Moje zápisky
Leonid Andrejev
https://www.databazeknih.cz/img/books/67_/67953/bmid_moje-zapisky-yLF-67953.jpg
4
12
12
Krátkou novelu Moje zápisky, jejíž vydání bylo v Sovětském svazu až do nástupu perestrojky zakázáno, pokládal L. Andrejev za své nejzdařilejší dílo. Novela byla původně zamýšlena jako pokračování dramatu Sáva, její hrdina se však nakonec stal jeho přímým protikladem a samotný text ostrým útokem proti ideji Lva Tolstého „o neprotivení se zlu násilím“. Moje zápisky vzbudily po svém vydání značný, vesměs však kritický ohlas. Vypravěčem je vězeň odsouzený za hrůzný čin k doživotnímu vězení, a proto se právě zde snaží nalézt smysl svého života; není-li možné změnit vnější svět, je třeba najít vlastní svobodu a tu nachází právě ve vězeňském životě – v jeho řádu.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2004 , Volvox GlobatorOriginální název:
Moi zapiski, 1908
více info...
Přidat komentář
Mistrovské dílo! Na každé stránce jsem u vytržení. Sám autor ho prohlásil za svou nejlepší povídku a to se tedy není co divit. Od Andrejeva musím přečíst vše. Neuvěřitelný vypravěčský talent, metafyzický přesah a humor! Sofistikovaná hra se čtenářem, která se ale nikdy nezvrhne v samoúčelnost, je vždy jímavě přátelská. Jedním slovem: geniální.
První poznámka: Kniha o nutnosti sebereflexe napsaná však evidentně hysterickým (alespoň původně), instinktivním a impulsivním Rusem... (konec první poznámky).
Intermezzo: Pustil jsem si zas jednou Fantozziho, tu nehoráznou a nebetyčnou blbinu, která mi však pomáhá vždy, když je mi nejhůř... pak jsem šel spát a otevřel jsem ještě Andrejevovy "Moje zápisky". Četl jsem: "...Neomítnutá budova si zachovává přirozenou tmavou hnědočervenou barvu starých cihel a zblízka, jak lidé říkají, působí pochmurným, dokonce hrozivým dojmem, zvláště na lidi nervózní, kterým červená barva cihel připomíná krev a zkrvavené kusy lidského masa..." Přistihl jsem se, že se směju, a to proto, že to ve mně četl hlas Fantozziho. No jen si to zkuste! Ono je totiž vlastně úplně jedno, co čtete, záleží jen na tom, přepnete-li si před četbou mozek na "tohle je komedie" nebo "tohle je drama".
Druhá poznámka: ...ne, víte co? Všecko je jinak! Úplně jinak, když si uvědomíte, že celý tenhle Andrejev je čiročirá ironie! Ten chlap si prostě dělá ze všeho a ze všech dobrý den. Ano, můžeme v tom spatřovat i jeho boj se systémem, ale to v podstatě na věci nic nemění.
Autorovy další knížky
| 1996 |  Fixní idea |
| 1979 |  Satanův deník (výbor) |
| 2021 | Satanův deník |
| 1958 | Povídka o sedmi oběšených |
| 1996 | Propast a jiné povídky |
Nesedlo mi to. A teď nemluvím o včerejší večeři.
Leonid Andrejev s ironií balancuje na hranici pravdy a lži, marnosti života a definitivy smrti. Zkoumá možnosti svobody člověka, svobody ducha, pokouší ji. Popichuje čtenáře, přemítá, filosofuje. Jakožto ruskej literát snad ani nemůže jinak. Jenže...
Snad někdy příště, Leonide Nikolajeviči Andrejeve.