Lustr pro papeže
Jan Tománek
Skutečný příběh z pekla normalizačních lágrů Syrově drsná výpověď nevinně odsouzeného mladého trampa, který se provinil jen tím, že byl ve špatný čas na špatném místě. Jeho cesta brutálními pracovními tábory v té báječné normalizační době, kdy všichni mlčeli a užívali si populární hudby a veselých filmů. Skutečný příběh z dávno zapomenutého minkovického pekla, vězni přezdívaného Minkau – podle nacistického vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau, se kterým si ten český v ničem nezadal...... celý text
Přidat komentář

Po maturitě v roce 1986 jsem pracoval v ČSAD a do věznice v Miňkovicích jsme vozili kyslík a acetylén. Nesměla se otevřít u auta okna, museli jsme jet krokem a po stranách auta šli "dva " hrdinové se samopalem. Několik plotů a mezi nimi pískem vysypaný prostor. Na můj dotaz zda jim někdo utekl, mi odpověděl jeden dozorce : " Né, ale když se o to pokusili, rozstříleli jsme je."
V roce 1988 jsem nastoupil vojenskou základní službu a se mnou tam také nastoupil jeden, který v civilu dělal dozorce na uranu ve Stráži pod Ralskem. Chlubil se, jak tam s těma "politickejma" dovedli zacvičit. Měl smůlu, že narukoval k ženistům. Hned první den dostal tak přes držku, že se po zbytek vojny ničím raději nechlubil.
Ta kniha je prostě zajímavá a má co sdělit.


Tak o těchto hrůzách se našemu známému sluníčkáři ani nesnilo. A krmili nás, jak to měl v Ostravě-Heřmanicích zlé.


Malá kniha, ale velký příběh. Psychologie postav není příliš barvitá, ale život v lágru je popsaný naopak barvitě celkem dost.
Přála bych si, aby se o komunistickém režimu a jeho zločinech psalo stejně jako o zločinech během 2. světové války...


Chybí tomu hloubka, málo přesvědčivé a poněkud tendenční. Námět silný, zpracování slabší.


No tak tohle bylo fakt drsný,zhltla jsem to na jeden zátah.Koncentrované zlo a brutalita,jak se můžou někteří lidé takhle chovat k jiným lidským bytostem asi do nejdelší smrti nepochopím.A jen můžu doufat,že když selhala světská spravedlnost tak ta boží že je semele a to důkladně.
Tuhle útlou knihu bych z fleku zařadila mezi povinnou četbu,především pro sympatizanty a voliče KSČM.
Děkuji autorovi že tuhle knihu napsal a také děkuji za to,že takováto kniha vůbec může vyjít,že už se nemusíme bát zazpívat anglickou píseň nebo říct co si myslíme.
Naše nynější svoboda nebyla zadarmo a na to bychom nikdy neměli zapomenout.


Tak tohle byla dost síla. Knihu jsem dočítala s těžkým srdcem, protože tahle kniha mne dost zasáhla a já jen zírám s vyvalenýma očima. Proč jen jsem se k tomuhle příběhu nedostala dříve?! Lustr pro papeže v sobě obsahuje lidské zlo v té nejsyrovější podobě a byť autor podotýká, že některé věci tu jsou vyfabulované, stejně text působí tak strašně realisticky, až to bolí. Kniha totiž vychází z reálných životních zkušeností a musím říct, že místy se to nečetlo dobře. Ne proto, že by byla kniha špatně napsaná, ale naopak. Všechny ty nespravedlnosti, mučení, zloba, násilí - to je tady tak realisticky napsané, že z toho člověka mrazí. Autor jde dost na dřeň a popisuje vše bez nějakých příkras. Syrově, drsně. Ta frustrace, bolest, beznaděj a zoufalství hlavního hrdiny tu vyplouvají na povrch - zprvu možná nenápadně, ale s blížícím se koncem čím dál intenzivněji.
Kniha je svým formátem krátké a možná zkratkovité dílo, ale se silným obsahem a ještě silnějším přesahem. Pravda, ze začátku mi chvilku trvalo, než jsem si zvykla na to, že autor používá argot a ne vždy mohou být některá slova pro čtenáře nutně srozumitelná. Ale to nic nemění na tom, že kniha zachycuje drsnou realitu našich vcelku nedávných dějin.
Lustr pro papeže je dost depresivní dílo plné bolesti, které však stojí za pozornost a za přečtení. Pokud vás zajímá téma knihy a chtěli byste dát šanci nějakému současnému českému spisovateli, tak tohle rozhodně doporučuju.


Kniha sice nevykresluje barvitě postavy, příběh spíš jen schematický, ale zásadní v knize je spusta sesbíraných a zaznamenaných střípků ze života totalitních vězňů. O totalitním lágru v Minkovicích jsem vůbec nevědě.l A to, že firma Preciosa se příliš nehlásí k historii nucených prací politických vězňů ve své firmě, je taky důležitým mementem knihy. Navíc (podle okolí) velmi čtivé a zajímavé i pro méně náruživé čtenáře.


Nenápadná útlá malá knížka, která v sobě skrývá až neuvěřitelné množství bolesti, krutosti, ponížení a nespravedlnosti. A neměla by být přehlížená. Už ani nepamatuji, kdy jsem četla něco tak silného.
To si tak s partou v 69tém jeden večer před trampem zpíváte na vesnické tancovačce Beatles, večer si v povznešené náladě zvoláte "ať žije USA"...je vám šestnáct a svět je i přes komunistický režim krásný. Ráno, místo trampu na Šumavě skončíte na lampasárně a když se někdo trošku snaží skončíte jako politický vězeň, nejdříve v převýchovném táboře pro mladistvé vězně v Libkovicích, následně další tři roky ve Vykmanově a jáchymovských dolech a když už to snad nemůže být horší přijdou Minkovice na Liberecku. Deset let strávených v komunistických lágrech. V dobách kdy se celá země směje u Marečku podejte mi pero, Pane vy jste vdova, Arabely, v době kdy Karel Gott získává jednoho slavíka za druhým, v Americe se točí hvězdné války, Freddie Mercury zakládá Queen, vzniká Apple i Microsoft..bylo u nás v letech 1948 - 1989 z politických důvodu odsouzeno 205 486 nevinných lidí.
V lágrech jich minimálně 4495 zemřelo a 248 bylo popraveno. To jsou jen přiznaná čísla.
Ani jeden z tisíců bývalých dozorců a velitelů páchajících zla na věžních nebyl nikdy souzen. Ba naopak, někteří dozorci týrající vězně, dokonce za "nespravedlivé" stíhání vysoudili statisícové odškodné.
Ředitel sklářské firmy Preciosa , kde v nelidských podmínkách pracovali vězni, podnik po sametové revoluci zprivatizoval a stal se jedním z nejbohatších Čechů. V roce 2015 dostal vyznamenání - medaili Za zásluhy o stát od M. Zemana.
"Věnováno všem, kteří trpěli v komunistických lágrech, zatímco ostatní mlčeli. A mlčet znamená podílet se."
Minkovické peklo bylo v tichosti srovnáno se zemí hned v únoru 1990.


Jak jedna malá událost změnila život náctiletého kluka. Jen kvůli lžím a zášti lidí v totalitním režimu. Emočně nabitá, stylisticky příjemná a velmi smutná kniha.


Tohle není čtení na dobrou noc. Hrůza, co se dělo. Pokud bych měla hodnotit literární zpracování - tři a půl *. Nějak jsem se s tím Chlupem neskamarádila.


Kdyby byla kniha zpovědí jednoho z nespočet politických vězňů, byla bych touto knihou mnohem víc nadšená. Takhle si myslím, že když jde o smyšlený příběh, mohl autor zapojit mnohem víc svojí fantazii a vytvořit zajímavější příběh. Autor stvořil fiktivní postavu "chlupa" jehož jednání bylo velmi často nepříliš logické a tudíž nevěrohodné. Za většinu potíží které mu autor přisoudil si mohl zcela sám. Jak se říká kdo seje vítr, sklízí bouři. Až s přesunem do vězeňského lágru Minkovice, což je v poslední třetině této útlé knížečky, jsem začala vnímat příběh s mnohem větším zaujetím. Zdejší lágr se skutečně podobal nacistickému koncentráku. Z celé knihy mě nejvíc zasáhlo to jak se chlup setká s bachařem na rodinné procházce. Jak je možné, že otcové rodin dokáží být takové zrůdy? Audioknihu čte pan Jaromír Nosek. S přihlédnutím, že se jedná o jeho prvotinu co se načítání audioknih týká, tak svou práci odvedl slušně. Párkrát mu nebylo rozumět a musela jsem se vracet a napínat uši. Přehrával a při smíchu, pláči, či řevu mu nebylo vždy dobře rozumět.


Čekala jsem mnohem víc hloubky, 150 stran bez jakékoli myšlenky posledních 20 by se dalo označit za zajímavější.
Na přední straně napsáno "skutečný příběh...." Na další stránce však autor píše" .... volně inspirováno.....autorem upraveny .. v některých případech se jedná o čistou fabulaci ..." Takže co si vybrat.


Tak já nevím... samozřejmě, že námět a prostý fakt, že se u nás něco takového dělo, je šílený. Pokud ale budu hodnotit samotnou knihu, na víc než tři hvězdičky to bohužel opravdu není. Autorův styl je velmi jednoduchý a nepřináší žádný hlubší zážitek ze čtení. Své hodnocení srážím také z důvodu velkého množství překlepů (e-kniha), kvůli kterým mám pocit, že text neprošel důkladnou redakcí a korekturou. Osud inspirovaný životem hlavní postavy by si zasloužil mnohem lepší románové zpracování.


Peklo pracovních lágrů jako metafora komunismu, čistá chuť útěků a opojnost svobody. Přežít je vše. Mlčení spoluvina. Nekompromisní zachycení silného příběhu. Někdy věcnost stačí...

Vlastně nevím, co napsat. Chce se mi vzteky brečet. A obdivuju a zároveň nechápu bývalé vězně a jejich rodiny, že dokázali odpustit a nevzali spravedlnost do vlastních rukou.
Štítky knihy
vězení, věznice normalizace (1969-1989) političtí vězni pracovní tábory mládež zločiny komunismu tramping komunistický režim oběti komunismu podle skutečných událostíAutorovy další knížky
2019 | ![]() |
2023 | ![]() |
2022 | ![]() |
2021 | ![]() |
2018 | ![]() |
Opomíjená část naší historie. Silný příběh. Jojo, “zlatí komunisti”...