My verzus vy
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/387201/bmid_my-verzus-vy-lP0-387201.jpg
5
1435
1435
Medvědín / Medveďovce série
< 2. díl >
Niekedy je ohromne jednoduché vyvolať v ľuďoch vzájomnú nenávisť, až sa zdá nepochopiteľné, že robia aj niečo iné. Medveďovcami otriasla tragická udalosť a od tých čias tu má každý maslo na hlave. Lebo niekedy aj čestní ľudia robia hrozné veci v dobrej viere, že si iba chránia svojich najmilších. V nasledujúcich mesiacoch sa najlepšie kamarátky Maya a Ana pokúšajú uniknúť z reality, čo ich obklopuje. Lenže nič sa nedarí, ako dúfali. Rivalita medzi Medveďovcami a susednou Zubrovkou sa mení na šialený boj o peniaze, moc a prežitie. Vrcholí na hokejovom zápase medzi miestnymi tímami. Zároveň vypláva na povrch najväčšie tajomstvo jedného mladého hráča a spoločnosť je opäť donútená zaujať stanovisko. Neskôr budú všetci hovoriť, že práve v tom roku do Medveďoviec prišlo násilie, ale to je lož. Násilie tam už jestvovalo. Kniha Fredrika Backamana My verzus vy, voľné pokračovanie Medveďoviec, ponúka pôsobivý opis pohnutých ľudských osudov a vzťahov v malom meste hlboko v lesoch. Je to príbeh o lojálnosti, priateľstve a láske, ktorá je vždy rozhodujúca.... celý text
Přidat komentář
Opět skvělá kniha, ovšem líbila se mi o něco méně než předchozí díl. Medvědín mi přišel napínavější a dějově plnější. Tady jsem se chvílema nudila. Zase na druhou stranu, v prvním díle jsem se dlouho neorientovala v postavách, což tady už bylo lepší. A taky se zde děly dost zajímavé zvraty... no a konec? Čekala jsem něco úplně jiného, toto bylo však mnohem lepší.
Backman u mě skóroval prvními dvěma větami - Viděli jste někdy padnout město? To naše padlo.
Druhý díl byl ještě o něco dojemnější, mrazivější, poutavější. A zas ne tolik o hokeji, jak se může zdát, ale o démonech, co si v sobě nosíme, nevyřčené bolesti, lásce a důležitosti přátelství.
Nemám slov! Kniha mě bavila daleko víc než první díl..možná to bylo tím, že sem se už lépe orientovala, ale opravdu mě bavila od začátku do konce..sem ráda za to, jak dopadl Benji, protože sem se bála, že dopadne daleko hůř..fakt nevím, co víc říct..autor vše skvělé popsal a dokázal mě vtáhnout do děje, až sem nerada knihu odkládala..stoprocentně doporučuji
Bez debat dávám pět dvězdiček!
Mám stejné pocity jako po dočtení Medvědína. Zoufalství, bezmoc, slepé jednání X naděje, zastání, soudržnost.
Má třetí kniha od autora a rozhodně ne poslední. Fantasticky s napětím odvyprávěno. Nebyla tam snad jediná dějová linka, která by mne nudila či nezajimala.
(Jediné, co mi trochu překáželo, byl popis postav a vysvětlení jejich chování. Což lze sice chápat vzhledem k tomu, že ne všichni nutně museli přečíst i Medvědín.)
Nebylo to lepší než první díl, tedy pro mě. Ale i tak lepší než mnoho, mnoho, mnoho jiných knih. Prostě je to Backman. Po pár knížkách je jeho jméno značka, značka vysoké kvality, značka knih plných lidských příběhů, zkrátka dobrá značka.
Pokračování obvykle nebývají dobrá, často je to prostě jen nastavovaná kaše. Medvědín si nemohl přát lepší pokračování. Je v něm spousta zloby, lásky, nenávisti, politiky, života i umírání. A to vše v nádherném podání Frederika Backmana. Pro mě je to v současnosti nejlepší světový autor. Miluji jeho schopnost do jedné krátké věty vložit tolik "slov" a emocí. Miluji a současně nesnáším jeho hru se čtenářem, kdy naznačuje, že děj se nebude ubírat tak, jak bychom postavám přáli, kdy nás napíná a jen čekáme, kdy to přijde, kdy zasáhne ruka osudu a překazí "šťastně až na věky", nedá nám spát a nutí číst dál a dál, abychom konečně věděli to, co naznačil...
Vytkla bych jediné, na rozdíl od první knihy, kdy se Backmanovi podařilo velmi reálně zachytit, jak těžké je postavit se jasně na jednu ze dvou protistran, kolik faktorů ovlivňuje lidské rozhodování a jak zdánlivě jednoduchá věc může být složitá, tak mám pocit, že v My proti vám se nechal strhnout k zjednodušení a klišé, že pod drsnou slupkou je dobré a zdravé jádro. Mé čtenářské já milující dobré konce je rádo, ale je to až moc jednoduché uspořádání světa.
Opravdu kniha, kterou bych si chtěla přečíst ještě jednou. Nejprve jsem si říkala, jestli tolik mouder, postřehů může být pouze v jedné knize. Ale neodtrhla jsem se ani na chvíli. Kompozice, nedořečenost, předvídavost autora (tak by to mohlo být, kdyby...) dává čtenáři možnost zastavit se i nad svým životem a zkusit hru na "kdyby". Zároveň mě velmi pohltilo prostředí - představa měst v hlubokých lesích, zdivočelost, hájení sebe sama (jako jednotlivec i jako městečko samotné), hokej není v příběhu úplně v popředí, ale přesto hraje velmi důležitou roli. Skvělá kniha.
Stejně jako první díl, je i pokračování Medvědína skvělým počinem, kdy je prostě radost číst… A mít možnost prožívat s hlavními hrdiny všechny jejich radosti i strasti. A že jich nebylo zrovna málo. Kniha o nesnadných rozhodnutích, která mění životy všech zúčastněných. Kniha o laskavosti, rodině, lásce, ale i jinakosti, bolesti a strachu. Kniha, která má všechno, co správná kniha má mít.
Opět skvělé. Už jsem zapomněla jak se mi líbil Medvědín...jsem ráda, že jsem si to připomněla a zase byla unešená.
Kniha plná emócií. O dobre a zle v nás, o tom, že život nie je jednoduchý. On taký nemá byť. O láske - k partnerom, deťom, kamarátom, hokeju, mestu...
"Před domem stojí matka. Nakládá do auta tašky svého dítěte, kolikrát tohle uděláte, než vyrostou? Kolik hraček posbíráte ze země, po kolika plyšácích pátráte v rojnici, když je čas jít spát, a kolik rukavic beznadějně ztratíte ve školce? Kolikrát si pomyslíte, že jestli příroda opravdu chtěla, aby se člověk rozmnožoval, měly už díky evoluci rodičům narůst na rukou obouvací lžíce, aby dosáhli pod všechny zatracené pohovky a lednice? Kolik hodin strávíme v předsíni čekáním na děti? Kolik vlasů nám z nich zešediví? Kolik životů věnujeme jejich jedinému? Kolik je toho potřeba, abychom byli dobří rodiče? Nijak zvlášť moc. Jenom všechno. Jenom úplně všechno"
prásk
První díl se mi líbil trochu víc.
prásk prásk
Druhý byl, ale taky super
prásk prásk prásk
Mně se tedy Medvědín líbil o trochu víc. Škoda, že nebyla více, rozepsaná postava trenérky, ta byla zajímavá. Ale nejlepší jsou stejně hlášky Ramony z Kožichu.
Opět neskutečně čtivá kniha.. Nemohla jsem se jí dočkat, Medvědín jsem totiž dočetla v sobotu a ten moment, kdy jsem si pro knihu mohla v pondělí zajít byl skoro nekonečný :D :) Musím říct, že byla o dost negativnější než první díl, nebyl tam takový ten moc "hezký příběh", ale i tak byla kniha krásná a její postavy prostě žeru..
Málokdy se mi stane, aby mne kniha tolik dojímala, tolik rozesmívala a tolik mi mluvila z duše. Jenže co budu číst teď?
Medvědín mě překvapil, byla to úplně jiná kniha než jsem od autora. četla. Jeho pokračování je stejně čtivé, ale neubránila jsem se dojmu, že je to trochu hra s city čtenáře. Tak trochu pohádka. Ale četla se hezky.
V Medvědíně se říká, že když se v tak malém městě hluboko v lesích zrodí velký sportovec, je to, jako by uprostřed zmrzlé zahrady vykvetla třešeň. Stejně s vlídným humorem napsané, jako první díl. Pokračování příběhu o protikladech a odlišnostech a městech, která se vzájemně cupovala na kousky. Ale není to tak docela pravda. Je to také příběh o lásce a to o lásce k partnerovi, k příteli, k hokeji nebo k partě, kde se každý může na každého spolehnout. Příběh o životě v městečku, kde politik manipuluje lidmi, aby dostal co nejvíce hlasů, kde bydlí dobří i zlí lidé, a tím pádem je to složité, protože rozdíl mezi nimi není vždycky jednoduché poznat. Oni jsou přece obojím zároveň. Velice krásné a emotivní vyprávění o zimních stadionech a o všech srdcích, které kolem nich tlučou.
Slova chvály, zde již byla na autora a knížku napsána =)) Já bych jen dodala, že trenérka Medvědína mi osobností připomínala postavu Sagy Norénové ze skvělého seriálu Most. Ještě mě napadlo, že by z těch 2 knížek mohl být hezký film =) Ove už ho má, tak uvidíme =)
Opravdu skvěle napsaná kniha, která je lepší než první díl. Objevuje se v ní daleko více životních příběhů, a proto toho dokáže nabídnout čtenáři více než první díl, kde jsem měl maličko pocit, že byla jedna hlavní zápletka zbytečně natahovaná. Co chybělo prvnímu dílu, tak už druhému nechybí. Budete se smát, budete dojatí a navíc vás příběhy obohatí - prostě klasický Backman. Ze začátku mě kniha tolik nenadchla (možná z pochybností, zda se dá příběh kvalitně rozepsat ještě na další knihu), ale od 1/3 knihy jsem jí jen hltal po kapitolách. Jde vidět, že se autor setkal s lidmi, kteří podobné věci opravdu zažili, aby je pak mohl věrněji vyprávět v knize a jak říkal kdysi můj učitel literatury: "Knihy jsou nejrychlejší způsob, jak získat celoživotní zkušenost". Doporučuji.
Štítky knihy
přátelství homosexualita švédská literatura dospívání rodičovství lední hokej severská literatura maloměsto LGBT, queer, LGBT+Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Tahle kniha pro mě byla obrovským zklamáním. Střídala jsem četbu a poslech audioknihy a celou dobu jsem si říkala, jestli to proboha mám zapotřebí. Knihu jsem dokončila jen proto, že miluji Backmana a proto, že knihu jsem si přála jako vánoční dárek. Ale bylo to utrpení. Vůbec nechápu, proč něco takového Backman napsal. Ove i Britt-Marie jsou taky pohádkoví, ale je to postavené na podivínech s obrovskou porcí nadhledu a humoru. Člověk se při čtení dojímá, i tlemí nahlas. Ano, i tam jsou velké charaktery, postavy se chovají extrémně kladně, mají velká srdce a v sobě spoustu lásky, ale nemoralizují a neberou se smrtelně vážně. Miluju je. Úplně nekriticky. A zaslouží si to.
Tady jsem to chtěla vzdát hned na začátku. Prvních 70 stran bylo úplně o ničem. Prostě omílání Medvědína a kecy o tom, jací jsou všichni lidi, co si všichni lidi myslí, jak všichni lidi reagují... A věci typu, čtyřleté dítě samo na bruslích a zjistí, že je děsný talent?! To jako fakt?! Nikdo mu nevezme brusle, nikdo nejde s ním, aby mu je zavázal... Prostě samo proti všem, doma se o něj nikdo nestará a ono se samo naučí ve čtyřech letech bruslit. Kdyby se to celé nebralo tak strašně vážně a Backman celou dobu nepoučoval a nehrnul jedno klišé za druhým, nemoralizoval v každém druhém odstavci, tak bych to skousla, ale tohle fakt ne. Zlí politici, hodní chuligáni, plné město správňáků, kteří se všichni ve vypjatých situacích chovají správně, nikdy nejsou sobečtí a udělají velké věci. K tomu připočtěme, jak se celou dobu dozvídáme, že se stane něco strašného, někdo zemře, dozvídáme se, co by bylo, kdyby... za 10 let. Možná bych tuhle prvoplánovou pohádkovou ždímačku emocí skousla, ale nesměla by tak moc generalizovat a tvářit se tak moc vážně. Navíc posledních 80 stran tvořila zase jen sláma, navíc strašně chytrá moralistická sláma.
Medvědín se mi líbil, ač i tam už to bylo na hraně, ale tohle pokračování ne. Vím jistě, že tohohle Backmana, ač mě to mrzí, už nikdy neotevřu.