Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532047/bmid_listopad-65c9dd301a975.png
4
5424
5424
Co kdyby události roku 1989 postavily komunistický režim znovu na nohy? „Socialismus neskončil, socialismus trvá,“ mohlo by se v Československu roku 2019 zpívat u příležitosti oslav třicetiletého výročí potlačení prodemokratické kontrarevoluce. Alternativní historii uplynulých tří dekád prožívají hrdinové nového románu Aleny Mornštajnové, jejichž svět se od dob takzvané normalizace příliš nezměnil – a jestli přece, tak jenom k horšímu. Marii účast na listopadových demonstracích vynesla patnáct let v kriminálu, která strávila dohady o dalších osudech svého manžela, syna a dcery. Magdalena vyrostla v ústavu pro děti, jichž se rodiče označení za nepřátele režimu údajně zřekli a které se mají stát novými komunistickými kádry. Přesto se ty dvě jednoho dne setkají – a ten okamžik ovlivní zbytek jejich života... Nový román nejčtenější tuzemské autorky si pohrává s alternativní verzí moderních českých dějin, ilustrovanou tragickým příběhem obyčejné rodiny.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Interpreti: Eva Elsnerová , Veronika Khek Kubařová , Vilma Cibulková
více info...
Přidat komentář
Do knihy se mi moc nechtělo, beletrie odehrávající se v době totality mě většinou nijak zvlášť neoslovila. Sáhla jsem po ní spíše ze zvědavosti a ve finále jsem tomu ráda. V době cinkání klíčů mi bylo 18 a představa, že by se tehdy situace vymkla a odehrával se Listopád Aleny Mornštajnové, mě dost děsí. Díky za silný a opět bravurně napsaný příběh.
Na knihu jsem se velice těšila a musím říct, že mě nezklamala. Už z anotace ke knize se dalo čekat, že kniha bude napsána trochu "jinak" než ostatní knihy paní autorky. I když je příběh podán "co by, kdyby" - musím říct, že popis daného režimu v knize mi v něčem dost připomínal 50. léta minulého století v naší zemi a také trochu i Příběh služebnice. Strach, obavy, nejistota.... věci z kterých člověka opravdu mrazí. Krásně popsané charaktery postav, samotný režim, smýšlení lidí, lidské vztahy.
Knihu jsem přečetla velmi rychle, nikde se nezadrhávala a děj pěkně plynul. Vřele doporučuji.
Výborné čtení, místy z něj člověka mrazí...snad už k podobnému scénáři nikdy nedojde!
Pro mě naprostý emoční masakr. Listopád bych asi zařadila ještě před Hanu. Tohle totiž není vůbec daleko od pravdy. Takhle to tady vypadalo v 50.letech, to není vůbec přehnané a zveličené! Velmi podobně si totalitu pamatuju i já před rokem 89. A za nic na světě bych se jí nechtěla znovu dožít. Tohle by měla být povinná literatura pro všechny i v dnešní době, přes všechny podložené informace a dokumenty, obdivovatele komunismu, diktatury a všeho rudého.
Za mě opět vypravěčský šperk, kdy autorka bez patosu a vykřičníků dokáže sevřít srdce a neovládnete slzy.
.... zajímavý příběh...co by kdyby...chvílemi jsem četla opravdu, jaké by to bylo, kdyby život po listopadu takhle pokračoval. Uživili by se asi hodně zedníci, neboť jediné, co by se stavělo, by byly věznice. A listopadové výchovné ústavy.... o tom ani nemluvit. Ale spíš mě to svádělo číst o jiné zemi, kde je takový život nastolen. Celou dobu jsem čekala, jestli dojde k happyendu...
K té knize bude hodně komentářů a ohlasů a věřím, že tu zazní hodně argumentů pro i argumentů proti knize. Nebudu opisovat svou recenzi, kterou si tu můžete najít, ale vypíchnu, proč knihu doporučuju k přečtení zrovna já: Jednoduchým, rychlým a atraktivním stylem Alena Mornštajnová otevírá téma, které bychom neměli zapomínat. Pokud si myslíte, že máme svobodu zadarmo a napořád, tak jste vedle a ona to touto knihou připomíná. Chválím jí za to, že se pustila do literárního aktivismu a chválím za to, že v rámci svého myšlenkového ustrojení nejde vstříc mase čtenářů, ale předkládá vztyčený varovný prst. Kniha je skvělá, skvěle napsaná a odpustíte jí i mírnou povrchnost a nepropracovanost. Byl bych raději za to, kdyby byla jednou tak tlustá, ale dlouho jsem u knihy nebyl tak zažraný, jako u této.
Tak. Teď opravdu nevím, jak popsat své pocity, z právě přečtené knihy. A. Mornštajnová psát umí velmi dobře, přečetla jsem všechny její knihy a hodnotila nejlepším možným hodnocením, každá její kniha ve mě zanechala svoji nesmazatelnou stopu. To nakonec i tato kniha, ale jaksi jinak. Přestože jsem knihu přečetla za dva dny, stále na ni myslím a nemůžu si úplně srovnat, co mi na ní vadí. Snad to, že předcházející příběhy se zakládaly na pravdě na uchopitelném příběhu. Tato kniha však byla něco jako, co by bylo, kdyby...
A to kdyby zde bylo popsáno v té nejčernější možné barvě. Záměr spisovatelky asi skutečně byl takový, uvědomit si, co máme, a o co bychom přišli, kdyby listopad 1989 nedopadl dobře. Přesto musím za sebe říct, že ty negativní pocity z knihy převážily nad těmi dobrými, protože jsem žádné nenašla.
Výborné jako vždy. A zase úplně jiné, jako vždy.
Co by,kdyby......
Mrazivé. A v dnešní době ještě víc než dřív.
Nic není trvalé a jisté.
Mám přečtené všechny autorčiny knihy a měla jsem velká očekávání. Věděla jsem, že to bude jiné, než na co jsme zvyklí. Bohužel mi to nesedlo stejně jako předchozí knihy, snad jen proto, že je to opravdu jiné.
Tentokrát se jedná o smyšlený příběh, který začíná v roce 1989 neúspěšnou revolucí. Sledujeme osudy dvou hlavních postav Maji a Magdy. Maja je ve vězení proto, že se zúčastnila protestů v roce 1989 a Magda je v dětské ozdravovně, aby tvořila nový a “lepší” svět. Jak již bylo v jedné recenzi zmíněno, chyběly mi nějaké popisy z vězení. Jaký tam byl život. Magdiny myšlenky a tak...
I přesto mě autorčina fantazie a její styl psaní nikdy nepřestanou udivovat. I když mi kniha až tak nesedla, četla se krásně, stejně jako předchozí knihy. Jen mi k tomu něco maličkého chybělo. Občas jsem se totiž ztrácela v časech.
Ovšem těsně před koncem nastal v mém srdci zvrat. Najednou jsem si uvědomila, jak by mi na Magdině místě bylo, bez dcery, bez rodiny. Jak by bylo nám všem, kdyby to tenkrát dopadlo například takhle. Konec knihy mi opravdu zlomil srdce, nečekaně. Přečtěte si ji a myslete u čtení na to, jak se máme dobře :)) Včera večer jsem dočetla a stále na knihu myslím. 3,5/5 hvězd
Chvílemi mi opravdu mrazilo, děsivě pravdivé.... Co by, kdyby...
Paní Mornstajnova nezklamala
Ač mi některé části knihy přišli zdlouhavé, závěr mě zasáhl a dojal. Celkově mě kniha trochu vyděsila, zvláště když člověk kouká kolem sebe a sleduje dění. Každopádně stojí za přečtení
Nádherná kniha, po Haně jsem se na další knihu moc těšila a nezklamala ,krásné čtení .
Velice mrazivé čtení.
Kniha mi hodně připomínala Příběh služebnice a 1984,hlavně pro svou ponurost a absenci čehokoliv pozitivního.
Každopádně doporučuji k přečtení především mladé generaci,aby si uvědomili že svoboda národa či svoboda jednotlivce není zadarmo.Že stála mnoho životů a na to nesmíme nikdy zapomenout.
Na knihu jsem se těšila, autorka opravdu umí, ale toto se dle mě moc nepovedlo. Stálý popis, málo dialogů a nějaké nepřesnosti. Koupila jsem si ji, abych ji darovala a nebudu litovat.
Na knihu jsem se asi těšil až moc. Po prvotním zakousnutí do děje mě však elán rychle opouštěl, dokonce v některých částech mě přepadala myšlenka, zda ještě číst. Snadno předvídatelný děj s nepříliš komplikovanou zápletkou ve mně neprobudil žádné emoce a závěr se mi zdál oproti rozvláčnému ději předešlých stran značně uspěchaný. Vložení kapitol o ozdravovně působilo zprvu zmatečně, teprve až čtenář pochopil, se s tímto úskokem vyrovnal. Protože jsem dosud nečetl žádnou autorčinu knihu, byla pro má "prvotina" jistým zklamáním. Podívám se ale i na jiné spisovatelčiny knihy, abych zjistil, zda mi nesedla pouze tato jediná.
Knihu jsem přečetla skoro na jeden zátah. Nedala se odložit. Pani Mornštajnová nám ukázala, co by se dělo, kdyby komunisti v roce 89 zůstali u moci dál.
Knihu jsem četla se zatajenym dechem a několikrát jsem si predstavovala v různých situacích na místě Magdy sebe a nebylo mi dobře. Měla jsem stísněné pocity. Jsem ráda, že jsem nezila v době komunismu. Je mi těch lidi upřímně líto a nikdy nebudu moct pochopit, že se něco takového dělo a nebo mohlo dít.
Je mi z toho smutno.
Klaním se pred autorkou.
Takové příběhy by měl číst každý, aby se nezapomínalo a hlavně aby se uz nic podobného neopakovalo.
Knihu jsem přečetla doslova na jeden nádech a paní Mornštajnová opět nezklamala. Ač jsem tuto dobu nezažila na vlastní kůži, místy mě vážně mrazilo. Vůbec mi nevadilo, že autorka přetvořila skutečnou událost a dala jí jiný spád. Naopak mě to vedlo k zamyšlení.
"Věděla, že jsou knihy, které si nepřečte, myšlenky, které nesmí vyslovit nahlas. Nesvoboda byla cena, kterou platila za pochybnou jistotu, že se pokud se přizpůsobí, stát se o ni postará. Jako pán o psa přivázaného k boudě."
Patřím ke generaci, která se narodila v devadesátých let, tedy do nově nabyté svobody a je pro mě jen těžko představitelné, jak moc se svoboda lidí před revolucí omezovala. Myslím si, že zvlášť v dnešní době, kdy je spousta demokratických hodnot pošlapáváno je důležité upozornit, jak špatný minulý režim byl.
Kniha nepřináší moc šťastných okamžiků ani naděje. Přesto jsem se od ní nemohla odtrhnout. Příběh o tom, jak jednoduché je někomu zničit život a naděje.
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský důmAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Jak to paní Mornštajnová dělá, že každá její kniha se čte úplně sama, přestože téma je tíživé, ať už se jedná o předchozí knihy odehrávající se v naší nedávné historii nebo tento dystopický román. Mám ráda tento typ knížek, které po dočtení v nás ještě nějakou dobu doznívají a vedou k zamyšlení. V knize nic nechybí, nic nepřebývá. A těším se, co nám autorka nachystá příště.