Vítězové
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509589/bmid_vitezove-u5N-509589.png
5
614
614
Medvědín / Medveďovce série
< 3. díl
Vyvrcholení trilogie z hokejového městečka Medvědín. Od událostí, o nichž nikdo nechce mluvit, uběhly dva roky. Všichni se snažíme posunout dál, jenže cosi v této krajině to člověku nikdy úplně nedovolí. Jsme město se smutkem v srdci a násilí tady visí ve vzduchu, máme rádi pohádky s dobrým koncem, ale vlastně jsme asi tušili, že tahle mezi ně nepatří. Tentokrát to začíná vichřicí a končí střelbou. Někdo, kdo byl dlouho pryč, se vrací domů. Někdo nás opouští navždy. Někdo se zamiluje, někdo sní o NHL a někdo o pomstě. Někdo usíná vedle své nejlepší kamarádky, někdo se pokouší zachránit manželství a někdo se snaží ochránit své děti. Někdo nenávidí, někdo bojuje, někdo popadne zbraň a zamíří ke stadionu. Ne všichni, za něž jsme bojovali, se dočkají šťastného konce a ne všichni, které milujeme, zestárnou.... celý text
Přidat komentář
To bylo jako...vrátit se domů.
Tolik emocí najednou. Půlku knihy jsem prakticky prořvala, protože...ále přečtěte si to sami!
Backmane, co mi to děláš kurňa. Tohle byla neskutečná nálož emocí. Já opravdu nemám slov, místy se mi zalévaly oči slzami, místy jsem se smál tak moc nahlas, že to nešlo zastavit. Autor má schopnost vdechnout postavám život tak uvěřitelně, že když jsem včera došel až na konec, tak mám v sobě najednou hrozně prázdno. Říkal jsem si, co budu dělat se svým životem, protože chci víc, chci víc Medvědína a víc z postav, co mi budou chybět. Tahle série mi přirostla srdci a je plna úžasných myšlenek. Tohle se nedá zrecenzovat, tohle prostě musíte číst.
Děkuji prozřetelnosti za ten den, kdy začal Fredrik psát knížky, protože udělat tolik čtenářů šťastných, to se hned tak nevidí. A tato série, já prostě nemám slov. Nechme promluvit autora: str. 109: "zborcené sny mohou bolet ty, kteří nás milují, víc než nás samotné." a str. 300: "Manželství. Mělo by existovat jiné slovo pro stav, kdy jsme svoji už mnoho let. Kdy už máme dávno za sebou okamžik, v němž jsme to přestali vnímat jako svou volbu. Už si tě nevybírám každé ráno znovu, to byl krásný slib, který jsme si řekli v den svatby, už si jen neumím představit život bez tebe. Nejsme čerstvě rozvité květy, jsme dva stromy se srostlými kořeny, zestárli jsme v sobě." Nejlepší, co jsem letos četla, nevěřila jsem, že můžou být všechny postavy tak živé, tak pochopitelné, tak sympatické, nevěřila jsem, že 641 stránek nemá slabé místo, je to geniální. Znovu jsem si oblíbila ztřeštěné Mayu s Anou, Amata a Benjiho, Petera s Mirou, ale i nové postavy Hannah s Johnym a jejich 4 děti od T. Jak živé jsou postavy Fráčka, Suneho nebo i Thea nebo Zacki, prostě tenhle díl je nej. A perlička na závěr, v tomto díle se neodehrál ani jeden ligový hokejový zápas.
Backmana zcela nekriticky zbožňuju a málokdo mě dokáže tak dojmout. Čti to s kapesníčkem je moje motto u všech jeho knih a ani Vítězové nebyli výjimkou.
Jedná se o velmi důstojné zakončení celé mědvědínské série, přesto mám ke knize pár výtek. Kniha by potřebovala zkrátit, některé pasáže byly zbytečně dlouhé a nic nového do příběhu nepřinášely. Na další výtku si vypůjčím slova klasika: "Člověče, vy tam máte postav jak na orloji!" Těch postav bylo tolik, že bylo těžké se v nich orientovat. V závěru mi přišlo, že už Backman příliš tlačí na pilu. Prostě z vás ty slzy dostanu, i když nechcete, což nevím, jestli má spisovatel jeho kvalit zapotřebí.
Fredrik Backman umí brilantně vystihnout lidské chování i to, jak se věci vzájemně ovlivňují. V této sérii nám představuje městečko Medvědín a později i Hed, kde se takřka vše odvíjí od hokeje. Právě toto téma je gró této série, čtenář je totiž svědkem toho, jakým způsobem se lidi mohou nechat ovlivnit maličkostmi. Celou sérii jsem poslouchala v audioverzi a vřele to doporučuji i vám, protože knihy jsou skvěle namluvené. Příběh jako takový gradoval opravdu až do samotného konce a byť se stále točí okolo podobných věcí, rozhodně mě i tak bavil. Závěrečný třetí díl byl možná místy trochu natahovaný, avšak i tak ve mně vyvolal silné emoce a celou sérii se mu podařilo povedeně zakončit. Tato série je rozhodně jedinečná a neměla by vám uniknout!
Těšila jsem se na závěrečný díl Medvědína a byl moc hezký, i když smutný. Jenom mi trochu vadilo to neustálé opakování věcí z předešlých dílů, trošku jsem se u toho chvílemi až nudila. Ale i tak se mi knížka líbila.
Nemůžu jinak než plný počet hvězdiček, i kdyby tam nebyl nikdo jiný než Benji, tak stejně bude hvězdiček 5. Sice, jak tu již párkrát zaznělo se autor dost opakuje v některých výrazech, ale tomuhle autorovi to asi všichni rádi odpouštíme. Kdo četl první 2 díly, musí zjistit, jak to s tímhle zasněženým hokejovým městem dopadlo. Myslím, že se závěr triologie povedl a snad nejsem sama, komu je líto, že už nic dalšího nebude.....
Backman je už navždy můj oblíbený autor. I kdyby napsal kuchařku, přečtu ji. S Vítězi jsem se strašně trápila. Asi za to nemohl ani autor, spíš moje přetrvávající čtecí krize a počasí... Přišlo mi to tentokrát zdlouhavé a trochu se opakující. Ovšem Benji, Maya, Velkoměšťák, Amat, Držhuba, Bobo a Tess... Ach Tess! A Johnny a Hannah... Tolik postav, tolik životních příběhů. No co vám budu... Na konci jsem brečela zase jako želva. Medvědín je pro mě z téhle trilogie top! A někdy ho znovu přečtu. I tak mi zůstanou v knihovně všechny tři díly. Co kdybych chtěla někdy Benjiho zase zažít až do konce. Přečtěte si, ale nečekejte pecku.
Četla jsem druhý a třetí díl hned po sobě, tak se mi občas zdálo, že se děj opakuje...leckdy i úvahy, které dělají autorovi knihy tak skvělé. Je to vlastně o ničem a o všem. Hrozně hezky se to čte, a to přesto, že je to smutné! Všem co mají rádi hluboké příběhy doporučuji.
Asi takhle: prvni třetina knížky byla neskutečná nuda. Nemohla jsem se začíst, říkala jsem si, že to byly vyhozený peníze a ztráta času to vůbec číst. Odskočila jsem si k jiným knížkám, asi tak ke třem ke čtyřem, ale nedalo mi to a odhodlala jsem se to dočíst. Ještě že tak! Druhá třetina byla o hodně lepší a ta poslední- neskutečná jízda... Málokdy u knížky zamáčknu slzu, ale tady, na posledních stránkách, jsem bulela. A nestydím se za to.
Perfektně zakončená trilogie o Medvědínu a Hedu, o lidech i jejich osudu a budoucnosti.
Takže za mě - nenechat se odradit začátkem, stojí to opravdu za to!
Bohužel se přidám ke skupině čtenářů, kterým kniha nesedla.
Jsem opravdu velkou fanynkou pana Beckmana, ale toto je první kniha, kterou jsem prostě nedočetla. Jak již tady někdo psal, nevěřím tomu, že by se někdo pustil do třetího dílu, aniž by nečetl předešlé. Proto mi přišlo úplně zbytečné neustále vrácení se a připomínají děje.... pak ten pomalý vývoj nového příběhu..... až mě to natolik unavilo až bohužel unudilo a přestalo vlastně zajímat jak to skončí.
A naprosto se ztotožňuji s recenzi PetrCepek
Od přečtení druhého a třetího dílu neuplynulo tolik času, takže jsem si postavy nepotřebovala až tolik připomínat a spíše tak plynule navázala (narozdíl od prodlevy mezi prvním a druhým, kde jsem s tím měla zpočátku lehké problémy). Budu se asi opakovat, ale Backman má na psaní zkrátka dar. Jeho text bych už myslím poznala i kdyby psal anonymně a nedokážu si představit, že bych knihu od něj odmítla číst.
U tohoto závěrečného dílu triologie je zde na databázi hojně kritizována délka knihy. Přiznám se, že jsem kvůli ní zprvu dala také přednost několika jiným audioknihám, ale ve výsledku vlastně nemůžu říct, že by se v knize objevilo nějaké hluché místo. Jsem opět velmi spokojená čtenářka, i nadále Backmanova fanynka. Jen možná kdybych byla jeho kamarádka a on se mnou diskutoval, zda napsat čtvrtý medvědínský díl, poradila bych mu, ať už to nedělá, v nejlepším se má přestat:).
Obdivuju Backamanovy standardně dlouhé knihy počínaje Mužem jménem Ove (jasně nejlepším) přes Babička pozdravuje ..., Tady byla Britt Marie, Medvědín až po My proti vám. Naopak mně příliš nesedí jeho diskutabilní "kraťasy". Nyní nám F.B. poprvé naservíroval bichli a já byl zvědav, kam ji po rychlém přečtení zařadím. Jenomže prvních 150 - 200 stránek mně trvalo skoro tři týdny a bylo to utrpení tvořené z 5% novým příběhem, z 30% připomínáním obsahu předchozích dvou medvědínských dílů (budiž, i když si myslím, že málokdo začne tuto trilogii od závěrečného dílu), z 25% neustálým oznamováním, co bude dál, a ze 40% rádoby hlubokomyslnými univerzálními myšlenkami, které však neplatí snad ani v pětimetrové vzdálenosti od autora. Časté sdělování, že nejde o nic, jenom o všechno, mne neuvěřitelně iritovalo. Zbývajících 430 stránek bylo o fous lepších z hlediska příběhu, jenomže vše kazilo přehnané citové vydírání, číhající v každé druhé kapitole, a velmi nevěrohodný čtrnáctiletý Matteo. Z úcty k předchozím dvěma dílům jsem román neodložil, ale raději ho nebudu nikomu doporučovat.
Třetí pokračování je opět špičkový společenský a psychologický román, který mě hodně bavil a naprosto jsem se zabořil do čtení o rivalitě dvou měst a jejich obyvatel, kde vše řídí lední hokej.
Naprostá literární lahůdka, za mě jednoznačně doporučuji.
Oproti předchozím dvěma dílů pro mě byli Vítězové trochu slabší, četli se mi hůř, možná to bylo zde již zmiňovanou rozvleklostí. Na druhou stranu, i když od začátku víte, kam kniha směřuje (protože vám to autor prostě řekne hned na začátku), tak to podle mě neubírá na napětí, protože nevíte nic bližšího. A celou knihu na to vlastně čekáte. A taky trochu doufáte, že to dopadne jinak. V knize se setkáte s mnoha silnými momenty, mnoha myšlenkami, které se vám zaryjí do paměti nebo do srdce, některé možná zanechají i bolest, protože si uvědomíte, jak pravdivé jsou.
Většinou (vlastně zatím asi nikdy) to nedělám, ale jednu takovou myšlenku si tu odložit musím:
"Naše děti nás nikdy nevarují, že se chystají dospět, jednoho dne jsou už zkrátka velké na to, aby se nás chtěly držet za ruku, a ještě štěstí, že nevíme, kdy nás drží naposledy, protože jinak bychom je nikdy nepustili. Dokud jsou malé, šílíme z toho, jak brečí, kdykoli odejdeme z místnosti, protože si neuvědomujeme, že pokaždé když někdo zakřičí "táto!", jsme potřební. Je těžké si zvyknout na to, že už to tak není."
Vítězové, ani celá série Medvědín pro mě není o hokeji, přestože ten v příběhu prostupuje naprosto vším. Je o lidských vztazích, je o rodinách a přátelstvích, je o životech, které sami žijeme (anebo se o to aspoň snažíme) a za které bojujeme. Někdo úspěšněji a někdo méně.
Věřím, že série Medvědín bude vždycky patřit mezi nejlepší věci, co jsem četla.
Pro většinu lidí je tahle kniha o lidech z dvou malých měst uprostřed lesa. Pro mě je to kniha o hokeji. Všechno u něj začíná a všechno u něj končí. Je to kniha o lidech, pro které hokej není (nebo nemůže být) "jenom sport". Je to kniha o vichřici, přátelství, rodičovství, snech, soudežnosti. A o mnoha, mnoha dalších věcech, pocitech a malých událostech, které vedly k větším událostem. Když jsem videla, že je kniha stejně dlouhá, jako oba předešlé díly dohromady, trochu jsem se lekla. Ale pak jsem ji přečetla za čtyři dny a vůbec se mi Medvědín nechtělo opouštět. Mám takovou svou vlastní kategorii knih: Knihy, které bych si s sebou vzala při požáru domu. Série Medvědín mezi ně patří.
Pokud si myslíte, že tuto knížku přečtete, aniž by ve vás zanechala spoustu dojmů, životních mouder, úsměvů a možná i slz, pak (slovy autora): hodně štěstí. Hodně štěstí.
Je namátkou pár myšlenek:
"V mládí netušíme, co nejstrašnějšího nás může potkat, a ještě že tak, protože jinak bychom nikdy nevyšli ze dveří ven. A rozhodně bychom nepustili ven ty, které milujeme."
"Nelze nikoho milovat, aniž byste se o něj báli, a to navždy."
"Předtím, než se rozmnožíte, vám nikdo neprozradí, že dobrý rodič to má nejtěžší v tom, že si nikdy nepřipadá jako dobrý rodič. Pokud se nestaráte, děláte velkou chybu, ale pokud se staráte neustále, děláte milion drobných chybiček a teenageři je počítají."
"Dnes si dělají všechno sami, přesně jak si to přála, když byli malí a otravní, ale teď si přeje, aby se to vrátilo, protože už jsou velcí a samostatní."
"Máma nekráčí životem v žádném brnění, předává ho do posledního kousíčku svým dětem a ke konci jejich puberty už jí nezbývá ani kůže, takže každá ztráta se jí zařezává přímo do masa."
Štítky knihy
švédská literatura znásilnění mezilidské vztahy lední hokej severská literatura švédské rományAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Od posledních knížek ze série mívám vysoká očekávání a tohle teda nezklamalo, i když bych Benjimu moc přála jiný konec příběhu.