Modlitba za Černobyl - kronika budoucnosti
Světlana Alexandrovna Alexijevič
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/333608/bmid_modlitba-za-cernobyl-kronika-budouc-9xc-333608.jpg
4
1140
1140
26. dubna 1986 zničila série výbuchů reaktor a budovu 4. energobloku černobylské atomové elektrárny, nacházející se nedaleko od běloruských hranic. Černobylská katastrofa se stala největší technologickou katastrofou 20. století. Pro malé Bělorusko (má 10 milionů obyvatel) znamenala národní neštěstí. Za Velké vlastenecké války zničili němečtí fašisté na běloruském území 619 vesnic i s obyvatelstvem. Po Černobylu přišla země o 485 vesnic a osad. Za války zahynul každý čtvrtý Bělorus, dnes žije každý pátý na zamořeném území. To představuje 2,1 milionu lidí, z toho 700 000 dětí. Počet nemocných rakovinou se po Černobylu znásobil 74krát, úmrtnost se zvýšila o 23,5 %, nejvíc lidí umírá v produktivním věku mezi 45 až 50 lety, zatímco stářím umírá jen jeden člověk ze čtrnácti. Kniha laureátky Nobelovy ceny Světlany Alexijevičové je sestavena z rozhovorů s lidmi z černobylské oblasti, jejichž život neštěstí zásadně ovlivnilo, s vdovami po hasičích, kteří byli jako první bez jakékoliv ochrany posláni hasit hořící elektrárnu, s mobilizovanými vojáky nasazenými v obrovském měřítku, často nesmyslně, na likvidaci následků katastrofy, s vysídlenými rolníky, vědci, kteří měli zakázáno informovat obyvatelstvo, stranickými pracovníky, kteří zbytečně a marně čekali na pokyny shora. Můžeme ji číst jako varování před technologickou apokalypsou, ale i jako obžalobu komunistického režimu, jehož vinou byla černobylská elektrárna postavena fušersky a s nedostatečnou precizností a který v okamžiku, kdy bylo potřeba rázně jednat, lhal vlastním lidem, rozsah celého neštěstí zastíral a svou nečinností a nekompetentností zapříčinil smrt tisíců lidí. Řada ruských historiků a politologů je přesvědčena, že otřes, jenž černobylská katastrofa způsobila v ruské společnosti, byl jednou z hlavních příčin rychlého pádu komunistického režimu o tři roky později.... celý text
Literatura světová Literatura faktu Historie
Vydáno:
2017
,
Pistorius & Olšanská
Originální název:
Чернобыльская молитва (Černobyľskaja molitva), 1997
více info...
Přidat komentář
Knizka rozhodne stoji za precteni, pokud to nekoho zajima. Ja cetla knizku kvuli serialu Cernobyl. Musim rict, ze nektere pasaze, me silene nudili a nejradsi bych je uplne preskocila.
Kniha bez děje, jen spousta depresivních monologů o jednom velkém podvodu, absolutní neinformovanosti a povinnosti chránit vlast za cenu vlastního zdraví s disciplínou pod pohrůžkou odebrání stranické legitimace.
"Co bychom měli z blahobytu? Odnaučili bychom se trpět. Koho bychom pak ještě zajímali?"
Bez znalosti historických souvislostí a vůbec vývoje celé katastrofy by čtenář neměl moc tušení, o čem se v knize mluví. Jedná se o výpovědi obyvatel, což ale kniha uvádí. Takže kdo chce číst o samotné katastrofě, může sáhnout jinam. Jednotlivé výpovědi jsou jen tak nasázené vedle sebe, bez nějakého řádu. Navíc jde o záznam toho, co kdo autorce vyprávěl, zřejmě bez jejího zásahu. Je to spíš mišmaš myšlenek, často se opakují, literárně žádný skvost. Kniha má jistě význam z historického pohledu (jako záznam situace), ale na počtení není.
Je to nesmierne smutné čítanie. Neodporúčam čítať tým, ktorí sú aktuálne v ťažkom životnom rozpoložení, pretože je to totálna depka. Ale aj také knihy je nutné si občas prečítať, aby sme si uvedomili, že aj toto je súčasť nášho sveta. Jedna z najväčších tragédií v dejinách na ktorej je najstrašnejšie to, že ani zďaleka neskončila. Ovplyvňovať bude životy ešte mnohých generácií. Autorka chodila za bežnými Bielorusmi, ktorých sa akýmkoľvek spôsobom dotkol Černobyľ a nechala ich rozprávať o tom čo prežili. Je to len zrnko z milióna podobných osudov Bielorusov, Ukrajincov a Rusov, ale aj vďaka nemu si vie človek urobiť veľmi dobrý obraz o tom ako ich havária osudovo poznačila. Kniha síce nehrá prvoplánovo na city, ale len málokto sa nedojme nad osudmi týchto ľudí. Človek sa pri jej čítaní zároveň rozhorčuje nad tým, že ak by nebolo úmyselnej alebo neúmyselnej neschopnosti aparátčikov na všetkých stupňoch, mohlo trpieť neporovnateľne menej ľudí. Je veľmi dobré, že sa aj pre budúce generácie zachovalo toto svedectvo pre výstrahu a poučenie. Aj keď zasa na druhej strane človek je nepoučiteľný a má pamäť akváriovej rybičky...
Knihu jsem četl až na základě seriálu, který jsem viděl nedlouho předtím. To není dle mých zkušeností úplně ideální, protože je tím tak trochu ovlivněna čtenářova představivost a imaginace. Ale na rozdíl od některých jiných čtenářů si nemyslím, že by bylo jedno zásadně lepší než druhé. Seriál byl hodně dobrý, jak výběrem herců, tak i vizuálně to bylo velice dobře zpracováno. Kniha naproti tomu obsahuje zase spoustu dalších informací a podrobností, které v seriálu nebyly vysloveny. Myslím, že je dobře, že se tomuto tématu věnovalo dostalo filmového, resp. seriálového zpracování, protože hodně takovýchto katastrof, které se staly za našeho života, ale které se nestaly bezprostředně v naší blízkosti, máme tendenci časem zapomínat. Přitom ale právě Černobyl byl dost zásadní událostí, která naši generaci ovlivnila. Teprve při seriálu jsem si plně uvědomil, jaké nebezpečí nám tehdy hrozilo a jaké důsledky ta událost může mít ještě v budoucnosti. A člověk si někdy říká, jaké hrozby a rizika na lidstvo možná čekají v budoucnu, například v souvislosti s rozvojem genetických manipulací, umělé inteligence, autonomních válečných strojů, apod. Taky si člověk opět uvědomí, jak zásadně se za poslední desítky let změnil svět. Tenkrát nebýt rádia Svobodná Evropa, nevěděli jsme o ničem, protože nebyl internet a smartphony a běžný člověk k necenzurovaným informacím moc jiných cest neměl. Dnes je zase informací až moc, a je někdy problém se zorientovat v tom, co je pravda. Doba se mění, ale lidstvo je stále stejně nepoučitelné.
Maximálně koncentrovaná směs hrůzy, beznaděje, lží, lidského neštěstí a naprosté ignorace a nadřazenosti moci. Hlavně nic nepřiznat, všechno přikrýt, Sověti přece nikdy nic nedělají špatně... jenom žádná panika, všechno je pod kontrolou. O lidi jde až v poslední řadě.
Strašná kniha, která naplno ukazuje, jak pro Sověty nemá lidský život žádnou hodnotu. Ze čtení mrazí. Každou stranou se dostáváme k zajímavějším pamětníkům, jejichž vyprávění v člověku vyvolává pocit nekonečného zmaru a zoufalství. A intenzivní potřebu jít si koupit zásobu jódu, protože jeden nikdy neví... A vzhledem k tomu, co se teď v Rusku zase děje, mi to vůbec nepřipadá jako blbej nápad.
Další kniha v pořadí od Světlany Alexijevičové a zatím ze všech nejsilnější. Po její přečtení jsem měla pocit, že nic lepšího jsem zatím nepřečetla a už asi nepřečtu. Čirá hrůza, bezmoc a na mnoha místech odevzdání se osudu sovětského člověka. To, že je to skutečnost, které se zdráháte uvěřit, vyvolává ve vás široké spektrum pocitů od strachu, hněvu až po sounáležitost a pochopení.
Knihu jsem přečetla kvůli seriálu cernobyl. Malokdy se stane, ze je filmové zpracování lepsi než kniha. A tady se tomu stalo. Cernobyl - to je dnes pojem a něco co bude lidstvo dlouho strašit. Kniha je plna utrpení a bolesti. Dve hvězdy dávám kvůli samotnému zpracování. Vlastně celou knihu čtete stále od znova a od začátku. Příběh na dvě strany se začátkem a koncem. Další strana začne opět příběhem na několik stran a opět skončí. A tak to jde celou knihu. Jako by bylo napsáno 100knih stejně v jedné knize. Zvláštní..
"já nechci kšeftovat s jejich neštěstím. Slyším jejich stesky a pláč. Chcete znát pravdu? Tak se posaďte a všechno si zapište... jenže takovou knihu přece nikdo nebude číst. Radši nás nechte, protože my tu musíme žít.."
Osobní zpověď těch nejobyčejnějších lidí, starousedlíků, lidí, kteří se podíleli na "úklidu". Všechny spojuje jediné - nevědomost.
Jedna z největších ekologických i společenských tragédií. Nedávno zfilmována HBO, tady v knize podávána mnohem surověji. Soucítím se všemi, kterých se tragédie dotkla,soucítím se zvířaty i s přírodou. Kniha mnohem důležitější než moderní výlety do Pripjati.
Viděla jsem seriál HBO, ale tohle bylo o dost silnější. Pravdivé výpovědi lidí jsou víc než jakýkoliv natočený film. Ty hrůzy se snažily převyprávět nebo přenést na papír, ale někdy jen těžko hledali ta správná slova. Bylo z toho cítit, že někteří se jen těžko vraceli myšlenkami tam, kde jim to vzalo členy rodiny, kde jim to navždy změnilo život.
Veľmi silná kniha. Tento titul by som úplne s čistým svedomím zaradila do povinného čítania. Ani budúce generácie by nemali zabúdať na tragédiu Černobyľu, nielen ako tragédiu ľudstva, ale aj ako tragédiu silnej politickej ideológie, ktorá na úkor politických cieľov riskovala nie len zdravie, ale aj životy bežných nevinných ľudí. Kronika budúcnosti je úplne výstižný podtitul.
Poslední kniha, která mi chyběla do sbírky publikací paní autorky. Kvůli nedávnému seriálu jsem ji ale začala číst jako první. Jsem ráda, že jsem nejdříve viděla ten, aspoň jsem věděla, kdo byli likvidátoři, co v Černobylu pak dělali horníci nebo jak se shazoval ze střechy grafit. Co ale v seriálu nedostalo tolik prostoru, byla lidská bolest a bezradnost, jak havárie poznamenala přesídlence, jak si malinké dětí hrály v radioaktivním písku, jak lidé havárii nechápali, protože ty následky přicházely až po výbuchu, ne jako po válce, kdy s koncem přícházela nová naděje.
Knížka mně úplně uzemnila a budu se z ní vzpamatovávat dlouho. Není ale nejčtivější, je to sběr výpovědí lidí a nejde ji číst najednou, spíše si ji dávkovat.
V některých momentech mě z téhle knihy až mrazilo ... za mě to nebylo špatně napsané ... četlo se to rychle ... příběhy lidí z Černobylu, kteří viděli své příbuzné umírat na důsledky radiace ... no už nemám slov
Člověk díky výpovědím různých lidí pochopí, jak je to strašné co se stalo a jak je nemožné se s tím vypořádat.
Děti ví že umřou, staří nechcou opustit svoje obydlí a svou vlast, mladí nemůžou být šťastní a mít rodinu.
Nemůžu napsat, že je kniha špatně napsaná.. není, protože to jsou monology obětí..
Autorka je jen přepsala.
Sice se dost věcí opakuje, ale to nás jen utvrzuje v tom že se to opravu stalo a lidí to vnímají stejně.
Stejně tragicky..
A neví..
Na začátek musím říct, že kniha popisuje obrovskou katastrofu a lidské selhání. Kdo tam nebyl, asi nikdy plně nepochopí. Kniha měla obrovský potenciál, ale forma, jakou je napsána, to dost pohřbila. Člověk je stále a stále vrhán do monologů, bez jakéhokoli uvedení do děje. Bohužel jsem nebyla schopná druhou polovinu dočíst.
Štítky knihy
smrt ochrana životního prostředí atomová energie radiace Černobyl zamoření Bělorusko zločiny komunismu radioaktivita
Autorovy další knížky
| 2017 |  Modlitba za Černobyl – kronika budoucnosti |
| 2015 | Doba z druhé ruky |
| 2016 | Zinkoví chlapci |
| 1986 | Válka nemá ženskou tvář |
| 2018 | Poslední svědci: Sólo pro dětský hlas |
Neměla jsem sílu tuto knihu dočíst. Jistě je velmi přínosná pro čtenáře, srozuměné s problematikou, znalé historických souvislostí, a to přímo od přeživších svědků daných událostí. U mě ale touhu dozvědět se něco nového převážila tíseň nad pocity a trpkým údělem všech zúčastněných. Citlivým jedincům doporučuji začíst se do něčeho méně depresivního.