Marie a Magdalény

Lenka Horňáková-Civade vo svojej knihe vykresľuje životy troch generácií žien z Východnej Európy, spájajúc ich osudy s historickými udalosťami 20. storočia. Autorka, ktorá sama pochádza z tohto regiónu, prináša do románu hlboké porozumenie ženskej skúsenosti v kontexte spoločenských a politických zmien. Kniha sa vyznačuje poetickým jazykom a detailným vykreslením ženských charakterov. Autorka sa tu zamýšľa nad témami materstva, identity a slobody, ktoré sú prepletené s historickými udalosťami ako vojny a komunizmus.
Napriek svojej hĺbke bola kniha pre mňa príliš introspektívna a pomaly plynúca. Negatívum pre mňa osobne bol práve poetický štýl a zložitejšie historické súvislosti, ktoré si niekedy vyžadovali odo mňa väčšiu pozornosť.

Zajímavé téma, ale za mě je to psané takovým zvláštním jazykem a to se mi úplně nelíbilo.

Ať už se vám bude, nebo nebude líbit obsah, tak jedno kniha opravdu má. Nádherný jazyk.

Marie, Magdalena, Libuše a Eva. Čtyři generace žen se stejným příjmením, proč?.. Magdina, Líba ani Eva nevědí nic o svých otcích, jsou nemanželské.. parchanti.. rodové prokletí? Osud? Možná..

V tom světě, v kterém vyrůstaly, to je dost nepříjemné, ale ony jsou nezlomné, hrdé a se svými životy smířené a rvou se s osudem jak to přijde a jak jen to jde..
Je vidět jak krásně je všechny drží ,,pomyslně,, nad vodou nejstarší z nich, prababička Marie..

Pohybujeme se v časové ose od okupace až po normalizaci..

Sledujeme život, každé z nich a že se občas umí pěkně zamotat, tyto čtyři ženy, jsou toho nezvratným důkazem..

Příběhy plné lásky, snů, tajemství i lží..

Za mě perfektní psychologie postav, skvěle vystihnuté myšlenky dětí, dospívajících i dospělých osob..

Kniha se čte dobře, autorka píše s lehkostí, bylo to opravdu skvostné a bavilo mě to moc.. jen mě trošičku štve ten otevřený a dost useknutý konec..

3,5* Moje hodnocení je kapánek vlažnější, ale myslím si, že je to jen a pouze tím, že mám hodně z tohoto žánru načteno a k této knížce jsem se dostala až teď, kdyby byla "první" v řadě, tak by mé nadšení bylo jistě větší. Každopádně osudy tří generací žen v jedné rodině je přesně to, co vyhledávám. Knihu jsem navíc četla ušima, takže každá žena měla svoji interpretku a byl to velmi příjemný poslech. Taky bych si dovolila tuto knížku nazvat jako příběhovou a to je další věc, kterou mám na čtení knih celkově ráda, když to má přesah, má to sdělení a mně nutí nad osudy postav přemýšlet. Za mě ráda doporučím.

Co vyzdvihuji v této knize především, je nádherný jazyk . Autorka se vyloženě mazlí se slovy .
Příběh čtyř žen, které spojují rodinná pouta a podobný životní osud je velmi příjemným čtením o ženách, které se svým způsobem praly s osudem , stejně tak jako s komunistickým režimem . Doporučuji .

Přečetla jsem za jeden den. I když mám informace, jak to tady 40 let po II.světové válce probíhalo, jsem ráda za knihy, které to poutavou formou přiblíží těm, co nezažili socialismus. Je potřeba, ať to nevymizí z paměti lidí a ať si všichni včetně mě uvědomíme, jak se máme dobře, navzdory těžkostem, co nás obklopují... můžu pořád říci...ještě dobrý. Obdivuji všechny 4 ženy, jak se popraly s osudem a ledacos zvládly, protože musely.

Audiokniha :
Kniha vypráví o nelehkém životě tří žen v jedné rodině. Kniha se hezky poslouchala.

Knihu jsem měla jako audio a jsem nadšená. Charakteristika knihy: syrová, pravdivá ... Autorka píše velmi pěkně, nedokončené náznaky dávají prostor pro přemýšlení. Zcela ale chápu, že se každému nelíbila. Kniha není odpočinkovka. Kniha není o hrdinkách, které se postavily celému světu, kniha je o běžných a přirom silných ženách, pravdivých. Žijí ve světě, který není ani černý, ani bílý. Žijí v době komunismu, se kterým nesouhlasí, ale nebojují (jako většina lidí žijících v té době). Ony prostě žijí.

Komentáre k tejto knihe sú dosť nejednotné. Osobne sa prikláňam skôr k tým pozitívnym. Potrebujem občas preložiť svoje obľúbené detektívky, thrillery a horory niečím jemnejším, Tak ako iných, i mňa tu zarazila divná scéna s ruským vojakom, no inak fajn, rýchle časové posuny mne nevadili a nemyslím, že by tým bol dej zmätený, ako napísal niekto nižšie. Najviac ma bavila Evina časť (doba i môjho detstva) a je mi ľúto, že bola najkratšia a tak čudno useknutá. Chcela by som vedieť viac. Dostala sa raz k moru?

Začátek byl skvělý , příběh Magdalény měl spád a živý děj. Libuše byla o něco horší a Eva byla už opravdu nuda. Jazyk krásný.

V knize jsou silnější a slabší místa. Občas to trochu drhlo, občas trochu tlačeno na sílu. Některé myšlenky v knize mě zaujaly. Dovedla bych si knihu představit spíše jako scénář k filmu, stala by se poměrně stravitelnější.

Rodinné ságy mívám ráda. Navíc autorka má jako výtvarnice zajímavé obrazné vidění světa, ale tady se pokusila propojit trochu moc témat dohromady a úplně se to nepovedlo - místy je to křečovité a také někdy nelogické. Jde o historii nemanželských dcer ve venkovském prostředí, doplněnou tématem nedostatku komunikace v rámci rodiny, což by, myslím, samo o sobě stačilo a poskytlo zajímavý námět, ale autorka se to ještě rozhodla propojit s hlavními dějinnými událostmi v Československu dvacátého století, a to už je trochu moc. Ještě u Magdalény to celkem funguje, ale v případě Libuše už situace nedávala žádný smysl. Navíc to celkově tak nějak působí, jako by hrdinky žily zcela odtržené od vnějšího světa, takže vůbec netuší, co se kolem děje. Jistě, jedná se o zapadlou vesnici, ale některé pracují nebo chodí do školy do města a je to už i doba běžně dostupného rozhlasu, takže míra nevědomosti postav mi přijde přehnaná. Každodennost je podaná skvěle, ale ty zvraty jsou takové moc na sílu.

Kniha se mi líbila. Naprosto mě fascinuje,jak během poměrně krátké doby došlo ke změně morálky..dnes je běžné a normální mít dítě a být svobodná, některé dámy dobrovolně nechávají v rodném listu prázdnou kolonku "otec" a poměrně nedávno by toto bylo jako vypálený cejch...navíc ten obrat ve vnímání manželství a nerozlučnosti ...Madinu řezal manžel jako koně a ona nejen že zůstala, ale dokonce mu pomáhala, všichni to věděli atp. to by dneska snášela málokterá. Vlastně jak vzpomínám, taky jsem měla v 80tych letech spolužačku, která vyrůstala u babičky. Až do konce 4.tridy bydlela na vesnici, její matka s novým manželem a nevlastní sestrou byli ve městě. Počátkem páté třídy si ji vzali do města. Nějaký cejch původu ani posměch si tedy nepamatuji. Jen to, že jsem jako dítě nemohla pochopit, že ji nechce máma. Moc fajn průlet polovinou 20. století

Mě knížka moc nesedla. V hodnocení souhlasím s Vestičkou. Samostatná žena si vezme špatného bratra.... atd. Přesně moje mínění. Mám ráda ságy, silný ženský postavy, ale tenhle příběh mě nezaujal.

Cesta historií našeho státu od druhé světové války až po osmdesátá léta minulého století a generační příběh žen, které se v životě dopouštějí až schematicky stejných chyb. Námět mě zaujal, způsob zasazení osudů jednotlivých hrdinek do kontextu proměny dějin také. Občas jsem sice absolutně nechápala jejich jednání, ale to nebylo o mě - každý člověk je jiný, osobitý a sní a věří jiným věcem. Navíc se příběh odehrává v úplně jiné době a jiném prostředí, morálka byla nastavena naprosto jinak, než ji vnímáme dnes. Moc mi ale nesedl způsob psaní autorky, občas mi přeskakování v ději přišlo dost chaotické, některé situace zase moc rychle ukončené, očekávala bych větší dotaženost a možná i trochu více vysvětlení.
I vzpomínky jednotlivých hrdinek, které se prolínaly celým příběhem, mi často přišly do děje dost nečekaně a nelogicky vloženy a občas na můj vkus dost násilně přerušovaly současný děj a aktuální dějovou linku. Možná bych uvítala i větší celkovou vyváženost, všechny ženské postavy byly vykresleny jako silné osobnosti, i když zpočátku většinou poznamenané mírnou naivitou, kterým osud spíš nepřál a statečně se s ním pak rvaly, zatímco všichni muži tady působily záporně a slabošsky. Opět absolutně černobílá varianta, která obvykle v běžném životě moc nefunguje.
Ale celkově knihu hodnotím spíš pozitivně, vždycky jsem ráda, když objevím nějakého dalšího českého autora, jehož knihy stojí za to číst. A jsem moc ráda, že jich v poslední době přibývá dost a dost.

Poslouchali jsme s tátou při louskání ořechů. Táta dává ***, protože je až moc hodnej. Strašně nelogická kniha, psaná Češkou francouzsky pro Francouze. Paní Lenka je jistě Kundera, ale já od ní už nic číst nebudu. Děj zcela nelogický, naprosto o ničem. Ta proslavená jahodová!!! marmeláda koncem!!! srpna!!! je ještě logická v porovnání s tím, že např. no se vším. pozastavuji se nad tím, že spoiler: spolupracovnice a milenka neví o tom, že její muž má jinou rodinu. Že si mladá, samostatná žena vezme toho špatného bratra, že nezkušená dívka padne do náruče ruskému vojákovi po té, co ho viděla jen jednou z dálky, že je u toho nachytá její nevlastní otec, voják uteče a otec ji znásilní. A pak to dítě nechává trávit víkendy u toho , koho? Byl to její otec? A nebo otec byl ten voják? Je to lekce české historie pro Francouze, s poučením nakonec, že v Paříži je nejlíp. No dnes už určitě ne. A soudruh Da Vinči určitě učitelky neříkaly. Já vím , rozdíly mezi tímto a minulým režimem je příliš nepatrný, a tak je potřeba si vymýšlet a lhát, aby děti náhodou nepochopily.

Ten roman byl jako obraz. Moc se mi libil, postavy, jejich postoje i premysleni. Krasna kniha. Jedina od teto autorky, ktera me bavila.

Na knihu jsem se těšila, ale proběhlo trochu zklamání. Styl psaní mi vůbec neseděl, příběh běžný, závěr to trochu vylepšil. Na toto téma je spousta lepších knih.