Medveď
William Faulkner
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/264450/bmid_medved-264450.jpg
3
30
30
Je to príbeh jednak o starom, neporaziteľnom medveďovi, jednak o chlapcovi, ktorý si postupne uvedomuje, že legenda o medveďovi skrýva v sebe aj hlbší zmysel a že postupujúca civilizácia ničí nielen panenskú divočinu, ale bezhlavo premrháva aj svoje najlepšie dedičstvo.
Přidat komentář
Faulknerov zložitý jazyk vyžaduje od vás absolútnu sústredenosť. Žiarlivo si pýta vašu obmedzenú pozornosť, nestrpí nikoho a nič okrem vás a knihy. Čítať a počúvať hudbu zároveň je nemožné. Vziať si knihu do električky - zabudnite. Ste len vy, osamelý čitateľ, a kniha. Ako je len lovec a medveď.
Pri mojej výprave za medveďom som sa stratil v záplave dlhých súvetí plných náznakov a symboliky. Neposkytli mi prepotrebnú orientáciu v neznámom prostredí. Zablúdil som v hustom lese, ktorý sa premenil v labyrint. Cítil som, že medveď ma sleduje a číha na moje kroky. Nikdy nebol ďaleko, a predsa zostal skrytý. On videl mňa, ja jeho nie.
Prvý boj s medveďom som prehral.
Můj komentář k této knize je obsahově velmi podobný valdimu. Cca první polovina knihy je standardní, nikterak napínavý dějový příběh. Už tam člověk tuší, že spisovatel příběhu dává hlubší smysl. A pak přijde zlom a dál děj nepokračuje, ale rozplétají se nitky minulosti, velmi přes rodokmeny, ale i události, kde nejvýše "trčí" válka severu proti jihu a jeho následků v jižňanských zemích. Po přečtení doslovu jsem si potvrdil, že co autor říci chtěl, jsem zachytil, ale za sebe musím konstatovat, že to bylo stylem a způsobem, který nemusím mít znovu.
Můj třetí Faulkner, zatím nesložitější. Faulkner píše tak, že ač plně nedokážu pochopit všechny odkazy, uniká mi kontext, nedokážu jen tak odtrhnout oči od toho plujícího voru plného poezie a krásy, valícího se proudem, strhávaného tu sem tu tam, až jsem dezorientován, alespoň na první čtení. 4* dávám kvůli často zmiňované později přidané čtvrté části, která pro mě trochu narušila celistvost příběhu. Jenže ona tam ta čtvrtá část prostě patří a po přečtení několika esejů jsem pochopil, že kniha by si zasloužila 5*. Takže po druhém čtení to bude na maximum, teď jsem musel hodnotit na základně mých dojmů po čtení prvním. Faulknerovy knihy se řádně docení až po vícerém čtení, jsou krásně napsané a komplexní mýty, ale Medvěda doporučuji až těm pokročilejším čtenářům. Pro mě osobně to byl zátah na dva dny, kdy mě Faulknerova próza-poezie znovu dokázala pohltit a po dočtení vyhledat odborné eseje, které mě zase o něco více vzdělaly.
Williama Faulknera jsem znal asi jenom podle jména. Možná jsem i někde zaslechl, že je nositelem Nobelovy ceny za literaturu. Každopádně podle obálky a anotace knihy jsem čekal standardní dobrodružnou knihu. Ono to tak i ze začátku je. Dočteme se o chlapci, který se každý rok vydává do divočiny, kde získává zkušenosti. Dozvídá se něco málo o své rodině a slýchá historky o medvědu, který v okolí řádí a říká se mu Starý Ben. Je to psáno takový trochu zvláštnějším stylem, ale romantika a drsnost přírody je vykreslena podobně jako u Jacka Londona, takže mě to celkem bavilo. Taky je z příběhu cítit hodně nostalgie a sentimentu. Pak se ale z ničeho nic všechno změní a kniha se začne věnovat skoro výhradně jenom historii hochova rodu. Vše je napsáno v podivných náznacích a symbolikách. A kniha se stává dost nečitelnou. Připadalo mi, abych pochopil o čem je, tak bych si musel začít kreslit rodokmeny, nastudovat si historii amerických dějin apod. Vše se totiž jen naznačuje, nic není nijak vysvětleno, a ještě je spousta věcí jen v jakési alegorii nebo co. Věřím, že pokud bych se na knihu takto připravil, tak bych docenil, jak velký spisovatel Faulkner byl. Pro některé znalce číst tuto knihu musí být opravdu potěšením. Umím si ale představit, že pokud jí dostane do rukou omylem obyčejný čtenář dobrodružné literatury, tak mu buď exploduje hlava, nebo si řekne, co to ten Faulkner bral za drogy :-)
Autorovy další knížky
| 2001 |  Divoké palmy |
| 1966 |  Absolone, Absolone! |
| 1997 | Hluk a vřava |
| 1967 | Když jsem umírala |
| 1965 | Pobertové |
Me se medved celkem libil, ale spise co se atmosfery tyka. Je to druh divociny, ktera uz asi neexistuje a tak je skvele, ze to nekdo stihnul zachytit na papir. Musim ale ubrat hvezdicku za zprostredkovani vyznamu, ten jsem tedy zachytila jen dost povrchne a musela ho poguglit. Je to moc rychle ukoncene a moc poeticky zplacane, radsi jsem byla o strankach drive v lese.