Podivná knihovna
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/219562/bmid_podivna-knihovna-219562.jpg
3
1581
1581
Murakami/Menschik série
< 2. díl >
Chodíte si půjčovat knihy do knihovny? Mladík si jako obvykle odskočí navečer do místní knihovny: vrátit dvě knížky a nějaké jiné si půjčit. Ten den se však už nevrátí domů. Běžná knihovna se náhle změní v záhadné bludiště s nekonečnými chodbami, zamčenými dveřmi a celou, v níž se chlapec nakonec ocitá. Občasnou společnost mu dělají dědek, ovčí muž a záhadná krásná dívka, která nemluví. Tahle noční můra se sice nakonec prosvětlí denním světlem, ale mladík zjišťuje, že nic už není jako dřív. Haruki Murakami jako mistr záhadných, surreálných témat. Barevné ilustrace Kat Menschik.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2014 , OdeonOriginální název:
Fušigina tošokan / 不思議な 図書館, 2005
více info...
Přidat komentář
Moje první povídka od Murakamiho a musím říct, že mě u ní pěkně mrazilo. Je to smutný příběh u kterého do poslední věty nevíte jak dopadne. Měla jsem ji přečtenou asi za hodinku ale tu hodinku mě pěkně mrazilo v zádech. dávám o hvězdičku míň jelikož se u povídky vlastně nedozvíte co se stalo s ostatníma postavama. Kniha má nádherné ilustrace. V nejbližší době se pustím do jeho další povídky "spánek".
Podivná knihovna je moje třetí povídková kniha od Haruki Murakamiho. Všechny tři knihy jsem hodnotil z velkým časovým odstupem. Pralo se to ve mně. S mou přítelkyní jsme hodnotili především Spánek a Podivnou knihovnu. Za mě se mi vždy více líbil Spánek. Jenže uplynul měsíc, dva měsíce, tři měsíce… A já se snažil vzpomenout si na příběhy popsané v těchto třech krátkých povídkových knihách.
Po takovém velkém časovém odstupu jsem si uvědomil, že Podivná knihovna mi v paměti uvízla nejvíce. Příběh se mi opravdu hluboko vryl do paměti. Je to neuvěřitelný příběh s až absurdní zápletkou, kde vystupuje dědek knihovník, který nám chce vysát mozek s vědomostmi. Jako u každé H. Murakamiho knihy však není vždy to co se tváří jako hlavní pointa skutečně ta hlavní pointa a autor nás opět nechává v propasti nejasností a záhad. Opravdu krásný zážitek. Tedy určitě ne pro hlavní postavu.
Ilustrase od Kat Menchik jsou opět jedinečné a Haruki Murakamimu mohu opět jen složit poklonu.
Zvláštní, smutný příběh s překrásnými ilustracemi. Troufám si říct, že jsem nikdy nic podobného nečetla.
Taková menší vsuvka od Murakamiho do mojí (podivné) knihovny. Směr, jakým se příběh odehrával, jsem nečekala, ale oslovil mě, to jistě. trochu jsem měla problém se stylem, jakým autor psal, přišel mi odlišný od jeho románů, a kvůli tomu bohužel musím srazit hodnocení.
Podivná knihovna ve mě zanechala takový zvláštní pocit a uvažuji, co tím chtěl autor říci. Na podobné šílenosti jsou ale Japonci machři. Ilustrace jsou překrásné a díky nim mě to ještě více vtáhlo do děje a rozproudilo mou fantazii. Budu si muset přečíst znovu a doufám, že pochopím jeho myšlenku.
Úžasná kniha s krásnými ilustracemi. Přemýšlivý a vlastně i smutný příběh. První, co jsem od Murakamiho četla a určitě mě tento autor oslovil.
Docela zajímavý a neskutečný příběh. Konec byl velmi smutný a vlastně toho moc nevysvětlil, naopak má čtenář ještě více otázek.
Já vím proč nechodím do knihovny... co kdyby tam na mě čekal dědek co mi uřízne hlavu a vysaje mozek?! Teď vážně... úžasně zpracovaná povídka od skvělého Murakamiho.
Slabší kousek od oblíbeného spisovatele. Tady se Murakami přepočítal - bloudění chodbami podvědomí se rutinně zadařilo, ale autor z něj nedokázal vytáhnout plnohodnotný příběh, který by dával uvěřitelný smysl, a tedy požitek ze čtení. Knihu lze brát jako (zveřejněný) pokus, podobně jako jím je veřejná zkouška.
Četl jsem od autora Norské dřevo a byl jsem mile překvapen. Tato kniha s krásnou ilustrací mě sice moc nenadchla, ale byla spíš takovým oddechem s poměrně smutným koncem.
Zvláštní, prázdný pocit. Po přečtení ani ne 50 stran. Krásné ilustrace. Noční návštěva knihovny může naprosto změnit váš život. Nečekejte pochopení a vyústění děje. Vezměte si to po svém. Murakami je tak podivný, že mě velmi láká prozkoumat ho víc. :)
To byl opravdu podivný příběh, i když byl docela zajímavý, tak trošku podezírám autora, jestli na něčem nejel, o typickém japonském zlozvyku: čím lepší příběh, tím horší jeho uzavření, raději ani nemluvě ... ale na druhou stranu měla kniha opravdu úžasné ilustrace
Kniha jako i ostatní od autora co jsem četla mají krásné myšlenky k zamyšlení,toto je taková pohádka přečtená do hodiny.Ale ten konec mě zklamal ,nebylo v něm už nic pozitivního ,zůstal najednou úplně sám.....
Četla jsem v březnu 2016. Podle mých poznámek:
Povídku jsem přečetla jedním dechem, ale nepochopila jsem, "co tím chtěl básník říci".
Autor je na mne složitý.
Čteno po několikáté a stále mám dojem, že jsem příběh nepochopila. Kniha je čivá, odpočinková, doprovází jí krásné ilustrace... Pevně věřím tomu, že až ji budu číst po padesáté, konečně ji pochopím.
No, zajímalo mě to. Jsou tam krásné ilustrace, příběh čtivý a úplně vtáhnul do děje. Takový krátký, pohádkový horor. :) mě se to ale líbilo, a rozhodně nikdy nepůjdu do knihovny vpodvečer. ;)
Štítky knihy
tajemno japonská literatura obrazové publikace thrillery magický realismus knihovny o kniháchAutorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
velmi zvláštní, místy horor, pak poetika, ale pro mě nejpůsobivější ilustrace, nádhera