Malý život
Hanya Yanagihara
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/424575/bmid_maly-zivot-7yK-424575.jpg
4
1030
1030
Keď sa štyria spolužiaci z malej vysokej školy v Massachusetts presťahujú do New Yorku, aby tam skúsili preraziť, nemajú peniaze, sú neistí a dopredu ich ženie len ich priateľstvo a ctižiadostivosť. Patrí k nim pekný a láskavý Willem, začínajúci herec; bystrý, no občas krutý maliar Džejbí; trochu nešťastný architekt Malcolm a rezervovaný, no geniálny tajomný právnik Jude, okolo ktorého sa točia životné príbehy všetkých ostatných. V priebehu nasledujúcich rokov sa ich vzájomné vzťahy prehlbujú, no pribudnú aj temnejšie odtiene poznačené závislosťou, úspechom či pýchou. Neskôr si všetci uvedomia, že najzraniteľnejším článkom, a zároveň ich najväčšou výzvou je naoko neochvejný Jude; v strednom veku až desivo nadaný súdny advokát, no v súkromí čoraz zdrvenejší človek s mysľou napadnutou neodbytnými pochybnosťami o vlastnej hodnote a telom poznačeným hrozným detstvom a traumou, ktorá napriek všetkému určuje smerovanie jeho života. Malý život je príbeh o láske aj obetavosti, krutosti a neschopnosti bojovať s osudom. V tomto pozoruhodnom románe Hanya Yanagihara majstrovsky vykreslila nevšedné podoby priateľstva a lásky a neľútostne odkryla, ako môžu človeka zlomiť vlastné skúsenosti aj spomienky.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Kniha mě dostala, ačkoliv jsem celkem drsňák. Je v tom strašný pathos, ale nedá se upřít, že autorka umí pracovat s textem. Děj se prolíná v několika časových rovinách, dobře ubíhá. Propracovaná psychologie postav. Prostředí dobře vykreslené. Líbí se mi kvantitativní rozsah knihy, žádná knížecka o 180 stranách, kdy druhý den už nevím, o čem to bylo.
Zcela subjektivně se mi kniha líbila, ačkoliv objektivně má nedostatky - proč je většina postav homo nebo bi nebo aspoň s nevyjasněnou sexualitou? To fakt neodpovídá statistice. Úplně neholduju problematice queer, ale tady mi to kupodivu nevadilo. Dál takový to vršení jedné tragédie u Judea na druhou v průběhu jeho prvních 15 let, což logicky dost umocňuje ten pathos, se kterým ale autorka dobře pracuje. Další věc - snad všichni vvté knize dosáhli svého amerického snu - málo pravděpodobné, ale budiž. Zjednodušené a podhodnocené představy o možnostech léčby těžkého duševního traumatu - mám docela problém s tou predestinací. Takových věcí se tam najde víc.
Každopádně zvláštní téma o týraných gayích pro autorku hetero ženu...
Malý život je bránou do hlubin lidské podstaty, kde se světla a stíny setkávají, stávají se na sobě závislé a vzájemně spolu bojují s takovou silou a odhodláním, až v těle jednotlivce způsobí Malý třesk.
Kniha nás vyzývá k zamyšlení nad vlastní existencí a otázkami, které nás definují jako lidskou bytost.
Více než pouhý příběh, Malý život je symfonií lidského života, jehož noty zní tak pronikavě, že vám naplní duši a nechají vás zamyšleně hledět do nekonečna a ještě dál.
Malý život obsahuje všechny ty malé autorské přešlapy, o kterých jste vždy věřili, že Vám na knihách vadí. Postavy jsou vždy (nebo alespoň většinu času) dokonale milující a chápavé, obdařené inteligencí, smyslem pro humor, talentem, láskou, dokonalou prací a penězi. A nejen že se vzájemně milují a podporují, ale ještě si to nezapomínají navzájem říkat a dokazovat.
Také Judova minulost se odehrává v tolika temných odstínech, až si člověk – mezi slzami – občas říká, jestli to autorka nepřehnala, ale pak jak to bývá, pokrčí rameny a čte dál. Proč? Protože Malý život je i přes veškeré klišé, zbytečnou délku a poměrnou předvídatelnost dobře napsanou studií osamělosti a pocitu beznaděje.
Další kniha do které se mi po přečtení upoutávky nechtělo, ale jsem ráda že jsem nechuť přemohla a knihu četla i když některé věci v chování postav jsou opravdu mimo mé chápání.
(SPOILER)
To byla jízda...
plná dojetí, úsměvů, slz a momentů, kdy jsem na text zíral s otevřenou pusou...
Knihu jsem musel číst asi tři měsíce. Text a příběh od autorky je bravůrní, ale hodně náročný - a to co se větné sklady týče, tak také na rozdýchání toho, co udělá s hlavními hrdiny. Na začátku se do nich zamilujete a na konci je Vám autorka zničí, že tu knížku už máte chuť vyhodit...
Ale ne - tohle bude vždy má srdcovka... a věřím, že až se zase podívám do NYC, beru knihu s sebou a pár těch krásných částí si přečtu třeba v nějaký kavárně kousek od Lispennard street
Knihu vnímám jako bravurní dílo, a to především z hlediska zcela jedinečného, podrobného a velmi realistického popisu vnitřního prožívání postav. Přechod z jednoho období do dalšího je velmi plynulý; o to více je pak člověk na konci zaskočen, že s postavami prožil prakticky celý jejich dospělý život. I proto mě možná kniha jako jedna z mála dokázala rozplakat.
Text je protkaný nespočtem nepravděpodobností (hvězdné kariéry všech aktérů apod.), ale kupodivu to v tomto díle vůbec nevadí. Jaksi to tam patří.
Nakonec můžu říct, že se zcela jistě jednalo o jednu z nejlepších knih, co jsem kdy četla.
Měla jsem příliš velká očekávání, která se nenaplnila. Když vezmu příběh jako takový, zejména osud Juda a jeho nejbližších, tak by to bylo jednoznačně na pět hvězdiček. Ale ta knížka byla tak náročná na čtení, spletité a dlouhé souvětí, šílené množství postav a míst.. četla jsem ji asi měsíc a neustále jsem bojovala s nutkáním ji odložit. Příběh má hloubku, je krásný, ale ne na šestiset stranách. Kvantita nemusí být bohužel vždy kvalita.
Malý život je velkolepá a strhující kniha, o které jsem předem věděla, že je těžká a traumatizující, a věděla jsem, že to bude bolet, protože mě na to (díkybohu!) kamarádka připravila. Po dočtení jsem nevěděla co říct, neměla jsem slov.
Věděla jsem, že to bude opravdu hodně hrozné, ale taky nějakým nepopsatelným způsobem neuvěřitelně krásné a nezapomenutelné dílo. Všechno se ukázalo být pravdou, příběh mi soustavně lámal srdce na kusy a pak mi zase vyrážel dech, a jsem za to ráda, protože si nepamatuji, kdy bych příběh takhle moc prožívala s hlavní postavou. Pravda - místy byly chvíle, kdy jsem byla tak vnitřně rozlámaná, že jsem nemohla číst dál, protože jsem se bála, co mě (jeho) ještě čeká, a vždycky jsem tajila dech nad tím, jestli dokáže být osud ještě nemilosrdnější - a vždycky to dokázal a byl.. V jedné chvíli Juda milujete jako někoho blízkého, jako svého opravdového přítele a v druhý moment trpíte s ním, protože jeho utrpení je nezměrné, nevyčerpatelné, nekončící.. kdybych si nečetla, proč autorka vložila na jeden hrb tolik neštěstí, ptala bych se, jestli to bylo nutné, ale protože to už vím, tak se ptát nemusím.. vím, že bylo. Těžko se to vysvětluje, ale předpokládám, že kdo knihu prožije a protrpí společně s Judem, a jeho nejlepšími přáteli, bude k nim cítit něco víc, jako by je po těch 630 stranách opravdu znal, o to horší je některé osudy potom přijmout. Nikdy na knížku nezapomenu, a budu hlásat slova - že je to extrémní a depresivní a hrozná kniha - ale zároveň se mi tolik líbí, protože je svým způsobem nepopsatelně krásná a dechberoucí. Jestli to, že jen když na knihu pomyslím, mi hrne do očí slzy, není samo o sobě dostatečný důkaz síly příběhu, tak už asi nic..
U obrazů nebrečím, ale u knih už zjevně zase ano.
Asi nejtěžší a nejemocionálnější román o týrání, zneužívání s nemožností katarze a nápravy, jaký jsem kdy četla.
Strašně silná kniha. Skvěle napsaná, krásný styl, postavy propracované, nemůžu dát jinak než pět hvězdiček. A přesto bych si přála, abych ji nikdy nečetla. Tolik utrpení, navíc, pokud se děje dětem, je prostě nesnesitelné. Možná jsem přecitlivělá, ale na mě to prostě bylo moc, až jsem knihu chtěla odložit. Ale počet hvězdiček nechám, bylo by to k autorce nespravedlivé, kniha byla napsána opravdu dobře, kdyby to tak nebylo, člověk by se do toho tolik neponořil a neprožíval s postavami všechno tak silně.
Velmi těžce se to čte. Nejen kvůli příběhu, kde se na hrdiny valí jedna pohroma za druhou, ale také kvůli stylu psaní autorky. Její dlouhá, barvitá souvětí mě mnohokrát zavedla do slepé uličky.
Příběh je těžký, až děsivý, ale bohužel, alespoň pro mě, někdy těžko uvěřitelný. Vsichni hlavní hrdinové, i jejich blízké okolí, jsou až extrémně úspěšní ve svých pracovních životech, a dramatický kontrast s jejich osobním životem byl pro mě místy až mimo uvěřitelnou realitu.
A ještě jedna věc - absolutně žádné umístění do historického kontextu.
Co jedenácté září, co finanční krize, co mnoho politických změn, co zemětřesení na Haiti? Události, které musely lidi v NY citelně ovlivnit, ale v knize o nich a o vlivu na její hrdiny není ani jedno slovo.
Osudy čtyř přátel během několika desetiletí, zajímavé téma a dobře napsané. Pravda, závratně úspěšné kariéry všech čtyř hrdinů jsou až neuvěřitelné. To ale nevadí a asi je to záměr. Je zajímavé, že vlastně ani jeden z hrdinů nevyhovuje beze zbytku představě „ heterosexuální muž s tradiční rodinou“, jen jeden se jí hodně blíží. Nejpůsobivější je asi to, co prožil Jude. Na jednu stranu se až nechce věřit, co s takovým startem v životě dokázal. To, že ho traumata z dětství poznamenala ovšem uvěřitelné je. I to, že obviňoval i sebe. Nevím, jestli je možné, aby dítě takhle dlouho „uniklo“ systému.
Dlouhé a „tlusté" knihy mi nevadí, ale tady se přidávám k názoru, že tahle knížka by mohla být kratší.
Od této knihy jsem měla opravdu hodně velká očekávání, i když jsem vůbec nevěděla do jakého příběhu se pouštím. Prvních několik desítek stránek mě až lehce nudily, ovšem čím déle s jednotlivými postavami trávíme čas, tím více poté bolí jejich tragédie. Lítost k Judovi musí cítit každý, kdo tuto knihu otevřel, jeho trauma je kombinací těch nejhorších jaké můžou být. Nejradši bych poděkovala všem, kteří se o něj poté celou tu dobu starali a zajímali. Příběh je velice politicky korektní, popisuje závažné věci, které se opravdu dějou, ovšem kariérní úspěchy hlavních čtyř hrdinů už tak realistické nejsou. Na druhou stranu stále to je jenom vymyšlený román, proto nezazlívám spisovatelce, že si něco trochu přikrášlila, jak se jí to hodilo. Knihu jsem četla opravdu dlouho, ale konec stál za to. Autorku jsem proklínala, jak jim něco takového mohla udělat, zároveň mě to však jakožto náročného čtenáře, který má rád smutné konce, velmi uspokojilo. Veškerou tu bolest bych člověku, jenž tuto knihu nečetl, vůbec nedokázala vysvětlit.
,,Spravedlnost je pro šťastné lidi, pro lidi, kteří měli to štěstí, že vedou život, který je určován spíše jistotami než víceznačnostmi.“
S plným vědomím, že postavy jsou nepravděpodobně laskavé, jejich kariéry nepravděpodobně úžasné, že jejich přátelství je nepravděpodobně pevné a city nepravděpodobně něžné, jsem se nechala totálně emočně rozsekat; všechny oprávněné výtky jsou mi úplně jedno, román mě neuvěřitelně zasáhl. Touha po lásce, přátelské, milenecké, rodičovské, a naprosté odevzdání se jí. Obrovský smutek, obrovská něha, radost z každého dobrého činu. Aťsi, že je to nepravděpodobné, srdce po tom stejně touží. - Tak, to byly city, a o tom ostatním příště.
Malý život, kniha, kterou jsem si chtěla přečíst již několik let. Velmi dlouho jsem se do čtení odhodlávala, jelikož mi bylo jasné, že nepůjde o jednoduchý příběh. Když jsem se ale konečně odhodlala, tak jsem knihu nemohla nikde sehnat, byla vyprodaná a já smutně připustila, že na ní ještě není ten správný čas. Až později na mě Malý život vykoukl v knihkupectví a já si řekla, že tohle je přesně ten moment, kdy bych se do čtení měla pustit.
Ale sami asi tušíte, že jde nejen o náročné čtení, ale i o dlouhý příběh. Čili jsem se ke čtení dostala až teď na dovolené, kde jsem na knihu měla čas i chuť.
A po dočtení musím uznat, že se jedná o jednu z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Ta propracovanost celého příběhu, ty pocity, co jsem během čtení cítila. Neuvěřitelné. Při čtení této knihy jsem si opravdu užívala mou lásku ke knihám, protože podobný pocit bych z žádného filmu nikdy neměla. Za mě je to mistrovské dílo světové literatury. Tento příběh už asi nikdy nedostanu z hlavy. Všechna čest autorce. Rozhodně se pustím i do jejího dalšího díla s názvem Do ráje.
Vzít srdce, roztrhat ho na tisíc kousků, aby pak mohla každý z nich zase zalepit a přivinout k sobě. Přesně takový gejzír emocí ve mně dokázala tato maloživotní záležitost vyvolat. Jsem naprosto vyčerpaná a zároveň naplněná tak obrovskou, přesahující něhou... Cítím se jako nějaký neviditelný, snad sublimující pátý prvek jejich čtyřčlenného přátelství; jako bych je všechny znala, jako bych dokázala pochopit počínání každého jednoho z nich; jako bych mohla všechny obejmout... ach bože můj, jak moc bych je všechny chtěla obejmout! Pokusit se jim vnuknout důležitost sdílení, a přesto žasnout, že v opravdové lásce vědění a priori nemusí být vždy důležité. Miluju každou stránku, všechna slova, neb ani jedno nepřečnívalo a nehyzdilo celek; každá bravurně sestavená věta zapadla do jedinečné skládačky mnohovrstvého příběhu, jenž se trvale vtetoval do mé nyní rozervané duše. Tento Malý VELKÝ život znamená pro současnou literaturu opravdový klenot, který by mohl svou schopností empatie skály mezi lidmi lámat. Kéž by to dovedl...
Tak a mám to za sebou:) Ne,nepíšu to s tím,že bych knihu dočítala s donucením nebo něco v tom stylu to ne, jen mě teda nakonec opravdu dostala...Malý život ....co o něm napsat...Ukazuje asi 30-40 let života čtyř kamarádů ze škol, kteří měli na začátku plány se svým životem,ale i jeden, který to měl trošku v životě jinak...Dostáváme se do doby, kdy jsou všichni dá se říct velice slavní,žijí si ty svoje americké životy,po kterých touží spousta lidí a proto do Ameriky vlastně jedou,ale také ukazují jejich životy po té, co se vrátí domů z práce, za zavřené dveře....Příběh jednoho hlavního hrdiny je ale opravdu velice těžké číst,a musím říct,že budete lapat po dechu, budete brečet a říkat si proč, proč se tohle děje...
(SPOILER)
Geniální kniha, která mě chytila za srdce na začátku a nepustila jej ani na konci. Jude byl po několik propršených večerů mým nejlepším přítelem, kterému bych vzkázala jen jediné: Axiom rovnosti pro Tebe neplatí.
Hysterický pláč mě popadal nejvíce v těch nejlaskavějších gestech a frázích ze strany Harolda a Julie - v jejich snaze poskytnout přes padesát let starému člověku lehkost dětství, které se mu nikdy nedostalo.
Jako další silný moment vyzdvihuji obraz Willema, který poslouchá Juda, když vypráví příběh. Nikdy jsem ten obraz neviděla a přesto se zdá být tak reálným, až z toho člověka mrazí.
Po přečtení několika dalších recenzí ale dospívám k názoru, že síla a kvalita tohoto příběhu se dotýká každého člověka naprosto odlišnou mírou. Myslím, že čím větší je podoba Vašeho života s tím Judeovým, tím více dokážete porozumět všemu, co dělá - a i tomu, proč tato kniha opravdu musí být takto dlouhá a nejde zkrátit. Každé slovo v ní má svůj význam. Když mi zbývalo posledních pár stran, říkala jsem si, že je škoda, že Harlod s Julií nikdy neobjevili dárek k adopci, který jim Jude schoval - tohle si myslím, že bylo mistrovské dílo spisovatelky, které mi na konci vzalo dech.
Nečtěte, prosím, tuto knihu na základě internetových doporučení, která hlásají, že vás tato kniha rozloží- tak jsem to totiž udělala já a byl jsem zklamaná.
Paradoxně se mi první polovina líbila mnohem víc něž ta druhá. Protože byla takovou sondou do společnosti. Pokládala si velmi zajímavé otázky, které je v dnešní době nutné pokládat. Navíc osobně miluji estetiku New Yorku, města mnoha kultur, představy o nové budoucnosti a realitu, která tyto iluze bourá - což je právě na začátku skvěle vykresleno na čtyřech studentech a kamarádech. Později v příběhu mě mrzelo, že jsme dva tyto kamarády jakoby ztratili z dohledu a zaměřili se jen na Juda.
Musím však říct, že mě také velmi bavilo pozorovat jeho charakter. Při čtení mi bylo často úzko - autorka má bravurní popisy emočních bouří, které se mu odehrávají v hlavě. Předpokládala jsem, že se příběh bude ubírat do toho pomyslného rohu, odkud není kudy uniknout, ovšem ke konci knihy mě naštvalo, jakým způsobem bylo tohoto dosaženo.
Po části nazvané cynicky Šťastná léta totiž přijde zvrat v ději možná až typu deus ex machina. A taky mi přišlo, že se jedné postavě (Džejbímu), tak trošku zohnul charakter a celkově motivace té postavy se na sílu napasovaly někam, kam nepatří - prostě, že udělal něco, co úplně nesedělo... Tohle jsou však problémy, které zde někdo jiný vidět nemusí.
I přes to, že na knihu po dočtení pohlížím v celku kriticky. Na pár místech jsem si pobrečela i já, to musím přiznat.
(ale bylo mi líto, jak moc zřejmě to celé působilo jako ždímač emocí).
Jen bych ještě nakonec chtěla vyzdvihnout práci se slohem - konkrétně jsem si velmi užívala, jak se v průběhu knihy měnily perspektivy a osoby. Na začátku sledujeme dění v er formě, když se dostaneme do Judovy hlavy jsme občasně i v ich formě a v knize jsou i dvě kapitoly z pohledu Harolda, které jsou vedeny v ich formě formou vyprávění a občas promluví i na na nás jako čtenáře, ovšem my jako čtenáři jsme ztotožněni z Willemem - prostě skvělé.
Asi nikdy jsem neměla tak rozporuplné pocity při čtení knihy. Na začátku mi to přišlo tak nepřehledné, i stylem psaní, že jsem myslela, že nedočtu. Kolem poloviny jsem měla pocit, že nedočtu, protože tolik neštěstí a bolu a strachu, tolik ran osudu, že si člověk říká, že to přece není možné... Na konci jsem se tak těšila, že už to budu mít dočtené a když jsem dočetla, bylo mi líto, že je konec. Střídal se smutek, vztek, nevolnost a smích - tedy spíš lehký úsměv. Těžká kniha, přetěžká. Ale krásná...