Meč osudu

21.08.2018

Tohle je prostě pecka.

20.08.2018

Před osudem nelze utéct. Lze s ním pouze bojovat.
Tato druhá kniha zaklínačových příběhů je ještě o chlup lepší než předchozí. Většina povídek má vedle slovanské poetiky i hlubokou myšlenku, kterou, řekl bych, člověk ocení až spíše časem. A opět nejde pouze o skvělé souboje s příšerami - mnohem zásadnější jsou správná rozhodnutí a kompromisy, které musí Geralt citlivě volit ve složitém, neklidném světě. Avšak osud... ten si vždy najde cestu.
Nakonec famózní epilog - mejdan jak má být!

20.08.2018

Druhá sbírka povídek se mi líbila víc než první. Možná že proto, že už Geralta znám, možná prostě víc povídek mě zaujalo. Snad jen jedna mi nebyla až tak blízká. Doporučuji a jsem zvědavá na další - nepovídkovou - knihu.

15.08.2018

Příjemná fantasy, která vás snadno pohltí neboť nestačí přečíst jen tuhle knihu ;-)

31.07.2018

„Meč osudu má dvě ostří. Jedním z nich jsi ty.“

Druhá sbírka se mi líbí skoro víc než Zaklínač I. - Poslední přání. Hlavně povídky Hranice možností a Meč osudu, to je prostě paráda. Borch Tři Kavky, zerrikánky... brokilonské dryády ... Za mě nejoblíbenější záležitosti, jednoduše nemají chybu.

... „Jak se vlastně jmenuješ?“ otázal se Geralt té, která zůstala u stolu. Vea blýskla bílými zuby. Košili měla hluboko rozepnutou – k hranici možností. ...

11.07.2018

Sapkowski mě nepřestává udivovat. Kniha nabrala potřebné tempo a i díky tomu tak trochu pomalejší jedničku naprosto překonala. Doporučuji.

07.07.2018

Knihu jsem nyní četla vlastně omylem. Měla jsem svému milému sehnat "tu povídku se strigou", ale sáhla jsem v knihovně po špatném svazku a abych ho netáhla domů úplně nadarmo, znovu jsem si povídky přečetla, přiznávám, že místy spíš prolétla (některé části dodnes poznávám slovo za slovem).
No... ty doby, kdy jsme na konci tisíciletí netrpělivě očekávali vydání dalšího dílu zaklínačské pentalogie, jsou dávno pryč. Zbylo z nich pár kamarádů a přezdívka, na kterou už dnes neslyším, takže zůstanu u této své retro-ochutnávky a do dalších povídek ani ságy se pouštět nebudu. Pořád jsou to pro mě silné knihy se silnými příběhy, reflektující závažná témata lidského jedince i společnosti. Pořád jsou v tom tuny osudovosti a patosu, celá plejáda nepěkností, jichž je člověk schopen, a nechybí ani humor. Pořád je to zatraceně chytlavé. Jen můj kompas už dnes ukazuje jinam.

19.06.2018

Jako velký fanoušek fantasy musím zaklínače jenom doporučit, sice jsem teprve dočetla druhý díl ale nadchlo mě to. Je to mnohem lepší než díl první, byla jsem moc ráda, že se tam více vyskytovala Yennefer. Musím sice uznat, že některé pasáže mě trošku nudily ale jinak super.

18.06.2018

Nechal se zlákat a přečetl. Dá se to. Ale něco tomu stále chybí - nadhled? Učesanost? Něco vlastního? Výskyt Galahada na konci už pro mne byl za hranou, nebo že by s ní měl autor nějaký záměr do budoucna? Opakuji se, ale jsem zmlsán Pratchettem - tady je humoru méně, zamyšlení méně, poučení méně. Jediné snad - svému osudu člověk neujde, ať na něj věří nebo ne.

Zjistil jsem až na konci tohoto dílu že má Geralt dva meče. Doporučuji.

29.05.2018

Doporučuji!

27.05.2018

Kniha mě mile překvapila svým obsahem i ztvárněním.

27.05.2018

Skvělá fantasy, můj obdiv panu spisovateli, který umí zakomponovat pohádky do zcela jiného kontextu. Také obdivuji překladatele, který se musel vyřádit na těch všelijakých potvorách :) Úplně nejvíc mně bavila poslední povídka, vtipná a odpočinková.

19.05.2018

Chcete fantasy all exclusive? Nech sa páči...

11.05.2018

No byla to jízda. Když to srovnám s prvním dílem, který byl místy zmatený a trochu se táhl, tak je to výrazný posun k lepšímu. Sapkowski má prostě nádherný styl psaní a úžasný smysl pro humor. Mám pocit, že scénu, kdy Geralt učí princeznu Ciri smrkat přes prsty, už z hlavy jen tak nedostanu :-D. Je to prostě sekáč!

10.05.2018

Ani druhá kniha, tvořená povídkami o zaklínači Geraltovi z Rivie, mne nezklamala. Hlášky, které v příběhu nalezneme, jsou nezapomenutelné.

02.04.2018

Druhá sbírka povídek mě nechytla tolik jako první, ale to bylo zejména kvůli tomu, že jsem na čtení neměla tolik času a povídky jsem četla po malých kouskách. Poslední tři jsem přečetla v kuse a čtení jsem si užila

04.03.2018

Meč osudu je v pořadí druhou knihou o Geraltovi z Rivie, který je zaklínačem - profesionálním zabijákem monster. Dalo by se říct, že se jedná o dvojičku Posledního přání, alespoň co se týče formy. Opět se jedná o sbírku povídek, opět jsou jednotlivé povídky zábavné, epické, drsné a napínavé. Kniha obsahuje celkově 6 povídek a epilog, který je vážně skvělý.
Jak příběh plyne, Geralt potkáva staré přátele, nepřátele, ženy svého života a především svůj osud - Ciri. Lvíče z Cintry, princeznu, Zirael, dítě Starší krvi, dceru Pavetty a vnučku Calanthé. A v tomhle bodě musí být každému jasné, že Meč osudu je předkrmem k epické pentalogii, ve které sa naplno rozvinou dobrodružství Vlaštovky a Bílýho Vlka.
Druhá kniha se nese v temnější atmosféře, povídky jsou podrobnější, ale kniha jako taková nestrácí tempo. Neoplatí se kritizovat knihu okamžitě po prvním přečtení, potřebuje totiž čas, jednu noc, aby se uležela v hlavě, možná i opětovné čtení. Prostě stačí Trochu se obětovat.
S touhle knihou jsem velice spokojený, samozřejmě možná bych jsem našel nějaké chybičky krásy, ale určite jich nebylo tolik abych ubíral hodnocení.
Pro mě tedy 394 stran vysoko kvalitní literatury.

02.03.2018

Další díl příběhů o zaklínači Geraltovi z Rivie. Hlavní hrdina jako by od prvního dílu nepatrně zestárl, také se mi zdál rozvážnější, více přemýšlivý. Kapitoly už téměř nejsou vystavěny dle schématu většiny povídek z dílu prvního - vyskytne se problém, je povolán zaklínač, problém vyřešen - naopak, příběhy jsou více provázané. Do děje se vkrádá více romantiky, i přesto se však určitě nejedná o romantiku "hloupě" prvoplánovou, není nadbytečná ani vtíravá. Mám-li Meč osudu porovnat s Posledním přáním, pravděpodobně se mi líbil více než díl první.