Medvědín
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/390262/bmid_medvedin-s5t-390262.jpg
4
2278
2278
Medvědín / Medveďovce série
1. díl >
Co se může stát, když si na bedra naložíme tíhu snů ostatních lidí. Pro většinu lidí neznamená vítězství na juniorském mistrovství v ledním hokeji nic moc, ale pro obyvatele Medvědína to znamená všechno. Takové vítězství by totiž mohlo přitáhnout pozornost k upadajícímu městečku: přilákat státní dotace i talentované sportovce, kteří by dali Medvědínu přednost před většími městy v kraji. Takové vítězství by rozhodně znamenalo všechno pro hubeného teenagera Amata, který je všude mimo led za otloukánka; pro Kevina, hvězdu juniorského družstva, stojícího jen krůček od zářivé budoucnosti v NHL; i pro Petera, obětavého sportovního ředitele HC Medvědín, jehož vlastní profesionální hokejová kariéra skončila tragédií. Tým má šanci splnit sny celého města. Jenže jedné noci během zapíjení semifinálového vítězství se cosi odehraje mezi Kevinem a Peterovou dcerou — a najednou je všechno jinak. Jako vlny po rybníce se celým Medvědínem začnou šířit obvinění. V honbě za úspěchem týmu je obtížné rozpoznat hranici mezi pravdou a lží, slepou loajalitou a opravdovou důvěrou. Nakonec musí jeden mladý muž najít odvahu říct nahlas to, co nikdo zjevně nechce slyšet.... celý text
Přidat komentář
Uf. To teda byla nálož.
Vtipné, moudré, dokonale odpozorovaný život. Všechno skvěle vyvážené a stejně skvěle napsané. Sice jsem v poslední třetině několikrát propadal beznaději, když jsem musel sledovat všechnu tu nespravedlnost a bezmoc a uvědomil si, jak moc pravděpodobné tohle stádní chování je i ve skutečnosti. Ale to je moje chyba, ne Backmana.
Výborné.
Kniha Vám nabídne mnoho zamyšlení, skrytá moudra a pravdy... Já nevím, musela jsem se hodně přemáhat, abych se opravdu začetla, většinou jsem po pár stranách knihu odkládala.. čekala jsem asi více od příběhu, ale kniha mi dala spíše než ten příběh, pocit k zamyšlení.. zvláštně napsaná kniha, která přeskakuje od jednoho člověka k jinému a čekáte, co se to tedy stane... Máte pocit, že se stane něco velkého - předehra byla nějak moc nafouklá a pak jsem byla akorát zklamaná... Už jsem se těšila na konec, byl utahaný... Na druhý díl se nechystám.
Strašně dobře napsaná kniha. Přiznám se, že pro mě trochu překvapení, protože jedinou knížkou, kterou jsem od Backmana četla, byla Co by můj syn měl vědět o světě a pak Muž jménem Ove, kterou jsem po pár stránkách odložila, protože mě prostě nebavila. Medvědín mi oproti tomu přišel jako malé mistrovské dílo, stylem psaní mi to dost připomínalo Jodi Picoultovou, autor vás drží v přítomném okamžiku, takže jen lačně hltáte další a další stránky, abyste se dozvěděli, co bude dál. Navíc jsou tu krásně vykreslené vztahy a všechny ty emoce a motivy vřící pod povrchem, a to mě baví. Už si brousím zuby na druhý díl :-)
Tak tohle je opravdu komplexní kniha a zatím moje nejoblíbenější od Fredrika Backmana. Má úplně vše a zároveň je i dost o hokeji, což by v našich končinách mohlo být oblíbené téma. Oveho jsem si užil, ale Medvědín dosahuje rozměru světové literatury.
,,Jediné, co nám sport dává, jsou okamžiky. Ale co je asi tak život jiného. Je snad víc než jen okamžiky?"
Jakože wauuu...
Nečekala jsem to, ale tohle bylo silné, tajemné, smutné a strhující. Perfektně napsaný příběh, který nejenže člověka nutí neustále číst, ale nutí ho i přemýšlet nad tím, co by kdyby. Co by bylo, kdyby někteří lidé nebyli tak počestní a někteří byli trošku většímu hajzlíky, než ve skutečnosti jsou.
Mé první setkání s panem Backmanem a určitě ne poslední.
Nebavily mě ty hokejové pasáže takže jsem nejprve přemýšlela, jestli to vůbec dočtu, ale nakonec nelituji, vyklubal se z toho jako u Backmana obvykle silný a krásný příběh o rodičovské lásce, přátelství a odvaze postavit se silnějším se spousta moudrými zamyšleními. A jako čerstvá matka jsem si u toho i párkrát pobrečela, ale to vlastně u každé jeho knihy, málokterý autor mi dokáže vždy takhle zahrát na city.
Už při čtení "Oveho" jsem tušil, že je pan Backman autor vskutku originální a nadaný pohrát si s emocemi svého čtenáře. V Medvědíně tomu není jinak.
Příběh začíná pozvolna (včetně spoileru hned na začátku, ale opravdu tam patří), poznáváme malé město, vzorky jeho obyvatel, stručnou minulost a samozřejmě i jeho chloubu: hokejový tým! Necháme se lehce ukolébat, užíváme si atmosféru městečka, prožíváme drobné příhody rodin Medvědína, malé půtky, velká gesta... Pak se ale vše zlomí a naše emoce lítají od mantinelu k mantinelu, zloba, bezmoc, vztek, strach, hrdost...
Následuje pak zajímavý závěr, lehce chaotický, tajemný, přesto příjemný, byť ne vše je v něm pozitivní.
Grandiózně načtená kniha Pavlem Soukupem, kterého mám rád nejen kvůli hlasu.
Medvědín jsem četla hodně dlouho, ale vůbec nelituju, že jsem mu svůj čas věnovala. Tohle dílo je tak plně emocí, já jsem plná emocí. Za dobu čtení jsem toho cítila spoustu, nejčastěji však smutek, bezmoc a vztek na celé lidstvo. Objevuje se zde hodně postav, ale kupodivu jsem se v nich byla docela schopná zorientovat. Sice se hodně dlouho čeká, než se stane to hlavní a prvních tak 150 (?) stran vlastně jen poznáváme Medvědín, ale ono to za to stojí.
Je i seriál na HBO GO, toho jsem někdy před třičtvrtě rokem viděla půlku, pak jsem rozkoukala něco jiného a už se k němu nevrátila, ale teď si ho rozhodně pustím, protože já ten příběh m-i-l-u-j-u.
Tohle dílo se rozhodně neřadí do ya literatury, není to nic oddechového a příjemného to číst, ale pokud si myslíte, že to ustojíte, prosím, jděte do toho. Stojí to za to. Tohle rozhodně bude jedna z nejlepších knih za rok 2021.
5/5
Tak jsem se konečně po několika měsících, kdy jsem měla knihu rozečtenou, k ní znovu dostala a zhltla jsem ji během jediného dne. Táta mě už od dětství učil lásku k hokeji, kterou mám jako fanoušek dodnes, takže hokejové prostředí pro mě bylo to pravé ořechové. Příběh, který jsem dostala, jsem vůbec nečekala. Kniha otevírá mnoho vážných témat a je plná lásky, smutku, zoufalství, naděje, přátelství a nenávisti. Autor umí tak nádherně vyjádřit emoce a ne jednou jsem měla slzy na krajíčku. Jediné, co mě mrzí je to, že jsem se k autorovi dostala až teď.
Hokej jako kulisa, kolem které se vše točí. Hlavní ale je atmosféra malého města a myšlení a osudy lidí. Perfektně vykreslené všechny postavy příběhu, i ty nejmenší. Milujte své děti, poskytujte jim lásku a oporu a nechte je dospět v lidi zodpovědné za své jednání. To je můj pocit z knihy. Děti jsou někdy odolnější než rodiče. Doporučuji.
Knížky pana Backmana mám ráda. Umí dokonale vystihnout charakter a pocity postav, jeho knížky jsou humorné a zároveň plné emocí a čtou se lehce.
U této knížky mi chvilku trvalo se začíst, protože je tu hodně postav. Ale i tak se mi toto dílko o přátelství, rodičovství, velké lásce k hokeji a životě na malém městě líbilo.
Na knížku jsem se moc těšila a bylo na co. Krásně vyprávěný příběh jedné zapadlé vesnice kdesi v lesích, kde každý občan je více či méně spojen s ledním hokejem. Všechno je v pohodě, dokud se vyhrává a chod Medvědína nic a nikdo neohrožuje. A to se právě stane během jedné oslavy vítězství... dochází ke zvratu, nespravedlivemu a silenemu honu, emoce ve vesnici jsou neudrzitelne a vše se hrouti.
Frederick Backman má výjimečný talent na poukázání lidských slabostí, nešvarů a malosti lidského ducha, s humorem a nadsázkou. Nastavuje zrcadlo maloměstu a popravdě každá z postav v této knize se dá najít na každém menším městě. Nebo jakékoliv větší skupině lidí. Ukazuje jaké důsledky může mít osudové a hlavně špatné rozhodnutí jednoho kluka. A i když pro mě jako pro rodiče a ženu byli pasáže, které se mi špatně četli, kniha ve mě vyvolala spoustu emocí. Výborná kniha.
Hokejovou tématikou se nedá nikdy nic zkazit. Navíc, pokud se jedná o "okresní přebor" plný puberťáků z kanadské verze Prci, prci, prcičky, musí být zákonitě o zábavu postaráno. Příběh je zajímavý od začátku do konce. Je plný emocí z hokejových utkání, plný příběhů jednotlivých obyvatel této Ospalé díry, a ukazuje nám soudržnost mezi těmito lidmi. Mělo to grády, asi jako "rosomák s hořčicí v pr..." :-) Solidní zápletka a zajímavé rozuzlení.
Skvělá knížka, která má spád a gradaci. Od prvních stránek mě chytla. Tak to má u dobrých knih být. Také se mi moc líbily různé výroky. Hned jsem si v knihovně zarezervovala pokračování "My proti vám ". A určitě si přečtu další autorovy knihy.
První polovina knihy pro mne byla velmi náročná. Autor se nás snaží seznámit se všemi protagonisty, kterých bohužel není málo. Střídání protagonistů navíc nemá žádný řád a během jedná kapitoly se vystřídá několik postav. V jednu chvíli jsem měla pocit, že si snad budu muset napsat tahák kdo je kdo, jenže to není rodinná sága, kde byste si namalovali strom.
Cca v polovině nastane zvrat, který je postupně naznačován, vy tušíte, že se ta věc stane a když to skutečně přijde, nejste ani tak zaskočeni tím, že se to stalo, jako tím, jak se zachovají obyvatelé města. Najednou se ve vás tak bouří emoce (u mě to byl neskutečný vztek), že vůbec neřešíte styl psaní nebo střídání postav.
Nechci nic spoilerovat, ale upřímně říkám, že bych nikdy nechtěla v Medvědíně žít! Snad nikdy pro mne nebylo hodnocení knihy tak těžké! Jak můžu říct, že se mi ta kniha líbila, když jsem její obsah chvílemi nenáviděla? Nicméně jestli bylo autorovým cílem vyvolat ve mně tyto emoce, pak se mu to podařilo na 100 %.
Vzhledem k tomu, že jsem knihu na jejím začátku dokonce odložila a nebýt to štafeta, tak bych možná ani nedočetla, na druhou stranu autor ve mne dokázal vyvolat velmi silné emoce:
HODNOCENÍ: 70 %
Medvědín je pro mě velkým a hlavně milým překvapením. Když jsem zjistila, že se jedná o knihu pojednávající o hokejovém městečku, tak jsem kolem knihy spíše pár let "tancovala". Nejsem moc sportovní fanoušek ale je pravda, že pokud bych jím byla tak asi tím hokejovým. Když jsem byla v knihovně tak tahle knížka na mě jen tak vyskočila a já se nakonec podvolila a jsem ráda, že jsem tak udělala.
Pro mě je Medvědín jedním velkým wow, knížka je vtipná, drsná, smutná ale hlavně hokejová a to je tím nejlepším ale i nejhorším, co toto město potkalo.
Ti, co četli tak možná jako já byli při čtení naštvaní ale nakonec to v rámci možností dobře dopadlo.
Už se těším na další díl protože tohle bylo dokonalé! Za mě 5* a naprosto doporučuji!
Přestože hokej miluji, začátek knihy mne neuchvátil. Moc mne nebavily některé souvislosti kolem hokeje, přestupy z různých skupin, hierarchie trenérů, ředitelů, sponzorů.... Taky mi chvilku mi trvalo než jsem se v postavách zorientovala. Ale pak jsem se chytila a četla a četla....
V Medvědíně, které žije odjakživa jen hokejem, jsou pocity sounáležitosti důležitější než pravda. Protože lidé vždy vidí jen to, co chtějí vidět. I když to někomu může ublížit. Taky mi to připomnělo dánský film Hon, kde šlo sice o jiný problém, ale konečné důsledky jsou stejné.
Prásk.
Ze začátku mě kniha moc nebavila. Přišlo mi, že je prvních 50 stran o tom samém. Nejsem velký nadšenec do týmových sportů, takže jsem se nemohla pořádně vcítit do kůže milovníka hokeje. Autor mě však do toho hokejového prostředí dostal. Ani jsem něvěděla jak, ale najednou jsem prožívala každou stránku a děsila se co bude dál. Backman je vážně třída.
Štítky knihy
švédská literatura znásilnění Švédsko mezilidské vztahy lední hokej severská literatura společenské romány zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Musím říct, že kniha mě velmi mile překvapila. S autorem jsem se už setkala při "Úzkostech a jejich lidech" (btw. doporučuji maximálně) a zde jsem čekala opět něco odlehčenějšího, což tedy nakonec vůbec nebylo. Těžké téma, samotnou mě zajímalo, jak z toho autor vybruslí.... a zvládnul to skvěle. Jako rodiče kluka, který tráví víkendy na florbalových turnajích, kde se vše dělá pro sport, protože florbal - to je oddíl, ne kroužek, ve mně hodně témat bude rezonovat ještě hodně dlouho. Mimochodem, skvěle zpracovaná i hokejová problematika sama o sobě, psychologie malého města dokonalá a typy rodičů..... dokonalé... Místy velmi vtipná, místy mrazivě ledová, ale prostě skvělá. Doporučuji. Dnes 2 citace, str. 112 "Když se člověk stane rodičem, už se pak napořád cítí jako moc malá peřina. Ať se snaží přikrýt všechny sebelíp, vždycky je někomu zima." a druhá 229: "Nedokážeme ochránit svoje děti."