Lustr pro papeže
Jan Tománek
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/486605/bmid_lustr-pro-papeze-tmA-486605.jpg
5
717
717
Skutečný příběh z pekla normalizačních lágrů Syrově drsná výpověď nevinně odsouzeného mladého trampa, který se provinil jen tím, že byl ve špatný čas na špatném místě. Jeho cesta brutálními pracovními tábory v té báječné normalizační době, kdy všichni mlčeli a užívali si populární hudby a veselých filmů. Skutečný příběh z dávno zapomenutého minkovického pekla, vězni přezdívaného Minkau – podle nacistického vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau, se kterým si ten český v ničem nezadal...... celý text
Přidat komentář
Velmi silná kniha, která podává obraz hrůz z komunistických lágrů na základě skutečných příběhů. Nelze než doporučit všem.
Pane Bože.. taková útlá knížka a přitom tolik emocí.. Chvílemi se mi chtělo plakat,ale většinu času jsem jen cítil vztek a zatínal pěsti nad takovým svinstvem.K tomu není co dodat, tuhle knihu by si měl přečíst každý,kdo říká,jak bylo za komunismu dobře.Nesmíme zapomenout, tím spíš,když si uvědomíte, jakou má náš premiér minulost.Považuji za obrovskou chybu,že polistopadová vláda nepostavila komunistickou stranu mimo zákon.
Ukázka toho, jak mohla jedna věta opilého kluka roztočit kolotoč, který mu zničil život. Příběh je napsaný velmi popisně, několikrát jsem musela knihu odložit kvůli nevolnosti, ale přesto kniha stojí rozhodně za přečtení
Tohle dílo bych nazval "Malá velká kniha".
Silný příběh, velký trest za banální přečin...
Kniha je dobře psaná, dobře se čte a ukazuje hrůzy té doby.
Knizku jsem precetla jednim dechem. Podle meho nazoru, by kniha mela byt v povinne cetbe na strednich skolach, i presto, ze se v ni najde dost vulgarismu. Ale nelze se divit, kdyz sestnactileteho kluka zavrou do vezeni, za to ze v opilosti pronesl par vet.... znovu mbe to donutilo premyslet nad dobou, ktera tu byla, i nad soucasnosti. Zejmena poslednich par vet zpusobilo silne mrazeni a nevolnost....
Kniha drobná rozsahem, ale obrovská obsahem. Pár knih o politických vězních a komunistických lágrech jsem přečetla a vždy to mnou otřáslo. Že se ale něco takového dělo podobně krutým a nelidským způsobem i v „popíkových sedmdesátkách“ jsem tedy netušila. Člověk čte s opravdovým úžasem a mrazením příběh 16 letého trampíka, kluka milujícího život, přírodu, holky a svobodu, který se ze dne na den ocitne ve vězení a 10 let pak bojuje doslova o přežití. Dny naplněné nelidskou dřinou, bolestí, ponížením a beznadějí. Jak to Míla dokázal přežít, kde v sobě našel sílu? Člověka až chvílemi napadá kacířská myšlenka, že to přece nemůže být pravda, protože mu zároveň běží hlavou paralela na docela hezké dětství, které v té době (navzdory té době) prožíval a netušil… Doporučuji přečíst všem, opravdu všem !
Těžko o téhle knize napsat, že je hezká a líbila se mi. Je to síla. Z obsahu mi bylo špatně, fyzicky i psychicky. Zmínka o státním vyznamenání pro ředitele Preciosy (ačkoli jsem o tom věděla z dřívějška) mě úplně rozhodila a dlouho do noci jsem musela přemýšlet. Jak je možné, že se ještě v 70. a 80. letech tohle dělo? A navíc tajně. Jak krutý může být člověk k člověku? Může se to u nás stát znova?
Brr, není to vůbec příjemné čtení, ale rozhodně doporučuji si to přečíst. Abychom nezapomněli.
Myslím, že za těch pár dní, co jsem strávila s Mílou v pekle známým jako nápravně pracovní tábory, jsem zestárla tak o 10 let. Tohle ve mně bude rezonovat ještě hodně dlouho. Ráda bych napsala - přečtěte si to. Ale tady je spíš vhodnější napsat - přečtěte si to jen jestli máte žaludek vydat se na místo, kde už neexistuje ani bůh, ani naděje, ale jen zlo, násilí a smrt.
Mrazení. Husí kůže. Respekt a pokora.... Po přečtení nedokážu sepsat odstavec. Čtěte a posílejte dál. Memento mori.
Příběh Chlupa vychází z autentických zážitků muklů, kteří přežívali v komunistických lágrech. Domnívala jsem se, že největší zvěrstva se odehrávala v 50.letech (viz knihy pana Stránského) a že v sedmdesátkách se věznům žilo již lépe. Tato kniha mě však vyvedla z omylu. Román se čte jedním dechem. Nechápu všechny, co tady velebí "slaďárnu" Cilčinu cestu, kde hlavní hrdinka přežívá v gulagu a nic ji nezlomí. Měli by si přečíst Lustr pro papeže, v němž žádní takoví "sluníčkáři" nejsou.
VYBORNA... taka mala... nenapadna knizka... clovek by neveril, kolko hrozy sa zmesti na 170 stran...urcite ODPORUCAM
Vše už zde bylo napsáno. Asi zbytečné přepisovat po několikáté. Knihu doporučuji. A ještě musím doplnit, že formát knihy je pro mě skvělý. Jak říkám Tak akorát do ruky. ????
Bezmoc, zoufalství, strach, to vše už tady bylo řečeno, ale jiná slova mě nenapadají. I když má knížka jen málo stran, nebyla jsem schopna ji přečíst najednou. Hrůza! Nesmíme dopustit, aby se něco podobného opakovalo!!!
Silný příběh vypovídající o zrůdném systému, nespravedlnosti, bezmoci a zoufalství. Jsem ráda za takové knihy které otvírají oči.
"Mlčet znamená podílet se."
Neskutecna bezmoc... Silny pribeh...
Kniha by se mela radit mezi povinnou cetbu
Před pár lety jsem v Jáchymově v muzeu viděla expozici o táborech politických vězňů, takže jsem při byla připravena na to, že to bude velmi neveselé čtení. Přesto mě udivilo, že nápravně pracovní tábor byl přímo i v Liberci. V tichosti zrušeno, nikde se o tom nemluví... Po přečtení bych si asi lustr z Preciosy rozhodně nekoupila.
Kruté a nelidské zacházení, bezmoc, strach. To vše na tak málo stránkách. Silná knížka.
Štítky knihy
vězení, věznice normalizace (1969-1989) političtí vězni pracovní tábory mládež zločiny komunismu tramping komunistický režim oběti komunismu podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2019 |  Lustr pro papeže |
| 2023 |  Průvodce králičí norou |
| 2022 | Válka se stromy |
| 2021 | Archa knih |
| 2022 |  Kronika doby covidové |
Malá velká kniha pro zamyšlení.
Každý ví, že nacisté byli ztělesněné zlo, ale proč se to neví i o ostatních? Když jsem četla knihu V šedých tónem a další knihy autorky, říkala jsem si totéž.
Proč se o tomto neví? Proč se to po revoluci zametlo pod koberec? Jak může jeden člověk tak ubližovat druhému? Člověk, který má rodinu a chová se jako milující člověk málem zabije sotva dospělého kluka?
"Co je toto za svět? Vždyť oni se chovají jako nacisti. Ne jako nacisti-jako dobytek. Jako prasata. Ani ti Němci se za války nechovali takhle. Ne ke svým vlastním lidem. Kde to žijeme?! Řekni, co je tohle za lidi? Copak se můžou doma podívat do očí rodičům nebo svým dětem?"
Ještě ten den večer jsme odevzdali nové uniformy a vzali si své staré špinavé. Dávky jídla jsou poloviční proti těm, co běžně dostáváme. A už ty jsou poloviční proti tomu, co stanoví i bolševický zákon. Dva brambory na vězně a bez omastku, příděl chleba je snížen z třiceti deka na osmnáct. Všechno je v pořádku a máme se tu dobře, herr Gruppenfuhrer" Návštěva Červeného kříže v terezínském ghettu, 1944 - píše se rok 1978 a nic se nezměnilo...
Vzdělání je základ...
Všichni velitelé, to jsou vyučení dělníci a bachaři jsou lopaty často i bez základního vzdělání. Malí lidé s velkým komplexem, který dala strana do rukou moc nad životy jiných...
Doporučuji všem přečíst... a z Preciosy už si asi nikdy nic nekoupím... Tuhle knihu budu mít v myšlenkách ještě hodně dlouho... Bylo mi hrozně líto Míly, jak se mu totálně změnil život kvůli jedné klukovině. Tolik ztraceného času kvůli jednomu debilovi... Chce se mi brečet...