Vítězové
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509589/bmid_vitezove-u5N-509589.png
5
562
562
Medvědín / Medveďovce série
< 3. díl
Vyvrcholení trilogie z hokejového městečka Medvědín. Od událostí, o nichž nikdo nechce mluvit, uběhly dva roky. Všichni se snažíme posunout dál, jenže cosi v této krajině to člověku nikdy úplně nedovolí. Jsme město se smutkem v srdci a násilí tady visí ve vzduchu, máme rádi pohádky s dobrým koncem, ale vlastně jsme asi tušili, že tahle mezi ně nepatří. Tentokrát to začíná vichřicí a končí střelbou. Někdo, kdo byl dlouho pryč, se vrací domů. Někdo nás opouští navždy. Někdo se zamiluje, někdo sní o NHL a někdo o pomstě. Někdo usíná vedle své nejlepší kamarádky, někdo se pokouší zachránit manželství a někdo se snaží ochránit své děti. Někdo nenávidí, někdo bojuje, někdo popadne zbraň a zamíří ke stadionu. Ne všichni, za něž jsme bojovali, se dočkají šťastného konce a ne všichni, které milujeme, zestárnou.... celý text
Přidat komentář
Závěr trilogie - smutná pohádka o lásce, přátelství, nenávisti ...........jedním slovem o životě. Vše je na poslední stránce. Ale je tam naděje v životech dalších generací. Ne lehkém, každý si vše musí vybojovat sám. Je dobré mít lidi, o které se můžete opřít.
Pokud jste četli první dva díly, přečtěte si i ten třetí.
Wau, podařilo se mi přečíst napřed třetí díl a to jen díky čtenářské vyzve a nelituji.
Na předešlé díly tenhle poslední nemá. Zbytečně dlouhé, příliš obsáhlé, a ačkoliv mám Backmanovo filozofování v jeho knihách ráda, zde mi toho přišlo někdy až příliš. Mám z toho rozporuplné pocity. Bylo to čtivé, ale přesto jsem musela párkrát knihu odložit, jak se děj natahoval.
Doufám, že je to skutečně poslední díl a že Medvědín opustíme a nevrátíme se do něj v nějakém volném pokračování. Preferuji totiž autorovo filozofování a nadhledu, které nám předvedl třeba u Oveho, nebo v Úzkostech.
Tak toto bolo perfektné zakončenie tejto hokejovej trilógie. Zo začiatku sa mi to zdalo náročné - pomaly každá stránka iba o hokeji, vracať sa späť k postavám z prvých dvoch kníh, ale postupne si ma to získalo. A tak hodnotím plným počtom hviezd. Ten záverečný zvrat bol silný. Číta sa to výborne, človek sa až vcíti do jednotlivých postáv.
Som rád že som si mohol prečítať túto knihu a odporúčam každému.
Já nevím jak to ten Backman dělá, ale UMÍ! To byla tak pěkná pohádka! Prožila jsem s Medvědínem i Hedem několik životů. Kniha se nedala odložit - chvílemi jsem se smála nahlas, pak strachy nemohl člověk ani dýchat a o takové masáži srdce se vám ani nesnilo . Jdu hledat na HBO..
Po dlouhé době kniha a jako vždy u Backmana, můžu doporučit všemi 10!
Já tu pravidelně na Backmana pěju chválu a vím, že jsou mezi vámi tací, co mu nepřišli na chuť, ale ten Medvědín, ten byste tak jako tak měli zkusit.
Tohle je třetí díl série o malém městečku Medvědín, který žije pro hokej, pokaždý mě to neskutečně dojme, některý postavy bezmezně miluju, každej tam má svoje důležitý místo, miluju ten styl psaní, ty myšlenky, to že se člověk dojme a zasměje na jednom řádku.
Backmanuv smysl pro humor me strasne bavi. Plus ta moudra o manzelstvi, rodicovstvi, lidstvi... jsou vetsinou pomerne nevtirave podana. A toho si cenim.
Třetí díl Medvědínské série je opět skvěle napsaný, občas vyoudí úsměv na tváři, občas uroníte slzičku, ale rozhodně se je nad čím zamýšlet. Autor přidal nové postavy v podobě manželského páru z Hedu, kde otec od rodiny Johny je hasič, jeho žena porodní asistentka, kluci hrají hokej, prostě další hrozně sympatická rodina, ti mi okamžitě přirostli k srdci. A i když rozhodně nejde o snadné čtení, miluju, že Backman umí svým stylem psaní vyvolat u čtenářů tolik emocí, tahle série se mi od něj zatím líbila ze všech knih nejvíc.
Tento díl byl tak bolavý. I první dva díly byly smutné a dojemné svou křehkou nadějí, Vítězové mě ale emociálně úplně rozbili. Už v průběhu čtení mě párkrát v očích pálily slzy, ale posledních 40 stránek jsem regulérně probrečela. Jak napsal sám autor v kapitole Stromy: "Příliš to bolí pod dotykem slov." V poděkování autor doufá, že si jeho čtenáři odnesou z jeho vyprávění alespoň něco, jelikož do něj dal vše. Nevím, jestli jsem si odnesla všechno, co jste do příběhu lidí z Medvědína a Hedu vložil, pane Backmane, ale odnesla jsem si toho dost, abych mohla tvrdit, že série Medvědín je dokonalá. Nikdy na ni nezapomenu a všem ji budu do nekonečna doporučovat. Protože je to skvost.
Když jsem otevřela knížku Vítězové, tak jsem si řekla páni 643stránek. Tolik? Když jsem ji dočetla, tak jsem si řekla 643 stránek. Jenom?
-Naše děti nás nikdy nevarují, že se chystají dospět, jednoho dne jsou už zkrátka velké na to, aby se nás chtěly držet za ruku, a ještě štěstí, že nevíme, kdy nás drží naposledy, protože jinak bychom je nikdy nepustili.
Již u předchozího dílu jsem psala, že to nebylo pro mě to pravé ořechové. Tato kniha mi to jen potvrdila. Nejvíce se ztožnuji s komentářem kap66. Také jsem měla pocit, že mě všechno, co se na mě hrnulo z té spousty stránek zavaluje. Nejsem příznivcem fanatismu a do sportu podle mě nepatří vůbec. Vlastně nejsem ani příznivec sportu na vyšší úrovni než rekreační. To asi silně ovlivňuje můj dojem ze čtení. Autora mám moc ráda, ale v tomto příběhu mi strašně chyběl jemný humor z ostatních knih. Za vše, co chybělo a hlavně za vše co přebývalo budu tentokrát hodně přísná a uberu dvě hvězdičky. Pokud autor bude zvát čtenáře na další výlet do Mevědína, jak naznačuje na konci knihy, já už se nezúčastním.
Autor si vzal lopatu. Co lopatu, bagr! A hrnul na mě ohromné, obří hory nenávisti a rivality, projevů lásky pomocí velkých slov, mouder a ponaučení, velikých gest, pomstychtivosti a neodpouštění, tragédií a životních dramat. Zavalilo mě to. Mám raději, když dostávám filozofování a životní pravdy po kapkách, nejlépe zamíchané v sirupu prostého a všedního života, proloženého malými radostmi a trochou nadhledu (Ove, Britt-Marie, Úzkosti).
Skvěle napsané vztahové linky a vykreslení hlavní hrdinové knihy (vlastně všichni hrdinové), ale ten závěr knihy, uf, nevím no...
Na Backmana určitě nezanevřu a budu vyčkávat další jeho knihy, přece jenom se mi bude po rodině Anderssonových a Ovičových stýskat. Po přečtení celé trilogie mám ale z toho závěru takové smíšené pocity. Medvědín 5*, My proti vám 5*, Vítězové 4*
Začnu tím, že nemám ráda tlusté knihy, což byl důvod proč mi trvalo tak dlouho tuhle přečíst a proč jsem chtěla ubrat hvězdu na hodnocení. Hned potom je ale nadšení z toho, co se mnou opět tento příběh dělal. A hned potom smutek, že už nebudu zítra v Medvědíně se všemi těmi lidmi. Za mě zatím nejlepší knihy od pana Backmana a nejlepší knihy co jsem zatím kdy četla.
Jeho príbehy si držia vysoký štandard, a stále patrí k mojím najobľúbenejším autorom, ale tým neustálim predikovaním nešťastia od začiatku knihy, ma neskutočne štval. Rozumiem že každý autor skúša nové prístupy, ale je to ako kúpiť psa a od prvého dňa riešiť že jedného dňa zdochne, celý ten príbeh dostal pochmúrny nádych a nevedel som si tak užiť opäť výborne vykreslené postavy a silné posolstvo rodiča, ktorý sa tým niesol.
Fredrik Backman je skutečně mistrem svého řemesla. Dokáže často až filozoficky psát o životě, vztazích a v téhle knize teda hlavně o hokeji. To mě na něm hodně baví. Nicméně u Vítězů jsem měla pocit, že děj se strašně vleče. Najednou jste na straně 500 a vlastně se pořád ještě nic zásadního nestalo. Hlavní postavy pořád tak nějak proplouvají kapitolami. Všechno zásadní se ale stane na posledních 100 stranách a pak je to emocionální výbuch. Teď budu hodně přísná, ale asi bych se bez téhle poslední knihy trilogie obešla, nebo bych ji aspoň o půlku zkrátila (proto ubírám na hodnocení). Nicméně i tak u mě vítězí hlavní message této knížky! My holky to všechno víme, ale naučte to vnímat ty kluky!!! NE znamená NE!!!
Tak tohle bylo skvělé zakončení. Bála jsem se jaké to bude, přeci jen už třetí díl, ale moje obavy byly zbytečné, příběh pokračoval jako by to byla celé jedna tlustá kniha.
Za mě celá série Medvědín patří k tomu nejlepšímu, co jsem zatím četla.
Štítky knihy
švédská literatura znásilnění mezilidské vztahy lední hokej severská literatura švédské romány
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Jedná z nejlepších knih a sérií, které jsem kdy četla. I když podle popisu knihy dopředu víte, že to pro někoho nedopadne dobře, emočně mě to rozsekalo.. Backman je prostě machr. Klobouk dolů.