My verzus vy
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/387201/bmid_my-verzus-vy-lP0-387201.jpg
5
1435
1435
Medvědín / Medveďovce série
< 2. díl >
Niekedy je ohromne jednoduché vyvolať v ľuďoch vzájomnú nenávisť, až sa zdá nepochopiteľné, že robia aj niečo iné. Medveďovcami otriasla tragická udalosť a od tých čias tu má každý maslo na hlave. Lebo niekedy aj čestní ľudia robia hrozné veci v dobrej viere, že si iba chránia svojich najmilších. V nasledujúcich mesiacoch sa najlepšie kamarátky Maya a Ana pokúšajú uniknúť z reality, čo ich obklopuje. Lenže nič sa nedarí, ako dúfali. Rivalita medzi Medveďovcami a susednou Zubrovkou sa mení na šialený boj o peniaze, moc a prežitie. Vrcholí na hokejovom zápase medzi miestnymi tímami. Zároveň vypláva na povrch najväčšie tajomstvo jedného mladého hráča a spoločnosť je opäť donútená zaujať stanovisko. Neskôr budú všetci hovoriť, že práve v tom roku do Medveďoviec prišlo násilie, ale to je lož. Násilie tam už jestvovalo. Kniha Fredrika Backamana My verzus vy, voľné pokračovanie Medveďoviec, ponúka pôsobivý opis pohnutých ľudských osudov a vzťahov v malom meste hlboko v lesoch. Je to príbeh o lojálnosti, priateľstve a láske, ktorá je vždy rozhodujúca.... celý text
Přidat komentář
Backmanovy knihy má moc ráda a na každou novou se vždy hodně těším. Dovede se dokonale vcítit, popsat emoce, rozpitvat myšlenky svých postav tak, že nakonec i ty záporňáky dokážu pochopit a soucítit s nimi. Pokračování Medvědína je stejně dobré jako první díl, lidské, nečernobílé. Jen toho temna a násilí, zášti a intrik už bylo pro mne příliš, proto příště prosím trochu veselejší příběh.
Jedna z nejkrásnějších knih, které jsem letos četla, ona totiž vůbec není jen o hokeji, je o lidech, o životě, a ten sport je tam pouze kulisou. Je o lásce i nenávisti, přátelství a soudržnosti, je o tom dobrém i špatném, co má v sobě každý z nás.
Pane Backmane, děkuji za krásný zážitek, který mi čtení této knihy připravilo, děkuji za emoce... od smíchu po slzy, jež ve mně příběh vyvolal, takové knihy mám ráda.
Doporučuji !!!
Mrzí mě to, ale už to není ono. Zatímco v první části rozehrál Backman propracovanou a uvěřitelnou hru charakterů i jejich osudů, tak v následném dění už zřejmě nezbyl nikdo, kdo by neměl skryté či zlé úmysly.
Příliš mnoho tajně nafocených fotek či natočených videí, která se anonymně objevují na internetu, aby je v jedné minutě vidělo celé město. Uslzené obličeje, prokousané tváře, nehty rozervané dlaně, hlasitá polknutí a do extrému hnané banality. Obvyklá klišé o pletichách neschopných i všehoschopných politiků, v jednom případě s prakticky neomezeným dosahem, a proti tomu medvědínský Don Corleone v černé bundě řešící problémy pouhým zvednutím obočí. Víceméně všechny postavy příběhu se rozpadají a to jak v sobě, tak i ve vztahu s okolím. Nikdo s nikým normálně nemluví a pokud ano, tak pouze napůl. Většina činů i událostí je motivována spíše nekalými pohnutkami a nakonec i ty pozitivní mají často kořeny v nějakém neupřímném podhoubí. Řada aktérů se chová až příliš strojeně a tím i málo uvěřitelně.
Popis dění okolo konkrétních hokejových zápasů či tréninků je pak už jen třešničkou na dortu, za který by se nemuseli stydět ani pejsek s kočičkou.
Po skvělém Medvědíně je tak pro mne jeho volné a temnější pokračování, které se chvílemi táhne jako by bruslilo na tajícím ledu, spíše zklamáním.
Rozhodně doporučuji přečíst obě knížky a rozhodně ve správném pořadí.
Už Medvědín mě chytil: jednak za vlasy a vláčel mě s hlavními hrdiny - a bolelo to. Potom za srdce - a bolelo to taky.
"My proti vám" už názvem varuje: bude ještě hůř. Backman přitvrdil: "Adrenalin. Násilí. Ty jsou jako láska." Přidal víc politiky, víc nenávisti a krev - a já pokaždé knihu otvírala s obavami. Také charaktery morálně rozmlžil a dodal: "Možná se od nás nelišíš tolik, jak doufáš." A nabil svou knížku tak silnými emocemi, že jsem si téměř neoddechla.
Backmanovy knížky mě vždy lidsky osloví - díky nim chci být lepší člověk; zní to pateticky, ale pokaždé to tak cítím. Platí to i u této. Ale k ní jako jediné z nich připojím výčitku: pro mě je tak vypjatá, že to bylo až příliš: držela mě za vlasy (na rozdíl od Medvědína celou dobu), bušila do mě, a jako by to nestačilo, drásala mě svými předpověďmi ("...dnes někdo zemře."). Katarze, kterou při čtení potřebuji, přišla až v závěru, jen se tak mihla...
Zajímalo by mě, jak Backman obstojí v čase. Nyní je pro mě stabilně jeden z mých nejoblíbenějších autorů a já si žádnou jeho další knížku nenechám ujít.
Nemohu najít slova, abych dostatečně vystihla pocit z Mědvědína první i druhé knihy... Možná to pochopí ten, kdo po mně tyhle dvě knihy otevře a pozná, kde mi slzy tekly tak moc, že jsem je nestihla zachytit..
Neuvěřitelně drsné, skutečné, něžné, sportovní, romantické i buranské, rodiče, děti, přátelé, mentoři, mladí, malí, silní, velcí, slabí, staří... neuvěřitelně dojemný!
Stejně skvělé jako Medvědín, jako bych z toho městečka mezi čtením obou knih na chvíli odjela. Velká myšlenka knihy, která říká že každý jsme zlý i dobrý...že nic není černé a bílé, a že i na pohled grázl má někdy velké srdce.
Backmana mám rád, a tahle kniha jen potvrzuje, že je skvělý spisovatel. Moc rád jsem se zase vrátil do Medvědína, protože mě zajímalo, co se stalo s hrdiny předchozí knihy. A rozhodně jsem nebyl zklamán - napínavé čtivo, kdy absolutně netušíte, jak se bude děj dále vyvíjet.
Přečteno jedním dechem. Nic víc, nic míň. Bude chvíli trvat než vše zpracuji a určitě to není naposledy, co jsem Medvědín a My proti vám četla..Citovat z knížky? Nejde to, musela bych jí opsat celou..
Vynikající pokračování Medvědína. My proti Vám čtenářům představí vše, co je v lidech dobré i zlé; ukáže, jak jednoduchá je nenávist, a složitá láska. Na konci jsem zůstala emocionálně úplně vyždímaná, ale čtenářsky naprosto spokojená.
I v tomto příběhu jde o hokej, medvědínský klub a Medvědín. Je to jenom sport, hokejový klub a malé zapadlé městečko. Anebo taky ne.
Kniha se mi líbila, dobře se mi četla a ráda jsem se opět setkala se starými známými postavami. Taky mi bylo potěšením se seznámit s postavami novými. Opět se zde projevil Backmanův laskavý humor. Trochu ale musím vytknout, že se nám na každé straně autor snaží podstrčit několik mouder a časem už mi to začalo být trochu protivné. Nevím, jestli to tak bylo i v Medvědínu, ale tady to opravdu trochu bilo do očí. A nakonec musím přiznat, že by podle mě Medvědín měl spíše zůstat jako samostatná kniha bez pokračování. Další díl byl sice milý, ale vyznění Medvědínu jako takového bylo o dost silnější. I tak opět děkuji panu Backmanu za pěknou četbu.
Dneska při čtení Dětí z Bullerbynu dětem na dobrou noc jsem zjistila, že ty Švédy zbožňuju už vlastně od dětství. A další knížka mě v tom utvrdila. Byla skvělá. Ač na to na první pohled nevypadá, ukrývá se v ní tolik mouder a pravd. Ale abych z ní nebyla jen unešená...postupem mi začaly trochu vadit ty vypointované konce kapitol, které Backman má v oblibě a začínala jsem tušit co mě ne/čeká. Ale ani za to bych rozhodně neubrala hvězdičku.
Celá kniha, je poskládána z dojemných střípků. Některé jsou veselé, jiné smutné, ale všechny mají jedno společné. Vyvolávají silné emoce. Na pozadí celé knihy, tiše proplouvá politika. Je taková jaká ve skutečnosti je, špinavá a zákeřná. Jestli někdo váhá mezi četbou a poslechem této knihy, tak mu mohu vřele doporučit, ať sáhne po audioknize. Pan Pavel Soukup dodal knize další rozměr. Knihu čte procítěně v emocích a je z poslechu cítit, že se při četbě náramně bavil. A my se teď díky tomu můžeme bavit s ním.
Dočetla jsem včera a Medvědín už mi chybí. Při čtení mi před očima ožíval každý jeho obyvatel. Některé jsem měla ráda více, některé méně, ale kdyby tam nebyli, nebyl by to Medvědín. Fascinovala mě Skupina, banda grázlíků s dobrým srdcem, horkou hlavou a občas nedomyšlenými skutky. Moc bych chtěla vědět co se s nimi stalo dále. A co Benji, Ana, Maya, Leo...?
Zprvu jsem se trochu bála, jak se dokáže Backman vrátit do Medvědína, aniž by opakoval stejný model, ale vidím, že moje obavy byly neoprávněné. Fredrik Backman sice některé modely opakoval, ale ono to ani trochu nevadilo, do příběhu se prokousával hodně pozvolna, ale to taky vůbec nebylo na škodu. Protože on píše o životě a ten sám občas opakuje podobné modely, i když je pokaždé zcela jiný. Nepřestává mě překvapovat, jak moc výstižně Backman píše, jak umí trefit charaktery, jemné nuance a zákruty žití. A je úplně jedno, jestli se jeho příběhy odehrávají ve fiktivním Medvědíně ve Švédsku, stejné můžou probíhat ve vesnici na Vysočině, v Brazílii, v některé z londýnských čtvrtí. Všude to bude podobné a je jedno, jestli autor zasadí příběh do hokejového, fotbalového či šachového prostředí.
Protože všechno je složité a zároveň strašně jednoduché.
Backman nepíše černobíle, na všech postavách si najdete něco z obou stran barevné škály. Ti, co působí prostě jako sígři, nakonec svými činy kolikrát překvapí, ti v oblecích a kravatách za příjemnými obličeji skrývají kde co. Backman tentokrát přidal víc politiky, která leccos převrátí naruby. I tak je My proti vám pořád knížka o obyčejných životech, běžných každodenních příbězích, které v sobě nesou radost i zlost, lásku i bolest, závist i nenávist. Vlastně si umím představit nekonečnou sérii knížek o Medvědíně, protože vždycky se najde další osud, který stojí za to vypíchnout. Je to tak složité, ale zároveň strašně jednoduché.
PS: Zacki je prostě výborná postava.
Tak ráda jsem se zas na pár dní vrátila do Medvědína. Znovu jsem propadla kouzlu spisovatelského umění pana Backmana. Vplula jsem do emoční smršti a setkala se se známými i novými postavami. Anna a Maya, Benji, Amat, Mira a Peter, Bobo, Zacki -nechci na mě zapomenout, tolik síly, naděje i lásky, nenávisti, silného lidství - všech možných emocí, které čtenář prožívá. Jen tak jak to umí mistr Backman !
Je to jenom hra. A je to úplně celý svět.
Fakt nechápu, jak to Backman dělá. Zase jsem věděla, že budu brečet, hned u první kapitoly. Jeho příběhy jsou neskutečně silné a lidské, všechno vždycky nedopadne jako v pohádce, je tam naděje i zmar, láska i nenávist. Úžasné pokračování medvědínských osudů.
Tahle kniha je zklamání. Ne, moment, je O ZKLAMÁNÍ. O zklamání postav, které se nezachovaly správně. Zklamání postav, které se nezachovaly vůbec nijak. Zklamání moje, protože se zdálo, že si autor nedá pokoj a špatné zprávy snad neskončí.
Celou dobu jsem si říkala, že je to jako sledovat čtvrtfinále MS v hokeji, kde hraje ČR proti USA. Teda, aspoň já osobně, se na takové zápasy dívám s neskutečnou dávkou emocí, kdy se střídá napětí, radost, bezmoc, naděje, zklamání, smutek, letargie a nakonec přísaha, že už to znovu dělat nebudu. Protože jestli si můžete na něco vsadit, tak na to, že národní tým ČR prostě čtvrtfinálový zápas proti Americe prohraje. A stejně tak si můžete vsadit, že z vás při čtení Backman dostane všechny tyhle emoce.
- u Medvědína jsem psala, že je Benji moje láska, která v mých očích dělá všechno správně. Tady jsem na něm jednu chybu odhalila - je to příšerný kapitán týmu.
- Richard Theo? Nechybí na konci nějaké vysvětlení? Za celým jeho masterplánem stálo jen to, že chce vyhrát volby?
- Zacki byla skvělá a jsem proto ochotná zapomenout na budoucnost za deset let.
K celému tomu "kdyby spolu prožili celý život" se vyjádřím tak, že si půjčím slova Teema: "Nebrečím. Jděte do prdele."
(SPOILER)
"Viděli jste někdy padnout město? To naše malé městečko v lesích - padlo!
Viděli jste někdy město povstat? To naše povstalo.
Hokejky - dvě branky - dva týmy! Zelení proti červeným - medvědi proti býkům. My proti Všem! Protože My jsme Medvědi - Medvědi z Medvědína!
Tohle je příběh o tom - co se stalo poté, od jara do zimy."
Co se může stát, když jeden z nejnadanějších kluků má jedno velké tajemství - tajemství, které se neslučuje s hokejem? A co když se do sportovního klubu začne míchat politika? Koho se víc bát? Chuligánů s tetováním nebo chuligánů s kravatou? A co když někteří lidé řekli něco, co říct nechtěli, nebo neudělali to, co udělat měli?
Život je tak zatraceně zvláštní a nikdy není lehký. Dědkové z Medvědína by vám odpověděli: 'že ani takový být nemá'...
Knihu jsem dočetla včera ve 23:03! Utírajíc slzy, a neschopna usnout.... Ráda bych panu Backmanovi složila poklonu :-) Byl to po Medvědínu opět zážitek s velkým Z!
Krásná a silná kniha! Napsat knihu o hokeji, kde je hokej jednou z nejdůležitějších věcí a přitom zároveň úplně vedlejší dějovou linkou, to chce poklonu. A respekt!
Knize nechybí lidskost, přestože hlavním tématem je násilí a nenávist - v různých podobách. Naneštěstí tu hraje velkou roli i přátelství, pochopení a dobrá rozhodnutí.
Opět jsem se zamilovala do jeho stylu, do jeho způsobu a pojetí "dramatičnosti", do toho, jak mě dokáže názvem kapitoly rozsekat na tisíc kousíčků a pak vlastně zjistíte, že ten název je vsazen do jiného kontextu a nebo, že padlo jiné rozhodnutí...
Já chci další dávku emocí! Backmane, Děkuji!
Štítky knihy
přátelství homosexualita švédská literatura dospívání rodičovství lední hokej severská literatura maloměsto LGBT, queer, LGBT+Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Posloucháno jako audiokniha. Výkon narátora byl opět perfektní a pozvedl knihu o level výš. Zpočátku mě kniha dost nudila, protože se hodně vracela k Medvědínu a tomu, co se tam stalo. Pak ale začala kniha postupně gradovat a já si začala poslech užívat. I na moralizování jsem si postupně zvykla až jsem si ho oblíbila.