Malý život
Hanya Yanagihara
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/424575/bmid_maly-zivot-7yK-424575.jpg
4
1030
1030
Keď sa štyria spolužiaci z malej vysokej školy v Massachusetts presťahujú do New Yorku, aby tam skúsili preraziť, nemajú peniaze, sú neistí a dopredu ich ženie len ich priateľstvo a ctižiadostivosť. Patrí k nim pekný a láskavý Willem, začínajúci herec; bystrý, no občas krutý maliar Džejbí; trochu nešťastný architekt Malcolm a rezervovaný, no geniálny tajomný právnik Jude, okolo ktorého sa točia životné príbehy všetkých ostatných. V priebehu nasledujúcich rokov sa ich vzájomné vzťahy prehlbujú, no pribudnú aj temnejšie odtiene poznačené závislosťou, úspechom či pýchou. Neskôr si všetci uvedomia, že najzraniteľnejším článkom, a zároveň ich najväčšou výzvou je naoko neochvejný Jude; v strednom veku až desivo nadaný súdny advokát, no v súkromí čoraz zdrvenejší človek s mysľou napadnutou neodbytnými pochybnosťami o vlastnej hodnote a telom poznačeným hrozným detstvom a traumou, ktorá napriek všetkému určuje smerovanie jeho života. Malý život je príbeh o láske aj obetavosti, krutosti a neschopnosti bojovať s osudom. V tomto pozoruhodnom románe Hanya Yanagihara majstrovsky vykreslila nevšedné podoby priateľstva a lásky a neľútostne odkryla, ako môžu človeka zlomiť vlastné skúsenosti aj spomienky.... celý text
Přidat komentář
Skvělá kniha, brilantně napsaná, náročná, hutná. Asi jediná kniha, kterou jsem načínala vícekrát, protože jsem ji musela vždycky vrátit na rezervaci do knihovny :-) Její čtení vyžaduje plné soustředění - a taky čas. Ale náročného čtenáře plně uspokojí. Z hlediska psychologie člověka je určitě zajímavá i pro psychology a psychiatry, depresivní a sebedestruktivní stavy hlavní postavy jsou zcela realisticky vylíčeny.
Jedna z nejlepších knížek, kterou jsem v posledních letech četla. Bála jsem se, že vzhledem k tomu hypu okolo budu zklamaná, ale opak je pravdou. Děj je teda zejména ve střední části pro silný povahy (musela jsem odkládat a pořád jsem se bála, co se ještě stane), ale jinak prostě skvělý. Trošinku mi vadilo, že některý věci se hodně opakujou a zpomalujou plynutí děje, ale to je detail.
Tak si čtu a říkám si, že to bude příběh o neobyčejných životech docela obyčejných lidí. Ne, kniha je příběh neobyčejných lidí, unikátní, oplzlý, démonický, krutý. Ale i tak je kniha předevšímív o lásce a přátelství a o tom, jak se jim naučit.
(SPOILER)
..nejdrive jsem z knihy byla nadšena-libil se mi styl psaní, prace s jazykem, příběh přátelství, které muže leckdy byt silnější, než partnerství..ale zhruba od poloviny knihy, kdy se autorka více zaměřuje na Judeovo dětství a pohnuty osud, a všechny veci s tím související ( nechci prozrazovat), nějak nemám silu/ chuť číst dal..takové množství utrpení a smutku najednou na me má takový efekt, ze po čtení nemuzu v noci spát, a to se nepovažuji za citlivejsiho jedince. Takže nevim, jestli najdu silu knihu dočíst..
P.S. Mne osobně vadí množství homosexuálních postav v knize, respektive v téměř každý je gay/skryty gay. Nemám vůbec nic proti gayům, ale v kombinaci s extrémními tématy nosné linie to ve mne spis vyvolává dojem, jako kdyby autorka chtela za každou cenu šokovat a neváhala k tomu pouzit všechny možné prostředky ( což vlastně udělala). Asi sahnu po staré dobře osvědčené Betty MacDonaldove....????
Je to určite zaujímavá kniha a keď zvládnete prvých 20 strán, tak sa začítate a čítate. Pre mňa aj zaujímavé informácie zo života niekde inde - NY, USA. Príbeh je silný, len niektoré motívy a popisy sa zbytočne opakujú. Zámer? Možno. Redakčné krátenie by asi knihe prospelo, viem si predstaviť koncentrovanejšiu knihu, ktorá by bola ešte silnejšia... aspoň o - 150 strán. Avšak kyselina je to aj tak. Nie je to oddychové čítanie na dovolenku. Chce to skúsenejšieho a vytrvalého čitateľa. Niektoré pasáže, úvahy skutočne stáli za to. Ku knihe sa asi ešte vrátim, prečítam znova aspoň začiatok, pretože kým som ju dočítala do konca (cca.2 týždne), niektoré detaily a informácie z úvodu som zabudla.
Asi po měsíci jsem dočetla Malý život. Nečetla jsem ho tak dlouho, protože mě nebavil, ale je to zkrátka kniha, kterou za dva dny nepřečtete. Každý den(snad kromě včerejšího), jsem přečetla vždy jen pár stran. Četla jsem hodně pomalu, hodně jsem se zamýšlela, psala poznámky v rámci štafety. Malý zivot ve mně vyvolal snad všechny pocity. Z hrdinů knihy často cítíte zoufalství z toho, co prožili, zároveň jsou ale chvíle, kdy v nich vidíte neskutečnou sílu z toho, jak bojují se svým osudem, i když na to někdy nemají sílu. Především Juda s Willemem jsem si oblíbila, ale i u dalších postav jsem měla pocit, jako bych je znala. Neskutečně jsem si na ně zvykla a doufala jsem, že v jejich životě najdou co nejvíc štěstí. Brečela jsem, hodně. Zoufala jsem nad tím, čeho jsou někteří lidé schopní-protože i když to víte, stejně vás to pokaždé znovu zasáhne. Zároveň tu byly ale i momenty, kdy jsem se usmívala, kdy zrovna byla chvíle, kdy bylo všechno správně. Zkrátka kniha ve mně vyvolala všechno, jedna z knih, které mě zasáhly nejvíc. ❤
Knihy jsem se bála, všude jsem četla všelijaké recenze, jak silný je to příběh, který dovede k slzám. Ano, je tomu přesně tak. Zpočátku jsem se trochu ztrácela a říkala jsem si, jestli mě to bude vůbec bavit. Záhy jsem se však do příběhu ponořila. Všechny postavy jsou dokonale vykreslené až máte pocit, že po otevření knihy ožívají. Je to velmi smutný a silný příběh, který Vám zlomí srdce.
Četla jsem spoustu zahraničních reakcí a recenzí, které z knihy udělaly malý zázrak. "Nejlepší kniha, kterou jsem, kdy četla..." se nekonalo, což ale samozřejmě nutně neznamená, že byla špatná, to vůbec ne. Kniha byla čtivá a děj až na výjimky překvapivě dobře plynul, přesto by neuškodilo pár stránek seškrtat. Postavy byly pěkně vykreslené, ale černobílé. Závěr knihy byl bohužel poněkud předvídatelný, takže vodopády slz nebyly namístě. I tak jsem ale chtěla s knihou po přečtení osmi set stran prásknout a jít naštvaně trucovat.
Ne, ne a ne. Ponechám knihu bez hodnocení. Ne že bych si v ní pro sebe nenašla pár zajímavých myšlenek, nicméně hledat těchto pár světlých výjimek v tom moři informací, které se neustále opakují kolem dokola ale především - nikam nevedou, na to byla moje trpělivost příliš krátká.
Skvěle napsaný román, ale tak ujetý, že si při čtení připadám také jako blázen. Víc podobných knih snad ani nechci.
(SPOILER)
Knihu jako je tahle jsem ještě nečetla. Míra zoufalství, bolesti a beznaděje je opravdu vysoká a v určitém bodě už to přerůstá v absurditu.
Každopádně si myslím, že autorka až moc tlačí na pilu s Judovým životem a hrůzami, které se mu v průběhu let děly. Co všechno z toho bylo opravdu důležité pro příběh a co z toho bylo už jen emocionální ždímání. Jde totiž jen těžko uvěřit tomu množství pedofilů/násilníků v jeho životě. Ale pravda je, že jsem při mnoha momentech měla slzy v očích, což není překvapením, protože se autorka nezdráhá jít do detailů.
Co mě ještě překvapilo bylo to, kolikrát si všichni někam zaletěli bez sebemenšího problému s penězi, časem apod., ačkoliv to mají být lidé co nemají moc peněz, nedaří se jim s kariérou.
Asi žádná kniha mne dosud nebolela tak, jako mne bolelo číst Malý život. Neuvěřitelně silný, bolestivý, krutý příběh o nekonečném hledání sebe sama a svého místa na zemi, o křehkosti duše, lásce, nenávisti, přátelství, lidském utrpení... Bože, jak moc jsem jen chtěla do téhle knihy vstoupit a vzít veškerou tu bolest na sebe, aby ty postavy nemusely tu bolest nést na svých bedrech samy... Je straně těžké mluvit o svých pocitech z této knihy a přitom neprozradit nic z děje...
Dlouho jsem se slzám bránila, ale neubránila jsem se, nešlo to. Posledních cca 50-60 stran jsem probrečela a brečím ještě teď po dočtení. Postavy jsem si neskutečně zamilovala, zvlášť hlavního hrdinu Judea... Prožívat vše, co tato kniha obsahuje, je neuvěřitelně silný emoční zážitek. Pro mne asi emočně nejsilnější kniha v mém životě. To, co jsem při čtení této knihy prožívala a cítila, jsem ještě u žádné jiné knihy nezažila. Hodně se mi to vrylo pod kůži, na Malý život jen tak nezapomenu.
Je možné, že se ještě časem k tomuto komentáři vrátím a doplním ho, až nebudu tolik rozhozená, jako právě po dočtení jsem. Každopádně 5 hvězd naprosto na místě. Srdce mne bolí, ale tahle kniha ve mně zůstane ještě hodně, hodně dlouho.
PANE BOŽE!!!!! To je nejlepší kniha mého života..dokonalý, smutný a v mnoha místech šokující. Jsem neskutečně šťastná, že jsem se rozhodla jí přečíst. Jude a William budou navždy v mém srdci. :) Jestli někdo váháte, běžte okamžitě číst!!
Tak já jsem asi nečetla nádhernější a silnější knihu. Ze začátku mi trošku trvalo se do toho dostat, ale pak mě to tak vtáhlo, že jsem měla pocit, že jsem v té knize taky a všechny postavy znám osobně. Bylo to strašně krásně napsané, ani to nedokážu popsat. Normálně u knížek nebrečím, ale tady jsem vzlykala jak malé děcko a i teď, když na knížku zpětně pomyslím, tak mám slzy v očích. 640 stránek a vy si přejete, ať to nikdy neskončí.
Ach. Můj. Bože. Jsou to dva týdny a já pořád brečím, když si vzpomenu. Co za zvrácenou mysl tohle napsalo? Jako pro spoustu lidí i pro mě nejsilnější kniha, jakou jsem kdy četla. Možná až neuvěřitelná a nereálná krása a síla přátelství, na druhé straně patologický strach... Přijde mi, že v dnešní době prakticky každý trpí nějakými obavami, v knize je jich tolik, že se v ní asi spousta lidí najde. O to je ta kniha těžší. Tolik to bolí.
Na druhou stranu jsou tam místa, díky nimž si uvědomuju, že je to jen příběh, že Jude a Willem jsou jen postavy v něm, nejsou to skuteční lidé (ačkoli během čtení tak dlouhého příběhu jsem měla pocit, že skuteční jsou). Např. fakt, že všichni čtyři jsou veleúspěšní ve svých oborech. Tu se sejdou v Římě, tu v Londýně, jen tak na večeři, jen tak, při návratu ze služební cesty v Číně...
Zvažuju, že si knihu za pár let přečtu znovu, ačkoli mě fakt bolelo několikrát u srdce - při čtení poslední "fáze" prakticky celou dobu, kdy jsem zároveň bojovala, chtěla knihu odložit a už se k ní nevrátit, jen abych nemusela být svědkem tak hrozného, nepředstavitelného utrpení, ze kterého mám akorát tak strach.
Malý život jsem četla už několikrát a pokaždé jsem se z něj dlouhou dobu vzpamatovávala.
Je to skvěle napsaná kniha, která má postavy, ke kterým za těch něco málo přes 600 stránek opravdu přilnete. Autorce se skvěle podařilo vykreslit emoce, které lidé v průběhu života zažijí, že všechno prožíváte s nimi.
Rozhodně čtenářský zážitek, na který jen tak nezapomenete
Musím přiznat, že Malý život bylo to nejnáročnější, co jsem v životě přečetla, a to jak po stylistické, tak po obsahové stránce. Hlavně ze začátku jsem bojovala s touhou knížku odložit, dlouho jsem se nedokázala zorientovat v postavách a dějových liniích a hodně mi při čtení vadilo, že události na sebe chronologicky nenavazovaly. Autorka mi to svým psaním nijak neulehčovala, její styl vyprávění nejde označit jinak než jako komplikovaný. Časem si to ale tak nějak sedlo a jakmile jsem se začala dozvídat o minulosti hlavních hrdinů, knížka si mě získávala víc a víc.
Zlom nastal ve chvíli, kdy se příběh zaměřil na postavu Judea a jeho hrůzné dětství. Říct, že mě jeho osud zasáhl by bylo málo. Přesto ale Jude nepatří k postavám, které bych si bezpodmínečně zamilovala, právě naopak. Můj vztah k němu prošel všemi fázemi od nepochopení a nenávisti až k přijetí a lásce a za to má autorka můj velký obdiv! Knížka také skvěle operuje s náročnými tématy, ať už se jedná o sebepoškozování, pokus o sebevraždu, zneužívání či drogovou závislost.
Ve finále mě trošku mrzelo, že se příběh zaměřoval výhradně na postavu Judea, který tak zastínil zbylé tři kamarády. Nicméně právě Jude se v průběhu čtení stal středobodem mého vesmíru a proměnil Malý život v knížku, kterou budu navždy nosit ve svém srdci.
Knihu jsem četla na moje poměry dost dlouho, je totiž opravdu objemné čtivo. Kniha zajimavá, smutná, ale pro mě zkrátka nebyla, nějak jsem se nemohla začít, prožívat ten příběh, vůbec mě to nechytilo. Takže ano za přečtení stojí, ale mé doporučení se zde bohužel nekoná.