My verzus vy
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/387201/bmid_my-verzus-vy-lP0-387201.jpg
5
1402
1402
Medvědín / Medveďovce série
< 2. díl >
Niekedy je ohromne jednoduché vyvolať v ľuďoch vzájomnú nenávisť, až sa zdá nepochopiteľné, že robia aj niečo iné. Medveďovcami otriasla tragická udalosť a od tých čias tu má každý maslo na hlave. Lebo niekedy aj čestní ľudia robia hrozné veci v dobrej viere, že si iba chránia svojich najmilších. V nasledujúcich mesiacoch sa najlepšie kamarátky Maya a Ana pokúšajú uniknúť z reality, čo ich obklopuje. Lenže nič sa nedarí, ako dúfali. Rivalita medzi Medveďovcami a susednou Zubrovkou sa mení na šialený boj o peniaze, moc a prežitie. Vrcholí na hokejovom zápase medzi miestnymi tímami. Zároveň vypláva na povrch najväčšie tajomstvo jedného mladého hráča a spoločnosť je opäť donútená zaujať stanovisko. Neskôr budú všetci hovoriť, že práve v tom roku do Medveďoviec prišlo násilie, ale to je lož. Násilie tam už jestvovalo. Kniha Fredrika Backamana My verzus vy, voľné pokračovanie Medveďoviec, ponúka pôsobivý opis pohnutých ľudských osudov a vzťahov v malom meste hlboko v lesoch. Je to príbeh o lojálnosti, priateľstve a láske, ktorá je vždy rozhodujúca.... celý text
Přidat komentář
Medvědín si přímo říkal o pokračování. Pokračování zase hraje na city. Nejsem fanda hokeje ani jiného sportu a tato kniha by mě asi nedonutila změnit názor. Snad proto už nejsem tak nadšená jako u prvního dílu. Na mě toho bylo trochu moc. Moc násilí, moc ohlašování budoucích událostí, moc životních pouček (i když jsem jim většinou dávala za pravdu). Samotný příběh by se smrsknul na 100 stránek a to mi tentokrát na nejvyšší hodnocení nestačí. Přesto určitě stojí za přečtení.
Na tuhle knížku jsem se tak těšila! A naprostým právem. Backman je prostě neuvěřitelný autor, na jedné straně dokáže vystřídat tolik emocí, že někdy až těžké se s tím poprat. Jsem teď lehce hormonálně nevyrovnaná, ale musím se fakt přiznat, že jsem většinu knížky četla se slzami v očích. Silný příběh, neuvěřitelná nálož emocí... Ani nemám chuť teď číst něco dalšího, protože jsem otřesená, dojatá a nadšená zároveň a zase mám pocit, že už nic nebude tak dobrého. Nedávno jsem četla citát, že než člověk čte některé knihy, měl by si předtím něco odžít, protože jinak ten dojem nebude úplný. V tomhle případě si myslím, že je dost důležitým faktorem být rodič, protože jinak asi člověk nebude schopný ty pocity z knihy naplno prožít. Několikrát mi během čtení došlo, jak složitý je to cit. A jak psal Backman v Medvědíně, když se člověk stane rodičem, už navždycky si připadá jako příliš malá peřina. Ať se snaží sebevíc, vždycky je někomu zima...
Budu se opakovat. Nejsem fanda hokeje, ale Medvědín mě dostal. Teda ten první. V tom druhém je až příliš mnoho násilí. Vadí mi taky moudra, která plní každou druhou stranu. O světě a lidech v něm. Ale pořád platí, že Backman umí vyprávět, dávkovat napětí a svým postavám dokonale rozumí.
Je to tak silný zážitek, že mi chybí slova... Včera jsem dočítala ještě po půlnoci a nyní ve mně ještě doznívají všechny ty lidské, "chuligánské", rodinné, vztahové, hokejové... situace. Vím (alespoň pro mě), o čem kniha je: o naději, pravdě, ale i svinstvu, podlosti. A nezáleží na tom, jestli je někdo buzna nebo ne, i když vlastně záleží...
[audiokniha]
Medvědín je zpátky, hokej je zpátky, všichni staří známí i se svými bolestmi a rodinami. Backman zase rozjíždí nádherný stylopis v druhém díle. Ale něco tomu chybí. V Medvědíně existovala hlavní zápletka, kolem které se odvíjely menší. Přišla katarze, uvolnění, příběh uzavřen. My proti vám je rozplizlé a knize chybí nosné téma. Závěr proto nebyl tak a silný a já si z knihy nesu dojem, že autor se nemohl rozhodnout, o čem hlavně má kniha být.
Jak Medvědín, tak i pokračování My proti vám byly neskutečně krásné knihy. Při čtení jsem byla tolikrát dojatá, tolikrát jsem uronila slzu (většinou v šalině, což se špatně maskuje). Nádherné lidské příběhy, osudy obyčejných lidí, které se vzájemně proplétaly v neskutečně silný příběh se skutečným morálním poselstvím. A přitom vše tak uvěřitelné, tak zdánlivě obyčejné, tak lidské...
"Na dobrých a zlých lidech je složité, že jsou to většinou tytéž osoby."
Vždycky čekám, že se stane, to, co Backman zamýšlí, ale stejně mě to nakonec hrozně dostane. Krásná knížka. Jako všechny jeho ostatní.
Možná jsem se moc namlsala předchozími knížkami, ale tato mně vůbec neoslovila. Zabřednutí do politiky a intrikaření 4 kroky napřed se mi vůbec nelíbilo. Do žádné postavy jsem se vůbec nemohla vcítit, s žádnou prožívat její dramata. Snad jediné plus je vývoj názoru města na homosexualitu.
I když jsem se na pokračování (s touhou po druhé Britt-Marie) těšila, knížka mě i kvůli tomu očekávání zklamala.
Všechny knihy od F. Backmana mám ráda, ale tahle mě přímo dostala. Tolik různých osudů, malých i velkých událostí. Tolik charakterů a nikdo není černý nebo bílý, dobrý nebo zlý. Prostě život. I na to největším sígrovi se prostě najde kapka dobrého. Akorát to předbíhání děje vždy na konci kapitoly mě hrozně stresovalo. Knížku jsem nechtěla dočíst. Bylo stresující vědět, že někdo zemře. Nepřejete to ani jedné z postav, protože někde uprostřed knížky se většina stala vašimi přáteli... Po přečtení jsem si musela dát dva dny pauzu a nečíst vůbec nic. Ještě ve mně dozníval děj a nechtěla jsem se ještě s Medvědínem rozloučit...
Prásk! Přímo do černého nebo do srdce? To není o hokeji, to je o nás všech. O každém z nás, o našich dětech, rodičích, kamarádech, sousedech, .... Život se nemazlí. Každý má sen a někdo má cíl. Každý má strach a někdo se mu postaví. Vše má svůj účel a nic není černé nebo bílé.
"... Kvůli čemu křičíme radostí? Kvůli čemu pláčeme? Jaké jsou naše nejšťastnější vzpomínky, nejhorší dny, nejhlubší zklamání? Vedle koho jsme stáli? Co je rodina? Co je tým?
Kolikrát za život jsme ryze šťastní? Kolikrát máme šanci někoho milovat bez výhrad a bez hranic?..."
A ještě bych si dovolila parafrázovat větu ...Život není jednoduchý. Vždycky spravedlivý. Vždycky nespravedlivý.
PRÁSK!!!
Když jsem se začetla do Medvědína, netušila jsem, že bude mít pokračování. I když si o to konec knihy přímo říkal. Spousta otázek zůstala nezodpovězena, spousta pravd a tajemství bylo skryto a čekalo na odhalení. Bylo to stejně krásně napsané a stejně poutavé jako Medvědín, byla jsem ráda, že se ke svým oblíbeným postavám mohu vrátit a stejně mě to bavilo o trochu méně. Řekla bych, že Maya ustoupila trochu do pozadí, naopak více se řeší vztah jejích rodičů a hlavně Ben. Což mi ale ve výsledky vůbec nevadilo a byla jsem za ten milý návrat do starého dobrého Medvědína vlastně nakonec moc ráda. Doufám, že se co nevidět dočkáme dalšího skvělého příběhu od F. B.
Ještě ani nemám dočteno, ale už teď vím, že dám pět hvězdiček. Humorný Backman mě nebaví, to Medvědín je pecka.
Už poučená četbou předchozích Backmanovo knih jsem byla rozhodnutá číst pouze v soukromí. Bylo to vskutku správné rozhodnutí. Ačkoliv jsem se prvních asi sto stran nemohla začíst, ten zbytek jsem zhltla za dva večery. Ano, chybí vtip, který u Backmana čekáme, ale jinak nechybí vůbec nic. Vlastně spíš dostanete něco navíc, něco, co jste asi úplně nechtěli a nepotřebovali. Už teď se těším, až si při dalším čtení budu moct naservírovat oba díly za sebou.
Návrat do přeplněných šaten i na prázdný led, návrat do tichých lesů i na hlučné ulice jednoho města, návrat do kuchyní a hospod(y), návrat k postavám, které jsme milovali (Bobo a Benji vedou) i cesta k mnoha novým, které milovat budete (ano narážím tu na nového medvědínského trenéra, protože ta opravdu stojí za to) a je to návrat opravdu vítaný, jako vrátit se po rocích cestování domů. A i když to prvotní nadšení vyprchalo, ostatně jako každé prvotní nadšení, nahradilo ho něco mnohem trvalejší, co přetrvá navždy. Takže říkám (skanduji!!!) jen jediné. JÁ JSEM MEDVĚD.
PS: Nevím jak vy ostatní, ale já prostě očekávám ještě další díl, v těch náznacích, které totiž po tomhle druhém díle zůstaly, by totiž měl přijít ještě minimálně jeden příběh z Medvědína.
Medvědín, místo plné strachu, zášti, zloby a nenávisti. Kdo má zdravý rozum, nebo je tak trochu jiný, uteče. Jaký chorý mozek jej mohl probůh vymyslet? Bingo! Starý známý virtuóz na city. Pro mě ta dlouhatánská předehra čpící depresí, žalem a bolestí byla tentokrát moc dlouhá. Nic pěkného, nic povzbudivého. Místy to připomíná postkatastrofickou, psychoanalytickou příručku pro výchovu dětí i rodičů, Čtenář si musí odtrpět, než se mu dostane trochu té naděje, než uvidí blikající světlo na konci tunelu. A ani to není zadarmo. Na závěr se připravte na proudy slz. Opět. Jenomže je nestřídal žádný humor, žádná nadsázka, žádný ironie ani sarkasmus. Když tak jen trochu zlomyslnosti, chce-li se snad někdo pobavit. Svět je prostě jenom dobrý a zlý, spravedlivý nebo nespravedlivý. Spíš to druhé, u Backmana. Takže kdo má rád vesnické horory, neváhejte. Napětí se vás nejspíš nezmocní, protože Backman zavčas ohlásí, jaké neblahé důsledky to či ono rozhodnutí bude mít, zato hořká pachuť na patře asi ano. Jsme tohle opravdu my? Vy? A oni? Bůh nám pomáhej. Nebo vám.
O něco horší než první díl, ale stále zdařilé. Velké množství zajímavých postav. Dobří dělají chyby a špatní někdy mile překvapí.
Emoce mají zase nabito, ale tentokrát už jsem byl připraven!
Aha, tak nebyl. Ne, ani trochu.
Několik zvratů / událostí jsem čekal, hlavní dějová linie kolem Benjiho byla trochu předvídatelná, ale final twist mě zase dostal, toho Backmana prostě neodhadnu. Nechtěl bych se s tím chlapem dostat do pranice (nebo na partičku pokeru). Občas těm postavám vyloženě přejete, aby je autor konečně nechal sakra na pokoji a nechal je žít a být happy, trochu si vydechnout...
Jenže to je právě ono. Dobrý spisovatel svoje postavy vždycky tak trochu nenávidí. Tím si k nim vytváříme vztahy a snáz se s nimi spřátelíme, zlidštíme je, chceme jim poradit, dozvědět se, jak jim je, bude a jak to všechno vyřeší...
A pak musíme říct sbohem.
Knihu jsem četla v období státnic, proto jsem jí nemohla věnovat tolik času, ale kdybych mohla, přečtu ji snad na jeden zátah. Opět úžasný příběh, který mne vtáhnul do děje a do Medvědína, jako bych byla součástí.
Postavy mi přirostly k srdci a vše jsem s nimi emotivně prožívala.
Teď je mi jen líto toho, že už je po všem.
Takže, opět a jednoznačně, doporučuji! :-)
Ach to byla kniha. Schválně jsem ji odkládála, protože mi bylo jasné, že jak ji začnu číst, nepřestanu, dokud nebudu na konci. Přesně tak to dopadlo. Knihu jsem odkládala před jednou hodinou ranní. Stálo to za to a byla to krásná noc. Co dodat více?
Štítky knihy
přátelství homosexualita švédská literatura dospívání rodičovství lední hokej severská literatura maloměsto LGBT, queer, LGBT+
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Pridavam na list Nejlepších knih, co jsem četla. Backman píše skvěle. Celé město, všechny postavy vykreslí tak, jakobychom je opravdu znali a každému tak trochu rozuměli. Jeho knihy čtu s napětím od začátku do konce, který přijde vždy bohužel rychleji než bych chtěla :) těším se na další jeho knihu ????