Vítězové
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509589/bmid_vitezove-u5N-509589.png
5
562
562
Medvědín / Medveďovce série
< 3. díl
Vyvrcholení trilogie z hokejového městečka Medvědín. Od událostí, o nichž nikdo nechce mluvit, uběhly dva roky. Všichni se snažíme posunout dál, jenže cosi v této krajině to člověku nikdy úplně nedovolí. Jsme město se smutkem v srdci a násilí tady visí ve vzduchu, máme rádi pohádky s dobrým koncem, ale vlastně jsme asi tušili, že tahle mezi ně nepatří. Tentokrát to začíná vichřicí a končí střelbou. Někdo, kdo byl dlouho pryč, se vrací domů. Někdo nás opouští navždy. Někdo se zamiluje, někdo sní o NHL a někdo o pomstě. Někdo usíná vedle své nejlepší kamarádky, někdo se pokouší zachránit manželství a někdo se snaží ochránit své děti. Někdo nenávidí, někdo bojuje, někdo popadne zbraň a zamíří ke stadionu. Ne všichni, za něž jsme bojovali, se dočkají šťastného konce a ne všichni, které milujeme, zestárnou.... celý text
Přidat komentář
Líbila se mi a opravdu musím uznat, že FB je mistrný spisovatel, který umí rozesmát a dojmout na jedné straně. Co se týká vyprávěčského řemesla je to výborná práce, způsob splétání jednotlivých linek, způsob načasování, pohledy do psychologie postav, to všechno je na vysoké úrovni. Kniha je dobrá a zaslouží si pochvalu a doporučení k přečtení.
Nicméně zároveň jsem i lehce rozladěn, neb jsem měl asi vysoká očekávání. Kniha je zbytečně dlouhá, mohla být o 200 stran kratší a nic by se nestalo. Příběh má příliš mnoho postav, budu rád, když si za rok budu pamatovat půlku z nich. Rozjezd a opakování co se stalo v minulých dílech je v součtu snad půlka knihy a vleče se to. Na druhou stranu posledních 250 stránek je prostě strhujících a nedovolí Vám knihu odložit a musíte to dát na jedno posezení. Hlavní sdělení díla je za mne ale skoro stejné jako v prvním díle. To podle mne ukazuje, že se FB začíná opakovat (postavy, zápletky, moudra) a pro to je mne mínus a musím ubrat jednu hvězdu. No a těch mouder, těch je tam na můj vkus opravdu až příliš a je to vlastně inflace a snížení hodnoty toho moudra a i knihy jako takové. Stejně tak FB nadužívá vypravěčské předpovědi "co se stane později", nebo falešné stopy, kdy vede čtenáře jinam - jako třeba "mít za manžela blbce", nadužívání těchto postupů je ve výsledku podle mne na škodu.
Pokud chcete znovu něco jako Medvědín, tak tu máte dobrou knihu jen v jiném odstínu, ale pokud hledáte nového Backmana, tak to číst nemusíte.
Prásk, prásk, prásk... Backman se i potřetí trefí přesně do černého. Pokračuje příběh Medvědína a Hedu. Když bych chtěla ten děj shrnout, zase tak moc se tam toho neděje, a přitom se tam děje všechno. Backman umí vyhmátnout pravdivost v lidech. Ta knížka je tak plná emocí všeho druhu. Moc se mi líbí, jak umí věci popsat. Člověk by kolem toho nakecal a navysvětloval, ale autor napíše dvě věty a vyhmátne podstatu. A čtenář jenom kýve hlavou, jak je to jednoduché. Jediné, co mi vadí, že už ta knížka skončila. Je skvělá, úžasná a otvírá srdce. Díky za takové autory.
Ten večer mám v paměti celý
Poslední mír pred výstřely
Prišels k nám na malou chvíli
Tak jak sme o tobě snili
Tvé tělo hrálo
Tvé srdce hřálo
Byl si vším čím chtěl si být
Měls radost volnost a klid
Příteli netuším kdepak si teď
Doufám že mají tam pro tebe led
Už sa mi to dlho nestalo, aby som vydržala čítať aj po polnoci, ale dnes som dotiahla poslených 100 strán po polnoci, lebo som už nemohla odložiť knihu. Budem ešte nejaký čas spracovávať, ale Fredrik Backman to zasa dokázal. Napísať dobrý záver akejkoľvek série je brutálne ťažké a toto bol dobrý záver trilógie z Medvědína, aj keď budem dlho spracovávať osudy niektorých postáv (tí, ktorí ste čítali, tak viete :( ).
Backman je jediným autorom z mojich obľúbených, od ktorého mám prečítané úplne všetky knihy a už teraz sa teším, kedy ma poteší ďalšou skvelou knihou.
Dík Fredriku! Tuhle bichli jsem si fakt užila. Medvědín i Hed mi přirostli k srdci i s jejich obyvateli. Takhle uvěřitelné postavy umí vykouzlit jen ti nejlepší a to já autora tedy za jednoho z nejlepších považuji.. Mě se normálně bude stýskat :-) Bylo tady už řečeno všechno a já mohu jedině doporučit, pokud jste četli předchozí díly, určitě si nenechte ujít závěr.
Kniha vás během chvilky vtáhne do děje tak, že musíte číst dál a dál. Chcete vědět, jak se vše vyvíjí a jak to vše dopadne. Při dočítání knihy si přejete, aby příběh dál pokračoval, aspoň kousek a vše špatné, aby byl jen zlý sen.
Budete si připadat jako na horské dráze. Chvíli se smát a vzápětí plakat, milovat i nenávidět, mlčet a křičet z plných plic, souhlasit i oponovat.
Přichystejte si hromadu kapesníků a hodně štěstí. Hodně štěstí.
Omlouvám se všem autorům, jejichž knihy ještě letos budu číst, ale Vítězové jsou mou knihou roku.
Jsem moc ráda, že nám F. Backman naservíroval pokračování osudů lidiček z Medvědína a Hedu. Můžu k tomu jen napsat, že F.B. je prostě kouzelník - kolik emocí dokáže svými slovy (a taky mezi nima) vykouzlit.
Co musím taky ještě pochválit, je i český překlad od H. Matochy.
Prásk, prásk, prásk-tak mi mnohokrát pukalo srdce u čtení. Brečela jsem. A ne jednou...
Medvědínem si mě Backman naprosto získal (tak, že jsem si přečetla všechny jeho knihy), pokračování My proti vám mě pak zákonitě zklamalo, protože nejspíš už nikdy nebude nic jako Medvědín...
Od třetího dílu jsem nečekala nic a dostala jsem... mnoho. Nový příběh zasazený do starého známého prostředí a ke starým známým postavám. Medvědín to není... ale skoro.
Asi půjdu proti proudu, ale pro mě jsou Vítězové zklamání. Kdybych knihu nečetla, o nic bych nepřišla. Prvních 150 stran byl nejdelší úvod, jaký jsem kdy četla a Backmanovské "zatím ještě netuší, že..." mi už začínalo lézt na nervy. A vlastně kniha jako taková mě strhla někdy za půlkou. Což je na knihu o 630 str. fakt špatné. Jak píše kamca4151, kdyby byla o 100, ale klidně i 200 stran kratší, ničemu by to neuškodilo.
Jinak samozřejmě je to Frederik Backman, on umí psát, proto taky hodnocení 4*, ale pro mě pořád zůstane zcela výjimečný Medvědín.
Plakala jsempřiznávám, což se mi skoro nikdy nestává. Od prvních stránek jsem byla lapená obavami o hrdiny a doufala jsem, že to ještě nějak autor vymyslí, ale hokej není jen sport a fanoušci jsou víc než město.
Konec triologie o jednom (nebo dvou) mestecku, kde rezonuje hlavni tema, a to hokej. Jakakoliv knizka od Backmana, je pro me takovy maly svatek. Tohle urcite neni vyjimka. Setkavame se s hrdiny predchozich knih a dockavame se, jak tomu v Backmanovych knizkach byva, hodne emoci, hodne sportu a hodne spletitych osudu.
Ackoliv se kniha jmenuje Vitezove, stejne jako je to v zivote, vitez neni nikdo.
Ackoliv razim heslo, ze cim vic stranek, tim lepe, kniha mohla byt o 100 stranek tenci. Vlastne mam pocit, ze je to spis kniha do poctu.
Davam ale vyssi hodnoceni, protoze Backman proste umi psat a je to opravdu pohlazeni na dusi.
Tohle je prostě úžasný příběh! Už když jsem knihu začínala číst, věděla jsem, že to bude bomba, husí kůže hned od počátku. Jsou to emoce, smích, zlost, lítost, slzy, radost. Celá trilogie je skvělá, příběh, který si ponesu dlouho v sobě a věřím, že se k ní jednou vrátím. Tohle nechcete dočíst....A doufám, že se do Medvědína zase vrátíme.
Zvláštní název knihy, ve kterém vlastně žádní vítězové nejsou. Nebo vlastně ano, svým způsobem. Nedokážu pochopit, jak to pan Backman dělá, ale pokaždé roztočí tak emoční hurikán, že ho musím dobu zpracovávat.
Některé knihy čtete a vychutnáváte si styl psaní, kvalitu jazyka a říkáte si, jak se to dobře čte, vybroušený styl a tak. A potom si sednete ke knížce od Backmana a prostě musíte číst dál a dál, naprosto vás pohltí. Rozhodně i díky skvělému překladu a absenci chyb v textu, což v dnešní době bývá docela luxus.
No, tedy velmi děkuji za nejen tuto trilogii.
" Jediné, o čem jsme spolu mohli mluvit, a nepohádali se u toho, byl hokej. Jednou jsem jí řekl, že sport je zvláštní, investujeme do něj celý život a v co můžeme doufat v úplně nejlepším případě? V pár okamžiků...to je všechno. Pár vítězství, pár chvil, kdy se cítíme větší než jsme, pár příležitostí, kdy si můžeme namlouvat, že jsme nesmrtelní.
A Ramona si nalila velkou whisky a odfrkla si: Co je asi tak život jinýho, Petere, je snad víc než jen okamžiky?
Takoví jsou všichni, kdo vyrostli v Medvědíně: zrádně prostí, ale strašlivě složití. Neobyčejně obyčejní lidé. Obyčejně neobyčejní lidé. Snažíme se jenom žít svůj život, žít s ostatními, žít sami se sebou. Přijímat radost, když jí dostáváme, snášet smutek, když si nás bere, žasnout nad štěstím našich dětí a nehroutit se při pomyšlení, že ve skutečnosti je neumíme ochránit."
Trochu jsem se bála,zda si osoby a děj z předchozích dílů pamatuju, ale Backman nezklamal a dokázal mírnými náznaky připomenout děje minulých dvou knih. Bylo to velmi silné. Jako rodič dvou adolescentů jsem měla chvílemi pocit, že píše i o mně. I slzy ukáply. Děkuji.
(SPOILER)
Spisovatel Fredrik Backman je můj objev roku 2020 a pořád drží. Všechny knihy přečtené a čekám na další. Jeho poslední kniha Vítězové si mě opět získala.
Na třetí díl série Medvědín jsme si museli chvíli počkat, o to hezčí byl návrat do lesů v Medvědíně a Hedu. Dvě městečka, dva hokejový kluby. Dvě místa, která proti sobě od pradávna soupeří. Ale ne všechno se řídí hokejem
Vždycky je někdo, kdo je vidět a druhý co není. Jak jinak se mohl příběh odehrát, kdyby byli všichni lidé stejně vidět? Ke všem se přistupovalo stejně? Měli všichni stejné možnosti, pozice, vzdělání, ale tak to v životě nechodí.
Prostředí Medvědína a Hedu mě opět uchvátilo, ideální pro ty, co žijí hokejem. Ale oni tu všichni žijí hokejem. Je to jejich radost, hrdost, naděje, že vše bude dobré. Prásk, prásk, prásk.
Domů se vrací Maya na pohřeb staré Ramony z hospody v Kožichu. Na pohřeb jde každý z Medvědína. Ramona děti nikdy neměla, ale byla tak trochu mámou každému dítěti i dospělému, kdo to zrovna potřeboval. Dokázala ho svými citáty a svým osobitým humorem ukázat, že každý je jedinečný. V této knize poznáváme i rodinu z Hedu.
V knize je hodně postav, vracíme se ke starým známým, prožíváme s nimi starší záležitosti i nové, které se dějí teď. Je zajímavé, že přestože jsem minulé dvě knihy četla před skoro třemi roky, do příběhu jsem se vrátila jako kdybych je četla včera. Maya, Ana, Leo, Amat, Benji, Bobo, Alicia, ale i Angi, Peter, Mira a další.
Svým osobitým způsobem mi autor rval srdce z těla, jak to umí jen on. Těch myšlenek, pravd, zamyšlení se nad životem, které je nenásilně v textu v ději knihy umí jen Backman. Jeho knihu jsem opět zhltla neuvěřitelným tempem a už teď se těším na jeho další. Tleskám a doporučuji.
Za knihu k recenzi mockrát děkuji @knihcentrumcz .
Tak tohle byl emoční hurikán...budete se smát, usmívat, nadávat...ale taky brečet.
Ke konci se neubráníte slzám.
Backman prostě umí psát.
Opět skvělé čtení, které vám dá vše, co jsme u autora zvyklý. Chvíli se usmíváte, chvíli pláčete a nepochopitelně kroutíte hlavou "proč". Moc hezky napsané, spousta příběhů, spousta postav v malém městečku, vřele doporučuji. Pokud se vám líbily předešlé knihy, budete spokojeni a přesto, že je kniha opravdu dlouhá, nebudete chtít, aby skončila. Za mě plný počet hvězd.
Takto ponuro sme tu eště nemali. Pořád nad někým visel mrak viny, ale tentokrát jsme viděli víc než v předešlých knihách; karty byly vyložené. A tím déle jsme se o naše oblíbence báli, protože jsme "plánovali s vrahy", celí rozhořčení, že známe důvody. Backman nás umí popadnout za citlivé místo a vláčet přes vyvrácených stromů kořeny...nechceme, ale dovolíme mu to.
"K ich príbehu lásky patrí aj mierne strelená dôverčivosť."
"...a či sa nejako dá odmerať množstvo "keby a keby nie", lebo presne z toho sa skladá život."
"No najväčšej a najškaredšej chyby sa dopúšťajú, keď nehovoria celú pravdu, ba ešte si aj nahovárajú, že to nie je to isté ako číre klamstvo."
Štítky knihy
švédská literatura znásilnění mezilidské vztahy lední hokej severská literatura švédské romány
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Úžasná kniha plná emocí, skvělých myšlenek a pravd. Příběh o neobyčejně obyčejných lidech, kteří milují hokej, které potkává radost ale i smutek, kde se rodinou stávají naprosto cizí lidé...a všichni tito lidé vám neskutečně přirostou k srdci. Jedině pan Backman mi takhle dokáže zlomit srdce.