Matrionina chalupa
Alexandr Isajevič Solženicyn
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/205466/bmid_matrionina-chalupa-Cfy-205466.jpg
4
45
45
Prešli iba tri roky odvtedy, ako do literatúry vstúpil štyridsaťročný učiteľ matematiky a fyziky Alexander Solženicyn. Dnes už – napriek všetkým neprajníckym predpovediam – len konštatujeme, že tieto roky v súčasnej sovietskej literatúre sa nesú v znamení jeho tvorby. Nielen témou, dovtedy nevídanou – tá sa môže neprestajným obmieňaním a rozdrobovaním napokon i zbagatelizovať. Solženicyn je prelomovým zjavom – a bude to čoraz zrejmejšie – i pre samotnú literatúru; vytýči jej orientačné body, ktoré ju posúvajú do kontaktu s vrcholkami modernej svetovej prózy. Solženicyn prináša do literatúry celkom nový pohľad na korelácie jednotlivca a okolia, v ktorom sa pohybuje, nevšedným spôsobom študuje svet nášho súčasníka, svet plný závratných hĺbok, paradoxov, smútku, tragiky, ale i úsilia a viery, a nachádza pre to všetko výrazové prostriedky originálne a na začiatočníka priam zázračne vyzreté, vyvážené. A je zaujímavé a poučné, že práve toto umenie – mimochodom, má obrovskú publicitu i na Západe – je výsostne ruské, čím chceme povedať, že je okrem iného a predovšetkým ľudové a konštruktívne. Čitateľ má pred sebou všetko, čo doteraz Solženicyn uverejnil. Bude mať i príležitosť sledovať, ako sa s týmto náročným spisovateľom umelecky vyrovnávajú slovenskí prekladatelia. Vydanie druhé.... celý text
Přidat komentář
Solženicyn sa s hrdinami svojich diel nemazná a nie je tomu inak ani v prípade Matrioninej chalupy. Jednoduchý príbeh odohrávajúci sa na zapadlom ruskom vidieku, ktorého väčšiu časť tvoria spomienky strenky Matriony zaujme svojou surovou autentickosťou. Vtiahne do atmosféry tvrdého života človeka, ktorý ostal žiť sám v polorozpadnutej chalupe, človeka, ktorý prežil ťažký život a skúsil mnoho útrap, no napriek tomu to v ňom nezahubilo prirodzenú dobrotu.
Solženicyn napsal i něco jiného než "Jeden den Ivana Děnisoviče". Novela, nad kterou jsem se zamyslel nad našimi životy. Vždy, když mi bylo špatně, řekl jsem si, že by se dal život prožít i jinak, a mnohdy hůř.
Byla jsem okouzlena textem, jak je napsán. Krásný, lehoučký a přitom moc lidsky krutý a vážný. Tak jsem začala přemýšlet, jestli zásluhu na tomto textu má pan Solženicyn nebo pan překladatel. Každopádně se mi splnil sen, přečíst si něco od tohoto spisovatele. Moc se mi to líbilo. Přečetla jsem více jeho novel a nemají chybu. Doporučuji všem, kteří se chtějí trošičku zamyslet.
(Uwaga spoilery!) "V létě roku 1956 jsem se vracel z prašné, vyprahlé pustiny nazdařbůh – prostě do Ruska. Nikde v celé zemi na mě nikdo nečekal, nikdo mě tam nezval – dal jsem si totiž s návratem načas, zhruba deset let. Táhlo mě to do středního pásma, někam, kde není horko a kde v lesích šumí listí. Toužil jsem zalézt a ztratit se někde až docela v srdci Ruska – jestli něco takového doopravdy existuje."
Jo, takhle se píše o Rusku. V rozlehlé travnaté pustině od nikam do nikam je duše Ruska. Kdo jiný by takhle dokázal psát než Rus?
Matrjonina chalupa vyšla v roce 1963 v časopise Nový svět jako druhá ze Solženicynových krátkých próz. Podle expertů se jedná o jeho nejčtenější novelu. Ne vždy je nejčtenější dílo tím nejlepším, ale mě Matrjonina chalupa zkrátka sebrala.
Učitel matematiky a bývalý vězeň gulagu Ignatič se snaží začlenit zpátky do normálního života. Vystupuje v jednom ze zapadákovů podél železnice Moskva-Murom s kouzelně drásavým jménem Rašelinoprodukt. Chce učit někde daleko od lidí. Při shánění ubytování se dostane do chalupy staré Matrjony Vasiljevny Grigorjevové, která žije mezi čtyřmi vratkými stěnami s chromou kočkou, pavouky a šváby. Během dní v jedné společné místnosti Ignatič poznává její život. Poslouchá, že Matrjonin muž Jefim na ni byl hodný a nebil ji. Narodilo se jí šest dětí a všechny krátce po sobě pochovala. Měla si vzít Jefimova bratra Fadděje, ale když se dlouho z první světové války nevracel, vzala si Jefima. Až několik let po konci války se Fadděj vrací. Jen proto, že je Jefim jeho bratr, je oba sekyrou nezabil. Vzal si jinou Matrjonu, jen pro to prokletý jméno.
Po Matrjonině tragické smrti Ignatič přemýšlí. O ženě, která pomáhala všem s těžkou zemědělskou prací a nikdy za to nic nechtěla. Neuměla utrácet za drahé oblečení a výbavu do domácnosti. Nepochopily ji její sestry, manžel a lidi z vesnice, byla pro ně nepořádná a hloupá špindíra. Ona zůstala stále přátelská a laskavá. Hned nabídla Ignatiči střechu nad hlavou. Když Ignatič dochází ke svému závěru, je vám skoro do pláče:
"Všichni jsme žili vedle ní, a nikdo z nás nepoznal, že to ona byla ten spravedlivý, bez něhož, jak praví přísloví, nestojí dědina. Ani město. Ani celá naše zem."
Kratičká novela silná jako ruský cigáro, jako papirosa Bělomorkanál, kterou dnes kouří maximálně chudí pracovníci na nekonečných železničních tratích. Ale v tom je to pravé, nepřikrášlené Rusko. 5/5
Štítky knihy
ruská literaturaČást díla
Matrionina chalupa
1963
Príbeh na stanici Kočetovka
1963
Vo vyššom záujme
2003
Autorovy další knížky
| 2000 | Jeden den Ivana Děnisoviče |
| 2011 | Souostroví Gulag: 1918–1956 |
| 1990 | Souostroví Gulag - 1. díl |
| 1991 | Rakovina |
| 2004 | Dvě stě let pospolu. Díl 1, Dějiny rusko-židovských vztahů v letech 1795-1916 |
V dávnych časoch som čítal novelu Jeden deň Ivana Denisoviča a bol som nadšený spôsobom ako bola napísaná. Bez servítkov a ozdôb, priamo na dreň. Pár rokov dozadu som v zrušenej knižnici objavil medzi knihami na likvidáciu túto zbierku noviel Solženicyna, ktorú otvára práve spomenutá Jeden deň...
K jej prečítaniu som sa dostal až teraz. Aj ostatné novely sú vcelku fajn, no osobne ma z trojice ďalších najviac zaujala titulná Matrionina chalupa. Perfektné opísané reálie ale aj charaktery postáv (v tom je autor dobrý vo všeobecnosti), radosť čítať.