Malíř pomíjivého světa
Kazuo Ishiguro
Druhý román Kazua Ishigura Malíř pomíjivého světa nás přivádí do Japonska po konci druhé světové války, kdy mnozí z těch, kteří zemi přivedli do zkázy, čelí historické změně a svému svědomí. Jedním z nich je i vypravěč, malíř Ono, věhlasný umělec, který své umění odevzdal do služeb válečného režimu. Ono nespáchá sebevraždu, jak to učinili mnozí jiní; namísto toho se pokouší ve své paměti zrekonstruovat svou životní cestu. Poté, co mu ve válce zemřela manželka a syn, mu totiž zbývá poslední úkol – provdat dceru, což se v poválečném Japonsku stále ještě neobejde bez důkladného prověřování rodinné historie. Jeho pohled do minulosti se ovšem vyznačuje zvláštní strategií, v níž se slučuje upřímné hledání pravdy a prozření se záměrnou manipulací, vytěsňováním, přetrvávajícím sebeklamem a melancholií. Ishiguro nám skrze svého nespolehlivého vypravěče pronikavě předvádí, jakými cestami se ubírá naše paměť a jak se ji snažíme prezentovat svému okolí, abychom si o sobě vytvořili „dobrý příběh“. Malíř pomíjivého světa se tak stává komplexním obrazem plným skrytého napětí mezi realitou a vlastní fikcí – obrazem, který je v dnešní době více než aktuální.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , ArgoOriginální název:
An Artist of the Floating World, 1986
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
sebevražda Japonsko zfilmováno anglická literatura psychologické romány malíři poválečná doba vina
Autorovy další knížky
2018 | Neopouštěj mě |
2017 | Pohřbený obr |
2010 | Soumrak dne |
2022 | Klára a Slunce |
2019 | Vybledlá krajina s kopci |
Váham s hodnotením. Kniha sa čítala v podstate ľahko, i keď to od čítania nevyžadujem, už očakávam od knihy viac ako len to, že sa ľahko číta, to už ma niekedy trošku odrádza. Nemám na mysli nejaké náročné filozofické traktáty, čítanie „ľahké“ mi skôr evokuje text, ktorý čítam a čítam a nenarazím na nič zaujímavé, čo by mi utkvelo v mysli a pohladilo moju čitateľskú dušu. Skrátka očakávam rafinovanejšie zážitky ako len niečo bežné, fádne, tuctové... V tomto prípade by som bola asi krutá, keby som to zhrnula len do jednej frázy o ľahkom čítaní. Čakala som od knihy viac vône Japonska, ale potom som pochopila, keď som si o autorovi prečítala, že už žije vo VB, takže nepíše knihy len pre Japoncov. V prvej línii príbehu, ktorá sa mi páčila najviac, som mohla nahliadnuť do istých japonských tradícií v súvislosti s dojednávaním sobášov, ktoré vyžadujú isté správanie, vhodný pôvod, opatrenia a zvyky. Dcéra na vydaj má totiž už 26(!) a prvý dojednaný sobáš padol (v skutočnosti sa nedozvieme prečo) a hľadanie ďalšieho vhodného partnera prerušili vojnové nepokoje a otcova minulosť zohráva tiež istú rolu vo „vyjednávaní, “ čo predstavuje v podstate druhú líniu príbehu. Maliar a jeho cesta k maľovaniu, jeho úspechy, neúspechy, vzťahové zhody či nezhody s ostatnými maliarmi a v nekonečnom rad biľag minulosti, ktorý ho prenasleduje. Tešila som sa z postavy malého Ičira, skrátka ma bavil. Celkovo by som hodnotila niekde medzi 3-4*