Vítězové
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509589/bmid_vitezove-u5N-509589.png
5
562
562
Medvědín / Medveďovce série
< 3. díl
Vyvrcholení trilogie z hokejového městečka Medvědín. Od událostí, o nichž nikdo nechce mluvit, uběhly dva roky. Všichni se snažíme posunout dál, jenže cosi v této krajině to člověku nikdy úplně nedovolí. Jsme město se smutkem v srdci a násilí tady visí ve vzduchu, máme rádi pohádky s dobrým koncem, ale vlastně jsme asi tušili, že tahle mezi ně nepatří. Tentokrát to začíná vichřicí a končí střelbou. Někdo, kdo byl dlouho pryč, se vrací domů. Někdo nás opouští navždy. Někdo se zamiluje, někdo sní o NHL a někdo o pomstě. Někdo usíná vedle své nejlepší kamarádky, někdo se pokouší zachránit manželství a někdo se snaží ochránit své děti. Někdo nenávidí, někdo bojuje, někdo popadne zbraň a zamíří ke stadionu. Ne všichni, za něž jsme bojovali, se dočkají šťastného konce a ne všichni, které milujeme, zestárnou.... celý text
Přidat komentář
Těšila jsem se na závěrečný díl Medvědína a byl moc hezký, i když smutný. Jenom mi trochu vadilo to neustálé opakování věcí z předešlých dílů, trošku jsem se u toho chvílemi až nudila. Ale i tak se mi knížka líbila.
Nemůžu jinak než plný počet hvězdiček, i kdyby tam nebyl nikdo jiný než Benji, tak stejně bude hvězdiček 5. Sice, jak tu již párkrát zaznělo se autor dost opakuje v některých výrazech, ale tomuhle autorovi to asi všichni rádi odpouštíme. Kdo četl první 2 díly, musí zjistit, jak to s tímhle zasněženým hokejovým městem dopadlo. Myslím, že se závěr triologie povedl a snad nejsem sama, komu je líto, že už nic dalšího nebude.....
Backman je už navždy můj oblíbený autor. I kdyby napsal kuchařku, přečtu ji. S Vítězi jsem se strašně trápila. Asi za to nemohl ani autor, spíš moje přetrvávající čtecí krize a počasí... Přišlo mi to tentokrát zdlouhavé a trochu se opakující. Ovšem Benji, Maya, Velkoměšťák, Amat, Držhuba, Bobo a Tess... Ach Tess! A Johnny a Hannah... Tolik postav, tolik životních příběhů. No co vám budu... Na konci jsem brečela zase jako želva. Medvědín je pro mě z téhle trilogie top! A někdy ho znovu přečtu. I tak mi zůstanou v knihovně všechny tři díly. Co kdybych chtěla někdy Benjiho zase zažít až do konce. Přečtěte si, ale nečekejte pecku.
Četla jsem druhý a třetí díl hned po sobě, tak se mi občas zdálo, že se děj opakuje...leckdy i úvahy, které dělají autorovi knihy tak skvělé. Je to vlastně o ničem a o všem. Hrozně hezky se to čte, a to přesto, že je to smutné! Všem co mají rádi hluboké příběhy doporučuji.
Asi takhle: prvni třetina knížky byla neskutečná nuda. Nemohla jsem se začíst, říkala jsem si, že to byly vyhozený peníze a ztráta času to vůbec číst. Odskočila jsem si k jiným knížkám, asi tak ke třem ke čtyřem, ale nedalo mi to a odhodlala jsem se to dočíst. Ještě že tak! Druhá třetina byla o hodně lepší a ta poslední- neskutečná jízda... Málokdy u knížky zamáčknu slzu, ale tady, na posledních stránkách, jsem bulela. A nestydím se za to.
Perfektně zakončená trilogie o Medvědínu a Hedu, o lidech i jejich osudu a budoucnosti.
Takže za mě - nenechat se odradit začátkem, stojí to opravdu za to!
Bohužel se přidám ke skupině čtenářů, kterým kniha nesedla.
Jsem opravdu velkou fanynkou pana Beckmana, ale toto je první kniha, kterou jsem prostě nedočetla. Jak již tady někdo psal, nevěřím tomu, že by se někdo pustil do třetího dílu, aniž by nečetl předešlé. Proto mi přišlo úplně zbytečné neustále vrácení se a připomínají děje.... pak ten pomalý vývoj nového příběhu..... až mě to natolik unavilo až bohužel unudilo a přestalo vlastně zajímat jak to skončí.
A naprosto se ztotožňuji s recenzi PetrCepek
Od přečtení druhého a třetího dílu neuplynulo tolik času, takže jsem si postavy nepotřebovala až tolik připomínat a spíše tak plynule navázala (narozdíl od prodlevy mezi prvním a druhým, kde jsem s tím měla zpočátku lehké problémy). Budu se asi opakovat, ale Backman má na psaní zkrátka dar. Jeho text bych už myslím poznala i kdyby psal anonymně a nedokážu si představit, že bych knihu od něj odmítla číst.
U tohoto závěrečného dílu triologie je zde na databázi hojně kritizována délka knihy. Přiznám se, že jsem kvůli ní zprvu dala také přednost několika jiným audioknihám, ale ve výsledku vlastně nemůžu říct, že by se v knize objevilo nějaké hluché místo. Jsem opět velmi spokojená čtenářka, i nadále Backmanova fanynka. Jen možná kdybych byla jeho kamarádka a on se mnou diskutoval, zda napsat čtvrtý medvědínský díl, poradila bych mu, ať už to nedělá, v nejlepším se má přestat:).
Obdivuju Backamanovy standardně dlouhé knihy počínaje Mužem jménem Ove (jasně nejlepším) přes Babička pozdravuje ..., Tady byla Britt Marie, Medvědín až po My proti vám. Naopak mně příliš nesedí jeho diskutabilní "kraťasy". Nyní nám F.B. poprvé naservíroval bichli a já byl zvědav, kam ji po rychlém přečtení zařadím. Jenomže prvních 150 - 200 stránek mně trvalo skoro tři týdny a bylo to utrpení tvořené z 5% novým příběhem, z 30% připomínáním obsahu předchozích dvou medvědínských dílů (budiž, i když si myslím, že málokdo začne tuto trilogii od závěrečného dílu), z 25% neustálým oznamováním, co bude dál, a ze 40% rádoby hlubokomyslnými univerzálními myšlenkami, které však neplatí snad ani v pětimetrové vzdálenosti od autora. Časté sdělování, že nejde o nic, jenom o všechno, mne neuvěřitelně iritovalo. Zbývajících 430 stránek bylo o fous lepších z hlediska příběhu, jenomže vše kazilo přehnané citové vydírání, číhající v každé druhé kapitole, a velmi nevěrohodný čtrnáctiletý Matteo. Z úcty k předchozím dvěma dílům jsem román neodložil, ale raději ho nebudu nikomu doporučovat.
Třetí pokračování je opět špičkový společenský a psychologický román, který mě hodně bavil a naprosto jsem se zabořil do čtení o rivalitě dvou měst a jejich obyvatel, kde vše řídí lední hokej.
Naprostá literární lahůdka, za mě jednoznačně doporučuji.
Oproti předchozím dvěma dílů pro mě byli Vítězové trochu slabší, četli se mi hůř, možná to bylo zde již zmiňovanou rozvleklostí. Na druhou stranu, i když od začátku víte, kam kniha směřuje (protože vám to autor prostě řekne hned na začátku), tak to podle mě neubírá na napětí, protože nevíte nic bližšího. A celou knihu na to vlastně čekáte. A taky trochu doufáte, že to dopadne jinak. V knize se setkáte s mnoha silnými momenty, mnoha myšlenkami, které se vám zaryjí do paměti nebo do srdce, některé možná zanechají i bolest, protože si uvědomíte, jak pravdivé jsou.
Většinou (vlastně zatím asi nikdy) to nedělám, ale jednu takovou myšlenku si tu odložit musím:
"Naše děti nás nikdy nevarují, že se chystají dospět, jednoho dne jsou už zkrátka velké na to, aby se nás chtěly držet za ruku, a ještě štěstí, že nevíme, kdy nás drží naposledy, protože jinak bychom je nikdy nepustili. Dokud jsou malé, šílíme z toho, jak brečí, kdykoli odejdeme z místnosti, protože si neuvědomujeme, že pokaždé když někdo zakřičí "táto!", jsme potřební. Je těžké si zvyknout na to, že už to tak není."
Vítězové, ani celá série Medvědín pro mě není o hokeji, přestože ten v příběhu prostupuje naprosto vším. Je o lidských vztazích, je o rodinách a přátelstvích, je o životech, které sami žijeme (anebo se o to aspoň snažíme) a za které bojujeme. Někdo úspěšněji a někdo méně.
Věřím, že série Medvědín bude vždycky patřit mezi nejlepší věci, co jsem četla.
Pro většinu lidí je tahle kniha o lidech z dvou malých měst uprostřed lesa. Pro mě je to kniha o hokeji. Všechno u něj začíná a všechno u něj končí. Je to kniha o lidech, pro které hokej není (nebo nemůže být) "jenom sport". Je to kniha o vichřici, přátelství, rodičovství, snech, soudežnosti. A o mnoha, mnoha dalších věcech, pocitech a malých událostech, které vedly k větším událostem. Když jsem videla, že je kniha stejně dlouhá, jako oba předešlé díly dohromady, trochu jsem se lekla. Ale pak jsem ji přečetla za čtyři dny a vůbec se mi Medvědín nechtělo opouštět. Mám takovou svou vlastní kategorii knih: Knihy, které bych si s sebou vzala při požáru domu. Série Medvědín mezi ně patří.
Pokud si myslíte, že tuto knížku přečtete, aniž by ve vás zanechala spoustu dojmů, životních mouder, úsměvů a možná i slz, pak (slovy autora): hodně štěstí. Hodně štěstí.
Je namátkou pár myšlenek:
"V mládí netušíme, co nejstrašnějšího nás může potkat, a ještě že tak, protože jinak bychom nikdy nevyšli ze dveří ven. A rozhodně bychom nepustili ven ty, které milujeme."
"Nelze nikoho milovat, aniž byste se o něj báli, a to navždy."
"Předtím, než se rozmnožíte, vám nikdo neprozradí, že dobrý rodič to má nejtěžší v tom, že si nikdy nepřipadá jako dobrý rodič. Pokud se nestaráte, děláte velkou chybu, ale pokud se staráte neustále, děláte milion drobných chybiček a teenageři je počítají."
"Dnes si dělají všechno sami, přesně jak si to přála, když byli malí a otravní, ale teď si přeje, aby se to vrátilo, protože už jsou velcí a samostatní."
"Máma nekráčí životem v žádném brnění, předává ho do posledního kousíčku svým dětem a ke konci jejich puberty už jí nezbývá ani kůže, takže každá ztráta se jí zařezává přímo do masa."
V pořadí 9. kniha tohoto autora a opět se mě hluboce dotkly osudy hrdinů. Přestože autor hned na začátku se zmiňuje o smrti, kniha není depresivní, a vyzařuje naději. Právě teď se snažím smířit se smrtí partnera a Backmanův popis, co se v člověku děje, naprosto sedí.
Nikdy jsem se nesetkala s tak výstižným popisem rodičovské lásky. Do svého čtenářského deníku si vypisuji takové myšlenky, které se mě nějakým způsobem dotknou, u tohoto autora jsou vždy výpisy několika stránkové.
Uz od prvnich vet a souveti je u me dojeti, nastvani, krouceni hlavou a samozrejme i slzy.
Spousta lidi pise, ze by to chtelo ubrat na poctu stran, jenze ty popisy toho vseho, co se udalo a deje jsou proste na miste. Pak by chybel pocit toho, ze jste v Medvedine nebo Hedu.
Docitam a je mi z toho uz ted smutno. Krasna serie a kdo si na Backmanuv styl zvyknul, tak mu bude chybet
*Docteno!!!
Ta bichle za to stala a uplakany oci taky
Potřetí v Medvědíně a potřetí na plný počet. Autor mě naštval hned na první straně, ale osud dvou hokejových městeček a jejich obyvatel mě vtáhl vzápětí a byl stejně výborně napsaný jako předchozí dva díly. Nerada se s touto sérií loučím, je skvělá.
Bylo to o hokeji a zas tak úplně ne.
Někdo zemře a někdo ne.
Někdo si to zaslouží a někdo ne.
Někdo je (bude) slavný a někdo ne.
Někdo překvapí a někdo ne.
A někdo je šťastný i bez slávy.
A o tomhle všem byl tento příběh.
A slzy v očích, ty tam zase byly.
Jak jsem se na něj těšila. Tenhle díl není ani tak o hokeji, jako o psychologii a o emocích. A tohle Backman opravdu umí. Tolik slz a úsměvů při čtení. A vlastně je to úplně obyčejný příběh kteréhokoli městečka. Jenže to by o něm nemohl psát zrovna on. Nic není černobílé, nikdo není jenom dobrý nebo zlý. A jak málo stačí, aby se život otočil jiným směrem.
Z knih si moc nepamatuji příběhy a postavy, ale emoce, které ve mně kniha vyvolá. A tuhle, stejně jako předešlé v sérii, si budu rozhodně pamatovat.
Tak jo. Je konec a nebo ne?
Štítky knihy
švédská literatura znásilnění mezilidské vztahy lední hokej severská literatura švédské romány
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Fredrik Backman umí brilantně vystihnout lidské chování i to, jak se věci vzájemně ovlivňují. V této sérii nám představuje městečko Medvědín a později i Hed, kde se takřka vše odvíjí od hokeje. Právě toto téma je gró této série, čtenář je totiž svědkem toho, jakým způsobem se lidi mohou nechat ovlivnit maličkostmi. Celou sérii jsem poslouchala v audioverzi a vřele to doporučuji i vám, protože knihy jsou skvěle namluvené. Příběh jako takový gradoval opravdu až do samotného konce a byť se stále točí okolo podobných věcí, rozhodně mě i tak bavil. Závěrečný třetí díl byl možná místy trochu natahovaný, avšak i tak ve mně vyvolal silné emoce a celou sérii se mu podařilo povedeně zakončit. Tato série je rozhodně jedinečná a neměla by vám uniknout!