Vítězové
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509589/bmid_vitezove-u5N-509589.png
5
614
614
Medvědín / Medveďovce série
< 3. díl
Vyvrcholení trilogie z hokejového městečka Medvědín. Od událostí, o nichž nikdo nechce mluvit, uběhly dva roky. Všichni se snažíme posunout dál, jenže cosi v této krajině to člověku nikdy úplně nedovolí. Jsme město se smutkem v srdci a násilí tady visí ve vzduchu, máme rádi pohádky s dobrým koncem, ale vlastně jsme asi tušili, že tahle mezi ně nepatří. Tentokrát to začíná vichřicí a končí střelbou. Někdo, kdo byl dlouho pryč, se vrací domů. Někdo nás opouští navždy. Někdo se zamiluje, někdo sní o NHL a někdo o pomstě. Někdo usíná vedle své nejlepší kamarádky, někdo se pokouší zachránit manželství a někdo se snaží ochránit své děti. Někdo nenávidí, někdo bojuje, někdo popadne zbraň a zamíří ke stadionu. Ne všichni, za něž jsme bojovali, se dočkají šťastného konce a ne všichni, které milujeme, zestárnou.... celý text
Přidat komentář
Pokud jste si "medvědínské" oblíbili a přirostli vám k srdci, připravte se ve třetím, závěrečném dílu na pořádnou emocionální nálož. Jsem starý cynik, nepamatuju si, kdy naposledy jsem u knížky brečela, pokud vůbec. Ale tady jo.
Backman umí dojmout bez patosu. A kdybyste už náhodou přece jen měli pocit, že je toho dojetí moc, v pravou chvíli atmosféru naprosto přesně rozředí vtipem. Od začátku téměř fyzicky cítíte, jak se nad vašimi oblíbenými postavami stahují mračna a dobře víte, že to prostě nemůže dopadnout dobře... A najednou vám autor nabídne první lásku, tak nekomplikovanou a samozřejmou, až si říkáte: Sakra, stihl/a jsem tohle vůbec zažít?
Předešlé dva díly jsem nejdřív četla a po nějaké době poslouchala jako audio od skvělého Pavla Soukupa. Těším se, až si za nějakou dobu pustím i třetí díl. I když "těším" asi není úplně to správné slovo...
Sentiment k prvnímu Medvědínu mě přesvědčil pustit se (po nepříliš povedeném druhém dílu) i do Vítězů, abych nakonec dostal podruhé převařený čaj bez cukru a citronu, který mi byl navíc místo v hrnku servírován v dvacetilitrovém kanystru. Zřejmě s pocitem, že "když je toho hodně, tak to musí být dobré".
Dvě města nešťastných lidí plných zloby, nenávisti a neštěstí i smůly, kteří spolu buď nemluví nebo mají vztahy plné nedorozumění či tajností, případně se záhadnou dynamikou, kdy původně sobě nejbližší lidé proti sobě najednou kují pikle, či alespoň nově sdílí tajemství s lidmi, o které by si předtím neopřeli ani kolo.
Tuny stránek plné moralit, prázdných mouder a banálního filozofování zabalené do těch nejprovařenějších klišé a stereotypů.
Tabulku vede klub, který nemá s týmem nic společného a jehož hráči spolu nejen nekomunikují, ale ani se vlastně pořádně neznají, k čemuž všemu intenzívně přispívá svými "psychologickými metodami" trenérka.
NHL loví talenty ve švédské pralesní lize, kterou ovšem mezi sebou hrají prakticky pouze dvě "prdele" (omlouvám se) ze severu, jenž jsou v tabulce vždy buď první nebo poslední.
Fredrik Backman psát bezpochyby umí, proč ovšem pořád píše dokola stále to samé?
Záver trilógie ma úplne rozsekal. Končím so slzami v očiach. Niekto podo mnou napísal, že kniha mala byť kratšia aj o 200 strán. Ako by mohla? Ja by som naopak brala aj ďalších 200 naviac. Aj keď nám Backman dovyprával životné príbehy všetkých postáv, nechcelo sa mi prestať čítať, nerada prichádzam o ich spoločnosť.. Koľko je takých nezabudnuteľných diel, čo sa vám navždy zapíšu do duše?
Backman mě zase dostal. Vůbec neřeším literární úroveň, tady jde o emoce. O čem ta knížka je? O rodičovství, přátelství, lásce, parnerstí, toleranci, nenávisti, zlu i dobru v nás, o pomstě, obětavosti, zkrátka o lidech. Jo a taky o hokeji.
Backman má zvláštní styl, který se nebude líbit každému, no jaká knížka a jaký autor se líbí všem? Časté odvolávky na to něco, co se v budoucnu stane, způsob, jak autor seznamuje čtenáře s dalšími osudy postav, některá zamyšlení a moudra, to nemusí sednout. Mně to ale rozhodně nevadilo.
Co nejvíc oceňuji?
Za prvé pro Backama typickou lidskost a pochopení pro lidské slabosti. I postavy, které nejsou zrovna klaďasové a vzory všech ctností nakonec čtenář většinou chápe. A ti dobří mají samozřejmě chyby.
A za druhé jak a proč odlišné byly nakonec osudy dvou dívek, které prožily podobné trauma již v prvním díle Medvědín.
Úžasná kniha plná emocí, skvělých myšlenek a pravd. Příběh o neobyčejně obyčejných lidech, kteří milují hokej, které potkává radost ale i smutek, kde se rodinou stávají naprosto cizí lidé...a všichni tito lidé vám neskutečně přirostou k srdci. Jedině pan Backman mi takhle dokáže zlomit srdce.
Líbila se mi a opravdu musím uznat, že FB je mistrný spisovatel, který umí rozesmát a dojmout na jedné straně. Co se týká vyprávěčského řemesla je to výborná práce, způsob splétání jednotlivých linek, způsob načasování, pohledy do psychologie postav, to všechno je na vysoké úrovni. Kniha je dobrá a zaslouží si pochvalu a doporučení k přečtení.
Nicméně zároveň jsem i lehce rozladěn, neb jsem měl asi vysoká očekávání. Kniha je zbytečně dlouhá, mohla být o 200 stran kratší a nic by se nestalo. Příběh má příliš mnoho postav, budu rád, když si za rok budu pamatovat půlku z nich. Rozjezd a opakování co se stalo v minulých dílech je v součtu snad půlka knihy a vleče se to. Na druhou stranu posledních 250 stránek je prostě strhujících a nedovolí Vám knihu odložit a musíte to dát na jedno posezení. Hlavní sdělení díla je za mne ale skoro stejné jako v prvním díle. To podle mne ukazuje, že se FB začíná opakovat (postavy, zápletky, moudra) a pro to je mne mínus a musím ubrat jednu hvězdu. No a těch mouder, těch je tam na můj vkus opravdu až příliš a je to vlastně inflace a snížení hodnoty toho moudra a i knihy jako takové. Stejně tak FB nadužívá vypravěčské předpovědi "co se stane později", nebo falešné stopy, kdy vede čtenáře jinam - jako třeba "mít za manžela blbce", nadužívání těchto postupů je ve výsledku podle mne na škodu.
Pokud chcete znovu něco jako Medvědín, tak tu máte dobrou knihu jen v jiném odstínu, ale pokud hledáte nového Backmana, tak to číst nemusíte.
Prásk, prásk, prásk... Backman se i potřetí trefí přesně do černého. Pokračuje příběh Medvědína a Hedu. Když bych chtěla ten děj shrnout, zase tak moc se tam toho neděje, a přitom se tam děje všechno. Backman umí vyhmátnout pravdivost v lidech. Ta knížka je tak plná emocí všeho druhu. Moc se mi líbí, jak umí věci popsat. Člověk by kolem toho nakecal a navysvětloval, ale autor napíše dvě věty a vyhmátne podstatu. A čtenář jenom kýve hlavou, jak je to jednoduché. Jediné, co mi vadí, že už ta knížka skončila. Je skvělá, úžasná a otvírá srdce. Díky za takové autory.
Ten večer mám v paměti celý
Poslední mír pred výstřely
Prišels k nám na malou chvíli
Tak jak sme o tobě snili
Tvé tělo hrálo
Tvé srdce hřálo
Byl si vším čím chtěl si být
Měls radost volnost a klid
Příteli netuším kdepak si teď
Doufám že mají tam pro tebe led
Už sa mi to dlho nestalo, aby som vydržala čítať aj po polnoci, ale dnes som dotiahla poslených 100 strán po polnoci, lebo som už nemohla odložiť knihu. Budem ešte nejaký čas spracovávať, ale Fredrik Backman to zasa dokázal. Napísať dobrý záver akejkoľvek série je brutálne ťažké a toto bol dobrý záver trilógie z Medvědína, aj keď budem dlho spracovávať osudy niektorých postáv (tí, ktorí ste čítali, tak viete :( ).
Backman je jediným autorom z mojich obľúbených, od ktorého mám prečítané úplne všetky knihy a už teraz sa teším, kedy ma poteší ďalšou skvelou knihou.
Dík Fredriku! Tuhle bichli jsem si fakt užila. Medvědín i Hed mi přirostli k srdci i s jejich obyvateli. Takhle uvěřitelné postavy umí vykouzlit jen ti nejlepší a to já autora tedy za jednoho z nejlepších považuji.. Mě se normálně bude stýskat :-) Bylo tady už řečeno všechno a já mohu jedině doporučit, pokud jste četli předchozí díly, určitě si nenechte ujít závěr.
Kniha vás během chvilky vtáhne do děje tak, že musíte číst dál a dál. Chcete vědět, jak se vše vyvíjí a jak to vše dopadne. Při dočítání knihy si přejete, aby příběh dál pokračoval, aspoň kousek a vše špatné, aby byl jen zlý sen.
Budete si připadat jako na horské dráze. Chvíli se smát a vzápětí plakat, milovat i nenávidět, mlčet a křičet z plných plic, souhlasit i oponovat.
Přichystejte si hromadu kapesníků a hodně štěstí. Hodně štěstí.
Omlouvám se všem autorům, jejichž knihy ještě letos budu číst, ale Vítězové jsou mou knihou roku.
Jsem moc ráda, že nám F. Backman naservíroval pokračování osudů lidiček z Medvědína a Hedu. Můžu k tomu jen napsat, že F.B. je prostě kouzelník - kolik emocí dokáže svými slovy (a taky mezi nima) vykouzlit.
Co musím taky ještě pochválit, je i český překlad od H. Matochy.
Prásk, prásk, prásk-tak mi mnohokrát pukalo srdce u čtení. Brečela jsem. A ne jednou...
Medvědínem si mě Backman naprosto získal (tak, že jsem si přečetla všechny jeho knihy), pokračování My proti vám mě pak zákonitě zklamalo, protože nejspíš už nikdy nebude nic jako Medvědín...
Od třetího dílu jsem nečekala nic a dostala jsem... mnoho. Nový příběh zasazený do starého známého prostředí a ke starým známým postavám. Medvědín to není... ale skoro.
Asi půjdu proti proudu, ale pro mě jsou Vítězové zklamání. Kdybych knihu nečetla, o nic bych nepřišla. Prvních 150 stran byl nejdelší úvod, jaký jsem kdy četla a Backmanovské "zatím ještě netuší, že..." mi už začínalo lézt na nervy. A vlastně kniha jako taková mě strhla někdy za půlkou. Což je na knihu o 630 str. fakt špatné. Jak píše kamca4151, kdyby byla o 100, ale klidně i 200 stran kratší, ničemu by to neuškodilo.
Jinak samozřejmě je to Frederik Backman, on umí psát, proto taky hodnocení 4*, ale pro mě pořád zůstane zcela výjimečný Medvědín.
Plakala jsempřiznávám, což se mi skoro nikdy nestává. Od prvních stránek jsem byla lapená obavami o hrdiny a doufala jsem, že to ještě nějak autor vymyslí, ale hokej není jen sport a fanoušci jsou víc než město.
Konec triologie o jednom (nebo dvou) mestecku, kde rezonuje hlavni tema, a to hokej. Jakakoliv knizka od Backmana, je pro me takovy maly svatek. Tohle urcite neni vyjimka. Setkavame se s hrdiny predchozich knih a dockavame se, jak tomu v Backmanovych knizkach byva, hodne emoci, hodne sportu a hodne spletitych osudu.
Ackoliv se kniha jmenuje Vitezove, stejne jako je to v zivote, vitez neni nikdo.
Ackoliv razim heslo, ze cim vic stranek, tim lepe, kniha mohla byt o 100 stranek tenci. Vlastne mam pocit, ze je to spis kniha do poctu.
Davam ale vyssi hodnoceni, protoze Backman proste umi psat a je to opravdu pohlazeni na dusi.
Tohle je prostě úžasný příběh! Už když jsem knihu začínala číst, věděla jsem, že to bude bomba, husí kůže hned od počátku. Jsou to emoce, smích, zlost, lítost, slzy, radost. Celá trilogie je skvělá, příběh, který si ponesu dlouho v sobě a věřím, že se k ní jednou vrátím. Tohle nechcete dočíst....A doufám, že se do Medvědína zase vrátíme.
Zvláštní název knihy, ve kterém vlastně žádní vítězové nejsou. Nebo vlastně ano, svým způsobem. Nedokážu pochopit, jak to pan Backman dělá, ale pokaždé roztočí tak emoční hurikán, že ho musím dobu zpracovávat.
Některé knihy čtete a vychutnáváte si styl psaní, kvalitu jazyka a říkáte si, jak se to dobře čte, vybroušený styl a tak. A potom si sednete ke knížce od Backmana a prostě musíte číst dál a dál, naprosto vás pohltí. Rozhodně i díky skvělému překladu a absenci chyb v textu, což v dnešní době bývá docela luxus.
No, tedy velmi děkuji za nejen tuto trilogii.
" Jediné, o čem jsme spolu mohli mluvit, a nepohádali se u toho, byl hokej. Jednou jsem jí řekl, že sport je zvláštní, investujeme do něj celý život a v co můžeme doufat v úplně nejlepším případě? V pár okamžiků...to je všechno. Pár vítězství, pár chvil, kdy se cítíme větší než jsme, pár příležitostí, kdy si můžeme namlouvat, že jsme nesmrtelní.
A Ramona si nalila velkou whisky a odfrkla si: Co je asi tak život jinýho, Petere, je snad víc než jen okamžiky?
Takoví jsou všichni, kdo vyrostli v Medvědíně: zrádně prostí, ale strašlivě složití. Neobyčejně obyčejní lidé. Obyčejně neobyčejní lidé. Snažíme se jenom žít svůj život, žít s ostatními, žít sami se sebou. Přijímat radost, když jí dostáváme, snášet smutek, když si nás bere, žasnout nad štěstím našich dětí a nehroutit se při pomyšlení, že ve skutečnosti je neumíme ochránit."
Trochu jsem se bála,zda si osoby a děj z předchozích dílů pamatuju, ale Backman nezklamal a dokázal mírnými náznaky připomenout děje minulých dvou knih. Bylo to velmi silné. Jako rodič dvou adolescentů jsem měla chvílemi pocit, že píše i o mně. I slzy ukáply. Děkuji.
Štítky knihy
švédská literatura znásilnění mezilidské vztahy lední hokej severská literatura švédské rományAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Ach... Celá série je prostě skvělá. Opravdu mě chytla za srdce a budu se k ní ráda vracet. Asi jako většina miluju Benjiho a nebojím se to přiznat. Musela jsem si knihu rozložit a číst fakt pomalu, protože to jinak nešlo. Na něco takového se potřebuju soustředit a užít si to. I když se některé myšlenky občas opakují,tak mi to vůbec nevadilo. Prostě trefa do černého. Prásk!!