Malý život
Hanya Yanagihara
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/424575/bmid_maly-zivot-7yK-424575.jpg
4
958
958
Keď sa štyria spolužiaci z malej vysokej školy v Massachusetts presťahujú do New Yorku, aby tam skúsili preraziť, nemajú peniaze, sú neistí a dopredu ich ženie len ich priateľstvo a ctižiadostivosť. Patrí k nim pekný a láskavý Willem, začínajúci herec; bystrý, no občas krutý maliar Džejbí; trochu nešťastný architekt Malcolm a rezervovaný, no geniálny tajomný právnik Jude, okolo ktorého sa točia životné príbehy všetkých ostatných. V priebehu nasledujúcich rokov sa ich vzájomné vzťahy prehlbujú, no pribudnú aj temnejšie odtiene poznačené závislosťou, úspechom či pýchou. Neskôr si všetci uvedomia, že najzraniteľnejším článkom, a zároveň ich najväčšou výzvou je naoko neochvejný Jude; v strednom veku až desivo nadaný súdny advokát, no v súkromí čoraz zdrvenejší človek s mysľou napadnutou neodbytnými pochybnosťami o vlastnej hodnote a telom poznačeným hrozným detstvom a traumou, ktorá napriek všetkému určuje smerovanie jeho života. Malý život je príbeh o láske aj obetavosti, krutosti a neschopnosti bojovať s osudom. V tomto pozoruhodnom románe Hanya Yanagihara majstrovsky vykreslila nevšedné podoby priateľstva a lásky a neľútostne odkryla, ako môžu človeka zlomiť vlastné skúsenosti aj spomienky.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , AktuellOriginální název:
A Little Life , 2015
více info...
Přidat komentář
Tak a mám to za sebou:) Ne,nepíšu to s tím,že bych knihu dočítala s donucením nebo něco v tom stylu to ne, jen mě teda nakonec opravdu dostala...Malý život ....co o něm napsat...Ukazuje asi 30-40 let života čtyř kamarádů ze škol, kteří měli na začátku plány se svým životem,ale i jeden, který to měl trošku v životě jinak...Dostáváme se do doby, kdy jsou všichni dá se říct velice slavní,žijí si ty svoje americké životy,po kterých touží spousta lidí a proto do Ameriky vlastně jedou,ale také ukazují jejich životy po té, co se vrátí domů z práce, za zavřené dveře....Příběh jednoho hlavního hrdiny je ale opravdu velice těžké číst,a musím říct,že budete lapat po dechu, budete brečet a říkat si proč, proč se tohle děje...
(SPOILER)
Geniální kniha, která mě chytila za srdce na začátku a nepustila jej ani na konci. Jude byl po několik propršených večerů mým nejlepším přítelem, kterému bych vzkázala jen jediné: Axiom rovnosti pro Tebe neplatí.
Hysterický pláč mě popadal nejvíce v těch nejlaskavějších gestech a frázích ze strany Harolda a Julie - v jejich snaze poskytnout přes padesát let starému člověku lehkost dětství, které se mu nikdy nedostalo.
Jako další silný moment vyzdvihuji obraz Willema, který poslouchá Juda, když vypráví příběh. Nikdy jsem ten obraz neviděla a přesto se zdá být tak reálným, až z toho člověka mrazí.
Po přečtení několika dalších recenzí ale dospívám k názoru, že síla a kvalita tohoto příběhu se dotýká každého člověka naprosto odlišnou mírou. Myslím, že čím větší je podoba Vašeho života s tím Judeovým, tím více dokážete porozumět všemu, co dělá - a i tomu, proč tato kniha opravdu musí být takto dlouhá a nejde zkrátit. Každé slovo v ní má svůj význam. Když mi zbývalo posledních pár stran, říkala jsem si, že je škoda, že Harlod s Julií nikdy neobjevili dárek k adopci, který jim Jude schoval - tohle si myslím, že bylo mistrovské dílo spisovatelky, které mi na konci vzalo dech.
Nečtěte, prosím, tuto knihu na základě internetových doporučení, která hlásají, že vás tato kniha rozloží- tak jsem to totiž udělala já a byl jsem zklamaná.
Paradoxně se mi první polovina líbila mnohem víc něž ta druhá. Protože byla takovou sondou do společnosti. Pokládala si velmi zajímavé otázky, které je v dnešní době nutné pokládat. Navíc osobně miluji estetiku New Yorku, města mnoha kultur, představy o nové budoucnosti a realitu, která tyto iluze bourá - což je právě na začátku skvěle vykresleno na čtyřech studentech a kamarádech. Později v příběhu mě mrzelo, že jsme dva tyto kamarády jakoby ztratili z dohledu a zaměřili se jen na Juda.
Musím však říct, že mě také velmi bavilo pozorovat jeho charakter. Při čtení mi bylo často úzko - autorka má bravurní popisy emočních bouří, které se mu odehrávají v hlavě. Předpokládala jsem, že se příběh bude ubírat do toho pomyslného rohu, odkud není kudy uniknout, ovšem ke konci knihy mě naštvalo, jakým způsobem bylo tohoto dosaženo.
Po části nazvané cynicky Šťastná léta totiž přijde zvrat v ději možná až typu deus ex machina. A taky mi přišlo, že se jedné postavě (Džejbímu), tak trošku zohnul charakter a celkově motivace té postavy se na sílu napasovaly někam, kam nepatří - prostě, že udělal něco, co úplně nesedělo... Tohle jsou však problémy, které zde někdo jiný vidět nemusí.
I přes to, že na knihu po dočtení pohlížím v celku kriticky. Na pár místech jsem si pobrečela i já, to musím přiznat.
(ale bylo mi líto, jak moc zřejmě to celé působilo jako ždímač emocí).
Jen bych ještě nakonec chtěla vyzdvihnout práci se slohem - konkrétně jsem si velmi užívala, jak se v průběhu knihy měnily perspektivy a osoby. Na začátku sledujeme dění v er formě, když se dostaneme do Judovy hlavy jsme občasně i v ich formě a v knize jsou i dvě kapitoly z pohledu Harolda, které jsou vedeny v ich formě formou vyprávění a občas promluví i na na nás jako čtenáře, ovšem my jako čtenáři jsme ztotožněni z Willemem - prostě skvělé.
(SPOILER)
Možná hodnotím příliš brzy po dočtení, ale nerad bych přišel o pocity, které jsem při čtení měl.
Jakkoli je ta kniha v některých ohledech skvělá, jazyk autorky naprosto famózní a (některé) charaktery propracované do detailu, nejsem si jistý, jestli bych si ji přečetl znovu. Mám ji ve čtečce a chvíli jsem přemýšlel, že bych jí rád měl v knihovně. Po dočtení o tom ale budu dlouho přemýšlet. Opravdu bych tuto knihu měl rád v knihovně? Budu ji ještě někdy číst?
Důvody, které by mě vedly k opětovnému přečtení, jsou přátelství, láska, a do jisté míry také velmi autentické popsání některých témat, která jsou velmi náročná. Tím myslím sebepoškozování, zneužívání dětí, pokusy o sebevraždu, problémy se sebepřijetím, důvěrou vůči ostatním....
Autorka v knize krásně popisuje lásku mezi přáteli. Vztah mezi hlavním hrdinou a jeho adoptivním otcem mě občas dohnal k slzám. Stejně jako některé strachy a obavy v jeho vztahu s přáteli a partnerem. Kniha má takových hlubokých momentů, u kterých si budete připadat nazí a odhalení, opravdu mnoho. A to jsou důvody, proč si knihu přečíst.
ALE
Je daleko více důvodů, proč bych si danou knihu už nikdy nepřečetl. Důvody, proč bych ji nikomu k přečtení nedoporučil. Především, kniha je neskutečně dlouhá. To samozřejmě nemusí být problém sám o sobě, ale tato DLOUHÁ kniha je dlouhá z velké části proto, že obsahuje nikdy nekončící sérii utrpení, znásilňování, sebepoškozování, dalšího znásilňování, dalšího a dalšího sebepoškozování, pořád a pořád dokola. Utrpení, které musí Jude prožívat, bylo v některých chvílích tak obrovské, že jsem knihu musel na několik dní a týdnů odložit, než jsem byl zase schopný číst. Závěr knihy a ospravedlnění sebevraždy hlavního hrdiny je po přečtení celé knihy částečně pochopitelné, ale nejsem si jistý, zda autorka opravdu chtěla knihou vyslat zprávu, že některé životy s sebou nesou tolik utrpení, že je jednodušší zemřít. Já si to totiž nemyslím a nelíbí se mi, že to byl nejspíš její záměr.
Tolik utrpení jsem opravdu nečetl už dlouho. Každý, kdo se jí chystá číst, by se na to měl připravit.
Zároveň mi přišlo, že hlavní hrdinové žijí v jiném světě, než který znám. Ve světě, kde každý žije v obrovských a přepychových domech, letá na víkend do Paříže a Londýna, pořád a pořád dokola. Cokoli se však děje okolo nich politika, ekonomika, války nic z toho v knize není. Jen úspěch, sláva, peníze. Když samozřejmě nepočítáme polovinu knihy, kde Jude trpí a bojuje s lidmi, kteří ho zneužívají, aby se tím pak až do své smrti trápil a mučil.
Nad hodnocením jsem přemýšlel. Nejde dát knize pět hvězd jen za to, že je dlouhá a používá hezký jazyk. Musí v ní být i něco, co stojí za přečtení. Myšlenka, která člověka posune. Pochopení člověka, který trpí tak, že je pro něj jednodušší zemřít, to může být ta myšlenka. Já bych ale daleko raději, aby ten člověk došel na samotný okraj propasti, do které by ale nakonec neskočil. Raději bych četl o důvodech, které ho udržely při životě a stály za to, že chtěl žít.
Není pochyb, že to je neskutečně silný příběh. Sledujeme osudy čtyř přátel a prožíváme s nimi jejich strasti, bolesti, lásky, úspěchy, přátelství a vše, co život přináší. Jude je člověk, který si prošel peklem, ze kterého se ale bohužel nikdy pořádně nedostal a jedna jeho část tam zůstala uvězněna. Za těch šest set stránek si k těm postávám vytvoříte nějaký vztah, a proto je konec tak bolestivý. Přesto všechno musím říct, že čtení této knihy bylo zvláštní, protože se to hrozně vleklo a člověk měl pocit, že se během těch stránek skoro nikam nepohnul. Čím víc o tom přemýšlím, tím víc nacházím věcí, se kterými se nemůžu ztotožnit a přes které se nemůžu přenést.
Čím začít... Knihu jsem četla asi měsíc - začátek šel ztěžka, potřeba navyknout si na autorčino velmi podrobné líčení postav, historek, okolí... Po asi 100 stránek jsem se jak lusknutím prstu dostala na stranu 500, objasňování postavy Judea opravdu skvost. A ten konec... já nevím, sekla bych to opravdu o dost listů dříve. Děj jako takový je opravdu "krásný", má hloubku, určitě to ve Vás něco zanechá, přinutí Vás to k zamyšlení - alespoň pár věcí. K autorce - nevím, jak píše jiné knihy, neměla jsem možnost přečíst jich více (upřímně zřejmě po jiné knize ani nešáhnu). Daná kapitola vždy vždy výstižné zarážející jádro obklopené několika "nudnějšími" vrstvami, obdivuji, jak se vcítila do různých způsobů přemýšlení postav, ale za mě zkrátka stále platí přísloví "někdy je méně více". Tím, jak byly občas nedůležité věci příliš dlouhé, nespočetněkrát opakování několika frází, několika myšlenek pořád dokola... ubralo to na dojmu a postupně i na důležitosti prvotních pocitů (alespoň u mě). Minimálně 200 stránek bych vytrhla a raději si přečetla rozvinutější věty, historky a přemýšlení u jiných postav, které byly taktéž hlavní, ale nebyly zas tak v popředí samostatně (Malcolm + jeho otec, i JB, Julie...) - klidně i v myšlení právě nad Judeem, jelikož se celý příběh točí kolem něho. Přišlo mi, že se ke konci neustále motaly ty stejné věci - Willem, Jude, Harold... Každopádně bych to shrnula tak, že jsme velmi vděčná za přečtení knihy, doporučila bych ji spíše lidem, kteří pro to mají ten správný "cit", ale znovu bych si ji již neotevřela. Její hype chápu - opravdu povedená kniha, autorka je opravdu vynikající a napsala skvělý jedinečný příběh, ale mám raději knihy, po jejichž přečtení mám smíšené pocity a jsem zklamaná, že jsem ji již přečetla, že jsem se nedověděla více... Tady jsem byla opravdu ráda, že jsem knihu konečně přečetla a bylo vše krásně popsané, odvozené a vysvětlené autorkou tak perfektně, že mi již moc nezbylo nad čím přemýšlet (snad jen nad tím smutným příběhem celkově...).
Dlouhá kniha, ve které se opakují některé věci, události, činy postav stále dokola (např. neustálé omlouvání, slovní spojení "je mi to líto" je použito nesčetněkrát), takže po čase příběh až na výjimky nepřekvapí a ztrácí dech a věrohodnost. Vzpomínkové návraty působí občas chaoticky co se týče zařazení v čase. Ale jedná se o neobvyklý příběh, to zas ano.
Malý život
Knihu mi poskytlo @aktuellvydavatelstvo v rámci spolupráce na recenziu #spolupraca
Q: Vás názor na Malý život? Zaslúži si svoj hype ?
Všade ospevovaná kniha, plná TW a emočne nabitého deja.
Neviem aké som na začiatku mala očakávania ale po dočítaní viem, že sa líšia od toho, čo som dostala.
Príbeh sa točí okolo štyroch postáv,s ktorými som v podstate prežila skoro celý ich život.
Je to riadna šupa na psychiku a pokiaľ nie ste práve v najlepšom rozpoložení, nepúšťajte sa do nej.
Každá strana odkrýva ďalšie a ďalšie osudy postáv v priebehu niekoľko desiatok rokov.
Ani jedna strana nie je nudná alebo navyše. Každá tam má svoje právoplatné miesto a bez nej by to nešlo.
Juda, Willema, JB-ho a Malcoma si budem so sebou ešte dlho nosiť, pretože mi prirástli k srdcu a prežila som s nimi veľa.
Koniec som tak nejak čakala ale aj tak ma prekvapilo ako sa ho autorka chopila.
Je to silná kniha, ktorá má v sebe plno ťažkých tém a nemusí to sadnúť každému, preto ju ani nebudem odporúčať. Každopádne vám však poviem, že je to príbeh, na ktorý tak rýchlo nezabudnem. Ani by to nešlo.
680 strán kedy som sa samej seba pýtala, či to ozaj chcem ďalej čítať ale zvedavosť ma posúvala. Musela som si dej dávkovať po kúskoch, pretože niektoré pasáže sa nečítali ľahko ale neľutujem, že som tomuto príbehu dala šancu.
Málo kdy mě kniha dožene k slzám ale tato je výjimkou. Malý život se mi zaryl do srdce. Nejlepší kniha kterou jsem četla, doporučuji všema deseti.
Poprvé nevím co napsat a poprvé jsem u knihy tak brečela, že jsem nemohla přestat. Tahle kniha mne vzala za srdce i duši. Chtěla bych vzít toho malého osmiletého chlapce Juda do náručí, zamotat ho do hebké deky a vzít do bezpečí.
Tenhle příběh byl dechberoucí a bolestný, ale byly zde i okamžiky štěstí- prostě MALÝ ŽIVOT.
Tenhle příběh budu mít navždy v srdci a hlavě.
Navždy budete se mnou Jude, Willeme, Malcolme, Džejbí, Harolde, Julie, Andy.
Kniha navždy zůstane se mnou a je to jediná kniha, kterou bych si vzala kamkoliv.
To nejde popsat, to se musí přečíst a prožít. Pro mě jedna z nejlepších knih, kterou jsem četl. 5*/5*
Kniha, která před pár lety projela knižním světem. Rozhodla jsem se, že se tedy podívám na to, o čem byl (a je) ten humbuk.
Výsledek:
Na začátku víceméně poznáváme 4 postavy, z nichž 1, popřípadě 2 se posléze stanou hlavními. Sledujeme jejich zápolení se životem (s osudem, s vlastními rozhodnutími, nebo jak tomu kdo chce říkat). Toto sledování trvá několik dekád (což strašně cením).
Myslím si, že zamýšleným motorem, který má čtenáře nutit číst dál a dál je především ze začátku "záhadná" postava Juda. Příběh plyne, přítomnost se střídá s minulostí (především jakožto vzpomínky). Některé informace jsou podány random, jakoby mimoděk.
Postavy jsem přijala se vším všudy. Někdo kdo potřebujme charaktery nastavené do avengers moodu tak bude zklamán. Příběh (respektive plot, či fabuli) většinou při hodnocení dávám do pozadí, ale rozhodně byl velmi silný. Řemeslně je to parádní - ovšem je to román, který vyžaduje plnou pozornost čtenáře, obsahuje pasáže, které působí až filozoficky.
Takže proč ne pět hvězd? - ani za jeden z nich bohužel nemůže kniha ani autorka ale..pravděpodobně okolnosti nebo já sama. Prostě životní období čtenářky. Četla jsem to snad od konce února do června a to je prostě moc na to, aby se vytvořila nějaká katarze. Na což navazuje druhý důvod. Tím pádem totiž emocionální dopad, který kniha slibuje vůbec nebyl takový, jaký by měl (a mohl) být. Jednou jsem se strašně (pardon my french) nasrala (Caleb) a jedna část se pro mě stala strašně důležitou (parafráze: to by po mě mohli rovnou chtít, abych uběhl maraton)
A za třetí. Bohužel jsem si nedopatřením nechala vyspoilerovat hlavní události z konce knihy.
Nicméně i tak, je to velmi dobrá kniha a umím si představit, že ji někdo má jako svoji srdcovku
Začíst se do některých příběhů je oříšek. Tento příběh byl pro mě ořech. Po sto stranách už byla kniha zařazena v Nepřečtených. Možná tomu napomohla i obálka, ze které na mě vyzařovalo velké utrpení. Četla jsem si komentáře a divila se, jak někdo může dát 5 hvězdiček. Děs - jedna věta představuje jeden odstavec. Nečetla jsem každý den a tak se i stalo, že když jsem začala číst vůbec jsem netušila, kdo danou kapitolu vypráví. A proč se detailně rozepisuje, kdo koho potkal a co s ním zažil. Nicméně díky těm komentářům se ve mně probudila síla zkusit číst dál. Tak jsem četla a pak už se nedalo odejít.
A teď po dočtení (stále plná emocí) jsem ráda, že jsem to nevzdala. A vidím, že bez toho detailního rozepisování a vzpomínání , které mi na začátku vadilo, by to nebylo ono. A tak i přes ty složité dlouhé věty dávám za pět.
Někdy mám problém se do nové knihy začíst a trvá mi pár stran, než si zvyknu na její styl a tempo. Ovšem do Malého života jsem vplula velmi lehce a přirozeně. Autorka hned od začátku staví atraktivní fiktivní svět, v němž budeme sledovat osudy čtyř hlavních postav, a musím přiznat, že mi tento svět přišel tak odlišný od toho mého a tak pohlcující, že jsem se v průběhu dne v práci těšila, až se do něj zase ponořím a uteču tak od reality.
Postupem knihy však opustíme idylu mladých mužů začínajících život po škole, pro něž je otevřen celý svět a ponoříme se do jejich vnitřních soubojů, traumat a strašáků ve skříni. Nyní, 14 dnů po dočtení knihy, mohu říct, že ačkoliv to bylo mnohdy těžké, jsem ráda, že jsem u knihy s Judem vydržela při postupném odhalování jeho bolestivého příběhu. Musím napsat, že jsem zvyklá číst podobně těžkou literaturu a jsem už značně otupená setkáváním s těmito tématy, přesto na mě kniha zapůsobila, ale v jiném smyslu. Nejvíce dojemné mi totiž přišlo, že cokoliv Jude udělal, jeho přátelé při něm stále stáli, strachovali se o něj, byli tam pro něj. Zapůsobilo na mě, jak se člověk vyrůstající v odmítajícím a hrůzném prostředí, nakonec v dospělosti dočkal milující rodiny, i když pro něj bylo obtížné ji přijmout.
Kniha mě nedohnala k slzám, jako mnohé tady, ale to neznamená, že se mě nedotkla. Často jsem na hlavní hrdiny myslela, tělem mi vždy projelo mrazivé chvění. Je to velmi smutný příběh plný odporných věcí, které jsou lidé schopni způsobit druhým lidem, zároveň je tam ale i světlá naděje v podobě hodných lidí, z kterých láskyplnost a oddanost sálá ze stránek všemi směry.
Je fakt, že pro jednoho člověka mi tam těch útrap přišlo opravdu moc, tohle mě nejspíš udrželo od pláče, protože chvilkami mi to přišlo nereálné, ale i přes to jsem cítila velkou lítost (a strašnou zlobu ke všem těm zrůdám) a měla vždy chuť Juda silně obejmout a nepustit (i když on by asi zrovna nadšený nebyl :) ). Měla jsem chuť obejmout a vzdát obdiv i Haroldovi a Willemovi za to, jaké to jsou krásné a čisté duše, zároveň i kamarádi a blízcí z Judova okolí ve mě dávali naději na to, že by ten smutný příběh nakonec mohl skončit dobře.
Je to asi nejzmatenější hodnocení co jsem kdy psala, píšu hned po dočtení knihy, jsem plná dojmů a myšlenky se mi honí stále hlavou. Jedno vím jistě - na tuhle knihu nezapomenu a jsem ráda, že ji mám ve své knihovně. Kniha stojí za přečtení, ať už si na ni uděláte názor jakýkolivpak pochopíte, proč se tak těžko vyjadřují pocity z ní
Nikdy jsem u knihy necítila tolik silných emocí najednou. U knížek se někdy směju, brečím nebo jsem naštvaná, ale tohle byla absolutně jiná úroveň vnímání knihy a toho co mi dává. Někdo říká, že je to citové vydírání a podobně, ano hraje to záměrně na city ale v tomto příběhu a osudů lidí je něco co se vryje do kůže a nechce se pustit. Knihu jsem četla delší dobu a vytvořila si s postavami až hluboký vztah a rány co s dějem přicházely bolely víc a víc. Několikrát mi bylo skutečně fyzicky špatně i když je to fikce a měla jsem chuť třísknout knihou o zeď. Rozebírání sexuality, zneužívání, síly přátelství, důvěřivosti, osudu, lásky, sebedesktručních a sebenenávistných sklonů, smrti, na tom kniha stojí a při tom je to nádherně psaná literatura. Navíc nikdy nevíte, co vás na další stránce čeká, skutečně jsem si netroufla něco odhadovat a čím víc se blížíte konci, tím víc bomb vybuchuje. Copak toho nebylo dost? Ne to sakra nebylo. Člověk přemýšlí jak moc je schopný ubližovat sám sobě.
Taky bych chtěla poznamenat že ten nechutný ubožák(tady bych použila sprosté slovo) bratr Luke je nehorázný zbabělec a to jak skončil, mě absolutně neuspokojilo. Stejně jako osudy většiny záporných postav.
No ale jsem autorce moc vděčná za postavu Herolda
Závěr knihy jetěžký, smíšenost pocitů hluboká a myšlenky proudí v hlavě ještě dlouho poté.
Štítky knihy
přátelství homosexualita New York umění láska zneužívání rodina studenti chudoba, bída sebepoškozování
Vzít srdce, roztrhat ho na tisíc kousků, aby pak mohla každý z nich zase zalepit a přivinout k sobě. Přesně takový gejzír emocí ve mně dokázala tato maloživotní záležitost vyvolat. Jsem naprosto vyčerpaná a zároveň naplněná tak obrovskou, přesahující něhou... Cítím se jako nějaký neviditelný, snad sublimující pátý prvek jejich čtyřčlenného přátelství; jako bych je všechny znala, jako bych dokázala pochopit počínání každého jednoho z nich; jako bych mohla všechny obejmout... ach bože můj, jak moc bych je všechny chtěla obejmout! Pokusit se jim vnuknout důležitost sdílení, a přesto žasnout, že v opravdové lásce vědění a priori nemusí být vždy důležité. Miluju každou stránku, všechna slova, neb ani jedno nepřečnívalo a nehyzdilo celek; každá bravurně sestavená věta zapadla do jedinečné skládačky mnohovrstvého příběhu, jenž se trvale vtetoval do mé nyní rozervané duše. Tento Malý VELKÝ život znamená pro současnou literaturu opravdový klenot, který by mohl svou schopností empatie skály mezi lidmi lámat. Kéž by to dovedl...