Malý život
Hanya Yanagihara
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/424575/bmid_maly-zivot-7yK-424575.jpg
4
958
958
Keď sa štyria spolužiaci z malej vysokej školy v Massachusetts presťahujú do New Yorku, aby tam skúsili preraziť, nemajú peniaze, sú neistí a dopredu ich ženie len ich priateľstvo a ctižiadostivosť. Patrí k nim pekný a láskavý Willem, začínajúci herec; bystrý, no občas krutý maliar Džejbí; trochu nešťastný architekt Malcolm a rezervovaný, no geniálny tajomný právnik Jude, okolo ktorého sa točia životné príbehy všetkých ostatných. V priebehu nasledujúcich rokov sa ich vzájomné vzťahy prehlbujú, no pribudnú aj temnejšie odtiene poznačené závislosťou, úspechom či pýchou. Neskôr si všetci uvedomia, že najzraniteľnejším článkom, a zároveň ich najväčšou výzvou je naoko neochvejný Jude; v strednom veku až desivo nadaný súdny advokát, no v súkromí čoraz zdrvenejší človek s mysľou napadnutou neodbytnými pochybnosťami o vlastnej hodnote a telom poznačeným hrozným detstvom a traumou, ktorá napriek všetkému určuje smerovanie jeho života. Malý život je príbeh o láske aj obetavosti, krutosti a neschopnosti bojovať s osudom. V tomto pozoruhodnom románe Hanya Yanagihara majstrovsky vykreslila nevšedné podoby priateľstva a lásky a neľútostne odkryla, ako môžu človeka zlomiť vlastné skúsenosti aj spomienky.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , AktuellOriginální název:
A Little Life , 2015
více info...
Přidat komentář
Uf, tohle bylo pro mě celkem náročné čtení. Ale když jsem zdolala 100 stran, tak jsem se do příběhu ponořila. A byla jsem naprostou nadšená. Jediné za co sražím hvězdičku je ten konec. Ten mi přišel zase takový zkrácený. A bylo mi to líto. Na to jak se celou dobu seznamujete s postavami, když se vám dostanou konečně pod kůži, tak vám je někdo rychle sebere. A je konec.
Každopádně naprosto chapu, proč každý tvrdí, že by si to měl přečíst každý. Je to fakt totiž dobrý! Velmi osobitý!
Chtěla jsem toho napsat tolik, ale dívám se, že už vše bylo napsáno. Malý život je bezesporu výjimečnej román a dala jsem si načas, byla by i škoda tu bichli zkusit zkrotit za tři dny.
Líbilo: forma románu, prolínání časů (takový to odskočení v půlce vyprávění někam úplně jinam), vystavění charakterů postav, neurčitěj vypraveč na začátku kapitoly a taky to, že autorka podává i ty děsivý zážitky tak zdánlivě bez emocí... A pak ty emoce narve někam jinam a člověka to dostane. Líbilo se mi, že mě kniha zasáhla, dvakrát jsem brečela a několikrát měla na krajíčku, taky jsem ji chtěla odložit - ze začátku z nudy, hah, a potom z hnusu (ale to jsem chtěla jen tak na dvě minutky).
Nelíbilo: Vše, co mi přišlo nereálný. Judovo dětství. Ale ne proto, že bylo traumatizující, ale proto, že toho bylo prostě moc. Klášter, bratr Luke, kamioňáci, doktor, dětskej domov, no takhle to vypadá, že každej druhej muž je na chlapečky. Myslím, že k vystavění Judova charakteru pro román a jeho zlomení by stačilo mnohem míň a bylo by to reálnější... Taky je v příběhu trochu moc gayů (čímž nemyslím, že mi to vadí, ale i to není podle mě reálný - i v jejich kruzích se mi nechce věřit tomu, že každý druhý pár je homosexuální) a všichni jsou úspěšní. Ne normálně úspěšní, ale přímo megalomansky, mezi těma lidma není nikdo, kdo nemá světově uznávaný jméno, stipendijní fond a minimálně tři byty.
A i když to vypadá, že Malý život teď akorát haním, není to tak. Je to krásný čtení, smutný, ale krásný. Vyhraďte si v životě 21 hodin (jo vím to, protože moje soustředění dostává na prdel a musela jsem si na čtení natahovat Forest) na tuhle cihlu a čtěte.
Přečetl jsem nejen svoji letošní "knihu roku" (2022), ale také jednu z nejlepších, jaké jsem četl v posledních letech. Americká spisovatelka havajsko-japonsko-korejského původu Hanya Yanagihara (*1974) napsala vskutku velký a výjimečný román Malý život (A Little Life, 2015), a to nejen rozsahem, ale především hloubkou a záběrem, s nimiž zpracovala temný a silný, místy velmi tragický příběh o velkém celoživotním přátelství, o dospívání a zrání, o nadějích i zklamáních, o kariéře a vztazích, o nesmírných jizvách z dětství a o tom, že tyto jizvy nedokáže úplně spravit ani sebevíce hojivá síla lásky, o nemoci a bolesti, s nimiž se taky musí žít, a o tom, jaké hrůzy někdy mohou páchat lidé na druhých... Jeden z nejsilnějších a nejdrásavějších románů, jaké jsem kdy četl. U málokterého díla jsem se tolik nabrečel nebo měl minimálně v očích slzy a málokteré jsem musel tak vydýchávat a při čtení si dělat pauzy. Ale přes všechnu tu bolest a krutosti, o nichž autorka píše, je to román nádherný, který se mi dobře četl a ani ta délka (640 stran většího formátu) mi nevadila.
Příběh čtyř přátel z vysoké školy, které pak sledujeme po několik desetiletí, jak žijí v New Yorku a plní si své sny a kariéry. Hezký a nesmírně laskavý herec Willem Ragnarsson, bystrý a břitký gay černošský malíř Jean-Baptiste Marion zvaný DžejBí, skvělý architekt Malcolm Irvine a postava ústřední, Jude St. Francis, vynikající právník a geniální znalec mnoha dalších oblastí, rezervovaný, tajemný, skrývající děsivou minulost, s níž se nedokáže zcela vyrovnat a z níž si nese následky na celý život – vskutku nezapomenutelná postava! A kolem nich další, z nichž vyniká zejména Judeův obětavý a věrný lékař Andy a Judeův profesor práva Harold, stejně jako postavy záporné z Judeovy minulosti, bratr Luke či doktor Traylor.
Přeložila Petra Diestlerová, vydal Odeon, 2022 (první české vydání 2017).
Malý život. Nezapomenutelná kniha. Mnozí ji řadí mezi to nejlepší, co kdy četli, a já mezi ně nově patřím.
Kniha sleduje příběh čtyř kamarádů žijících v New Yorku od jejich studentských let až do středního věku. Příběh začíná zlehka, říkáte si, že to bude fajn, asi občas smutné, nějaké ty lásky a hledání sebe sama. Ale to ještě zdaleka nevíte, co vás čeká.
Kniha je plná kontrastů - láska/nenávist, souznění/nedůvěra, závislost/odtažitost, bohatství/chudé poměry, radost/bolest, naděje/utrpení; takto bych mohla pokračovat dlouho. Autorka si se čtenářem pohrává, máte pocit, že už to snad ani nemůže být horší, a ono se to vždy pokazí o kus víc. Nádherná sonda do mysli a pocitů, do mezilidských vztahů.
Nečekejte žádný pozitivní závěr či myšlenku, která by vás nějak namotivovala. Snad jen - obklopujme se těmi, kteří nás milují, a važme si toho, co máme.
Nebudu zde zacházet do přílišných detailů, jen chci zdůraznit, že každá nahuštěná strana téhle 600 stránkové bichle za to stála.
Autorce má v tomto roce vyjít v českém překladu nová kniha a já se už nyní moc těším!
A samozřejmě - 5/5!
Mrazivý zážitek o rozkladu jedné duše a nemožnosti sejít z jednou vytýčené cesty. Ani zdaleka dokonalý, chybělo mi víc Malcolma a z nějakého naprosto iracionálního důvodu vůbec nesedl výlet do Alhambry. Emocionálně naprosto vyčerpávající, balancující až na samé hranici fyzické bolesti, s tak šíleným odhodláním tlačit na pilu, že si říkáte, že tohle už prostě, kromě toho číst dál, nedokážete nadále brát ani vážně. Skoupý na nechutné detaily, až vás všechny ty odporné činy nechávají téměř chladnými, včetně jedné posrané autonehody a rozsekají vás až následky táhnoucí se desítky let nebo pár týdnů, odhalující mnohem víc než jen žiletkami obnažené krvácející maso. Četla jsem do dvou do rána s vědomím, že za tři hodiny vstávám do práce, ale přes všechny ty nedostatky to prostě nebylo možné odložit. A bylo to.…….. však vy víte.
Bylo toho tolik, že nevím, jak začít. Z počátku jsem nebyla úplně nadšená, musela jsem se trochu zorientovat, ale potom...Pecka. Autorka píše o ději docela neosobně, že ani nevěříte, z jakou lehkostí vám láme srdce, ale pak se vrhne na dlouhý a hluboký popis emocí a já poraženě přiznávám, že jsem knížku musela kolikrát zavřít a prodýchat ji. Hanya Yanagihara má na toto totiž velký dar, až takový, že je snad nemožné, aby příběhy všech postav neprožila. A ano, mohli bychom tu debatovat o tom, jak dlouhá knížka je a jak moc je zbytečně protahovaná, když je jasné, že tohle nikdy nemůže dospět do šťastného finále, ovšem já ji miluji přesně tak a možná bych se nebránila ještě delší verzi s více částmi o DžejBím, protože v některých momentech bych ráda znala jeho úhel pohledu.
(SPOILER)
Co se zprvu jeví jako generační příběh party mladých lidí, žijících život někdy naivně lehkovážný, jindy intelektuální, někdy bezcílný, jindy ustaraný, se rychle mění v silně emocionální drama. které si rozhodně nebere servítky. Autorka se s nesmírnou komplexností věnuje charakterům postav. Vykresluje je do takové hloubky, že už po nějakých 200 stranách jsem měl pocit, jako bych hlavní postavy znal mnohem více než by bylo za pár dnů čtení možné. Jako bych s nimi opravdu dlouhá léta žil a poznával je. Každý den, kdy jsem šel pokračovat ve čtení, jako bych šel číst o někom, koho dobře znám a projevovalo se to i při čtení, kdy jsem dopředu znal reakci postav na probíhající situace. Nicméně příběh se točí zejména kolem Judea. Postupné nahlížení pod křehkou skořápku Judeovi osobnosti, na jeho, životem se zmítající a na cáry roztrhanou duši, mi způsobovalo mé vlastní vnitřní bolení. Hluboké bolení z pocitu marnosti, vnitřní potřebě mu pomoct a směřovat děj tak, jak by se podle mě samotného hodilo, aby byl pozitivně ovlivněn vývoj. Opravdu silné! Bohužel, kniha má pro mne i pár slabých stránek. Nejvíce ze všeho mi vadila až absurdní míra stále stejného, monotématického utrpení, kterým si Jude musel ve svém životě projít. Retrospektivní pohledy do jeho života vypadaly, jakoby byl svět kompletně plný jen pedofilních homosexuálů. Sehnat jich po maloměstských motelech, kudy byl několik let vláčen, doslova několik tisíc. Sehnat je opravdu na denní bázi několik let, to je trochu přestřelené, i když si nedělám o zvrhlosti ve společnosti žádné iluze. Stejný nášup zneužívání však musel dostat i před tím, od prakticky všech v klášteře, poté od většiny vychovatelů a následně ještě potkávat doslova zástupy pedofilních homosexuálů za volanty kamionů. Opravdu ke zlomení těla i mysli nestačí méně? Opravdu se nenašel jeden jediný trýznitel, který by měl aspoň potřebu jiného typu trýznění a teroru? Tohle bylo na knize, bohužel, jednoznačně přestřelené, nevěrohodné a naprosto to ve mě anulovalo veškeré emoce z těchto děsných prožitků. Jsou to ty nejdrastičtější části knihy a přitom bez náležitého efektu. K tomu, aby se člověk vnitřně úplně zhroutil, stačí zlomek toho, čím si Jude musel projít.
Jen drobně mi pak vadilo, zejména na začátku knihy, hraní si s různými časy a formami vyprávění a záměrné neodhalování totožnosti osoby, jejímž pohledem byla ta která kapitola vyprávěna. Později, kdy jsem postavy znal do hloubky to nevadilo a nebylo ani nutné osobu jmenovat, jelikož bylo zřejmé z chování a jednání, kým že pohledem jest právě čtená kapitola vyprávěna.
Ze všeho nejméně, ale přesto, jsem se pak pozastavoval nad zvláštní sociální bublinou v níž se kniha a její hrdinové pohybují, kde byl téměř každý gay a pokud ne on sám, pak měl alespoň příbuzného, který byl. Je to vlastně jedno, nevadí mi to, jen to působilo až normativním společenským stavem a prostě mírně nerealisticky. Není to nic důležitého, ale mozek na to občas upozornil.
I když jsem o tom dlouze přemýšlel, zda to, co mi na Malém životu vadilo, by mělo mít vliv na výsledné hodnocení, nakonec jsem usoudil, že rozhodně ne. Sice se rozcházím s autorkou v názoru na míru bolesti, kterou na Juda musela seslat, aby náležitě odůvodnila jeho rozpadlou osobnost, rozhodně jí nebylo třeba až nesmyslně tolik, ale Malý život mě zasáhl maximální silou. Přesně tak, jak čtenáře zasáhnout měl a ještě pár dní po dočtení ve mně ta bolest zůstane. Možná i víc než pár dní. Bolest za Judyho, za jeho duši navždy roztrhanou jinými lidskými bytostmi.
Po dočtení jakékoli knihy jsem o trochu jiným člověkem, nelze být nezměněna, to ke čtení holt patří. Některé knihy mne ovlivní na dny, týdny, nebo třeba až na měsíce, ale po dočtení této knihy byla změna nejradikálnější a myslím si, že se po ní už nikdy úplně nevzpamatuju - zlomila mi srdce, naprosto a nenávratně, byť to zní sebesentimentálněji. JMalý živo se mi vtiskl tak hluboko pod kůži, že vždy když čtu nové dílo, tak se sama sebe ptám, jestli se mu aspoň způli vyrovná - jestli mě přiměje tak hlubokého prožitku.
Autorka je tak revoluční, kontemplativní, chápající bolest a osoby jí ovlivněnou.
Strhující drama, složitý příběh, který nádherně ukazuje komplexnost života ve všech možných barvách - popisuje sílu přátelství, všechny podoby lásky a nenávisti a jak tenká hranice mezi nimi je. Skvělý rozbor mládí, neustálého procesu stárnutí a bolest ze ztráty.
Jude se na mě tak podepsal, na všech aspektech mojí osobnosti, vyvolal ve mě až mateřskou lítost.
Zkrátka Vám ,při nejmenším, ukápne slza a jestli ne - gratuluji, jste hodni obdivu.
Bylo to neskutečně zdlouhavé čtení. Místy mě kniha bavila, ale ve skutečnosti jsem se těšila, až bude konec. Možná jsem ji nečetla ve správnou životní dobu a byť obsahovala velmi dojemné pasáže a náročná témata, ne úplně na mě dolehla a zapůsobila, což patrně měla.
Literárně velmi dobře napsaný příběh, který se dobře čte. Bohužel co se týká obsahu, tíha na mě nedolehla. Neštěstí tam totiž bylo tolik, že mi vlastně nepřišlo uvěřitelné, že se stane jednomu člověku. A taky v té dávce deprese, kterou Jude měl si myslím, že by to ostatní prostě vzdali a rozhodně se ho nesnažili ještě v 50 letech pořád uzdravovat.
Za celý můj "čtenářský život" jsem nic tak psychologicky hutného, emocionálně hlubokého a těžce stravitelného zatím nečetla.
Každá stránka té knihy bolí, zraňuje, pomalu mučí a trhá na kousky, takže se to musí odkládat a vydýchávat. Obsah tohodle románového kolosu tíží jak závaží ještě dlouho po přečtení..... nedoporučuju homofobům a jedincům s nedostatečnou mírou empatie (můžete si ji tu otestovat), představivosti a hlavně trpělivosti.
Pokud bych měla tento čtenářský "masochistický zážitek" přirovnat k některé jiné knížce, maličko se tomu přibližují díla Davida Vanna, ten je tedy milosrdnější, co se týče počtu stránek a čtenáře tudíž netrápí příliš dlouho. Není to kniha na jedno pochmurné odpoledne, ale pořádně zdlouhavý proces, který člověku dá nahlédnout do velice temných míst tam uvnitř .... V tomhle směru si dám asi chvíli "voraz"...
Po dočtení této knihy se cítím totálně emocionálně rozebraná. Ještě žádná kniha ve mně po jejím dočtení nezanechala tak hluboký otisk… Je to přesně ten typ knih, na které po jejich dočtení opravdu nikdy nezapomenete. Autorka umí opravdu skvěle a detailně popsat jednotlivé charaktery postav, vystihnout jejich psychiku tak, že se čtenář cítí, jakoby všechny, obzvláště hlavní postavy Willema a Judea, znal a prožívá tak vše naplno s nimi. Kniha je neuvěřitelně krásná a hrůzná a děsivá zároveň. Především když se čtenář postupně dozvídá celý Judův příběh – příšerné, čím si musel od raného dětství projít – tolik neléčené bolesti a traumat! Při čtení některých pasáží se mi dělalo až fyzicky zle, při čtení jiných pasáží mi tekly slzy… Možná tam na mě bylo až trošičku moc homosexuálních vztahů (skoro každý byl gay), ale to nijak neubírá na kvalitě této knihy. Pokud máte rádi psychologické romány, které jdou opravdu do hloubky (až na dřeň), rozhodně knihu doporučuji.
Definice toxického vztahu na 600 stranách v podivném bezčasí, které zahrnuje přes 30 let. Celkem vzato je to úmorná kniha, která má sice závažné téma, ale kdyby neměla, tak to není amíkovský generační román.
(SPOILER) Ze začátku mi trvalo, než jsem se začetla, ale pak mě uchvátil nejen samotný příběh, ale i styl psaní, kde si autorka dokáže hrát s emocemi tak, že jsem Judea chvíli měla ráda a chvíli nesnášela. Příběh je možná až zbytečně moc krutý. Už jsem si říkala, že autorku musel nějaký chlap hodně naštvat, když všechny muže v románu povraždila. Ale i přes veškerou krutost a bolest, která v příběhu byla, mi kniha dlouho utkví v paměti. Asi nebudu mít potřebu si ji někdy v budoucnu znovu přečíst, každopádně patří mezi nejzajímavější knihy, jaké jsem kdy četla.
Toto byla nejvíc bezútěšná kniha, kterou jsem kdy četla, a to už jsem četla ledacos. Dvě třetiny knihy jsem přemýšlela, co má autorka za vnitřní démony, když stvoří příběh, ze kterého pro postavy příběhu nečiší ani jiskřička naděje. To co stvořila si koleduje o diagnózu. Ani nemůžu říct, jestli se mi kniha líbila, nebo nelíbila, každopádně končí tak, jak už čtenář na začátku tuší, jenom to trvá přes 600 stran.
To tedy bylo hutné čtení. Co všechno člověk vydrží, když má přátele, kteří sice neví s čím pomáhají, ale pomáhají již jen tím, že jsou. Příběh plný hnusu a zároveň plný dobra a lásky. Sice jsem nepochopila, proč šli všichni Judemu na ruku, ale asi by jinak nebylo možné tak důkladně a důsledně popsat duši a myšlenky zneužívaného člověka.
Ufff…
Páni, tohle jsem četla dlouho, ale jsem ráda, že jsem se ke knize dostala a přečetla…
Kdo z nás by něco takového zvládl a vydržel…? A hlavně tak dlouho…
Štítky knihy
přátelství homosexualita New York umění láska zneužívání rodina studenti chudoba, bída sebepoškozování
Velmi působivý román. Bude patřit mezi ty,které jsem měla tu čest číst a které v paměti ani po letech nevyšumí. A to i přes to,že to pro mě nebylo vůbec lehké čtení (kdo je vypravěč,komu vypráví,kdy se děj vlastne odehrává,všechny ty připojené "mimochodem" příběhy v závorkách)...ze začátku jsem se nemohla začíst a vlastně jsem čekala něco úplně jiného,což podle všeho byl autorčin záměr. Když už jsem pochopila,o co jde,bylo čtení jako droga,kterou potřebujete a zároveň se bojíte,co s vámi provede.