Malý život
Hanya Yanagihara
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/424575/bmid_maly-zivot-7yK-424575.jpg
4
1030
1030
Keď sa štyria spolužiaci z malej vysokej školy v Massachusetts presťahujú do New Yorku, aby tam skúsili preraziť, nemajú peniaze, sú neistí a dopredu ich ženie len ich priateľstvo a ctižiadostivosť. Patrí k nim pekný a láskavý Willem, začínajúci herec; bystrý, no občas krutý maliar Džejbí; trochu nešťastný architekt Malcolm a rezervovaný, no geniálny tajomný právnik Jude, okolo ktorého sa točia životné príbehy všetkých ostatných. V priebehu nasledujúcich rokov sa ich vzájomné vzťahy prehlbujú, no pribudnú aj temnejšie odtiene poznačené závislosťou, úspechom či pýchou. Neskôr si všetci uvedomia, že najzraniteľnejším článkom, a zároveň ich najväčšou výzvou je naoko neochvejný Jude; v strednom veku až desivo nadaný súdny advokát, no v súkromí čoraz zdrvenejší človek s mysľou napadnutou neodbytnými pochybnosťami o vlastnej hodnote a telom poznačeným hrozným detstvom a traumou, ktorá napriek všetkému určuje smerovanie jeho života. Malý život je príbeh o láske aj obetavosti, krutosti a neschopnosti bojovať s osudom. V tomto pozoruhodnom románe Hanya Yanagihara majstrovsky vykreslila nevšedné podoby priateľstva a lásky a neľútostne odkryla, ako môžu človeka zlomiť vlastné skúsenosti aj spomienky.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Tohle byla jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četl. Jak někteří zde píší, trvalo mi to skoro měsíc se knihou prokousat, ale to není způsobeno tím, že by byla nudná, ale naopak jsem si to místy musel dávkovat a jsem za to rád. Je to hodně silná kniha, která ve mně něco zanechala, přesně tak by to mělo být. Emoce na vás stříkaj z každý stránky, a když už máte jiskřičku naděje, že to bude lepší, tak vás to zase srazí na kolena. Je to skvěle napsáno a cesta do hlubin zlomené duše byla skvěle napsána. Do knihy jsem se zamiloval, ale zároveň ve mně zanechala hlubokou ránu. Dílo na mě hodně zapůsobilo, zamýšlím se nad sebou a přemýšlím i nad osudy hrdinů knihy. Někteří vyzdvihují nereálnost postav, jejich velké kariéry, jejich obrovské smůly, ale takový je malý život, který žijeme každý z nás.
Kniha mě naprosto pohltila. Nemohla jsem se odtrhnout, pak však přišly chvíle, kdy byl příběh tak moc nefér a krutý, že jsem nemohla chvíli číst dál. Bála jsem se, co se dal dozvím. Každopádně dávám 5 * a na přečtený příběh jej tak nepřestanu myslet.
Tak jako i ostatním zde, i mě knížka trvala. Má všechno, co od knížky čekáte - příběh, emoce, logiku i hloubku - a umí ve čtenáři nechat svůj otisk - rozhodně patří k těm, které bych doporučil číst jen tehdy, jste-li připraveni na syrové emoce mistrovsky smíchané tak, jak byste asi ani ve snu nečekali. Doufám, že se dočkáme dalších autorčiných děl - má co nabídnout.
Propracovanost i popis emocí - všechno výborné, ale vidím i mnoho nedostatků, které se ve mně při závěrečném hodnocení hodně bijí. Například hlavní sdělení knihy.. Co si má pomyslet po přečtení jiný zneužívaný člověk? Který zrovna nebude tak vysoký, fyzicky krásný a extrémně inteligentní jako Jude? Všimli by si ho vůbec Willem nebo Harold, kdyby byl třeba průměrně vypadající, s nadváhou, průměrných studijních výsledků? Je to taková pohádka pro dospělé..extrémní zlo střídá extrémní dobro a mezitím se opakuje nekonečno popisu řezání a toho, jak Jude něco "řekl tiše". Hlavní dějová linka skvělá, ale umím si to představit ještě trochu lepší.
No co k tomu napsat. Zničilo mě to. Prokousávala jsem se tím opravdu hodně dlouho a rozhodně to nebylo délkou knihy. Na čtenářova ramena je ze začátku nakládáno lehké závaží a potom na vás spadne náklaďák plný emocionalních kolotočů. Od určité pasáže jsem nemohla přečíst ani stranu bez toho, aniž bych uronila slzu, nebolely mě nohy, či jsem se jen musela dívat do stropu a totálně vypnout mozek, jen abych neumřela zármutek. Jako někdo, kdo je vážně hodně citlivý a empatický, jsem to zvládala opravdu hodně těžce. Ale z mého výčtu emocí, které jste si mohli přečíst, jde vidět, že je to opravdu vynikající kniha, jelikož to by měla dobrá kniha dělat, budit emoce. Hodně mě toho naučila, co se týče problémů, které se v knize objevují. Naoplátku si vzala litry mých slz :)
Velmi náročné čtení, při kterém jsem mnohokrát už chtěla skončit, ale pak jsem se doslova prokousala složitým dějem i tragickým příběhem. Je to rozhodně dobrá literatura, ale za mě příliš negativní. Obraz současné americké společnosti je určitě fascinující, ale stejnou mírou deprimující, takže dávám o hvězdičku méně a nedoporučuji do pochmurných podzimních dnů.
Malý život je kniha, která s vámi zůstane dlouho po přečtení poslední stránky. Už je to pár dní, co jsem ji dokončila, ale i tak se v myšlenkách stále vracím k některým momentům a frázím, které ve mě utkvěly. Na knihu jsem četla spoustu recenzí, a ačkoliv souhlasím s tím, že má i své nedokonalosti, pro mě to byl natolik intenzivní zážitek, že jí musím udělit plný počet. Jak už bylo několikrát zmiňováno, knížka určitě není vhodná pro citlivější jedince. Já sama jsem při čtení několikrát propadla černým myšlenkám, zároveň mě však příběh přiměl vážit si všech dobrých věcí, které v životě mám.
Na závěr mám ještě poznámku k českému vydání. V ukázce na zadní straně přebalu je do očí bijící chyba, kde Jude říká: "Ty a Jude si sednete k ní." Přitom tam má být: "Ty a DžejBí si sednete k ní." Nechápu, jak se něco takového stalo, protože v samotném textu knihy je tato věta uvedena správně.
Nádherná, ale velice smutná kniha. Vypráví o životě Judea, homosexuálního, tělesně postiženého sirotka vyrůstajícího v klášteře. Vše špatné, co čtenáře napadne, že se takovému člověku může stát, se také stane. Navíc je celé vyprávění popsáno velice realisticky. Doporučuji číst v psychické pohodě, jednoho dne mi kniha způsobila pořádnou depresi. Nedivil bych se, kdyby na některé čtenáře měla podobný účinek, jako prý mívalo Utrpení mladého Werthera s tím, že Jude trpí samozřejmě daleko víc, než jen kvůli neopětováné lásce.
Po dočtení se cítím, jako by mi někdo vyrval duši z těla ven a poškrábal ji, načež mi ji vrátil zpět, navždy poznamenanou. Vtipné na tom všem je, že přibližně prvních sto stránek pro mě bylo utrpením a já se nutil číst dál. Chybělo opravdu jen málo, abych knihu zavřel a nechal ji nedočtenou, ale děkuji všem instinktům, že jsem to nakonec neudělal.
Jak už mnozí přede mnou napsali, kniha je neskutečně náročná na psychiku člověka. Při čtení vám postavy proklouznou pod kůži tak nepozorovaně, že mě teď po dočtení až překvapuje, jak moc jsem si je zamiloval i znenáviděl.
Mrzelo mě, že Malcolmův a posléze i Džejbího příběh byl odsunut do pozadí. Líbil se mi právě kontrast mezi těmito dvěma postavami a rozhodně mě štvalo, že jsem se nedozvěděl, jakým postupem Malcolm vyřešil své vlastní démony a problémy. Chápu ale proč je autorka odsunula do pozadí a nedá se jí to ani zazlívat při 678 stránkách.
Jude a Willem mě pohltili od samého začátku. Už od první kapitoly jejich pohledu jsem si je zamiloval. Willema pro jeho lidskost, pochopení, pro jeho nesobeckost, obětavost, smysl pro spravedlnost. Juda pak pro jeho sílu, odhodlání, tajemnost, která se s postupem času odkrývá. A právě oni dva se stali důvodem, proč se cítím neskutečně zlomený celým příběhem.
Autorka každé postavě vtiskla charakter takového rázu, že jsem měl pocit, že to nejsou jen fiktivní lidé, ale že jen popisuje něco, co se ji nebo někomu v jejím blízkém okolí přihodilo (což doufám, že není pravda). V jistých částech knihy se zasmějete, v jiných po vás běží husina, koušete si nehty a pokládáte si jednoduchou otázku - proč? A stejně na ni nedostanete odpověď.
Závěr knihy je pak něco, co mě totálně obralo o jakoukoliv sílu odolávat smutku a moje oči začaly samovolně produkovat krokodýlí slzy, což se mi při čtení stalo poprvé v životě. Ale nelituju, že jsem knihu dočetl. Teď si právoplatně nárokuje místo v mé knihovně a troufám si říci, že je to dosud nejlepší kniha, kterou ve své sbírce mám!
Dočíst tuhle knihu bylo opravdu těžké. Příběh mě nebavil, postavy mi nebyly až na výjimky ani trochu sympatické a chování Jude a to jeho neustále omlouvání se mě spíš iritovalo. Tahle kniha jde opravdu mimo mě. Musím však vyzdvihnout psaný styl knihy. To je ale tak vše
Kniha, která šokuje, která rozbrečí, kniha, která bolí..
Hrozně dlouho mi trvalo se začíst, proto strhávám jednu hvězdu, ale jinak.. Vlastně ani nevím, co k tomu říct dál..
Všichni mi tuto knihu v mém okolí doporučovali. Nevím, co se stalo u mě, ale nedokážu jí dočíst a přijde mi zbytečně dlouhá. Vážně se snažím, ale prostě mi to nejde. Snad si k ní ještě najdu cestu, ale bohužel mi asi prostě nesedí. :/
Dočetla jsem jí a měla jsem z ní depku.
(SPOILER)
Přečetla jsem tuto knihu, na kterou jsem byla velice zvědavá. Na rozdíl od ostatních jsem nad knihou neplakala, a musím přiznat, že mi někteří hrdinové pěkně brnkali na nervy. Připadá mi, že kniha je trochu nafouklá, co do rozsahu, jak už bylo zmíněno v komentářích přede mnou, několik stran plných "omlouvám se" a "je mi líto" mi mnohokrát na několika stránkách přišlo až příliš.
Edit 18. 3. 2022
Na knihu si občas vzpomenu, musím říci, že více méně se vztekem. Ten divný pavouk Jude mi pěkně leží v žaludku. Jak se všemi pěkně manipuluje. A autorka manipuluje s našimi city.
Zpětně docházím k tomu, že Willem byl také masochista. On prostě rád trpěl. Proto si začal, ač heterosexuál s Judem. Aby mohli trpět oba dva...
**********obsahuje spoiler*******
A teď k hlavním hrdinům románu:
Velmi mne mrzelo, že váhavý Malcolm byl v další části knihy upozaděný. Zajímalo mne, zda se pomocí velkého úspěchu vypořádal s tím, že nebyl takový, jakého si vysnil jeho přísný otec.
Inteligentní Jude je tak pokřivený a rozvrácený od dětství. On ani jiný než sebestředný a sobecký po svých zkušenostech nemůže být. Nedostatek sebevědomí si vynahrazuje arogancí v práci. Je takovou černou skříňkou, do které si vše možné projikují jeho přátelé, ale z které nevyjde nic. On se v normálních vztazích a situacích vůbec neorientuje (v knize je popsáno, jak si musí ke zvládnutí sociálních situací číst rady z časopisů a internetu). Naštěstí má přátele, kteří se o něj stále zajímají, starají a podporují ho. Je zajímavé, že do šestnácti let se Jude potkal až na dvě výjimky (Ana a ošetřovatelka v nemocnici) se samými zlými lidmi, kteří ho buď týrali nebo zneužívali. Po setkání s přáteli na koleji se vlastně sejde jenom s jedním zlým člověkem (tam ale přemýšlím, zda v Calebovi nevzbudil svým nízkým sebevědomím pocity sadisty a predátora). Nejvíce mě zasáhlo, jak ani po létech nedůvěřoval Haroldovi, vždy od něj jako by očekával postranní úmysly.
Willem je Mirkem Dušínem této party. Citlivý, něžný... a myslím, že zcela nereálný. V celém příběhu jsem nenarazila na nic, co by prozradilo něco záporného.
Nejoblíbenějšími postavami byli Harold a J. B. Harold mi byl blízký svou životní zkušeností. Bylo mi líto, že se musel ve svém životě dvakrát vyrovnávat se ztrátou dítěte, dvakrát "překalibrovávat". Byl mi sympatický tím, že se nesnažil nikoho předělat a bral věci tak, jak byly.
J. B. mi připadá jako nejlépe napsaná postava. Tak trochu sobecký a sebevědomý chlapec, milovaný a podporovaný rodinou, který díky životním zkušenostem vyzrává a ví, co je v životě důležité. Popis drogové závislosti a vztah s Jacksonem byly jedny z nejsilnějších momentů v knize. I to, jak se citlivě a lidsky v závěru knihy chová. A pak: J. B. hledá hodného, hezkého bílého chlapce. Několikrát je v knize naznačeno, že je to Willem. Jenže mě podle obrazů popsaných v knize přišlo, že by celou dobu zamilovaný do Juda, ale vytušil, že u něj nemá šanci...
Závěrem mne, když se Jude ptá po smyslu své existence, napadla báseň Josefa Kainara Jaký to s ním bylo, která končí verši:
...von padne, a už nevstane.
Trošku se zaprášilo.
A velkej bude světa soud,
esli směl takhle upadnout
a jaký to s ním bylo.
Hutný příběh pro trpělivého čtenáře, který sleduje 4 kamarády z univerzity a vývoj jejich vzájemných vztahů. Zpočátku to vypadá jako novodobá variace na Poslední kabriolet, ale zde protagonisty nesemelou světové dějiny, nýbrž šokující minulost a tragické dětství jednoho z nich. Léta dospívání nás formují ze všeho nejvíc a jakmile se v tomto čase něco v nás poškodí, je pravděpodobné, že následky budou dlouhodobé a člověk může zůstat vevnitř nenapravitelně rozbitý až do konce života. To se stane i hrdinovi naší knihy, který sice ty nejhorší roky přečká, ale démoni a běsy už ho nikdy neopustí a trpí jimi nejen on sám, ale všichni, kteří ho mají rádi.
Kniha pojedáná právě o tomto utrpení a o snaze se s ním vyrovnat. Vyrovnat se s psychickým trápením skrze fyzickou bolest, ale také skrze lásku a ukotvení sebe sama v prostředí přátel, kterým je možné důvěřovat za jakýchkoliv okolností. Sledujeme, jak sílící důvěra pomáhá uzdravovat pochroumané nitro a jak její narušení může na druhou stranu nesnesitelně bolet. Bolesti je kniha plná až po okraj. Fyzické i mezilidské. Slova "omlouvám se" a "je mi to líto" na nás číhají téměř na každé straně, stejně jako žiletky, šrámy, boláky, modřiny, nevolnosti a halucinace. Velkou bolest naštěstí kompenzuje velká láska. Bohužel tyto dvě veličiny jsou v sobě navzájem příliš prorostlé a není možné je oddělit.
Poměrně netypicky pojaté jsou v příběhu partnerské vztahy, kdy je jejich až přehnaně velká část homosexuálních a běžný pár aby člověk pohledal. I běžní muži se často dotýkají, drží se za ruce, pláčou spolu či se objímají. Možná jsou Američani na rozdíl od českých mužů více kontaktní, ale z vlastní zkušenosti bych o tom pochyboval. Proto se člověk při takových scénách mírně ošívá. Jedná se ale o umělecké literání zpracování, ve kterém se může dít všelicos.
Moje pocity po přečtení knihy jsou velice rozporuplné. Oproti mnohým se mi četla dobře a přečetla jsem ji za 4 dny. Nerozplakala mě ani ve mě nezanechala žádné trauma ze čtení. Možná to je tím, že jsem věděla, do čeho jdu a proto jsem se snažila si udržet co největší odstup od postav, co to jen šlo. Konec je cca od poloviny knihy předvídatelný, což není chybou autorky, naopak to je důkaz toho, jak bravurně zvládla vykreslit rozklad osobnosti člověka po prožitém traumatu. To je to, co bych na knize nejvíce vyzdvihla - jak autorka úžasně a velice pravdivě popisuje psychicky nemocného člověka, který si prošel peklem. To jak se Jude nenáviděl bylo frustrující, vzhledem k tomu, jak skvělé a milující lidi okolo sebe během své dospělosti měl - ale takhle uvažuje psychický nemocný. Není to tak, že se s příchodem lásky odeberou špatné emoce na dovolenou - ba naopak! Láska zvýrazní v člověku všechny emoce, ty dobré jsou intenzivnější a ty špatné hlubší.
No, nakonec hodnotím 4 hvězdami za to, jak kniha byla úžasně čtivá a za to jak věrně zpracovala velmi náročné téma. Sama pro sebe jsem hodnotila 3,5 hvězdy, ale půlky zde dávat nejdou a chce se mi zaokrouhlit spíše nahoru, nežli dolu :) Jinak se ráda o knize pobavím, pocity z ní jsou pořád živé, tak když tak do zprávy :)
Na Malý život jsem narazila díky databázi a kromě anotace a recenzí mě zaujal i tím, že sehnat ho bylo tak náročné. Očekávání jsem proto měla opravdu hodně velká a přesto se naplnila. Kniha je o síle přátelství, o lásce, o pocitu viny a umění odpouštět, hlavně sami sobě, a o tom, že cesty k nim mohou být neuvěřitelně strastiplné. Nejzřejmější to bylo na příběhu Juda, který se mi i přes jeho složitou osobnost, nebo vlastně spíš právě pro ni, dostal hodně pod kůži. Ale úžasní pro mě byli i Harold, Willem a Andy. Kniha je tak obsáhlá, že i pocity z ní byly jak na horské dráze, ale nejvíc převažovalo dojetí, smutek a údiv. Občas jsem se usmívala, mnohem mnohem častěji slzela. Jsem rada, že si mě Malý život našel a určitě na něj jen tak nezapomenu, ale zatim si nejsem jistá, jestli se k němu budu mit chuť a sílu ještě někdy vrátit.
Že, prosím, nejsem jediná, kdo posledních dvě stě stránek potřeboval po ruce krabičku kapesníků, protože to prostě bez zaslzených očí nešlo?
Je to jedna z nejtěžších knih, které jsem kdy přečetla. A kvůli tomu, jaké pocity jsem při čtení měla, se k ní už nejspíš nikdy dobrovolně nevrátím, a to i přesto, jak kvalitní četba to je. Holt, ten příběh moc bolí. Až příliš.
Já nemám slov. Naprostá nádhera, rozhodně mezi top třemi knihami a nejspíš mezi nimi na minimálně pár let zůstane.
Kniha není jednoznačně pro každého. Probírá se spousta těžkých témat a skrze bolest, nenávist a utrpení se prodere tak nádherný příběh, že jsem buď knihu četla nebo o ní přemýšlela (či brečela).
Pokud chcete těžší knihu, kterou nezapomenete, tak PROSÍM, čtěte. Potřebuji více lidí, kteří mohli poznat úžasné hlavní postavy a lásku, která sice není jako ostatní, ovšem o to silnější.
Snažila jsem se, ale nejsilnější pocit, který jsem při čtení této knihy cítila smutek ... z autorky, která zneužívá citlivá témata. Beze smyslu poskládané zraňující témata, která v konečném důsledku znevažují a urážejí ty, kteří podobné věci zažili ve skutečném životě.