Ovidius
David Wishart
Marcus Corvinus série
1. díl >
Děj vypráví mladý Marcus Corvinus, za nímž jednoho dne přijde jeho krásná klientka Rufia Perilla s prosbou, aby Marcus zařídil převoz ostatků jejího nevlastního otce, Ovidia, který byl dlouha léta ve vyhnanství, zpět do Říma. Přestože Corvinus věří, že úkol je snadný, úřady mu nechtějí vyhovět a dokonce se mu dostává varování. Marcus Corvinus je však rozhodnut zjistit, co stojí za Ovidiovým vyhnanstvím...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Historické romány
Vydáno: 1997 , OldagOriginální název:
Ovid, 1991
více info...
Přidat komentář
Dobre, aj ked je treba aspon zakladnych znalosti o dejinach Rima a realiach, lebo sa v menach a osobach nenavratne stratite...a vycitka k prekladu, alebo stylu autora-myslim si, ze stari Rimania nepouzivali slova ako gentleman, fet a buzici..ale moezm sa mylit
Jen díky tomu, že mám o období vlády julsko-claudijské dynastie dost načteno, neztrácela jsem se v ději i postavách příliš často. Bavily mě sarkastické hlášky Marka Corvina, bavily mě různé spekulace o pozadí notoricky známých historických událostí a vlastně mě bavila i hra "hledej anachronismus", kterých je v knížce jako máku. Mnohem méně mě ovšem bavily překlepy, kterých je v knížce taky jako máku, ale za které autor absolutně nemůže.
Teorie jedna za druhou a žádné akce. Spousta postav, málo logiky. Chlapec má vlastní dům poblíž Livie, na Palatinu????!!! Ale na otce si stěžuje, a matku nenavštíví. A používání anglikanismů- jako sparingpartner- mohlo v originále působit dobře, ale v Češtinĕ to zní násilnĕ. Překladatel by mĕl mít víc citu, řekla bych.
Vzhledem k tomu, že někteří současní Germáni, kteří pocházejí z okolí Teutoburského lesa, jsou fakt luxusní fešáci, těšila jsem se na vykutáleného cheruského prince Hermanna (Arminia). Člověk si se zájmem přečte, jak se Augustovy stesky po prošustrovaných legiích za Rýnem (Vare rede mihi legiones meas), dají vhodně spojit s vypovězením vnučky Julie a je na výsost spokojen. Po opětovném dočtení poslední knihy této série přeložené do češtiny budu plynule pokračovat s originálem. A i když mám (vzhledem ke své jazykové vybavenosti, či spíše nevybavenosti) trošku obavu z pochopení humoru a nadsázky v těchto knihách, je to tak dobrý, že se o to musím alespoň pokusit.
"Kdybyste se ho snažili přimět mluvit o normálních věcech, jako třeba jak si v poslední době stojí na závodní dráze modří nebo kdo byl kdo na včerejší párty, asi by vám odpověděl jenom zabručením. Ale zeptejte se ho na vývoj pravopisu od primitivních počátků až do současnosti v souvislosti s epigrafickými důkazy pro posun samohlásek v hovorovém jazyce a nebudete ho moct zastavit. No jo. Každej jsme ňákej."
Vše už za mě řekl Trudoš. Já bych jen doplnil, že musíte mít o římské historii už hodně načteno, abyste si vychutnali autorův ostrovtip a ocenili jeho historické analýzy.
"Všichni jsme v podstatě egoističtí dacani, my římští hoši z vyšších vrstev. Vždycky jsme takoví byli a vždycky budeme. Je to naše slabost i naše síla, vlastnosti, díky nimž je Řím tak veliký a vinou kterých je tak prohnilý."
To co je na téhle knize nejvíc sympatické, a zároveň to spoustě lidem šlápne na kuří oko, je autorův styl vyprávění. Ten se totiž vykašlal na nějaké dobové vyjadřování a chování. Podobně jako Lindsey Davisová, která se alespoň - co se týče autenticity kulis - snaží držet při zemi, David Wishart prostě jen využil oblíbené historické reálie starého Říma a dělá si v nich, co chce. Ale funguje mu to.
Plusem je, že se nebere vážně. Jeho Marcus Corvinus sype cynické hlášky z rukávu a pomocí sarkasmu se dostává jak přes překážky, tak do nich. Vtipné průpovídky bohužel nezakryjí fakt, že po první třetině začne příběh stagnovat. Zbylé dvě už se jen kombinují konspirační teorie, až nakonec zůstane ta pravá. Jenže poslouchat neustálé „Mám to! Zapomněli jsme na tuhle informaci! Muselo to být takhle...“, chce přece jen trochu benevolence. Navíc je dost pravděpodobné, že vám smysl hrdinovy role v průběhu čtení začne unikat, stejně jako mně. Tak doufám, že se další díly v tomhle ohledu polepší.
Čtivá historie, vlastně historická krimi, jak se dneska uvádí, antika je moje srdeční záležitost už od mladých let. S tímto autorem jsem se seznámil poprvé. Líbilo, i když, přes někdy třeskutý humor, jsem musel bedlivě dávat pozor, kdo je kdo a o čem kdo.
Po dočtení SPQR a Falca jsem se rozhodl pro další krimi sérii ze starého Říma. Bohužel tento 1. díl mě dost zklamal. Ta doba byla tvrdá, to ctila i Davisová, i když z kraje často klouzala do literatury pro ženy. V pojetí autora je ale ukecaná, neustále se diskutuje a diskutuje. Akce na dvou půlstránkách. To i Agatha Christie je akčnější. Zajímavých historických reálií minimum. Pokud za ně nepovažujete nekonečné diskuze o tom, jak to bylo s Varem. A to jak se v závěru zachovala ( i dle autora tvrdá) císařovna vdova je vysloveně nerealistické.