Lolita

17.03.2017

Knížka byla fakt dobrá,měla jsem dost obavy ji začít číst,ale fakt jsem byla mile překvapena.Rozhodně zajímavý a na tu dobu odvážný námět.Klobouk dolů,takže všem vřele doporučuji

02.03.2017

Za přečtení to stálo...ale že bych kvůli tomu pořádal ohňostroj...asi ne. Chvílemi zajímavé ( vztah nemocného člověka a vyčůrané pubescentky ), chvílemi nudné...posledních 100-150 stran už je člověku líto to nedočíst, tak to teda dočte. :-)

01.03.2017

První polovina knihy mě naprosto uchvátila!!! Druhou polovinou už jsem se jen protloukala.

27.02.2017

Když přijmete věkový rozdíl Humberta Humberta a Lolity, tedy především její věk, jde o knihu z mého pohledu brilantní. Lolita byla potvora vypočítavá a věděla, jak s muži manipulovat, aby dosáhla svého. Oběť zneužívání? Ani v nejmenším. Jako první jsem zhlédla film a nadchl mě, miluju Jeremyho Ironse mimochodem. Pak se mi dostala do rukou kniha a filmové zpracování v mých očích rázem kleslo. I když některé scény hodnotím jako velmi podařené (první shledání HH + L).
Nesmírně mě baví spousta aluzí. Vnitřní monology HH. Napětí mezi oběma.

21.02.2017

Hrozně slabá a už ve své podstatě odporná kniha, která mi sebrala dva měsíce života, kdy jsem se s jejím čtením trápila. Kromě krásného jazyka, kterým je dílo psané nikomu nedoporučuji a posílám knihu dál.

17.02.2017

Nechápu, že se nadělá takový poprask okolo zpovědi pedofilního zvrhlíka. Za mne hnus a snad nejhorší psychologický román, který jsem kdy četla.

15.02.2017

Hnusná a odporná, zbavená života, toužící po usedavém pláči a smutku, po pláči a smutku. Už nikdy víc, už nikdy víc nechci tuto knihu vidět, nechci o ní mluvit, protože jsem ji dočetla, jsem hnusná a odporná zbavená života, toužící po usedavém pláči a smutku, tatam je radost ze života, z lásky a krásy.
(ach, kniha je to tedy dokonale napsaná, ale mohu ji doporučovat a uvrhnout tak další do stavu hniloby?)

30.01.2017

(SPOILER) ţ - díky nějaky pirátský kopii Lolity, kterou jsem objevil ve čtečce, jsem byl nucen přetrpět toto písmeno jako náhražku písmena ž. Prostě místo ž bylo todle turecký ť. Nic příjemného, proto bych to rád zde přiblížil:

Poté co jsem přečet jednohvězdičkový zoufalství od Nabokova jsem nějak extra náladu na Lolitu neměl. Příběh o starým chlapovi, co se zabouchne do malý buchtičky, zná kaţdej kdo měl v roce 2000 televizi a sjíţděl hitpošky. Alizee ve svých šestnácti předvádí jak se dělá pořádnej pop a vsadim se, ţe si ho u jejího klipu nejden divák vydrandil.

Zpět ke knize - rovnou předem pám 10/10 / ţádnej full frontal / ţádná erotika - resp. ţadná explicitní. To ţe ho Lolita vyţbrundá Humbertovi nohou se nepočítá. Příběh Humberta Humberta, jméno tak dobré, ţe mu ho rodiče dali dvakrát, kterej je pedofil a intelektuál z Evropy začíná popisem jeho dětství, kdy Nabokov zvládá udrţet moji pozornost. Někdy okolo druhý světový se skoro 40ti letej Humbert vydá na prázdniny někam do americkýho prdelákova, kam se mu vlastně ani moc nechce.

To ale jen do chvíle, neţ uvidí 12ti letou dceru svý bytný. Okamžitě se do ni zamiluje, i kdyţ sám o sobě ví, ţe je nemocnej a ţe je to špatný. Přece jen je ji 12 a je to holka a ne whiskey. Tu by klidně moh zpráskat a nic by se nestalo.

Nabokov svým strašlivě otravným stylem vyprávění ("a teď mily čtenáři") popisuje Humbertovo snaţení přiblíţit se Lolitě a naklonit si jeji city, aby ho aspoň trochu pohonila. Jelikož je Humbert máčo, tak si to všechno zapisuje a dává do šuplíku. Lolity matka začne Humberta milovat a vezmou se. Brzy však přijde na to, ţe kdyţ Humbert rabuje jeji dílnu, ve skutečnosti by radši raboval dílničku jeji dcery a teď jeho nevlastní dcery. Jelikoţ je detektivka (jakože je blbá jako ten žánr), tak si toho všimne aţ kdyţ si přečte jeho zápisky.

Pak ji náhodou přejede auto (tady to Nabokov trochu přehnal) a Humbert tak můţe započít svou odyseu do kalhotek Lolity. Jelikoţ je dítě zrovna na táboře, tak ho vyzvedne a řekne mu, ţe je matka nemocná. Páč matka byla píča, tak se Lolita ani moc neptá a jede s tátou na výlet.

A tam se dějou věci, to ti povídám! Dej kobylám, to ti povidám! Dej kobylám, ovsa.

30.01.2017

Předpokládám, že hlavní pointou téhle knihy je kromě vylíčení posedlosti čtyřicátníka mladou dvanáctiletou holkou především kontrast mezi tím, jak Humbert zdánlivě svým vyprávěním obhajuje a racionalizuje své činy a roli v celém příběhu, a tím, jaký skutečně je a jak se chová. Ono těch kontrastů je v Lolitě vůbec spousta, z těch nejmarkantnějších bych zmínil například alespoň to jaké má Humbert nízké mínění o všech ostatních (a dává ho i patřičně najevo - každý chlap, který se v jeho životě objeví, je hned strašný pitomec a trouba), ale přitom on sám je vyloženě primitivní, povrchní a jednoduchý člověk (a to i přes tu vzdělanost a sečtělost, kterou se snaží neustále projevovat).

Bohužel se mi i přes sílu příběhu a zajímavou zápletku Lolita četla obtížně a s postupem děje čím dál hůř. S hlavním anti-hrdinou totiž prostě nejde ani trochu sympatizovat a jeho chování a myšlení mě otravovalo a rozčilovalo čím dál víc. Nejhorší je asi jeho mentální zamrznutí zhruba v dětském věku projevující se tím, že bere lidi (i Lolitu) jako svoje hračky. Nemá k nim žádné city (ani k Lolitě - vždyť za celou knihu snad ani jednou nepřemýšlel nad tím, co chce ona a co by mohl udělat proto, aby ona byla šťastná, z jeho pohledu to bylo stále jen já, já, já) a pouze se snaží všechny využívat k ukojení svých potřeb. Tomu ostatně nasvědčuje i to, jak majetnicky se k Lolitě chová a jak zoufale se ji snaží neustále hlídat a mít ji pod absolutní kontrolou. Začátek knihy a Humbertovo vyprávění o Annabel tuto domněnku o jeho zamrznutí v dětském věku jen podporuje.

Další hvězdičku strhávám za poslední zhruba třetinu nebo čtvrtinu knihy, kdy se relativně poutavé vyprávění změnilo v naprostý chaotický blábol plný Humberových paranoidních představ a teatrálních gest či proslovů. Na posledních stranách jsem už očima přeskakoval celé věty, což se mi normálně u knih nikdy nestává.

29.12.2016

Moje srdcovka! Četla jsem ji snad 1Ox!

10.11.2016

„Lolita, světlo mého života, žár mých slabin. Můj hřích, má duše.“
Nejlepší kniha, kterou jsem kdy četla. Miluji tuto knihu a vždycky, když chce někdo doporučit nějakou knihu řeknu ať si přečte Lolitu.

20.10.2016

80% čekal jsem šokující porno, ale dostal jsem vtipnou studii, pedofilního zvrhlíka.

04.10.2016

Hlavní hrdina Humbert se po nepodařeném manželství stěhuje kvůli práci. Nachází si byt v domě ovdovělé ženy s 12ti letou dcerou, do které se Humbert okamžitě zamiluje. Začíná zkázonosná honba za uspokojením s touto nymfičkou - první půlka mě naprosto uchvátila, ale bohužel přibývalo pasáží, kdy děj byl převyprávěn stručně a věcně a za ním následovala dlouhosáhlá samozpověď sebezpytovníka Humberta, který pláčíce nad svým zvrhlým osudem stále nepřestává myslet pérem! :D

23.09.2016

Byla to láska na první pohled, na poslední pohled, na každý a kterýkoli pohled.

První část mě úplně pohltila, ale od doby co Humbert s Lolitou cestovali, jsem se ke čtení musela dokopávat a nakonec jsem to nedokázala dočíst...

09.09.2016

Jeden z nejlepších psychologických románů, který jsem kdy četla. Druhá půlka je o trošku slabší než první, ale stejně doporučuji dočíst, abyste prožili celý příběh až do konce.

04.09.2016

Lolitu znám z filmového přepisu s J.Ironsem. Takže jsem věděl, do čeho jdu. I když mi styl psaní nesedl tak úplně, místama jsem se dokonale nudil, přesto jsem knihu a tu dvanáctiletou potvoru, věděl jsem totiž, že je to potvora hned od začátku, nemohl pustit z hlavy. Snad to o mě nic nevypovídá :) Každopádně celkem dobře zpracované kontroverzní téma, každý jsme holt nějakej. Nebýt těch nudných pasáží, dám plný počet.

27.07.2016

Kniha má strašně zajímavý námět. Zajímalo mě, jak se autor s tímhle kontroverzním a zvráceným tématem popral. A zvlásl to skvěle. Kniha mě bavila celou dobu a zvraty byly neočekávané. Měla jsem ale obrovským problém s autorovým stylem psaní, moc mi nesedl. Těžko se mi kniha četla, občas mi přišla i zdlouhavá. I přes to jsem si čtení užila a velmi doporučuju.

27.07.2016

Takové spojení čtenáře s knihou jsem ještě nezaznamenala - snad jen v Když jedné zimní noci cestující, ale tam je to trochu jinak... Zpět k Lolitě.
Lolita byla láska na první větu, palčivá a svírající a celou první část jsem ji vášnivě hltala a milovala jako vypravěč. V druhé části došlo k odcizení a přehodnocení, tak jako se vyvíjel jejich vztah, vyvíjela se i moje četba. A na samém závěru přišla místo katarze kocovina, táhlá pachuť na jazyku z dobře známého pocitu, který přichází, když si člověk uvědomí, že všechno bylo úplně jinak, než si myslel, než si chtěl připustit. A že se to bude opakovat znovu a znovu až do smrti.
A je mi to jedno, ráda Lolitiným vnadám podlehnu znovu.