Medveďovce
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/511126/bmid_medvedovce-PsC-511126.jpg
4
2257
2257
Medvědín / Medveďovce série
1. díl >
Štyridsiatnik Peter Andersson sa po skončení profesionálnej hokejovej kariéry v Kanade vracia do rodných Medveďoviec, malého mesta s veľkými snami, kde je len zima, tma a nezamestnanosť. Má v úmysle postaviť na nohy svoj materský klub, zložený z miestnych juniorov. Spolu s ním prichádza jeho manželka Mira, zmietajúca sa medzi túžbou po kariére úspešnej advokátky a pokojným životom manželky a matky v mestečku uprostred lesov, kde líšky dávajú dobrú noc. A napokon ich dve deti, dvanásťročný hokejový center Leo a o tri roky staršia Maya, ktorá miluje gitaru a nenávidí hokej.Mestečko bojuje o prežitie a budúce úspechy hokejového tímu mu majú prinavrátiť hrdosť a zašlú slávu. Na HC Medveďovce tak padá obrovské bremeno zodpovednosti.Aký význam má jeden jediný zápas pre upadajúce mestečko? V Medveďovciach obrovský, ten úplne najväčší. Preverí silu priateľstva a odhalí všeličo dovtedy skrývané a zatajované. Okrem iného aj to, čo sme schopní vykonať v záujme úspechu a ako ďaleko vieme zájsť, keď chránime svoje deti.... celý text
Přidat komentář
Příběh jsem začala poslouchat jako audio a četl mi Pavel Soukup. Četl tak sugestivně, že bylo od začátku jasné, že se dříve nebo později stane něco strašného. A stalo. Něco, co úplně nenávidím. Zvládla jsem ještě 2 kapitoly hlasem pana Soukupa, ale bylo to tak šílené, že jsem to musela odložit. Byla jsem v ději až moc. Po půl roce jsem radši sáhla po knize. Přece jen jsem potřebovala vědět, jak to dopadne. Medvědín je vesnice, která žije hokejem a je tu i dost postav. Ale všechny jsou tak důkladně vykreslené, že jsem ani jednou netápala. Charaktery postav a emoce s tím spojené se autorovi opravdu povedly. Nikdo není jen černý nebo bílý. Perfektně vystavěl vedle sebe svědomí, předsudky a tah na branku. Potěší i vsuvky, které ukazují, kde budou aktéři za 10 let.
Uff, hustý příběh! Perfektně popsané postavy, děj vás naprosto vtáhne do Medvědína a nechá vás celou dobu v napětí. Chystám se na další díl a další knihy od pana autora.
Asi se mi nestalo, abych měla během jedné knihy tak často na krajíčku.
Hodně silný příběh plný emocí, velkých gest a hokeje.
Tohle byla fascinující, pestrá, psychologická sonda.. všechny emoce světa nahromaděné v jednom městečku.. výborně napsané, napínavé, nutící k zamyšlení, dojemné....
Jestli hledáte knihu, kde se snad snoubí všechny emoce, které jste schopni vyjmenovat, kde láska ke klubu je něco posvátného, pak jste na správném místě.
Každý kdo má děti, ale snad i ostatní nemohou zůstat v této knize klidní. A nebudu se stydět, že jsem opět uronil slzu ať už vztekem nebo dojetím.
Tento autor to prostě umí, chytnout za srdce.
Už se těším na pokračování.
LOSAVAČKA NA SRPEN
Na knihu jsem se těšila, přála jsem si jí moc a dokonce jsem si pořídila i druhý díl. Byla jsem si tak jistá, že se mi bude líbit, ani na minutu jsem nepochybovala, že já bych se mohla octnout na druhé straně … Ale bohužel po skvělém MUŽ JMÉNEM OWE se má očekávání u Medvědína nenaplnila.
Příběh se mi nečetl zrovna lehce, přišlo mi to strašně dlouhé a celkové pojetí poselství se mě až tak nedotklo. Chápu, co tím vším autor chtěl říct, ale vše šlo tak nějak kolem mě… Nějak jsem se na hlavní hrdiny nenapojila a vůbec jsem s nimi nesoucítila a nenašla si k nim žádný vztah. Knihu jsem teda dočetla, ale přiznám se, že v polovině jsem si říkala, že to bude snad má první odložená kniha.
No nic, nesmutním a podle rad některých s Vás si zkusím ještě od autora přečíst Tady byla Britt- Marie. Snad mi bude sedět víc.
Třetí kniha, kterou jsem od pana Backmana četla. Skvělý spisovatel, který umí vystihnou pocity všech svých postav a strhnout vás do děje. Tentokrát však dávám o jednu hvězdičku míň kvůli začátku. Trochu déle se táhlo představení všech postav a přemýšlela jsem jestli knížku nemám odložit, ale pak se to rozjelo a příběh byl tak strhující, že jsem knihu nemohla odložit.
Síla, jako všechny knihy Backmana. Miluju to postupné nastiňování věcí budoucích, většinou zlověstné, tu úzkost, kterou umí vyvolat, ale na druhé straně i naději, lásku. Miluju to.
Nejsem typ na seberozvojovou literaturu, esoterično, ale tady mi i ta přemíra citátů a životních pravd a rad kupodivu vůbec nevadí. Ale chápu, že to nesedne každému.
Já si dám chvíli pauzu a brzy se do Medvědína zase ráda vrátím.
“My jsme Medvědi. Medvědi z Medvědína!“
Kniha sleduje životy lidí z malého města Medvědím, kde v podstatě všichni žijí hokejem. Nyní víc než kdykoliv jindy, protože se blíží juniorské mistrovství a oni potřebují vyhrát. Na první pohled městečko působí idylicky, ale Medvědín pomalu upadá a vítězství by jim mohlo pomoci. Proto mnoho lidí vkládá v hokejový tým své naděje.
Jenže životy obyvatel Medvědína nejsou takové, jak se na první pohled zdá a jedna osudná událost je změní ještě víc. Autor vypráví několik životních příběhů, které se v knize postupně střídají. Každý je jiný, ale vzájemně se doplňují a postupně zapadají jeden do druhého. Jedná se o velmi silný a zamotaný příběh, který ve vás zanechá velkou řádku emocí.
Ze začátku jsem měla trošku problém se do knihy začíst, protože se příběh tak nějak točí v kruhu a seznamování se s jednotlivými postavami je maličko zdlouhavé. Poté, ale přišel zvrat a příběh najednou nabral úplně jiný směr. Ten výbuch emocí byl naprosto nečekaný a v tu chvíli je člověku až úzko s toho co se stane a jak to jednotlivé postavy vnímají. Je překvapivé kolik lidských osudů zvládl autor proplést do toho jediného zvratu.
Autor navíc umí skvěle pracovat s emocemi a charaktery postav. I přesto, že pro mě je tato kniha mimo žánr, který standardně čtu tak mě nakonec příběh zaujal a pokud máte rádi příběhy plné emocí nebo hokej mohu vám knihu doporučit.
Za zaslání knihy k recenzi děkuji nakladatelství Host
Číst tuto knihu bylo jako ponořit se do reality života, která bolí. Tak jak ho znám, když se ubírá směrem předsudků, nenávisti, lásky, kontroverzí… Obdivuhodné dílo.
Už dlho sa nestalo, aby ma nejaká kniha tak pohltila, nahnevala i potešila. Tak by sa dal asi zhrnúť dej tejto knihy. Mala som určité predstavy, ale teda toto predčilo moje očakávania. Musím povedať, že som niekoľkokrát chcela knihu hodiť o stenu od zlosti, ale zároveň som nemohla odtrhnúť oči, aby som vedela ako sa dej bude vyvíjať.
Kniha popisuje malé mesto, kde je množstvo obyvateľov zapálených do hokeja. Život v meste Medvedín nie je jednoduchý a preto pre väčšinu obyvateľstva je hokejový tím jediný zmysel života. Čo sa však stane ak sa budú musia ľudia rozhodnúť na akú stranu sa postaviť? Je zaujimavé ako sa rovnaká situácia javí každému inak. Ale práve život nie je čierny alebo biely a postupom času chápem rozhodnutia niektorých postáv. Táto kniha sa mi dostala pod kožu a hoci ma uspokojila ako nakoniec skončila, i tak sa teším na čítanie pokračovania príbehov postáv.
Knihy od Fredrica Backmana mám moc ráda . Medvědín je opravdu dobře napsaný. Dobře se čte. Najdete spoustu momentů , které Vám přinesou moudra, myšlenky , postřehy. Kniha nejen o hokeji , ale hodnotách života. A sportovního chování.
Moje první kniha od Backmana,kterému jsem dlouho odolávala. Chyba. Velmi čtivá kniha popisující chování a psychologii jednotlivců pod vlivem jejich okolí, když se stanou svědky násilného činu, nebo snad dobře vymyšlené lži? Na jednu stranu autor skvěle popsal stádní chování lidí, protože víc lidí zmůže víc než jeden, na druhou stranu vykreslil několik výjimečně charakterních postav, které se nebojí vystoupit veřejně navzdory důsledkům, které to pro ně znamená a pokud tak neučinily hned, čestně přiznaly svou chybu. Několikrát jsem se zamyslela,jak bych samotná reagovala,kdybych byla v kůži obyvatel Medvědína a jediné,co můžu říct, tak opravdu nevím. Hokejové prostředí už jen skvěle dokreslilo příběh o hodnotách a boji proti názoru a přesvědčení většiny.
Myslela jsem, že knížka na druhé čtení už nemůže mít takové kouzlo jako poprvé, když už víte, co se stalo, ale spletla jsem se. Ona má totiž všechno. Dokáže ve vás probudit lásku i nenávist k hokeji, vžíváte se do všech obyvatel a uvědomujete si, že svět není černobílý. Jak to vůbec autor dokázal? Jak dokázal, že jsem dítě i dospělého svým způsobem chápala? DOPORUČUJI zas a znovu!
Miluju! Četla jsem již podruhé.
„Třešně voní vždycky po třešních. Zvlášť v hokejových městech.“
„Třešně vždycky voní po třešních, ale peníze nevoní nijak.“
„Loajalita je za všech okolností chápána jako pozitivní charakterový rys, protože hodně lidí by řeklo, že to nejlepší, co jsme ochotní pro sebe vzájemně udělat, vychází právě z pocitu loajality. Problém je jen v tom, že většina nejhorších věcí, kterých se dopouštíme na ostatních, vychází z loajality taky.“
„Kdo je v Medvědíně nejhorší hokejový chuligán: ten s tetováním na krku, nebo ten s kravatou?“
Ach zase ty EMOCE!
Četla jsem jako re-reading před čtením třetího závěrečného dílu. Jak je možné, že kniha o hokeji, která svým způsobem o hokeji vůbec není dovede čtenáře tak vtáhnout, pohltit, oslovit, okouzlit, rozebrat na tisíc kousíčků, uronit nemálo slz a vyloudit nespočet úsměvů? Ke všemu i čtenáři, kterému tenhle sport “hokej“ pranic neříká? Právě proto! Právě proto, že i když je tahle kniha hlavně o hokeji, tak o něm hned záhy vůbec není! Je o malém městečku tam někde v lesích a o lidech žijících v něm. O síle lásky ke sportu, o síle rodičovské lásky, o přátelství, o porozumění, o nenávisti, o loajalitě ve všech jejích možných podobách. Je o lidech z Medvědína, ale je také o Nás Všech.
Protože: “My jsme Medvědi. Medvědi z Medvědína!
Medvědi serou na mech a všichni ostatní serou na Medvědín.“
Tuhle knihu si buď zamilujete, nebo vám nic neřekne. Záleží, zda se vám pan Backman trefí do čtenářské noty. A mě se rozhodně trefil! ZASE! A ZNOVA!
Aaach, kniha byla ... Kdybych mohla, tak dám hvězdiček 10. Těším se na pokračování a další knihy autora!
"Složité otázky, jednoduché odpovědi. Co je lidské společenství?
Součet našich rozhodnutí."
Za pomalý, rozvleklý začátek jsem chtěla ubrat jednu hvězdu. Ale za rozhovor Kance s Bobem na konci knihy ji přidávám zpět. Fantastické vykreslení charakterů všech postav to umí autor dokonale. Není to Ove ani Britt Marie, ale i tak se nechce přestat číst.
"Když se člověk stane rodičem, už se pak napořád cítí jako moc malá peřina. Ať se snaží přikrýt všechny sebelíp, vždycky je někomu zima "
Absolutní bomba! Knížka je naprosto skvělá, čtenáře okamžitě vtáhne, postavy jsou vykresleny geniálním způsobem, a to až na dne jejich duše. Nic zde není černobílé. A napětí, kterým je celá kniha prostoupena, je naprosto neuvěřitelné. Tuto knihu si musíte přečíst.
Štítky knihy
švédská literatura znásilnění Švédsko mezilidské vztahy lední hokej severská literatura společenské romány zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Není tu celkem nic zajímavého. Ale každý, kdo tu byl, ví, že Medvědín je hokejové město.
Milujeme vítěze, i když jde velmi často o lidi, které vůbec není lehké mít v lásce. Skoro všichni jsou posedlí, sobečtí a bezohlední. Ale to je jedno. Odpouštíme jim. Protože když vyhrávají, máme je rádi. V Medvědíně mají tendenci vítězům promíjet.
Jedna z věcí, o kterou dívka tu noc přijde, je místo, kde se cítí bezpečně. Každý nějaké takové má, dokud mu ho nevezmou. A pak už vám ho nikdy nikdo nevrátí.
A problém tohohle města není v tom, že jeden kluk znásilnil holku, ale v tom, že všichni dělají, jako by se to nestalo.
Ale přesto tohle místo má nevysvětlitelnou schopnost dostat se vám pod kůži. Na jedné straně je tu spousta špatných věcí, a těch je opravdu dlouhý seznam, a pak je tu pár těch skvělých, které dovedou prozářit i všechen ten marast. Hlavně lidi. Neústupní jako les, tvrdí jako led.
Miluji knihy Fredrika Backmana