Vítězové
Fredrik Backman
Medvědín / Medveďovce série
< 3. díl
Vyvrcholení trilogie z hokejového městečka Medvědín. Od událostí, o nichž nikdo nechce mluvit, uběhly dva roky. Všichni se snažíme posunout dál, jenže cosi v této krajině to člověku nikdy úplně nedovolí. Jsme město se smutkem v srdci a násilí tady visí ve vzduchu, máme rádi pohádky s dobrým koncem, ale vlastně jsme asi tušili, že tahle mezi ně nepatří. Tentokrát to začíná vichřicí a končí střelbou. Někdo, kdo byl dlouho pryč, se vrací domů. Někdo nás opouští navždy. Někdo se zamiluje, někdo sní o NHL a někdo o pomstě. Někdo usíná vedle své nejlepší kamarádky, někdo se pokouší zachránit manželství a někdo se snaží ochránit své děti. Někdo nenávidí, někdo bojuje, někdo popadne zbraň a zamíří ke stadionu. Ne všichni, za něž jsme bojovali, se dočkají šťastného konce a ne všichni, které milujeme, zestárnou.... celý text
Přidat komentář
Já to v tom medvědínském regionu razovitem prostě miluju. Fenomenální a skvěle zakončené.
Skvela literatura, takova, jaka ve vas neco zanecha. Mam sice silenou pamet na jmena a citace, ale vzdycky si pamatuji pocity, ktere ve mne kniha vyvola a u pana Backmana je to smrst emoci. Mistrovske popsani pocitu a zivotnich situaci. Tohle nebylo jen o hokeji, a prece bylo, a nebylo to JEN o hokeji. Delo se tam toho tolik a pritom se to semlelo nejak vzajemne dohromady souvisle.. neobycejne napsane. Dokonale.
Hrala jsem 20 let fotbal.. takze o sile tymu, klubu, soudrznosti, spoluhrackach a pratelstvi neco vim a spoustu se mi toho promitalo v hlave i srdci. Zkratka dekuji za tak krasne cteni .
Na tuto knihu jsem se moc těšila. Návrat do zasněženého a upravenou ledovou plochou obdařeného Medvědína plného starých známých mě lákal. Nadšení se však během čtení, a ani po něm, nedostavilo. Byl mi naservírován nebývalý rozsah, který nekorespondoval s obsahem. Kniha byla prošpikována tolika moudry a srdceboly, až to hezké nebylo. Moc se toho nedělo, takže předesílání těch několika málo zásadních událostí se mi nezamlouvalo. Za mě bohužel nejslabší díl série a z mého pohledu druhá nejhorší knížka mého oblíbeného autora. Škoda.
Poslední setkání s Backmanem, a trochu rozpačité. Už to není o hokeji, neodehraje se tu jediný zápas, zato je kniha plná patosu a jasných důkazů toho, že je pan Backman chorobný grafoman. Normálně by se jednalo rozsahem o povídku:). Onen zmiňovaný patos mi na konci rotoval panenkama víc než Tonda. Jako zakončení série budiž, ale...
PS: zapomněl jsem zmínit oblíbenou postavu - chlápek v kulichu na severní tribuně smrkající do růžového kapesníku, v červeno-zelené bundě. Tím myslím říkám vše.
Miluju, miluju, miluju.. ani slovy nedokážu vyjádřit, jak se mi celá série vryla do srdce. Jediná série, u které jsem se tolik nahlas smála, plakala.. hltala a prožívala jsem každou kapitolu, každou větu.. ať si říká kdo chce, co chce, já tuto sérii zbožňuju a zůstane ve mně napořád. Pro mě by i tisíc stran bylo málo.. před autorem smekám.
Poslední, nejobjemnější kniha trilogie o dvou hokejových městech, která se nenávidí tak, že bez sebe nemohou samou láskou být. Fredrik Backman svůj příběh ve Vítězství dotáhl k dokonalosti. Osudy svých postav, které v prvních dvou dílech obtočil kolem jedné otřesné události, roztáhl do více vrstev, připojil nové hrdiny, mnohem více zapojil do příběhu Medvědína sousední Hed a propojil cesty jednotlivých postav novými přátelstvími, láskou, rivalitou i nevraživostí. Jeho ironicko-sarkastické filozofování typické zejména pro první díl tu vklouzlo do hlubší analýzy lidských vztahů, otázek svědomí, poutu k otčině i soubojům mezi ambicemi a pokorou. V tomto posledním díle jde mnohem víc o dramatický příběh, který k sobě přitahuje hlavní postavy, aby je od sebe zas odpuzoval. Mnohem pečlivěji se věnuje vztahům rodičů a dětí a také dětí, které se stávají dospělými, mezi sebou. A jak byl předchozí díl v rovině My proti všem, kdy temné stránky maloměstské společnosti převažovaly, tak ve Vítězech se tato rovina převrátí a osamocené nakonec zůstává zlo. Je to dojemný vývoj obyvatel dvou měst kdesi v lesích, které nakonec paradoxně spojilo násilí, a také smrt - ano, Backman nechává své postavy umírat.
Jak nerada se loučím s touto knižní sérií...Medvědín se dočkal tak fantastického zakončení, že jsem sama byla překvapená, zda může být ještě něco lepšího, než povedené první dva díly a ono se to vážně podařilo! Fredriku, tohle byla taková dávka emocí, jak na horské dráze, ale asi i díky tomu můžu říct, že to byly nejlepší knížky, co jsem kdy četla...Přitom o hokeji vím jen to, že se hraje na ledě a je tam nějaký puk a střílí se do brány...Nechápu a obdivuju, byl to neskutečný knižní zážitek.
Backmana a tuhle sérii obzvlášť mám ráda, ale a to ale je tady bohužel velké. 400 stránek by stačilo, vážně jsem měla problém to dočíst, prokousat se. První dva díly jsem louskla jak oříšek, ale tenhle se prostě vlekl, takže díky, ale stačilo.
Backman se ve velkolepém finále hokejového města (nebo vlastně dvou hokejových měst) dotkne téměř všeho, co je podstatné - lásky, přátelství, rodiny, schopnosti překonávat překážky, ale opět také násilí a pomsty.
A také schopnosti (nebo naopak neschopnosti) odpouštět.
Někteří přežijí, někteří ne. Někteří mají budoucnost a naději, někteří o tu šanci přišli.
Tak jako v životě.
Hodnotím vysoko, maximálně, ale ač budu v menšině, je to nejslabších pět hvězdiček, v rámci hodnocení všech dílů série z Medvědína. Backman má svůj osobitý styl psaní, komentující, trochu odosobněný, přesto dokáže vzbuzovat hodně emocí, především situacemi a rozhodnutími, která před své hrdiny staví. Ale tento styl je hodně popisný, náročný na pozornost a více jak 600 stran mu, za mě, nesvědčí. Ano, i já bych krátila :-). Ale nakonec nevím, jestli za toto hodnocení nemůže trochu mistr Nesbo a jeho Zatmění, které jsem četla před touto knihou. Také hutný, náročný styl psaní a také bichlička, možná jsem tyto dvě knihy měla proložit nějakou oddechovkou:-). Ale i přes výše uvedené, hrdiny a hrdinky této skvělé série mám natrvalo zapsané v srdci a pořád to bylo nadstandardně dobré čtení, Backman je prostě výborný autor, které si určitě užijete. Nadšené komentáře mých oblíbených jsou toho důkazem:-).
Všechno jednou skončí, a tak se završil i příběh Medvědína, Hedu a všech, které jsem si při četbě oblíbila. Nikdy bych si nemyslela, že mě budou knihy o hokeji tak bavit. Je to lidech, kteří mají své sny a touhy, k jejich splnění vede dlouhá a nelehká cesta. Backmana mám ráda a budu se těšit,že nás nenechá dlouho čekat na svou další knihu.
Velmi vydařené završení trilogie Medvědín. Začátkem byl zprvu hodně rozlváčný, ale oceŃuji, že tam autor tuto rekapitulaci děje z předchozích knih vložil, protože jsem je četla několik let zpátky a už si na všehcno nepamatuju. Opět skvělen napsané, postavy věrně vykreslené, nelze je nemilovat. S těžkým srdcem jsem se s nimi loučila, i když jsem bylo po dočtení lehce PřeMedvědínovaná. Těším se na další knihy tohoto mého oblíbeného autora.
A už nikdy více...
Vcelku mě to přetlačování všeobecné nenávisti s všeobjímající láskou, dobrotou a soudržností, zaobalené v neuvěřitelném množství vaty značně iritovalo.
Ještě tři kapitoly a padaly by ze mě medové perníčky :-(
Ani pět hvězdiček nestačí. I tento poslední díl je o hokeji, ale také o ambiciózních rodičích, o přátelství, namyšlenosti, šikaně, o osobních tragédiích a o sounáležitosti a síle sportu. Backman prostě umí psát, pohrává si s emocemi, umí dojmout i rozesmát a snad všechny jeho postavy mi přirostly k srdci i ty z Doliny.
Nechtěla jsem ještě z Medvědína odejít, našla jsem si jeho zfilmování, zatím jsem viděla jen první sérii a je to příjemné zopakování příběhu, ale na knihu to nemá. Doporučuji a určitě jsem celou trilogii nečetla naposledy.
Tohohle dne jsem se obávala. Dne, kdy skončí série Medvědín? Ne - včera bylo pozdě - dne, kdy budu kritizovat svého nejmilejšího autora.
Nevadilo mi vydržet další díl v té strašné sektě, která si říká městečko. Dokonce mi těch divnolidí tam bylo až líto, jak si všichni mysleli, že se od posledně někam posunuli, nebo aspoň poučili. (Ani prd.)
To jen styl už byl vážně moc na sílu, ty hektolitry omáčky v dojemném kabátku - kdykoli jindy to miluju, ale když už to bylo tolikrát opakované, že jsem časem tušila, čím začne další kapitola, už toho bylo prostě moc. Kdysi dojemný příběh o drsném kraji se změnil v to, čemu se v AJ říká "tearjerker", čili něco, co se bude snažit z vás vydolovat pláč, i kdyby vám to mělo přijít škubat vlasy.
Taky dost podezřívám pana Backmana, že můj nehezký názor na lid medvědínský sdílí, jinak nevím, proč tyhle své postavy pořád tak týrá, aby byl ještě větší doják, přestože v ostatních příbězích se umí obejít i bez toho.
Teda to byla porce! 670 stránek v angličtině (nevím, co českému vydavateli tak trvalo, když slovenský překlad dávno vyšel)! Neskutečné natahování, spousta vaty, nezáživný děj, vlastně se nic neděje... až na úplném konci. Nejslabší díl. Tohle mě nebavilo. Dál mě táhla jen zvědavost.
První díl byl skvělej - příběh o sportovním fanatismu, lásce k hokeji, rodičovské lásce, životě v komunitě, zradě, odsouzení a lynči... Druhý díl byl výhradně o násilí. Třetí díl není o hokeji, jak tu spousta lidí píše. Je o pádu a škrábání se zpátky nahoru. O katastrofě, která toho ve finále tolik neudělá. O návratu domů. O hledání identity. O hluboké nenávisti. O pomstě. O smrti. A nakonec je to jedna OBROVSKÁ DEPKA...
Pořád dokola to samý. Dvě města se nenávidí a bojují spolu na ledě i mimo něj. Tentokrát dostáváme i pohled z opačné strany - rodiny z Hedu. A nenávist jiného druhu, malého chlapce k celému světu.
To neustálé Backmanovo vykecávání konce... Už na první stránce se dozvíte, že postava zemře. (Dělá to FB aby si získal Vaši pozornost? Má to zapotřebí?) A vy na to celou knihu jen čekáte. Žádné překvapení, happy end přichází jen částečně. Na konci dostaneme špetku naděje.
Z knihy je cítit beznaděj. Bolest. Strach, nenávist. Tolik negativních emocí. Ach jo. Všichni tu brečí. Z čeho? Z "nečekaného" konce? Nebo z té beznaděje?
50%
Štítky knihy
švédská literatura znásilnění mezilidské vztahy lední hokej severská literatura švédské romány
Autorovy další knížky
2014 | Muž jménem Ove |
2017 | Medvědín |
2020 | Úzkosti a jejich lidé |
2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
2016 | Tady byla Britt-Marie |
Mám z téhle knihy rozporuplné pocity. Backman je jeden z mých oblíbených spisovatelů. Miluju jeho styl, všechny knížky jsou radost číst. Nasměju se, pobrečím si, jsou tam ponaučení nebo pohledy na svět k zamyšlení. Prostě tam máte všechno.
Medvědín jsem měla ráda, i když se tahle série od jeho ostatních knih liší. Těšila jsem se na poslední knihu v sérii, jak na Vánoce, ale taky jsem jí skoro od Vánoc četla... Bylo to opravdu pomalé čtení, měla jsem to spíš jako seriál, protože najednou bych tolik stran zkrátka nedala. Neustálé opakování a napovídání toho, co se stane mi už v druhé polovině začalo lézt slušně na nervy, stejně tak neustále se opakující melodramatické popisy.
Kdyby byla kniha o polovinu kratší, dám 5 hvězd. Takhle asi jen 3 a je mi to líto.
A ještě doplňuji, že jsem se na to tak těšila, až jsem jí začala číst v angličtině. Nakonec jsem jí ale četla tak dlouho, že jí mezitím vydali i v ČJ.