Lolita
Vladimir Nabokov
Výstřední zpověď čtyřicátníka Humberta Humberta o jeho zničující erotické posedlosti kouzlem "nymfičky" Dolores Hazeové vzbudila krátce po svém vzniku bouři odporu i nemístná očekávání. Nakonec zajistila svému autorovi celosvětový věhlas a postupně začala být chápána jako mistrovské mnohovrstevné pojednání na téma smyslnosti, lásky a hříchu. Román prosycený pro Nabokova typickou slovní virtuozitou, humorem a ironií se také v Česku stal klasikou, která oslovuje stále nové generace čtenářek a čtenářů. I toto čtvrté vydání slavného románu v Pasece je dokladem toho, že Lolita nestárne.... celý text
Přidat komentář
V době svého vydání určitě velmi odvážná a kontroverzní kniha, dnes už prakticky klasika. Nabokov docela barvitě popisuje vztah dospělého muže s velmi mladičkou dívenkou, která ho vyloženě fascinuje po erotické stránce. Opravdu bravurně napsáno a navíc nádherným jazykem. Rozhodně doporučuji k přečtení.
Lolita je zpověď pedofila. Humbert Humbert, onen zvrhlík, se ujímá vyprávění a vytříbeným jazykem, inteligentním stylem a jemným cynizmem, tká vlákna své pavučiny sympatie. Lolita je kniha o špatné lásce, a tím mám na mysli možná něco jiného, než co vás při daném tématu napadne jako první. Humbert Humbert je člověk, který (jako mnozí jiní) cítí lásku jako osobní sobeckou záležitost. Nepřipouští že na lásku jsou potřeba dva (pedofilové to mají v tomto směru asi trochu těžší). On miluje svou Lolitu a vše co se mu staví do cesty nenávidí. Ve svých fantaziích rozhoduje o tom co Lolita chce a o tom jaký význam má její chování. U Humberta proběhne občas drobná sebereflexe, kdy s odstupem trochu hodnotí své chování, ale jsou to jen takové lístky na hladině řeky, které vzápětí strhává proud chtíče. Když potom dosáhne svého, nějak zjišťuje že to není ono, že tomu něco chybí, a onen vytoužený vztah se stává pastí plnou pochybovačnosti, žárlivosti a trápení. Jak jí má jenom zmanipulovat, aby ho alespoň trochu milovala? Na kom si vybít zlost?
Mám drobnou výtku k nadužívání francouzských frází v textu. Francouzsky umím jen "bon appétit", což je sice fráze, kterou múžete ve Francii vyřešit až třetinu komunikačních situací, ale pro překlad textu v knize mi to nestačilo a mohl jsem si jen domýšlet co se tam asi píše.
Představa, že někdo v padesátých letech napíše knihu o vztahu dospělého muže s dvanáctiletou dívkou mi přišla dostatečně šílená na to, abych měl od knihy poměrně vysoká očekávání, nehledě na její mezinárodní proslulost. Musím však říci, že výsledek je pro mě spíše zklamáním. Kniha je jazykově a literárně mistrovsky napsaná. Musím říci, že některé pasáže se mi opravdu stylisticky velmi líbily, ale čím déle jsem četl, tím více mě vyčerpávaly. To hlavní, tedy vztah Humberta a Lolity fungoval výborně. Jeho jazykové projevování bylo přímo skvělé. Ale proč se proboha musela kniha topit v přívalech popisů americké krajin, amerických hotelů, američanů a jejich jistě nesnesitelné kultury? Závěr, byť silný mi přišel pak nakonec celkem lacině podaný. Škoda. Přesto knihu určitě doporučuji, má něco, co mnoho knih nemá, ale současně tu svojí jiskru dusí příliš silným mračnem kouře.
Možná mezinárodně uznávané dílo, ale za mě ztráta času. Celkem jsem se těšila jak to autor pojme, jelikož byl o tom i docela zajímavý dokument. Jenže chyba lávky, moc povyku pro nic. Nesourodé myšlenky volně ložené na papír.
Nevšední, decentně pojaté téma pedofilství v různých odstínech, bohatý jazyk, místy přemíra popisů. Konec působivý, v jedné scéně patetický.
Za mňa skvelo napísané. Ale áno, treba sa na knihu, dej dobre sústrediť a určite tu nehľadať erotické scény..... Istým spôsobom bol Humbert pre mňa zaujímavý a v mnohých častiach pre mňa dej aj humorný....
Do poloviny knihy paráda.
Přesně jak se už někde zmiňovalo - Nabakov umí vážně skvěle kouzilt se slovy. Své vyprávění o zákonem nepovoleném vábení pudové touhy dokázal opentlit spoustou rozkvetlých vět a zajímavých slovních spojení. To by samo o sobě nestačilo, ale naštěstí tohle podpořil zajímavým příběhem, kde se vás celou dobu drží ono napětí ve smyslu "Kdy to už na hlavního hrdinu praskne a kdy se něco zvrtne". Rozvíjející se vztah Lolity a Humberta odsýpá a čte se jak máslo. Humbertovy nápadité kreace a myšlenkové pochody směřující pod Lolitinu sukni jsou vážně pecka.
Bohužel od poloviny knihy přijde to, čeho jsem se bál na začátku, když jsem se skeptickým pohledem očima přelétl přehnaný rozsah knihy - nuda. Nabakov začne natahovat, omílat pořád to stejné - v první polovině knihy mnohokráte řečené - dokolečka dokola a ke konci už začne vymýšlet úplné nesmysly. Zřejmě se mělo jednat o dokumentaci psychického úpadku hlavního hrdiny, ale dopadlo to jako nudou nabitý myšmaš abstraktních vět, které nikam neposouvají hrdiny ani příběh. Nadto je zde problém v tom, že často nerozumím, co se autor svým - místy překomplikovaným - textem snažil říci. Dalším mínusem jsou potom úseky ve francouzštině, které mají působit zajímavě, ale pro čtenáře, který tenhle jazykl neumí, představují otravný moment.
Ve zkratce - první půlka super - druhá půlka opruz.
Kniha napsána v 50. letech 20. století. Kniha je troufalá a autor odvážný. Za mě je to rozhodně kniha s velkým K. Kdo má rád světovou literaturu, rozhodně doporučuji k přečtení.
Už dlouho se mi něco tak strašně nehnusilo jako tato kniha. Příběh o pedofilovi a dětech jako sexuálním objektu? Ne děkuji. Mistrovská kompozice a virtuozní hra se slovy, humorem a ironií? - Prosím kde? Nějak jsem to všechno na 360 stranách přehlídl.
Lolita je naprosto přeceněný a opovrženíhodný román, který pokud k něčemu slouží, tak pouze k tomu abychom tvrdě a nekompromisně trestali pedofilní sexuální deviaci.
Po přečtení jsem porozuměl proč se jedna o klenot americké literatury. Jazyk je absolutně vytříbený, některé pasáže jsou fenomenální a s chutí jsem je několikrát opakoval. Příběh je nutné sledovat pozorně, jinak je nutné prolistovat celou knihu a hledat souvislosti, což byl pravděpodobně autorův záměr. Humbert je bizární kanál, který dokázal šokovat.
Vyslechnuto v audioverzi v podání Miloslava Mejzlíka, který nasadil docela slušné tempo, takže celý děj jakoby probíhal v určitém chvatu, a trochu starší slizský hlas herce mu dával ten správný nádech. Příběh byl zajímavý, smyslný, ale ne vulgární, hlavní postava nejednoznačná, stejně jako samotná Lolita Dolores Lo Nymfička. Příběh je nekončícím proudem myšlenek, intrik, sobectví a především spalující touhy, jako by nic jiného ani neexistovalo a vše se jí muselo podřídit. Kontrast zdánlivého stárnutí se zdánlivým mládím. Chvílemi jsem uvažoval, kdo vlastně využívá koho a připadlo mi, že vlastně všichni všechny, každý jiným způsobem. Děj běžel jako o závod, vyprávění bylo lehké, plné nadsázky, sarkasmu a neomšelých popisů dějů, věcí, činností, lidí, krajiny, města, čehož bylo nepochybně dosaženo i díky překladu - některé výrazy jsem v podobném kontextu snad ani ještě neslyšel, leckteré pasáže by mohly být výukovým materiálem v hodinách češtiny. Film jsem popravdě neviděl a nějak si nedokážu představit, jak by se tohle mohlo zfilmovat, aby se neztratilo to hlavní, na čem celý děj stojí, tedy to nevyřčené, pouze procítěné. Zajímavá kniha.
Neviem kto to povedal, ale súhlasím: Mravné alebo nemravné knihy neexistujú. Kniha môže byť len dobre napísaná, alebo zle napísaná. Nič iné.
Jedna z klasik literatury 20. století, jež nestárne ani s přibývajícím počtem let od data napsání. Nabokovův kontroverzní text je vhledem do mysli nemocného člověka, vzdělaného evropana Humberta Humberta, trpícího v zálibě po nedospělých dívkách, jim nazývaným nymfičky, jehož prostřednictvím je nám příběh o posedlosti titulní Lolitou vyprávěn. Autor v žádném případě nechce vzbudit soucit s postavou H. H. a v žádném případě se nejedná o jeho obhajobou, ale o velice realistické a zároveň zasněné myšlenkové pochody, přibližující nám svět takto narušeného jedince. Druhou stránkou textu je jeho stylistická vytříbenost, lahodný jazyk a hrátky se slovy a kniha se i přes to o jakém tématu pojednává skvěle čte.
Jestli očekáváte natrhnutou hráz či bolavý krk ve stylu: "Non papa, arrête papa, ça fait mal papa!" ... Tak raději šáhněte po jiném médiu.
Opravdu nevím jak se ke knize stavět. Začátek knihy, tedy v podstatě jedna třetina mě neskutečně iritovala, jak se snažil dělat ze své vysněné svoji oběť, druhá třetina zase vykreslovala Humberta jako oběť, jejím náladám a výstřednostem a ke konci mě to citové zasáhlo asi nejvíc....ona, tuctova hospodyňka bez slušného příjmu, on zničeny padesátník se zničeným životem. Vlastně mě jich bylo obou hrozně líto. Nevadí mi v knihách utrhané končetiny, ale tohle mě vážně zasáhlo, až slza ukápla. Vážně bravurně načteno.
Dílo, které se zapsalo do historie tím, jakým způsobem vykresluje narušenou mysl hlavního protagonisty. Humbert Humbert je ve své podstatě dobrý člověk. Nenechte se mýlit touto pochybnou tezí, je dobrým sousedem, přítelem i známým. Je to také člověk, který má jednoho démona, jenž mu brání v racionálním uvažování. Pedofilii. Jeho realita je zkreslená a každý náznak z okolí si přebírá ku vlastnímu výkladu. Tento povahový rys jej přivede k dívce jménem Dolores, které začne přezdívat Lolita. Dívka je dvanáctiletá studentka, která má ráda na tomto světě vše, co odpovídá jejímu věku, ničím se nevymyká svému okolí ani svým vrstevnicím. Humbert Humbert to ovšem vidí jinak a je přesvědčen o tom, že jej dívka svádí. Každá věta, každá stránka je popisem jeho narušené mysli, která si vytvořila vlastní realitu. Nejedná se o glorifikaci pedofilie ani sexualizování mladých dívek, jedná se o rozbor psychologické podstaty této poruchy, nemoci, chcete-li. Vladimir Nabokov se dokázal vcítit do Humberta Humberta geniálním způsobem, který neměl za cíl to, abychom jej pochopili či dokonce litovali - ale abychom o něm přemýšleli. Nabokov se několikrát vyjádřil tak, že s vydáním knihy velmi dlouho otálel. Obával se jejího nepochopení, k čemuž v závěru došlo. To, jakým způsobem byla kniha přijata a interpretována již není problém jejího autora ale zvrácenosti lidské mysli, která Lolitu sexualizovala a v závěru z ní udělala dvanáctiletou svůdnici využívající muže. Opakovaný vzorec, do kterého Vladimir Nabokov žádné číslo nikdy nedosadil. Doporučuji dokument "Lolita, nepochopená fantazie", který i mě pomohl k určité názorové ucelenosti ohledně této knihy.
Prvá časť sa mi miestami čítala horšie, autor sa dosť hral so slovami a ja som sa niekedy úplne ztrácala. Niektoré pasáže boli dosť prekvapujúce, ale zase druhú časť som úplne hltala. Príbeh každý pozná, téma je silná. Podla mňa je to príbeh hlavne o láske. Hoci trochu zvrátenej.
Psáno jako jiná důmyslnější díla s takovými dějovými prvky, jež se často úzce spojují a prolínají. Ale to není čistou originalitou a jediným základem tohoto poněkud bizárního díla. Myšlenka je mnohem jednoduší, není to kvůli ničemu jinému, než nedostupnosti vnitřního světa tohoto děje, který zákonitě přitahuje nejen lidskou mysl.
Štítky knihy
zfilmováno 20. století erotika USA (Spojené státy americké) pedofilie posedlost rozhlasové zpracování nymfomanky Cena Josefa JungmannaAutorovy další knížky
2007 | Lolita |
1990 | Lužinova obrana / Pozvání na popravu |
2008 | Čaroděj |
2001 | Pnin |
2015 | Ada aneb Žár |
(SPOILER) Těžké čtení. Jak po obsahové, tak i formální stránce. Dospělý muž má rád holčičky. Ne však všechny, vzrušují ho nymfy, dívky, v určité fázi vývoje. Pozná je neomylně a touží po nich. Osud mu do cesty přivede Dolores, které splňuje vše, co si kdy vysnil. Zůstává v její blízkosti, nechce jí ublížit. Stačí mu pohled na ni, náhodně i méně náhodné letmé nevinné doteky. Začíná jí být posedlý, ztrácí zábrany. Ožení se s její matkou (paradoxně z popudu právě matky) a nestojí mu nic v cestě, ztrácí zábrany víc a víc. Ještě mohl couvnout, nasednout do auta a odjet daleko od Lolity, zachovat se jako slušný člověk. Bohužel. Smrtí matky si definitivně Lolitu přivlastňuje. Nebere Lolitu jako lidskou bytost, která má své tužby, potřeby, ale jen jako nástroj k uspokojení své touhy. Je na ni hodný,kupuje ji dárky, šaty, pokud je ona "hodná" na něj. Když mu uteče, lituje jen sám sebe, nemá strach, kde je jeho Lolita, zda se jí něco nestalo. Hledá ji, aby ji měl, aby byla zase jeho. Nevyslovuje obavy o její život, jen žárlí na možného soka. Závěrečná vražda "únosce" už je jen teatrální gesto. Nemám dost sil zabít sebe za to, jak jsem se k Lolite choval, zabiju někoho jiného ve jménu pomsty.
Kniha se opravdu nečte snadno, ale stojí za přečtení.