odkládat, takže toto jsem četla 3 dny, ale jen proto, že jsem to musela prodýchávat.
Prožívala jsem stejnou beznaděj jako Maja. Iritovala mě Lenka svou oddaností, která ale byla tak pochopitelná až to děsilo. Jediné co bylo v příběhu poněkud zjednodušené a působilo to pak ne moc uvěřitelně, byl výklad událostí bezprostředně po 27. listopadu.
Prostě zajímavá kniha, ještě zajímavější myšlenka. Teda ale jestli se k této knize vrátím, tak jedině dobře připravená na to, jak děsivě reálné pocity strachu a beznaděje dokáže vyvolat.
4,5/5
Ptali jste se někdy sami sebe, jaký by byl váš život, kdyby v listopadu 1989 dopadlo všechno jinak? Jaké by byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého?
Alena Mornštajnová napsala příběh, který se naštěstí nestal. Na mnoha místech včetně naší země se jeho podoby odehrávaly a v řadě míst na světě se v různých podobách odehrává dodnes.
Co k tomu říct? Možná jen poděkovat... Všem odvážlivcům, kteří tu svobodu v roce 89 vybojovali a dotáhli do konce. Vůbec to tak nemuselo dopadnout. Nemusela to být dystopie. Mohlo to být třeba o něco jednodušší, než je v knize napsáno, mohlo to být horší..jako v KLDR třeba... Stačí, že KSČM je pořád regulérní stranou.
Važme si toho, co ti před náma vybojovali a nezapomínejme, zvlášť v dnešní době..
Kniha je i přes vlažnější první půli skvělá. I přesto, že vypráví niterný příběh jedné rozdělené rodiny, proti které stál režim a čas, má všechno. Závěr knihy je srdcervoucí. Autorka opět nezklamala.
Děkuji autorce.
Další zajímavá knížka Aleny Mornštajnové, ale tuto jsem po přečtení musela opravdu hodně „rozdýchávat“. I když se jedná pouze o fikci, klidně to mohlo i takhle dopadnout a člověka to úplně děsí ... o to jsem vděčnější, že tomu tak není!
Paní Morštajnová s žádnou knihou nezklame. Každá její kniha ve mě doznívá několik dní. Člověk se zamyslí, nad sebou, nad světem. Tato kniha ve mě vzbudila emocí nespočet, přes strach, lítost až po pláč.
Chvílemi jsem si představovala, jaký bychom asi žili život, kdyby skutečně po roce 89 nebyla svoboda a demokracie. A obavám se, že pokud ji nebudeme dále bránit a starat se o ni, může se toto i stát.
Díky za další knihu!
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský důmAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Musím říct,že knížka se četla sama,je opět krásně napsaná.Jsem skutečně ráda,že v listopadu 1989 to dopadlo úplně jinak Furt jsem v knížce čekala na nějaké světlo naděje ,ale bohužel jsem nenašla.Bylo to moc smutné.KAždopádně jsem si z knihy vzala ,že svoboda není samozřejmost.A v dnešní době je to dobré mít na paměti.