Medvědín
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/390262/bmid_medvedin-s5t-390262.jpg
4
2278
2278
Medvědín / Medveďovce série
1. díl >
Co se může stát, když si na bedra naložíme tíhu snů ostatních lidí. Pro většinu lidí neznamená vítězství na juniorském mistrovství v ledním hokeji nic moc, ale pro obyvatele Medvědína to znamená všechno. Takové vítězství by totiž mohlo přitáhnout pozornost k upadajícímu městečku: přilákat státní dotace i talentované sportovce, kteří by dali Medvědínu přednost před většími městy v kraji. Takové vítězství by rozhodně znamenalo všechno pro hubeného teenagera Amata, který je všude mimo led za otloukánka; pro Kevina, hvězdu juniorského družstva, stojícího jen krůček od zářivé budoucnosti v NHL; i pro Petera, obětavého sportovního ředitele HC Medvědín, jehož vlastní profesionální hokejová kariéra skončila tragédií. Tým má šanci splnit sny celého města. Jenže jedné noci během zapíjení semifinálového vítězství se cosi odehraje mezi Kevinem a Peterovou dcerou — a najednou je všechno jinak. Jako vlny po rybníce se celým Medvědínem začnou šířit obvinění. V honbě za úspěchem týmu je obtížné rozpoznat hranici mezi pravdou a lží, slepou loajalitou a opravdovou důvěrou. Nakonec musí jeden mladý muž najít odvahu říct nahlas to, co nikdo zjevně nechce slyšet.... celý text
Přidat komentář
Kniha mě velmi zaujala, četla se mi dobře a já opravdu chtěla vědět, jak to celé skončí. Na medvědínské jsem myslela v každé volné chvíli, i když jsem zrovna nečetla.
Závěr knihy mě ovšem trochu zklamal. Po takové tísni a válce najednou střih, půl strany a konec, jako by to autor potřeboval už mít hotové...
„Na světě není nic drobnějšího než vaše dítě na nemocniční posteli.“
Kdo neskáče není Medvěd! A zůstat v Medvědíně stranou zájmu o to, jak banda kluků či chlapů honí se zahnutým klackem po ledě gumovou briketu, to je jako neexistovat. Protože upadající městečko jinak nemá, nač by jeho obyvatelé mohli být hrdí: hokej je pro ně pýchou, alfou a omegou, námětem k rozhovorům v hospodách, na ulicích, doma i v práci, je fanatickou láskou a také důvodem, proč zuřivě nenávidět. Od prominentních boháčů po nejchudší spodinu v pajzlech, všechny dokáže spojit vášeň pro hru. Vítězství je to jediné, na čem záleží a hokejisté jsou uctívaná polobožstva, včetně těch nedospělých, vycházejících hvězd. Nic a nikdo jim nesmí stát v cestě k úspěchu.
Do Medvědína jsem zavítala coby nezaujatý pozorovatel, sport už je pro mě nějakou dobu na vedlejší koleji, zvláště jeho sledování. Postupně jsem však atmosféře městečka a četným osudům jeho obyvatel podlehla. Backman dokázal do příběhu s relativně všední zápletkou napasovat množství událostí k zamyšlení a spoustu moudra, téměř se zvládnul vyhnout černobílosti. Akorát nezapřel levicové smýšlení, kdy chudí mají vlastně bez výjimky zlatá srdce, zatímco bohatství zákonitě křiví charakter. Za tohle a neuspokojivý závěr strhávám astru, jinak jsem si návštěvu odlehlého města ve švédských lesích a emoce na ledě i mimo něj užila více než dobře. 75-80%
Hokej je pro mnoho lidí v Medvědíně celý jejich život.
Hokej pro mnohé z nich představuje budoucnost a naději v lepší zítřky, přesto se najdou lidé, kteří před hokejem a tím vším, co pro ně znamenal a znamená, upřednostní vlastní rodinu, vlastní smysl pro spravedlnost i za vysokou cenu, kterou za svůj postoj zaplatí.
Skvěle vykreslena mentalita lidí, jak jsme lehce manipulativní, jak dokážeme pořádat "hon na čarodějnice" jen proto, že se nám to hodí.
Sport je mi celkem ukradený, zvlášť, když se sleduje pasivně u telky, ale na hokej se dívat můžu. Má napětí, rychlost, spád, energii, emoce. Stejně tahle knížka, která je o lásce k hokeji a také o lidských charakterech, které se odkrývají právě za vypjatých situací (nechci spoilovat). Je také o nekonečné rodičovské lásce a potřebě chránit svá mláďata i za cenu vlastního sebezničení a morálního selhání. Kdybych si měla vybrat nejmorálnější postavu z celého příběhu, pak by to byla Ramona. Na nočním stolku už mi leží druhý díl. Potřebuju nutně vědět, jak to bude dál.
Této knize jsem se dlouho vyhýbala, protože jsem si myslela, ze mě téma hokeje nebude bavit. Spletla jsem se a dokonce knihu považuji za jednu z nejlepších od Backmana. U této knížky jsem totiž cítila vše dohromady - smutek, radost, vztek, nadšení, pohoršení. Byla to emocionální jízda, kterou zkrátka miluju. Miluju.
Úžasná kniha. Brečela jsem, smála se a nebyla jsem občas daleko od toho abych knihou mrštila o zeď. Sice jsem zrovna k hokeji neměla zrovna blízko, ale tahle kniha mi řekla, že by to nemuselo být špatné.
Jakoby úplně nejsem sportovní typ a ani fanouškovský typ, asi proto čtu místo toho knihy. Takže teď vím o sportovních sektářích prakticky všechno. A navíc jsem se na knihu nachytala, poněvadž jsem si před čtením pořádně neprohlídla, kdo že ji to vlastně napsal a zrovna s tímto autorem kamarádka nejsem.
Rozjezd byl dost pomalej. V Medvědíne není totiž nikdo, kdo by neměl nějaký svůj psychický problém a autor nám každého sáhodlouze s jejich těžkostmi popisuje mezi broušením bruslí.
Od půlky ale sešup. Autor si dost pohrál i s psychologií postav - do Benjiho jsem se upřímně zabouchla i já a jeho dějová linka mě bavila nejvíc.
Jsem ráda, že jsem tu první polovinu nevzdala a ten druhý díl si překvapivě přečtu taky.
F.Backaman si mě získal knihou Úzkosti a jejich lidé a i přestože Medvědín je poměrně příběhově jiný, tak je naprosto perfektní. Prostě jsem si ten jeho styl zamilovala - je tak jednoduchý, až si člověk říká, že takhle taky dokáže napsat knihu... A pak je ale tak hluboký, že si člověk říká, že takhle by to nedokázal nikdy napsat. Musím říct, že příběh mě pohltil už hned od začátku, postavy velmi propracované. Za mě skvělý! ️
Ok, po štvrtej Backmanovej knihe, ho zaradzujem do kategórie najobľúbenejších autorov. Kým Ove a Babička boli krásne knihy, boli zároveň aj vtipné, Medvedín sa zaoberá vážnou témou a Backman ju podľa mňa spracoval veľmi dobre. Neuveriteľne mi sedí štýl písania tohto autora a číta sa mi to super aj v češtine a spôsob, akým Backman postupne odhaľuje charaktery jednotlivých postáv a ako ich prepája, nuž baví ma čítať jeho knihy a mám rada jeho postavy, aj tie, čo nemám rada, lebo nie sú čierno-biele. Skvelá kniha!
Skvělá kniha, perfektně propracované postavy. Silný příběh o emocích, vztazích a přátelství. A jak jedna chyba dokáže změnit člověku život. Hned se pouštím do dalšího dílu.
Jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy četla. Ale pozor, poznámka hlavně pro "rychločtenáře", nedá se "přehrkat". A nebo dá, ale to hlavní z ní pak nedostanete. To je za odměnu a stojí to za to. Kniha je dle mého názoru velmi výživná a silná pro rodiče dospívajících. Mám sedmnáctiletou dceru... Ještě teď jsem perplex... Už ses těším na pokračování My proti vám. Tak hupky do knihovny, ať Vás někdo nepředběhne!
Medvědín obsahuje to, co miluju na Backmanovi, v perfektní podobě: propracované postavy, rychlé střihy, jen tak mimochodem přicházející dořečení tajemství, která jsou napínavě budována několik stránek dopředu, vesměs ŠŤASTNÉ KONCE.
Hodně zdlouhavý začátek ale po asi 100 stranách se začne příběh konečně rozjíždět a stojí to za to. Jakmile vtáhne do děje tak už nepustí.
Přiznávám, že mě hokejové téma juniorského klubu v malém městečku v lese moc nebavilo, ale nakonec mě kniha dostala. Skvěle vypracované charaktery postav.
Musela jsem knihu poslouchat na etapy a prokládat to jinými. Ne, není špatná. Je TAK dobře napsaná. Naprosto vynikající psychologická sonda. Na první poslech lehoučká, ale když vás vtáhne... A, bohužel, neplatí jen v městě, kde hokej znamená všechno...
Četl pan Pavel Soukup a jak jinak než skvěle...
Štítky knihy
švédská literatura znásilnění Švédsko mezilidské vztahy lední hokej severská literatura společenské romány zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Po Ovem veliké zklamání. V příběhu se v podstatě nic nedělo, nuda a šeď, neustále dokola rozebíraný hokej, opravdu velmi nudné... Věty jako "neznamená to nic, jen celý život" apod. a podobné úvahy následků děje ještě předtím, než se vlastně stal... Příběh dost přitažený za vlasy, vesměs všechny postavy ujeté. Každá nudná chvilka popsána z několika úhlů pohledu se stávala ještě více nudnou. Chvilinku to začalo být zajímavé, když už se konečně příběh odebral k zápletce, která každému musela být jasná hned ze začátku knihy. Myslela jsem, že už to tedy konečně nabere spád - a nic. Zase jen nuda. Ach jo, ani se mi nechce věřit, že to napsal stejný spisovatel, který stvořil Oveho...