Medovník s pepřem
Alena Adrianet Heinrichová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491262/bmid_medovnik-s-peprem-h2l-491262.png
2
147
147
Skoro každá holka se někdy zamilovala do svého nejlepšího kamaráda, herce nebo zadaného kluka. Matyáš splňuje všechny body, včetně toho, že pro něj Adriana ztratila hlavu. Navíc jí osud hází do cesty jednu absurdní situaci za druhou. Má pocit, že žije v telenovele a nezbývá jí nic jiného, než se obrnit pořádnou dávkou sarkasmu, aby se z nejasných signálů nezbláznila. Jak to dopadne, když se na vás herecký idol nedívá z plakátu, ale přes roh stolu? To se dozvíte v komediálním románovém debutu z prostředí brněnských divadel.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Celkově vzato se mi knížka líbila.
Je psaná vtipně se spoustou hlášek a narážek z různých oblastí (utajené dvojče Michelle Obamové mě pobavilo), takže se čte poměrně snadno a ke konci jsem ji už ani neodkládala.
Hlavní hrdinku jsem si oblíbila, ačkoli bych ji nejradši přivázala za nohu k topeni a sebrala jí telefon, aby pro všechno na světě do toho Divadla už nelezla. Zato Matyáš moje sympatie nezískal a vlastně jsem nepochopila, co na něm ta holka vidí. Ale to může být tím, že oba hrdiny poznáváme až po několika letech jejich vztahu.
Každopádně jsem celou knížku Adrianě fandila, aby se z toho dokázala osvobodit.
Co bych naopak vytkla, je poměrně velké množství vedlejších postav, z nichž některé se objevují pouze proto, aby sdělily svůj názor na vztah hlavních hrdinů a víc o nich neslyšíme. A určitě bych uvítala, kdyby v knížce bylo víc děje mimo Divadlo a čekání na Matyáše po představení, protože pak by hlavní hrdinka byla určitě ještě sympatičtější. A sobecky, pro nás, co prožili pár krásných let v Brně, víc Brna, ještě víc Brna!
Nebylo to tak špatné, jak jsem se dle recenzí obávala. Ze závěrečného poděkování jsem pochopila, že je kniha inspirovaná vlastními zkušenostmi autorky, takže by se dala v určitém smyslu považovat za memoár. Je škoda, že se tedy autorka nerozhodla titul napsat ve stylu deníkových zápisů ve stylu Bridget Jonesové. Myslím, že by takto kniha měla mnohem větší úspěch. My, čtenáři, bychom si aspoň nemuseli stěžovat na nedostatek pořádného děje a jednání hlavní hrdinky by se dalo snadněji pochopit.
3,9*/5*
Děkuji za poskytnutí knihy k recenzi humbook #humbookblogeri #spoluprace
Tu dokonalou obálku asi zmiňovat nemusím, ale zmíním! Navíc mi s knihou dorazila i nádherná záložka, pozvanka s ukrytým playlistem a samolepky!
Né jen obálka, ale i anotace mě opravdu zaujala a hlavně začátek příběhu mě úplně dostal. Smála jsem se, ukápla i slza. Naprosto chápu, že bude spousta lidí, co tomuto příběhu/vztahu neporozumí, ale já jsem Adri rozuměla v některých chvílích až moc dobře.
Kniha je inspirovaná skutečnými událostmi! Děj se odehrává převážně v Brně.
Také díky SČ jsem viděla pohled a názor holek, které byly možná trochu zaskočené, jak se něco takového může reálně stát/dít. Je pravda, že tady ty roky, to je opravdu dlooouha doba, ale už jste byly někdy zamilované? A možná to ani nemusí být někdo slavný, někdo kdo je více na očích lidem. Ale láska je něco jako lahvička se žíravinou. Oslepí vás. Nebo jako pepřák.
Často se tam určité situace opakovali, ale je to jako v životě, někdy musíte něco zopakovat třeba 10x než přijdete na to, že vás to možná víc bodá než hladí. Věci, co vás posunou - co vás tvoří.
A autorce moc děkuji za takový skrytý tip po dočtení knihy a její odpisování, že jsem si s ní mohla vyměnit pár zpráv a vždy mile odpověděla.
Knihu doporučuji! Čte se skvěle, je tam plno vtipu, sarkasmu a ŽIVOTA.
• Ticho. A stejně jako by řval celý svět.
Kniha má nádherný obal o tom žádná. Asi tu popudím všechny ty komentáře s nízkým hodnocením, ale mě se kniha líbila.
Ano vím, že nejsem náročný čtenář, chci aby to bylo čtivé a to bylo.
Oddechové/romantické knížky moc nečtu, když dám jednu do roka, je to výkon. Tato mě nezklamala.
Mohla být lepší? Ano, ale taky mohla být milionkrát horší (Např. jako Rodina a jiné katastrofy). Je škoda, že v příběhu nevidíme do hlavy i Matyášovi. Za to pohled do Adrianina myšlení mě vzal zpět do mých středoškolských let.
Já si knihu užila.
Hned na začátek je třeba říct, že tohle není kniha pro každého. Děje je tu pomálu, většina knížky se točí okolo pocitů hlavní hrdinky, jejího zamilování do Matyáše a toho, co s tím dělat. Mě to ale bavilo. Humor autorky mi sedl, nesmála jsem se sice nahlas, ale pobavila jsem se. Nebude to ale sednout každému, takže si myslím, že nejlepší tady bude zkusit ukázku a uvidíte. Největším bonusem téhle knížky je rozhodně její čtivost. Bavilo mě to číst, chtěla jsem se k příběhu vracet, stránky rychle ubíhaly a já tak zvládla bez problémů knížku přečíst za dva dny. Skvěle to vystihl můj přítel, který konstanoval, že kdykoli se mi podíval přes rameno, byl tam alkohol. To je pravda,v knížce se hodně pije, ale nijak to nevadilo, přišlo mi to reálné a nebylo to popsáno nijak extrémně. Hlavní hrdinka mě občas štvala a žádná z postav mi úplně nepřirostla k srdci, ale nebránilo mi to v tom si příběh užít. Konec byl až moc rychlý a to úplně zbytečně. Jako odpočinková NA knížka si ale myslím že je tohle fajn. Je dost možné, že za rok už si knížku pamatovat nebudu, teď jsem ale dostala to co jsem chtěla, vypnula jsem u toho a odpočinula si.
3 - 3,5 ⭐
Z Medovníku s pepřem mám upřímně trochu rozporuplné pocity.
Na jednu stranu jsem v tom poznala a připomněla si svoje zblázněná léta, kdy jsem přesně jako hrdinka Adriana řešila dlouho a hodně jednoho klučinu (se kterým sem tedy, narozdíl od hrdinky, byla několik měsíců ve vztahu) - holt zblázněná puberťačka. Dalo by se tedy i pochopit, že právě to tato kniha ukazuje a svým způsobem chce čtenáře, hlavně tedy spíše čtenářky, které se zrovna v takové fázi života třeba nachází, popostrčit a upozornit, že to není úplně OK. Doufám v to. Však se hrdinka sama propleskává a říká si, že se musí vzpamatovat.
Na stranu druhou jsou mi jasné jistá absence pořádného děje. Příběh se točí v kolečku “divadlo - hospoda/bar - divadlo - hospoda/bar”. Menším oživením pro mě byla chvíle na přehradě (jinde než divadlo nebo hospoda!) a na červencovém festivalu (pozn. Festival Fantazie), ale to hlavně proto, že vím, o čem se mluví, protože na něj jezdím taky. A přispěl k tomu fakt, že tam Adriana celkem vypustila Matyáše z hlavy.
Autorka se snaží celkem vymezit, v jak dlouhém období se kniha odehrává (třeba pomocí poznámek, že „spolu půl roku nemluvili“, zmínky ročních období či měsíců apod.), ale nakonec vám stejně nějak nejsem schopná říct, jestli to byly 2 roky nebo 5. Chvíli jsem byla navíc trochu zmatená z flashbacků kurzívou a skoků mezi scénami.
Knize celkem chybí scény někde mimo toto prostředí a hlavně čas kdybychom sledovali Adrianu a Matyáše spolu. Víc bych potřebovala vidět do toho čím ji Matyáš tak okouzlil, abych se do hrdinky mohla plně vžít a nezačala spíš nad jejich poutem přemýšlet nad tím, že vždy kontaktuje ona jeho a pak na něj čeká.
Tím se dostáváme k propracovanosti postav. Škoda, že jsem se toho o hlavní hrdince nedozvěděla víc do hloubky. Vím, že studuje vysokou, brigádničí tak různě a k tomu má svou šperkařskou značku, ale tak trochu mi přijde, že se veškerá její osobnost schovala za brnění v podobě vtípků, sebeironie a sarkasmu. Když nad tím přemýšlím tak postrádám v textu více z jejího života bez Matyáše ve středu - víc infa o jejím zázemí a rodině, minulosti, studiu -jednoduše hlubší a silnější background a charakteristiku. To samé u Matyáše. Nemůžu říct, že bych ho po dočtení nějak znala… a aspoň trošku mu rozuměla. Tedy v rámci mezí příběhu a mezích toho, co zjistíme skrz hrdinku, která se v něm (a v tom bude ta pointa) zjevně nevyzná a zatímco ji má Matyáš těžce na háku, tak ona si namlouvá výjimečné propojení mezi nimi.
V knížce se vyskytuje celkem dost vedlejších postav, ale o většině z nich toho bohužel moc nezjistíme, jelikož s hlavní hrdinou řeší hlavně Matyáše nebo ji balí. No, trochu se mi pletli. Třeba Karel a Kamil mi v jednu chvíli splynuli v jedno, než mi díky poznámce v textu došlo, že Karel je ten z hospody a Kamil je zas někdo jiný. Chtělo by to dát jim více prostoru, aby byli zapamatovatelnější a a měli větší hloubku. Bohužel pro mě jsou nakonec jen jmény bez 3D tvaru.
Textu se rozhodně nedá upřít čtivost. Je to takové to lehké svižné čtení, které slupnete ho za jedno či dvě odpoledne u vody. Nespisovný jazyk mimo přímou řeč mě osobně nijak nepřekážel. Spíš si myslím, že podtrhával to, že jsme v Adrianině hlavě a myšlenkách. Ono, kdo reálně přemýšlí spisovně??? Jazykově mě to neštvalo.
V knížce nechybí ani dávka záměrně absurdních přirovnání a pop kulturních narážek. Tady si nejsem jistá, jestli bych trochu neubrala, aby ten sarkasmus a humor v textu v menším množství více vynikl. Už po první třetině mě totiž napadlo, že kniha jede ve stále stejném sebeironickém tónu. Celkově je to hlavně o tom jestli se s autorkou naladíte na stejnou vlnu humoru. Mě se to celkem povedlo a párkrát jsem i vyprskla smíchy.
Ještě bych chtěla zmínit, že nevím, jestli jsem jen nepozorná čtenářka, ale v průběhu čtení jsem si uvědomila, že postrádám pořádnější popis prostředí, abych měla opravdu pocit, že v tom divadle či hospodě v Brně jsem. Trochu víc té (divadelní) atmošky, ale contempo se to dá prominout snadněji než fantasy.
Konec je celkem otevřený a jeden si nemůže být tak úplně jistý, jestli se Adriana poučila nebo opět nenaskočí do zaběhlého kolečka: píšu mu, jdu do divadla, čekám na něj a on nemá čas.
Na závěr chci říct, že podle mě tohle dílo jednoduše úplně vybočuje jak z YA contemporary tak z NA contempo romancí. Slaďárnu a happyend nečekejte. Spíš jednohubkovou tragikomedii u které si možná trochu připomene svá telecí léta, anebo taky ne (v tom případě dobře pro vás). Nemusí to sedět každému, ale myslím, že i takové knihy jsou nakonec potřeba.
Přečteno a zrecenzováno v rámci jednorázové spolupráce s autorkou.
Stejně jako mnoho dalších i mě nalákala obálka a divadelní prostředí. Bohužel nemohu knihu hodnotit úplně kladně. Děj je kusý a v podstatě se téměř všechny scény opakují dokola. Adri mi byla v druhé polovině knížky i sympatická, oceňuji, že sama cítila, že její láska není v pořádku. Matyáš... na mě působil jako rozdvojená osobnost. Myslím, že si s Adri jenom hrál a díky ní si honil ego. V knížce se vyskytuje spousta vedlejších postav, ale většina z nich dostane jen málo prostoru, což je škoda.
Celkově se knížce nedá upřít čtivost, já stihla přečíst téměř 3/4 za jeden den. Také divadelní prostředí je zajímavé, ale potřebovalo by víc rozepsat. Adri navštěvuje různá brněnská divadla, o kterých já osobně nemám tušení, jak vypadají a jakou atmosféru mají.
Plusové body ode mě má autorka také za zasazení příběhu do českého prostředí
Asi nějak nechápu, jak tohle vůbec mohlo vyjít? A vlastně chápu, ono se totiž v knize dočtete, že redaktorka Klementýna se rozhodla knihu vydat, aniž by předtím viděla text, což ledacos vysvětluje. Přesto zůstávám v údivu, protože... Do háje, kde je nějaké to literární střevo? Tohle je psáno tak primitivně, jednoduše a zároveň neliterárně. Ten styl psaní je naprosto otřesný! Knihu jsem zvládla do půlky a ze zvědavosti koukla na konec, protože mě zajímalo, jestli Adri přijde k rozumu, který jí tak zoufale chybí. Hlavní hrdinka je příšerná a ke všemu stalkerka. Psát o toxických vztazích je ok, pokud z toho plyne nějaké poučení, ale tady žádné nečekejte. V tomto příběhu nám je tato love story předkládána jako láska století a hrdince vůbec nepřijde, že to, co se děje, není v pořádku, ale haló, paní autorko! Čtou to i mladí a tohle jako vzor? Bože, to snad ne!
Já to nemohla dočíst, což mě vrací ke stylu psaní. Jsou špatné knihy, ale přesto je u autora vidět potenciál, nějaké to literárno, tady ho ovšem nevidím, jsou to obyčejné spisky a pardon, ale autorka neumí psát.
Souhlasím s předchozím komentářem, kde se píše, že by se autorka měla realizovat někde jinde, třeba ty šperky, protože psaní jí skutečně moc nejde.
Všechno podstatné už tu řekly holky přede mnou. Já jen dodám, že mě děsí, co všechno za paskvil dnes může projít do tisku. Podpora českých autorů je důležitá, ale jsou díla, co si světlo světa spatřit prostě nezaslouží - a tohle je přesně ten případ. Tohle není materiál pro nakladatelství, ale maximálně pro Pointu, kde se vydá snad všechno, bohužel, nebo jako samonáklad pro pár kamarádů, kterých se "děj" knížky týká. Ti samí kamarádi autorce nejspíš řekli, že je to super čtení (a ti stejní lidé si tu zakládají profily a honí knize vyšší hodnocení), a jakákoli věcná kritika šla stranou.
Opravdu mě mrzí, že jiní talentovaní čeští autoři jsou odmítáni, a prostor, možná kvůli známosti, jak už tu někdo naznačil, dostávají kvazipisálci. Kdyby se to aspoň dalo číst, dám jednu hvězdu, ale nemá to děj, spád, nic.
Z toho, co jsem pochopila z jejího výstupu na Světě knihy a profilu na Instagramu, se autorka chystá psát dál. Radila bych jí, aby v sobě našla aspoň ždibec sebereflexe a začala dělat něco, co jí opravdu jde, protože psaní to vážně není.
Nedočteno, protože dočíst něco tak slabého je nadlidský výkon. Kdyby hlavní postavě bylo 14, dá se její myšlenkový pochod pochopit. Ale ta ženská je dospělá! Tedy měla by být. A styl psaní je taky něco odstrašujícího. Hovorový jazk jako dialog je v pořádku. Ale celou knihu? Ne!
Nebudu vám lhát, stejně jako všechny ostatní, i mě nalákala tato kniha svou krásnou obálkou a originálním název. Díky @humbook (#humbookblogeri #spoluprace) jsem měla možnost si tento příběh přečíst a nyní z něj mám zcela upřímně rozporuplné pocity.
Po dočtení knihy vím, že se s námi autorka snažila podělit o jistou verzi svých vlastních zážitků. Ač mi chování našich hlavních hrdinů nebylo sympatické, nakonec jsem uznala, že život každého z nás jede po úplně jiné koleji a takovýto příběh reálný je, i když mě samotné připadá nemožný.
Pominu-li tedy samotný námět příběhu, vidím zde velké mezery ve vyprávění. Ano, autorka píše čtivě a knihu zaplnila mnoha humornými situacemi a dialogy. Díky tomu přečtete knihu se dvě odpoledne. ALE! I přes jistý reálný základ je to pořád příběh, který do ruky vezmou stovky a tisíce čtenářů. Nemělo by se tedy zapomínat na to, aby to mělo hloubku, spád a vývoj. To vše tam bohužel chybí.
Ani jednu z hlavních postav nepoznáme pořádně a k tomu se nám tu nachomítají další a další postavy, které řeknou pár vět a opět zmizí. Především máma Adriany se objeví až na poslední stranách, přičemž jsem si z těchto stran jistá, že do její situace s Matyášem viděla od samého začátku. Proč jsme nedostali více její rad a rozhovorů s ní? Kdo celou tu doby byla, když příběh vznikal?
Postavám zoufale chybí jakýkoliv vývoj a posun vpřed - Adriana s Matyášem si ani po několika letech nejsou schopni promluvit a probrat spolu situaci, která jim oběma visí v hlavě. Místo toho kolem toho chodí a obě si to uvědomují. Po téměř 10letech už musí chtít i opravdu naivně zamilovaná slečna chtít tuto situaci vzájemně vyjasnit. Já vám nevím, nejde mi to narozum.
A posledním bodem je spád příběhu, který zůstal viset na tom, že se děj stále odehrává v divadle. Což by samo o sobě nevadilo, nicméně i dialogy a situace se stále dokola opakují a těžko se mi věří, že po tolika letech spolu někdo vede tutéž konverzaci na tomtéž místě každý den.
Vím, příběh stojí na reálné situaci, nicméně je to příběh také pro čtenáře, které by měl pohltit, aby jej prožívali s hlavními hrdiny. To se zde bohužel nestalo. Chápu myšlenku, kterou chce autorka předat, ale i tento reálný základ potřebuje trochu popostrčit, aby byl čtivý a čtenářům zůstal v hlavě. Což je podle mého cílem každého autora - vytvoření nezapomenutelného příběhu.
Hodnotím 2,5/5 hvězd.
Musím se přiznat, že z touto knihou jsme měla velký problém. Zkusím to rozdělit do dvou částí. Začnu stylem psaní:
- Upřímně mi moc neseděl, nemám ráda nespisovný jazyk mimo přímou řeč
- ze začátku jsem měla velký problém se plynule začíst
- dělení scén a kapitol mi přišlo zmatené a nelogické
- občas autorka bez varování přeskakovala z tématu na téma
- a největší problém: často se opakující fráze. Př.: kameny, které hrdince padají ze srdce; takže si to shrňme; světla, kamera, jedem.
- A z věty “Maty, co je nového” jsem chytala tik v oku.
- Počtem pop kulturních narážek může autorka směle konkurovat Ole.
Co se týče samotného děje:
- jeho absence pro mě byla velký problém.
- Hrdinka chodí jen do divadla a hospody, jinde se skoro děj neodehrává.
- Postava je plochá, nic o ní nevíme. V jednu chvíli se sice dozvídáme, že je teda asi šperkařka, a najednou v půlce knihy se dozvídáme, že má poslední zkoušku na vysoké? Kdy do ní chodila? Co vůbec studovala? Jak to ovlivnilo její život? Možná by bylo fajn ubrat divadelních scén a dozvědět se o životě hrdinky. Jenže to by se děj nesměl motat výhradně okolo Matyáše. O něm toho víme snad nejvíc.
- Byla tam spousta plochých vedlejších postav, které se pletly dohromady, dlouho mi trvalo si uvědomit, že Karel a Kamil jsou dvě rozdílné osoby.
- Příliš politických narážek.
- Urážlivé vtipy na Harryho Stylese a Justina Biebra mi taky nebyly sympatické.
- O tom, že hrdinka v průběhu knihy chodila s nějakým realiťákem, o kterém jsme se ani nedozvěděli, jak se jmenuje, se dozvídáme pouze z rozhovoru s Matyášem.
- Všechny Matyášovy negativní vlastnosti byly neustále svalovány na to, že je herec. To mi taky nebylo sympatické.
Nějaké pozitiva: občas mě nějaký vtip pobavil, ale humor v knize mi moc neseděl a rozhodně mi nepřipadal sarkastický, jak je to podávané.
+ Odvaha, že autorka otevřeně mluví o tom, že je to autobiografie.
+ Na jednom místě se mi líbila otevřenost vůči vlastní sexualitě.
Shrnutí: na knize je velmi poznat, že jde o prvotinu a autorka by se ještě měla vypsat a procvičit. Je mi líto, mě to nudilo.
(SPOILER)
Tak, já mám teda dočetno. Uf, to tedy bylo něco a nemyslím, to zrovna dobrém slova smyslu. Tak ale přejdeme ke knize. Zprvu mě zaujalo téma, protože co si budem, knihy s tématem neopětované lásky moc nevycházejí. Anotace zněla taky celkem fajn, takže jsem se na ní těšila. Moje zvědavost však ještě víc vzrostla, když jsem v jedné v FB skupině nadnesla, že je tato kniha zajímavá a jestli se na ní taky někdo chystá. Místo reakci na knihu mi však bylo sděleno, že kniha nebyla ani tak vydána díky talentu autorky, ale jejímu umu dostat se k lidem na vyšších místech. No, myslela jsem si o tom své, protože dneska lidi závidí kde co... Jenže to jsem netušila, že nám to nakonec autorka ve své knize potvrdí. :D Já s tím teda nemám problém, každý dělá co umí a na co sám stačí, ale zajímalo mě, jestli jsou lidi tak zlí, anebo je to pravda. :)) No, nebudu se v tom dál pitvat a přejdu ke knize.
Mně osobně kniha nesedla, hlavně díky Adri. Nevím, co je víc odstrašující, zda ten toxický vztah a nebo ona, protože to jak se chovala, bylo šílené! Ah, prostě... Já to asi nechápu! Je celou dobu zcela jasné, že jí Matyáš nechce a ne, fakt si nemyslím, že jí odmítal, protože by se toho vztahu bál. Když chlap ženu chce, tak za ní prostě jde a tečka! Podle mě, pro něj byla jen nějaká utěšitelka, kterou přijímal, když se necítil dobře. Mám takový pocit, že Matyáš ač byl teda úspěšný herec, tak jeho sebevědomí bylo na bodu mrazu a díky Adri si ho zvyšoval.
Ten toxický vztah je tu strašný, ale to, jak si hrdinka sama sebe neváží snad ještě horší! Doufám, že si z toho mladé holky nevezmou žádný příklad, protože to je ukázka naprostý nesebeúcty a zoufalství! Já se ani nedivím, že s ní tak Matyáš zametal a proč by vlastně neměl? Když si hrdinka nevážila sama, jak si mohl vážit on jí? To její čekání na Matyáše, byť na ní neměl čas... Grrr! Mám z toho ještě teď osypky! Tohle fakt vůbec není nenormální.
Jak se někdo takhle může ponižovat? Já jsem místy měla pocit, že hrdinka trpí nějakou duševní chorobou, protože to její chování je alarmující! A ano, všichni se na Adri v divadle dívali s pohledem, jako by věděli víc, protože taky věděli! Věděli totiž, že je jeho šílená fanynka, byť Adri si celou dobu namlouvá, že ví o jeho tajných citech k ní. A upřímně, vůbec Matyášovi nemusela psát, co k němu cítí, protože on už to věděl dávno a proto před ní utíkal. Já bych před takovým STALKEREM, jako byla hlavní hrdinka, utíkala taky. Mám taky pocit, že jen viděla, co chtěla vidět, jeho zamilované pohledy, žárlivost atd.
A mimochodem, ta jeho přítelkyně věděla proč Adri zabíjí pohledem. :D Samozřejmě hrdinka si zase myslela, že se své vlastní přítelkyni svěřoval, jaké mezi s sebou mají pouto, ale podle mě jí jednoduše řekl to samé, co všem: "Že je jeho šílená fanynka." Myslím, že o ní za jejími zády nevyjadřoval tak hezky, jak věřila.
Jo, taky jsem se pozastavila nad tím, jak Adri každý chtěl a všechny ty obdivné pohledy. No, autorky si často v knihách vylepšují své alterego a tady to zřejmě nebude výjimkou. Mě ale nejvíc dostala ta teorie, že jí Matyáš nechtěl, protože by vedle něj zářila víc než on, pán herec. :D
A ten konec měl znamenat, co? Mimo faktu, že byl odbitý? Takže Matyáš na ní po půl roce zazvonil, aby šli jako oslavit jejich výročí?? Aha. Sice to v tomhle momentě končí, ale já ten konec asi znám. Adri běží Matyášovi přímo do náruče, aby jí zase začala éra divadelních lístku zadáčo! :D
Omlouvám se, za nesouvisle blekotání, ale tady je špatně snad všechno a nevěděla jsem, kde začít. Kniha mě vyděsila, hlavně tím, jak si jedna žena vůbec nedokáže vážit sama sebe a někomu, kdo jí nemiluje, podřizuje celý život a ke všemu si vůbec nepřipouští, že její chování není normální! X let čeká na Matyáše, místo aby pracovala sama na sobě.
Celkově z knihy čiší nevypsanost, nevyzrálost a souhlasím, že tohle je spíše koncept než plnohodnotný román, na kterém se mělo ještě nějaký ten rok pracovat.
A pokud je tohle SKUTEČNĚ autobiografie, tak nevím, komu se víc pomstila, jestli sobě, nebo jemu... :)
DOPORUČENÍ: Pokud chcete skvělou knihu na toto téma, doporučuji
" Svévole" výborně zpracovaná kniha!
Nějak se nemůžu rozhodnout, jestli si tenhle autorčin počin (a celkově její přístup) zaslouží můj obdiv nebo znechucený pokrčení ramen. Jestli je za tím snaha nakopnout holky, co řeší podobně toxickej vztah, nebo touha urvat pozornost pro nějakou Alenu z Brna. Osobně je mi všechno, co nechala do knížky prosáknout, asi spíš nesympatický, ale třeba to pár podobnejm nešťastnicím pomůže otevřít oči. A za sarkastickej humor dávám * navic.
Adriana je už několik let zamilovaná do svého nejlepšího kamaráda Matyáše, který je hercem a nemá tudíž tolik volného času. Adri miluje divadlo a podporuje ho v jeho herecké kariéře, takže chodí na jeho představení jednou za měsíc, aby s ním byla v kontaktu, ale ne zas moc. Jejich vztah je velmi komplikovaný. Až po několika letech přátelství se Adri konečně Matyášovi svěří, že ho ty dlouhé roky miluje, ale Matyáš je stále zadaný.
Do Adriany jsem se dokázala rychle vcítit a byla mi velmi sympatická. Divadlo mám ráda taky, takže i společné téma by se našlo. Její zvláštní smysl pro humor mi taktéž sedl. Matyáš, no nevím, s ním je to zvláštní. Důvod proč se chová tak jak se chová asi prostě nechápu xD. I když jako, tak prostě ne. Těžko se to vysvětluje.
Co mě okouzlilo, je prostředí, kde se děj odehrává, a to je mé milované město Brno, kde žiju celý svůj život. Všechny ty místa, které znáte, někdo hodí na papír, a tak něžně a s láskou o nich píše. Takže pokud žijete nebo milujete Brno, tak jako já, tak si to rozhodně přečtěte!
Za mě je to krásná kniha o přátelství, vztahu, divadle, Brně a uvědomění. Čte se opravdu snadno, nic složitého, krásných 4⭐️/5.
Doby, kdy CooBoo vydávalo hezké a milé romance jsou už zřejmě nenávratně pryč. Medovník s Pepřem je takový After po česku, jen tady je to ještě horší, protože v tomhle příběhu miluje jen jedna strana. Navíc, oba hrdinové jsou totálně příšerní, nesympatičtí a máte chuť si z nich vytrhat všechny vlasy. Moc nechápu, proč tuhle knihu vydává CooBoo, které převážně čtou náctiletí? Nepamatuji si, že by kdy vydávali romány pro ženy. Když už nic, tahle věc by měla mít alespoň výstražné označení, že jde o maximálně toxický vztah! Tahle kniha mladým do rukou nepatří a je z mého pohledu škodlivá, protože hrdinka si celou dobu ten neuvěřitelně toxický vztah romantizuje, takže by mladší čtenářky mohly nabít dojmu, že takhle je to OK. A ono jakési prozření na konci nestačí, protože mu moc nevěřím, ani tomu, že hrdinka se z toho vztahu opravdu vyléčila. Souhlasím s komentářem, který píše, že hrdinka je zralá na psychologickou pomoc, já nemohla věřit tomu, co čtu. Kde je nějaká sebeúcta?? Za mě hrdinka docela velké psycho. A tohle cosi ani není plnohodnotný román, nemá to absolutně žádný děj, popisy a ani background. Ten sloh taky žádná sláva, je na něm hrozně vidět, že je autorka začátečník, který toho ještě moc nenapsal. Jednu hvězdu dávám za odvahu tyhle nevyzrálé spisky vydat. Nedoporučuji.
(SPOILER)
Když čtete knihu inspirovanou skutečným životem - přičemž díky většině toho, co o knize autorka řekla, vám spíš přijde, že jde o ryze autobiografický román - o klukovi, který s napsáním knížky souhlasí, a vy ji zavřete se slovy: "super, takže on je rád, že někdo napsal knížku o tom, jaký je to vlastně kokot", tak si nejsem jistá, kde přesně došlo k chybě v matrixu.
Čekala jsem svěží čtení o druhé straně barikády, kde není všechno růžové a láska vás nespasí. Zpočátku to tak možná i vypadalo, po první kapitole jsem si říkala jojo, tohle by mohla být moje krevní skupina. Já jsem taky sarkastický člověk, obzvlášť hodně morbidní a kolikrát lidi znervózním tím, co plácnu, ale tohle bylo silné kafe i na mě. Ne proto, že by to snad bylo drsně sarkastické, až vám to sroluje ponožky, ale spíš proto, že to už ani nebylo vtipné. Rádoby poznámky a přirovnání sice umí být vtipné, ale když jste v hlavě toho člověka přes tři sta stran, tak tu osobu už chcete po nějaké době praštit pánvičkou. Nějakou tou pořádnou od Horsta, co vydrží i apokalypsu. Žít v hlavě Adri bylo mimořádně náročné a jsem ráda, že je tomu konec.
Já sama jsem si svým způsobem toxickým vztahem prošla a mám také v životě člověka, který si jako jediný vysloužil mou lásku a přízeň, ale nejsme spolu. Ale já jsem oproti Adri ráda, že tento člověk je šťastný, má někoho, kdo ho miluje a je schopný mu dát to, co já ne. Jsem prostě ráda za to, že je šťastný a o to podle mě jde. V tomhle mě Adri hrozně vytáčela. Iracionálně nenávidí Matyášovu přítelkyni, místo toho, aby pro svůj šílený crush chtěla trochu toho štěstí. A jestli si myslí, že má být šťastný s ní, tak s tím krucinál holka něco udělej! Dobře, asi jsem byla na začátku moc přísná, Matyáš asi není až takový kokot. Nic Adri neslíbil, k ničemu se nezavázal. Jasně, člověka naprdne, když s ním takhle někdo zametá i po domluvě, ale když to Adri pořád obhajuje tím, že je to herec, je na roztrhání atd., tak se snad na to nakonec vykašlu a nebudu si trhat žíly, když se hvězda neuráčí přijít. No tak nepřišel, svět se přece nezboří. Adri má očividně dost náplastí, co tuhle díru zalepí.
Což byla další věc, které se mi nechtělo moc věřit. Já autorku nijak neshazuji, ale...co teda dělám špatně já, že na ni letí polovina Brna a pomalu i celé republiky, zatímco o mě kluk pomalu ani nezakopne? Každý kluk, kterého potká, by s ní chtěl pomalu zcestovat svět, nemluvě o tom, že se na ni chytí i lesba. Jasně, mně jednou taky vyjádřila náklonnost lesba, ale upřímně...já to jako lichotku zrovna nebrala. :D Nevím, přijde mi to takové zvláštní, že každý, koho potká, by pro ni chtěl být tím životním partnerem. Ono asi půl bídy, ale co bylo už přes čáru, tak její divoká jízda za chlapi. Protože když může Matyáš, může i ona! Takže se rovnou pustí do barmana, který ji nabaluje už nějakou dobu, pak vydrbe s chudákem Kamilem...a to je v pořádku? Když tohle dělá kluk, je kurevník, ale když to dělá ženská, je to v pořádku? Ona může? Jako odsaď podsaď. To už jsem chtěla autorce regulérně knížku omlátit o hlavu.
Co se děje týče, žádný tam ani nebyl. Celá knížka je o tom, že Adri chodí do divadla, kde jí střídavě dělají garde její přátelé, o kterých ale víme velké prd a nakonec se vám začnou motat, protože to jsou jenom jména. Pokud Adri zrovna neútočí na divadlo, přesměruje svoje síly na hospody, kam taky chodí s kamarády, které si ale zase začnete brzo plést. A když to není ani divadlo, ani hospoda, tak je to nějaká jiná akce...kde se pije a kde jsou kluci, na kterých si můžeme látat zraněnou dušinku od kluka, který vám nikdy nic neslíbil. Sem tam Adri pokročí ve svých špercích a tím asi náplň života končí. Sakra, taky bych chtěla mít tolik volna! Ale houby, nechtěla. Oproti tomuhle si na svůj život nemůžu stěžovat, i když jsem teda sama. Ono je to někdy to nejlepší, co pro sebe taky můžete udělat, ženy!
Jo a pokud jde o obálku, tak jestli má flakonek od parfému nějakým záhadným způsobem evokovat pepřák, který vám podaruje váš crush, tak já jsem potom prezidentka Matyášova fanklubu.
Na to, že byl Medovník prezentován jako něco vtipného, s čím se ztotožníte, jsem to v tom nenašla. Spíš super návod na to, jak rozhodně nechcete dopadnout. Toxické vztahy existují a každý si nějakým určitě prošel. Ale na to, že tady měla být jakousi obětí Adri, na konci svého sáhodlouhého komentáře soucítím spíše s Matyášem a k autorce získávám až nezdravě negativní vztah. Chtěla jsem knížce věřit, opravdu jsem se snažila, ale na konci naší společné cesty s křikem utíkám a koupi této růžovky definitivně vzdávám. Žádná katarze, prozření, smíření...že přestanete na půl roku komunikovat s Matyášem, to za řešení a katarzi moc nepovažuji. Je sice fajn, že si Adri něco málo uvědomila, ale podle mě to od slov nedošlo až k jejímu srdíčku a nepřijala tohle nové přesvědčení za své.
Škoda promarněného potenciálu. O to horší to podle mě je, když to autorka prezentuje jako vlastní skutečné zážitky a události.
Už delší dobu si říkám, že bych si ráda přečetla knížku, která není jen o lásce a o tom, že život holky začne dávat smysl ve chvíli, kdy začne chodit se sexy klukem (který často není vůbec tak skvělý), takže Medovník s pepřem zněl jako to pravé - nádherná obálka a anotace, která slibovala něco nového... navíc jsem si něčím podobným taky prošla, takže jsem si říkala, že se konečně u nás vydávají i knihy, které mohou předat něco důležitého.
Bohužel musím říct, že není o co stát - ano, je to čtivé a styl psaní / humor mě vlastně bavil, ale tím to tak končí, protože dějově (nebo spíš ne-dějově) není o co stát. A to té knížce hodně ubližuje.
Trochu spoilery, takže bacha:
Když v knížce hlavní postava mluví o tom, že napíše tuhle knížku, popíše ji těmito slovy: „Je to příběh o dvou umělcích, šperkařce Adrianě a herci Matyášovi. Ona ho miluje, ale nejsou spolu a celou tu dobu se vlastně snaží přijít na to, jak jejich vztah vnímá Matyáš. Přitom se ti dva pokouší vzájemně nezabít a brát to nějak s humorem.“ A kdybych tohle dostala, tak jsem nadšená, ale ona je to vlastně typická YA knížka jen s tím rozdílem, že ty dva spolu nejsou.
Začnu tím, že jsem Adri vůbec nevěřila, že je to Matyáše zamilovaná, což je v knížce, která na tom má být postavena, velký problém - a už vůbec by mě nikdo nepřesvědčí, že je do něj zamilovaná roky. Na to mi tam chybělo spousta scén (probrečené noci, stalkování sociálních sítí Matyáše i jeho přítelkyně, porovnávání s tou přítelkyní, snaha vyvolat pořádně žárlivost…) - spíš mi přišlo, že se jí líbí/mu crush a bojí se vztahů, tak se upíná na Matyho, protože ví, že je nedostupný (ať už proto, že někoho má, nebo proto, že o ní nestojí).
Celý ten "děj" se točil kolem toho, že Adri chodí do divadla s nějakým novým kamarádem či kamarádkou. A sama o sobě by mi absence děje nevadila, kdyby to autorka vyrovnala právě tím prožíváním té neopětované lásky – místo toho je tam asi tak milion vedlejších postav, které (když jde o kluka) Adri balí anebo jí jen dělají společnost a místy se vyjádří k Matyášovi (přitom tam ale není žádná kamarád, která by byl vyloženě proti němu a pomáhal Adri se přes něj dostat).
Další mínus spočívá v tom, že i když se autorka snaží tam nějaký ten děj nacpat, tak jsou to spíše ubohé pokusy – chvíli to vypadá, že Adri pracuje jako šperkařka a je v tom dobrá, aby to o 20 stran spíš působilo jako její koníček. Do toho píše knížku, má brigády, studuje a očividně má spoustu volného času, protože pořád někam chodí a jezdí. Do toho čtenář ani neví, kdy se knížka odehrává, protože i když se tam mihne, že „spolu půl roku nemluvili“ nebo „po dvou měsících“, není tam vidět žádný vývoj postav (Maty má snad bipolární poruchu a Adri je případ sám o sobě).
Moje největší zklamání ale pramení z toho, že autorka píše o tématu, o kterém se často nemluví, a tahle knížka by mohla vážně pomoct spoustě holek (ale i klukům), které jsou zamilované do někoho, kdo je jen využívá… problém je, že já vlastně ani nevím, jestli to ten Maty dělal, protože i když by nevyhrál cenu za největšího gentlemana a i jako přítel stál za houby, tak to vlastně nebylo nic tak hrozného (to Adri mu pořád psala, on po ní nic nechtěl – a i když s ním Adri dlouho nemluví, tak to nechává být a píše mu ona). To spíš chování Adri bylo problematické – nelíbí se jí, co jí dělá Maty, tak to samé dělá x dalším klukům a je to v pohodě? Soudí lidi, i když je nezná, a to jen proto, že chodí s někým, kdo se jí líbí? A jak říkám, pro tohle všechno bych měla pochopení, ale to bych Adri musela věřit, že je do Matyho zamilovaná…
Navíc ten konec byl až moc uspěchaný – Adri má být do Matyho zamilovaná roky a pak stačí tak málo, aby se probrala? Tedy snad probrala, protože ten konec na to moc odpověď nedává…
V souhrnu jde o čtivou knihu, která má fajn humor, ale obsahově je to prostě bída – což je škoda, zvláště když jde de facto o autobiografii autorky.
Pokud vás zajímá kniha, která řeší vztah, kdy kluk tu holku využívá, tak doporučuju sáhnout po knížce od Holly Bourne - Místa, kde jsem plakala , taje parádní a autorce se tam daří mnohem lépe ukazovat, co je problematické chování.
Medovník s pepřem
Tahle kniha byla rozhodně něco jiného, než byste od ní čekali. Protože co si budeme - tak sladká obálka přece musí skrývat sladký příběh, nebo snad ne?
No, rozhodně ne. Příběh vypovídá o šíleně (až spíš posedle) zamilované Adri a trochu více arogantním Matyášovi - už podle tohohle popisu člověk pochopí, že se žádný happyend se svatbou a hodně dětičkami konat nebude.
Líbilo se mi zasazení knihy do divadelního prostředí, líbilo se mi chození do hospody.. ale - a řekla bych, že jedno z největších ale téhle knihy - děj se skoro jinam neposunul. Stále to bylo divadlo - pivo - divadlo - pivo.. Málokdy tu byla odbočka někam jinam.
Druhé ale je za mě pomalý až skoro žádný děj. I přes zasazení vtipných hlášek a popisů apod. byl příběh místy opravdu stále to samé a o jedné věci člověk mohl číst třeba dvakrát v rozmezí dvou stran - tyhle vícepopisy stejných událostí mi přišly zbytečné.
Čímž se můj názor bude nejspíš lišit od ostatních bude pohled na vztah hlavních hrdinů. Opravdu jsem v tom neviděla neopětovanou lásku, ba naopak. Ale jsou lásky, které se prostě nesmí a nedokáží naplnit, protože kdyby se tak stalo, bylo by možné, že se třeba zastaví čas nebo rok bude trvat o 4 a půl dne déle (snad chápete :))
Ale i tak mi chování hlavních hrdinů opravdu přišlo zbytečně puberťácké - Matyáš zcela očividně neumí vyjadřovat emoce a radši nahodí ignor a Adri občas ostatním klukům dělala přesně to, co nechtěla, aby se dělo jí.. A! vedlejší postavy byly bohužel dost stroze popsány, pokud vůbec a v příběhu byly snad jen když potřebovaly Adri připomenout to, co slyšela už 101x.
PS - Knihu bych zařadila spíše pod autobiografie, vzhledem k tomu, že je to příběh o autorce.
3,5/5