Medovník s pepřem
Alena Adrianet Heinrichová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491262/bmid_medovnik-s-peprem-h2l-491262.png
2
147
147
Skoro každá holka se někdy zamilovala do svého nejlepšího kamaráda, herce nebo zadaného kluka. Matyáš splňuje všechny body, včetně toho, že pro něj Adriana ztratila hlavu. Navíc jí osud hází do cesty jednu absurdní situaci za druhou. Má pocit, že žije v telenovele a nezbývá jí nic jiného, než se obrnit pořádnou dávkou sarkasmu, aby se z nejasných signálů nezbláznila. Jak to dopadne, když se na vás herecký idol nedívá z plakátu, ale přes roh stolu? To se dozvíte v komediálním románovém debutu z prostředí brněnských divadel.... celý text
Přidat komentář
Dokážu ocenit poctivej kousek sebemrskačství. Nebo mi možná jen dělá škodolibou radost číst si další barvitý popis toho, že všichni ten život pytlíkujem, jak umíme. Určitá repetitivnost a "absence" děje mi nevadila, ale přece jen to mohlo být kratší, ke konci už to ztrácelo dech. V posledních cca čtyřech kapitolách ho to ale zase popadlo, takže za mě dobrý.
Zaujala mě anotace a začátek byl fajn. Pak se to ale točilo pořád dokola, jak ona ho chce a vlastně chyběl nějaký děj. Tam nebylo vůbec poznat, čím jí ten kluk tak pobláznil, navíc části psané kurzívou , v těch jsem se ztrácela a nakonec to dojelo na to že postavy vlastně nemají žádnou hloubku.
A mně se to líbilo. Bez žádných milionkrát ohraných romantických tropů. Štiplavé jako život sám. Hlavní hrdinka se občas chová jako kráva, ale o to to bylo celé uvěřitelnější. Chovala jsem se v tomhle věku dost podobně. Četba odsejpala, ráda jsem se ke knížce vracela a teď s odstupem mi ten příběh docela chybí a klidně bych snesla pokračování.
Tuhle knížku jsem si koupila a chtěla ji přečíst právě na základě recenzí tady na Databázi. Dala jsem to za den.
Možná budu mít problém vyjádřit vše, co bych ráda.
Chápu rozporuplné komentáře jedna hvězdička vs. pět.
Pokud vás nikdy za život napotkala podobná situace, ať už mělo jít o potencionálního partnera nebo čistě přátelský vztah, kniha vám bude připadat hloupá. Pokud se tak stalo, můžete si gratulovat, že jste vše odhalili dříve než Adri a své chyby neopakovat.
Já měla pár let zpátky po vydání knihy situaci podobnou a říkala si, možná by to stálo za úvahu přečíst si to, ale sešlo z toho. Před několika měsíci o něco víc děsnou situaci, a proto jsem neváhala a knížku koupila. Věděla jsem, že potřebuju situaci uchopit s nadhledem, třeba za pomoci někoho, kdo se v tom topí taky. A brala jsem to tak, že to autorka psala formou terapie, že se ohlédla zpátky v čase a na konci to vše docvaklo.
Jako asi všem, líbila se mi obálka, jež je pro mne i po přečtení záhadou.
Moc se mi nelíbilo to využívání Matyáše kvůli lístkám do divadla. Vztahy byly opravdu velmi povrchní včetně dialogů. Během knihy uplynuly asi tři čtyři roky, jestli jsem dobře počítala. Matyáš byl opravdu zdařilý manipulátor, který uměl hrát na správnou strunu, ale vlastně vůbec nevěděl, co chce.
I když jsem náplava, už dlouho v Brně bydlím a strašně mi tam to Brno chybělo. Docela mě štve, když hlavní hrdinové prolívají kapitoly alkoholem. Bohužel ani takový ten free život mejdanů nedokážu úplně ocenit, zvlášť s lidmi, které sotva znám. O tom, že má Adri kočku a nějaké živé rodiče se dovídáme pořádně až na konci knihy. Velmi zmatená jsem byla z odskakování v časových osách. Příběh plaval dost po povrchu. Ale četla jsem, chtěla jsem číst až do konce, i když čtení ve mne otevíralo staré rány. Ale třeba to byla dobrá forma terapie - vědět, jak pro příště věci nedělat.
0,5/5
kniha se ke mně dostala v rámci štafety a popravdě, očekávání jsem neměla žádná. důvodem, proč jsem se přihlásila, bylo, že od současných českých autorů jsem zatím nic nečetla a chtěla jsem tento svůj rest napravit. a věřím, že z per těchto autorů vzešlo spostu kvalitních děl, ale tohle... co to sakra bylo?! uvnitř téhle ehm hodně nepovedené knihy jsem nenašla snad žádné pozitivum. proč uvnitř? protože obálka je fakt povedená, na mě teda celkem barevná, ale v knihkupectví na sebe určitě upozorňuje. ale uvnitř jsem teda nic krásnýho nenašla.
1.) postavy jsou úplně o hovně. adriana je naivní, ufňukaná, vypatlaná kráva a matyáš zase hrozně arogantní, egoistickej a taky úplně vymaštěnej kretén. ostatní postavy tam prakticky nejsou, protože jen co se s nimi seznámíme, hned zase zmizí a většina se ani znovu neobjeví.
2.) děj svádí boj s postavami o to, co z nich je větší katastrofa. celou dobu mi přišlo jako bych četla prázdný stránky. nic se tam do prdele nedělo! furt jen hospoda, divadlo, hospoda, divadlo, romantickej vztah mezi těma dvěma by se dal shrnout na 5 stránek a já se jen modlila, aby byl už konečně konec. svou nasranost jsem si vylívala na stránky ve svých poznámkách a doufám, že holky mým slovníkem nebyly nijak pohoršeny, ale to prostě jinak nešlo.
3.) styl psaní se dal, ale bože, ty vtípky! na začátku jsem se občas pousmála, ale pak mi začaly připadat nucený a trapný? asi? já ani nevím, jaký slova zvolit.
a 4.) když jsem si myslela, že knize dám plus aspoň za brněnské prostředí, pak se nejednou objevilo slovo "tramvaj" a i tuhle naději si kniha sama pohřbila.
už jsou to snad dva měsíce, co jsem knihu poslala dál. za tu dobu se objevily recenze holek, co šly po mně (jo, četla jsem první a ony mě s recenzí stejně předběhly ). některé se liší, některé zase souhlasí s tou mojí, takže ano, kniha se může líbit. ale teda já vám ji fakt nedoporučuju. váš čas se dá strávit s mnohem, mnohem lepší literaturou.
Silný platonický vztah, přecházející až v posedlost, kontra muž, který dává naději, již nechce naplnit. A ona to nechápe. Je to cyklický příběh. Touha po jedinečnosti. Strach nepřijít o zbožňovaného muže alespoň v kamarádské rovině. A nevyřeší se to do konce. Protože fascinace, idealizace, přitažlivost je příliš velká...
Úmornost, s jakou se příběh opakuje, navádí čtenáře k tomu, že tohle by zažít a žít nechtěl.
Byla bych uvítala, kdyby byla kniha o třetinu kratší, ono poselství zmaru by tím dokázala vyjádřila také.
Když nad dílem přemýšlím, líbí se mi, s jakým zápalem je psané. Střídání hovorové češtiny a spisovné bylo pro mě rušivé, stejně tak jako řada vulgarismů. Spíš než román by kniha vyzněla jako blog (nebo forma deníku, dopisů?). Takové nějaké zážitky z divadla a hospody a la zase čekám a nic.
V zásadě mi to přišlo dobré, mám pocit, že jsem pochopila, o co autorce šlo.
Tohle bylo bohužel dost špatné. V podstatě soubor nesmyslných myšlenek zamilované ,,puberťačky,, která mi hrozně lezla na nervy. Kniha úplně postrádala děj a ani otevřený závěr to nijak nevylepšil. Nejlepší je na knize bezesporu obálka, která je nádherná.
Na mě až moc sladké od začátku. Knihu jsem málem nedocetla. Mladším čtenářům se bude líbit. Mě zaujala nejvíce obálka kniha ale uvnitř se mi nelíbila.
(SPOILER)
Medovník jsem četla už rok zpátky, ale naštěstí jsem autorce tehdy posílala své dojmy, a rozhodla jsem se, že je čas je poslat do světa :)
Hodnocení 46 %, které má kniha aktuálně, mě opravdu překvapilo, ačkoli to vlastně chápu. Příběh je psán velmi osobitým stylem a silně humorný, takže se rozhodně netrefí do vkusu každého. Myslím si ale, že pokud o přečtení zvažujete a odrazuje vás právě ne příliš pozitivní hodnocení, rozhodně byste měli dát knize šanci, nebudete (snad) litovat! Já osobně byla moc překvapená.
Jsem spíše pomalejší čtenář, jenž nehltá stránku za stránkou, ale tady to prostě jinak nešlo, takže jsem za dva dny otáčela poslední stránku. Ačkoli mi chvíli trvalo, než jsem si zvykla na hovorový jazyk, pro který je Medovík typický, dál už to jen svištělo. Souhlasím s některými komentáři, že je to víceméně pořád to samé a o tom samém dokola. Ale víte co? Mně to ani nevadilo. Prostředí Brna a divadla bylo naopak moc krásné a nezdálo se mi, že by humorné scény byly psané na sílu a já se musela culit jenom proto, že "autorka řekla něco straaašně vtipnýho". Naopak mi veškeré poznámky přišly naprosto přirozené. Uznávám, že humor je značně subjektivní věc, ale rozhodně si nemyslím, že by byl zvládnutý jakkoli špatně, právě naopak!
Mile mě překvapily i rozhovory. Ať už se jednalo o hlubší konverzace nebo plácání, neměla jsem z toho dojem, že by se postavy škrtily na vlastních slovech a já jako čtenář odpadávala hrůzou. Zkrátka a dobře to svištělo, jak mělo. Jediným negativem, které bych u Medovníku viděla, byla občasná kolize v postavách. Ačkoli jich ve výsledku nebylo až tolik, ne vždy jsem úplně zvládala sledovat, kdo že je teda kdo. Ale nakonec jsem se vždy nějak našla :)
Jsem taky moc ráda (zde začíná spoiler), že příběh neskončil tak úplným happyendem. A ono vlastně možná ano. Hlavní hrdinka sice neukradla Matyášovi srdce, ale zato se naučila něco mnohem cennějšího. Tak třeba vážit si sama sebe a času pro sebe. :)
Na rozdíl od většiny recenzentů bych nebyla ke knize tak strašně kritická. Styl psaní se mi líbil, četla se dobře, pěkně to odsýpalo.
Otázka obsahu už je jiná. Pravda, hlavní hrdinka byla opravdu mnohdy otravná tím, jak se celou knihu opakovalo to samé. Měla jsem kolikrát až chuť na ni zakřičet, ať najde svou sebeúctu a kopne toho Matyáše už někam! Ale pokud se jedná o autobiografii, je příběh dán, že. Jen by ho mohl mít o 100 až 150 stran méně.
A k tolik opěvované obálce - zrovna ta ve mně vzbuzovala spíše opačné pocity. Působí na mě dost kýčovitě.
,,Byla to chyba. Očekávat, plánovat, snít. Stavěla jsem ho na piedestal. Pečlivě utvářela růžovou bublinu přání, jaký by měl být a jak bychom byli šťastný, spokojený a odskákali ruku v ruce do zapadajícího slunce.,,
Ahoj, já jsem Adriana, je mi 22 a jsem stalkerka. Ne, vlastně ne, jen jsem platonicky zamilovaná. Ne, to taky ne! Prostě znám se už 8 let s mega, giga úžo hercem Matyášem z brněnského Divadla a on mě taky miluje. Jen to ještě neví. Po každém setkání s ním se mi mozek smrskne na velikost mušího hovínka.
Dle mého by si Adriana měla dojít k lékaři, neustále jí polévá horko, zalévá hřejivý pocit, do žil se vlévá cosi hebkého a nemusím asi upozorňovat na fakt, že je vlhká tak často, že by to vystačilo na promazání orloje alespoň na pár dekád dopředu Dobře, to poslední tam není, ale z toho textu to tak čpí, že jsem se musela zmínit
Matyáš? To je zkrátka supermrdáč, který svým pohledem a melodickým hlasem rozechvěje tektonické desky a vychýlí Zemi ze své dráhy aspoň o metr. Adriana na něj neustále někde čeká jak věrnej čokl před řeznictvím, aby jí letmo pozdravil a zase kamsi běžel.
Autorka se snaží o sarkasmus a humor, jenže to nikdy nemůže fungovat, když na stejných řádcích leží prostoduchost, naivita, sebeklam a sugesce neexistujícího. Reálně jsem se zasmála u 4 scén. To je sakra málo! Celé dílo je patetické, absurdnost střídá bizarnost a vztah mezi těmi dvěma je neuvěřitelně toxický.
Jak to na mě celé působí? Adri je nezdravě zamilovaná do Matyáše a on, jakožto správný muž, je k této informaci zcela slepý (nebo ji záměrně ignoruje?). Takže ona na něj vejrá štěněčíma očima, vyšiluje z každého jeho pohledu, brní jí celé tělo z letmého dotyku a on? On ji vidí jako kamarádku. Nic víc. A tak se rozjíždí kolotoč, v němž křeček běhá do úmoru dokola a dokola....
Dávám 1/5 a to jen proto, že je příběh (paradoxně) čtivý a obálka úchvatná. Jinak je to za mě kniha, která neměla vyjít a moc mě mrzí, že takový brak sebral místo knize, která by si to bývala zasloužila. Postavy zcela ploché, náhodně dosazené, některé části spíše než jako autobiografie zní jako nesplněné sny....
No... Co k tomu napsat... Asi úplně nerozumím tomu, jak tahle kniha mohla být vydána. Kniha je absolutně bez děje, pořád to samé dokola: Šla jsem do divadla, viděla jsem jeho, roztála jsem, on nic. Šla jsem do divadla, viděla jsem jeho, roztála jsem, on nic. A takto pořád dokola.
Knihu jsem ani dočítat nechtěla, nicméně nemám ráda rozečtené knihy, takže jsem se přinutila a knihu dočetla. Už toto svědčí o tom, že kniha se velmi špatně čte - jak jsem již řekla, převážně kvůli chybějícímu dění.
Zároveň mi přijde, že části knihy jsou psané v dost různé době - začátek působí hrozně přemotivovaně a nevhodné a převážně trapné pokusy o vtipy mě dost odrazovali od čtení.
Obálka je naprosto nádherná, nicméně vůbec nevypovídá o obsahu.
Chápu, co nám chtěla autorka říct, hlavní hrdinka je naivní, nesebevědomá holka, která se pořád motá v kruhu toxického vztahu, který vlastně vztah ani není. Říkala jsem si, jak moc je tohle reálné, kam až může zajít naivita a poblázněnost vysokoškolačky do herce. Na mě to bylo prostě moc mimo. Je jasné, že autorka cílí na mladší čtenáře, nejpíš chtěla ukázat, kam až určitý typ vztahu může zajít, ale tohle bylo příliš :-/ Celou dobu se skoro nic nedělo, pořád jsme se točili v kruhu.
Jako pozitivní vnímám lehkost a čtivost vyprávění a taky dost kritizovaný humor, který asi nesedne každému, ale mě pobavila. Taky cením reálie Brna a samozřejmě tu nádhernou obálku :)
(SPOILER)
Letos jsem si dala předsevzetí, že přečtu co nejvíc českých autorů, takže když jsem viděla tuhle krásnou obálku v rámci štafety u @ctu_venovani, neváhala jsem. Ovšem, co jsem nečekala, je to, že napsat recenzi bude tak těžké. Jak totiž chcete napsat recenzi, když ani trochu nesympatizujete s hlavní postavou, když Vám styl autorčina psaní ani trochu nesedí a nejvtipnější Vám přijdou poznámky štafetářek před Vámi?
Vím ale, co práce je s vydáním knihy, takže se pokusím zhodnotit to, co ve mně kniha zanechala.
Kniha by podle mě mohla být určena hlavně dívkám, které mají potíže s láskou, které jsou celá léta zamilovaná do muže, jenž o ně vlastně nestojí. Myslím si, že kdybych si knihu přečetla před 15 lety, kdy jsem byla taky takhle slepě zamilovaná do muže, který za to ani trochu nestál a který dneska ve společnosti manželky dělá, že mě nezná a nevidí, tak bych si z toho vzala aspoň malé ponaučení, že vztahy a jednostranné lásky prostě občas nikam nevedou. A to i za situace, kdy na Vás ten druhý zamilovaně kouká.
Autorka se snaží psát s velkou dávkou sarkasmu, ale je ho na můj vkus prostě moc. Trochu mi to připadalo, že koukám na pořad Na stojáka, tenhle styl humoru mi je totiž vzdálený, stejně jako tahle kniha. Jediné, co mě během čtení knihy napadlo, bylo, že by lidi neměli tolik pít, protože pod vlivem alkoholu Vám mnohdy přijdou věci i situace vtipnější, než ve skutečnosti jsou!
Já asi chápu, že tahle kniha měla být jiná, než ostatní, což taky rozhodně je. Chápu, že nám třeba má ukázat, jak vypadá toxický vztah, pokud tu můžeme mluvit o nějakém EXISTUJÍCÍM vztahu.
Do této knížky jsem šla s tím, že vím, že to má špatné hodnocení, špatné recenze. Ale potřebovala jsem něco oddechového, a tuto už jsem stejně měla doma. Má to přece jenom 300 stran, to je v pohodě, i kdyby to bylo špatný.
HAHAHAHA, naletěla jsem stejně jako, když jsem sahala po Starci a moři. Těchto 300 stran bylo NEKONEČNÝCH, a já měla spíš pocit, že čtu nějaký maraton. Pocity, které jsem měla po dočtení? Úleva, že to mám za sebou. Úvaha, jak se toho co nejdřív zbavím. Frustrace nad tím ztraceným časem.
Nerada něco takového o knížkách říkám, ale u téhle naprosto a absolutně nechápu, jak to vlastně mohlo vyjít, a ještě pod nakladatelstvím jako je CooBoo (tedy Albatros).
Děj je stokrát recyklovaný jeden a ten samý vzorec, hlavní hrdinka škemrá po své tajné lásce lístky zadara, jdou po představení na pivo, ona je zklamaná a nešťastná z toho, jak se k ní chová, a jedeme zase od začátku. Pořád a pořád dokola. Proboha to je tak zatraceně nudný ještě dřív než dojdete do třetiny knihy!
Ona si hrozně domýšlí situace, kdyby radši zapla mozek někde jinde a nechovala se jako totální nána, která si myslí jedno, a dělá úplně něco jinýho. Nad myšlenkovými pochody a chováním hlavní hrdinky mi zůstával rozum stát. A víte, co je nejlepší? Že jí ani NENÍ 14! :D Je to zatraceně dospělá ženská.
On je debílek, který si myslí, že se z něj každá poDoma má přítelkyni, ale stejně se chová tak, že dává náznaky jiným, protože je to hovado, kterému se líbí pozornost! Následně si hraje na mrtvýho brouka, protože už nemá dostatečný koule na to říct NE!
Do toho tu máme tisíc plochých postav, které se objevují a zase rychle mizí, tlačenku v podobě humoru, která je tak přetažená, až je z toho trapná kejda (pardon, ale prostě ne), úplná absence emocí, a vyjadřování totálního dlaždičouna (až vám z toho bude blivno, jak je tam mluveno třeba o sexu).
Tohle bylo finále mistrovství vesmíru blbý a blbější.
A co mě na tom děsí úplně nejvíc je to, že by tohle autorka mohla reálně zažít
Tato kniha vyžaduje specifický okruh čtenářek – ideálně dospívající dívku, která prožívá nešťastnou lásku a točí se ve stejném kruhu jako hlavní hrdinka. Pokud do této kategorie nepatříte, nejspíš nadšení nebudete, protože opravdu se zde opakuje jen to stejné stále dokola... Ale úplně jako odpad bych knihu nehodnotila, pro někoho určitě přidanou hodnotu má, ale nijak závratný příběh to skutečně není.
Přiznám se, že kdybych knihu nečetla ve štafetě, tak bych knihu nedočetla.
Jednou větou by se to dalo popsat tak, že je to příběh o dívce/ženě, která 10 let hledá svou sebeúctu.
Děje se nedočkáte, ale za to se dočkáte 300 stran dolézání za jedním klukem, který za to podle popisu ani nestojí, spoustu fňukání a opravdu nulové sebeúcty, což mi na knize vadilo asi nejvíc. A jelikož je kniha taková autobiografie, tak fakt doufám, že si to všechno autorka při psaní uvědomila a tu úctu k sobě našla.
Tady se to bohužel nedá omluvit ani věkem nebo pubertou, protože autorce při psaní bylo kolem 30.
Zajímalo by mě, jak by od autorky vypadal nějaký jiný příběh, který by měl děj, protože když vynechám ty chvíle, kdy jsem si musela dát pauzu od čtení na rozdýchání Adriany, tak se mi to četlo rychle a styl nebyl úplně špatný. Chvilkami jsem se dokonce i pousmála, ale jinak mi ten humor přišel hrozně na sílu.
Abych nebyla úplně negativní, tak se mi moc líbí obálka a taky to, že hlavní postava (a tím pádem i autorka) vyrábí krásné šperky a šperkové topy. To mi přišlo zajímavé.
Tohle je prostě ostuda. Asi ani ne autorky, tam chápu touhu vydat knihu ze každou cenu, ale neskutečný přešlap nakladatelství.
Knihu jsem koupila, jelikož ji napsala moje známá. O to víc je mi líto, že prostě nemám nic pozitivního, co bych k tomu řekla, kromě pochvaly krásné obálky.
Taky jsem prošla pubertou, taky jsem měla lasky, pro který jsem ze sebe tehdy dělala idiota, ale každá z nich by vydala za mnohem lepší příběh, než tohle. Smutnější mi přijde, že tohle není pubertální love story. Pro spoustu situaci bych tedy měla pochopení větší, kdyby se jednalo o příběh z období kolem 16 let věku. Samozřejmě chápu, že když to člověk sám prožívá, je to určitě mnohem "zajímavější", jsou v tom ty emoce a tak, ale tohle se nepovedlo přenést na stránky.
Kol a kolem je to prostě o ničem. Reálně se tam vůbec nic nestane, žádný zvrat, žádný progress, žádný začátek ani konec to nemá. Adriana jde do divadla, Adriana se potká s Matyasem, ten je záhadnej. Adriana jde do divadla, Matyas nemá čas. Tohle je furt dokola. Bohužel mi nepřijdou dobré ani ty pokusy o vtipné pasáže, jsou tam cestinarske chyby (nemyslím nespisovnost)... Četla jsem kus jiného příběhu na Wattpadu autorky a vím, že tohle evidentně muselo z nějakého důvodu ven, ačkoliv postrádám důvod to pouštět takhle moc ven - až do knihkupectvi, ale také vím, že autorka to umí mnohem lépe. :)
Medovník s pepřem
(SPOILER) Hodně peprná recenze - čtěte na vlastní nebezpečí
Dávám jednu hvězdičku a to prakticky jen za snahu, hezkou obálku a čtivější styl autorky s několika vtipnějšími hláškami. Jinak je za mě kniha opravdu velkým NE.
Tak předně mám problém s celým příběhem. Jediné o čem to doslova je, je toxický, nepříjemný a bizarní vztah dvou rádoby kamarádů, kteří spolu asi jako chtějí být, obzvlášt ta holka a doslova kolem toho krouží celou knihu. rostě situaci, kterou by normální lidi za chvíli nějak vyřešili, řeší autorka na víc než 300 stránkách. A to myslím doslova jelikož tady se neřeší nic jiného, ale jenom tenhle vztah, skoro to vypadá, jako kdyby hlavní hrdinka byla pacientkou psychiatrické kliniky a neustále snila o jednom a tom samém muži, který je strašný idiot a chová se enormně divně. Hlavní hrdince už musím být minimálně kolem 20 chodí na VŠ a radši upřednostní hekání nad klukem než zkoušky, školu...vypadá to, jako kdyby ve svém životě řešila opravdu jenom jeho. Být její kamarádka tak se asi dobrovolně odstěhuju na Aljašku co nejdál od ní, protože ona je ještě tak otravná, že hrozně potřebuje od všech přizvukovat, že on je pro ní ten pravý.
Ten borec nakonec jí dává neustále signály, pořád na ní šmatá. A pak z něj vypadne, že si drží přítelkyni, což mu nezabranuje s touhle holkou neustále flirtovat. Ta se chytá i sebemenších narážek, ze kterých dělá bůh ví co . Když se v půlce knihy rozhodne mu konečně po sms vyznat city, tak ak celý zbytek dělají jako kdyby k tomu vůbec nedošlo a chodí kolem toho jako kolem horký kaše a dál spolu flirtují. To je tak těžký si říct co a jak, obzvlášt když se vidí skoro denně.
Je to jako nikdy nekončící probdělá noc, kdy analyzujete zda-li s vámi muž který se vám libí nechce chodit, a vy se převalujete, přehráváte si smyčku solečných hovorů a bezradně se snažíte usnout. Jenže když se ráno probudíte, tak už vystřízlivíte, jste schopni normálně fungovat a všechno vidíte víc s nadhledem. Ovšem hrdinka jako by v tom horečnatém stavu uvízla a už se z něj nedostala.
95 procent scén se tam neustále do zblbnutí opakuje. Autorka musela mít knuh napsanou tak za týden, protože jediné co dělá, je že pořád recykluje ty samé scény dokola jen s titěrnými obměnami. To o čem se tam daní lidé baví a jak tráví svůj čas, připomíná nikdy nekončící párty pubertálních individuí co nemají nic lepšího na práci. A když už se tam řeší něco jiného než chlast, sex a vztahy tak ty ostatní situace vyadají jako z nějaké komedie - Adriana chce napsat knihu o vztahu nevztahu sebe a toho pablba. Jakože kdo takhle přemýšlí? Koho by to reálně zajímalo? Jakto že tý redaktorce to přijde zajímavý a vůbec se tím zabývá? Jako jo v jiným zpracování by tenhle sebedestruktivní vztah mohl být zajímavý, ale v tomhle teda ne. Připomíná mi to Hardyna, který taky sepsal knihu o svém vztahu s Tessou. Bože proč? Možná by bylo zajímavější a méně psychicky závadné napsat knihu o fotosyntéze než o tomhle. Upřímně mě překvapuje, že se to v tomhle zpracování dostalo až ke čtenářům. Už dlouho si nepamatuju horší romanci, která by mě tak rozložila. A přitom to téma na konci, že je důležité mít ráda sama sebe a nezůstávat ve vztahu, který nemá budoucnost, je důležité, zajímavé i inspirující a je určitě těžké od takové zamilovanosti se konečně odprostit a začít si zase vážit sama sebe. Ale tady to prostě NEFUNGUJE. Tak velké uvědomění přijde jakoby nic, nevede k tomu žádná cesta a nesedí k typu hlavní hrdinky a jejím nastavením, tudíž to člověka naštve snad ještě víc než kdyby tam byl ten otravná happy end - je to prostě zmatek. Nevím no, zajímalo by mě, jestli si vydavatelé opravdu objektivně mysleli, že to někoho může zaujmout, nebo jestli tu zahrály nějaké kamarádské kontakty a protekce. Mě teda zůstala v puse pachut jen toho pepře a jak už řekl jednou nějaký známý mudrc, lepší lžička medu než pytel sraček.