Podivná knihovna
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/219562/bmid_podivna-knihovna-219562.jpg
3
1592
1592
Chodíte si půjčovat knihy do knihovny? Mladík si jako obvykle odskočí navečer do místní knihovny: vrátit dvě knížky a nějaké jiné si půjčit. Ten den se však už nevrátí domů. Běžná knihovna se náhle změní v záhadné bludiště s nekonečnými chodbami, zamčenými dveřmi a celou, v níž se chlapec nakonec ocitá. Občasnou společnost mu dělají dědek, ovčí muž a záhadná krásná dívka, která nemluví. Tahle noční můra se sice nakonec prosvětlí denním světlem, ale mladík zjišťuje, že nic už není jako dřív. Haruki Murakami jako mistr záhadných, surreálných témat. Barevné ilustrace Kat Menschik.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2014 , OdeonOriginální název:
Fušigina tošokan / 不思議な 図書館, 2005
více info...
Přidat komentář
Krásná jednohubka na půl hodiny. Každá knihovna má svůj tajuplný prostor, není-li sama o sobě tajuplným prostorem, každá městská knihovna má takového přemoudřelého malého čtenáře.
Zavádějící je v nakladatelské anotaci na přebalu slovo "mladík". Mladík není vypravěčem, vypravěčem je dítě. Ostatně i v textu je několikrát napsáno dítě. Myslím si, že dítě v okamžiku přerodu, kdy přestává být dítětem, ale jinochem ani dospělým ještě není.
Tohle byla moje první kniha od autora, takže jsem nevěděla, co očekávat a popravdě vůbec nevím, co si o ní myslet. Rozhodně se knížce nedá upřít, že by nebyla čtivá, zvládla jsem ji za necelou půlhodinu, ale pointa mi asi unikla. V každém případě na tuhle knížku jen tak nezapomenu a pokud budu mít možnost, od autora bych si ráda přečetla něco dalšího. Co oceňuji, jsou krásné ilustrace.
Spánek a Podivná knihovna mají krásné ilustrace a pojí je specifická lehce ponurá atmosféra, která není pro každého. Jako knihovnice dávám této knížečce ještě o hvězdičku víc.
"Mátlo mě to všechno čím dál víc. Kdo to totiž kdy viděl, aby se v podzemí pod městskou knihovnou nacházelo takovéhle obrovské bludiště? Zvlášť, když ta knihovna věčně věků válčí s omezeným rozpočtem a nemohla by si dovolit ani jen docela malinkaté bludišťátko."
"Poslyšte, ovčí mužíku, " oslovil jsem ho. "Pročpak mi vlastně ten děda chce vysrknout mozek?" "Takový vědomostmi napěchovaný mozek je totiž moc dobrý, abys věděl. Táhne se jako sirup. A je pěkně vypasený a kulaťoučký."
Moje první seznámení s autorem. Příběh mě zcela nevtáhl, pointa mi unikla. Možná přístě. Ale provedení knihy je báječný zážitek, to nepochybně.
Snová povídka, po jejímž přečtení si nejsem jistá, jestli někdy půjdu do knihovny, aniž bych si na ni nevzpomněla. V podstatě jednoduchý námět se zajímavě vystavěným dějem, kdy není zřejmé, v jakém okamžiku se realita plynule překlápí do snu a naopak. Tedy možná. Možná také ne. Tahle hra autora se čtenářem, kdy nevíte, co je skutečné a co je jen výplod fantazie nebo snu, mě hodně bavila. A to, že na konci příběhu nejste v tomto ohledu o nic chytřejší než v jeho průběhu, k tomu tak nějak patří. Dojem pak ještě umocňují skvělé ilustrace.
Byla to moje první kniha od Murakami, kterou jsem četl. Asi si budu muset dát chvíli pauzu, než sáhnu po další knize od tohoto autora. Na můj vkus až moc velká fantazie. A závěr, který má zřejmě mít hlubokou myšlenku, jsem ne zcela pochopil.
Budete se ptát je to možné? A budete si říkat, že to není možné, že to nikdo nemohl vymyslet! Četbou této knihy strávíte hodinku, které nebudete litovat.
Skvostná jednohubka, která chytne a nepustí. Půlhodinová srdeční záležitost, která se vryje pod kůži a vyloudí na tváři nejeden úsměv. Doporučuji jako zpříjemnění pošmourného, podzimně zimního odpoledne číhajícího za okny vlaku.
Myslím, že Murakami na něčem jede a chci to taky a nebo má fakt divoký sny. Každopádně se mi líbilo, jen mi utekla pointa s matčinou smrtí, takže časem se k tomu vrátím a uvidíme :)
Kafka - tohle mi celou dobu běželo hlavou. Když znal Dvořáka, proč by nemohl znát Kafku a tohle je jasná inspirace Kafkou. Zámkem a procesem pro tu bezvýchodnost, ale hlavně atmosféru. A přestože je to vynikající kniha, skvěle napsaná a příběh graduje, dávám jen dvě hvězdy, ale jen a jen čistě kvůli tomu, že zrovna já Kafku nemám ráda a nesedí mi právě ten pocit beznaděje, deprese a bezvýchodnosti.
Na můj vkus moc psychologické a celé to na mě nakonec působilo jako vyprávění šílence z nějaké cely v blázinci. Třeba to tak autor zamýšlel, kdo ví........
Tahle knihovna (a především kniha) je opravdu podivná :-D Hlavně ten závěr jsem nepochopila. Ale obrázky, které knihu provázejí jsou opravdu krásné a navíc kniha je velice tenká, takže jako zkouška, jestli vám tento autor sedne nebo ne je to ideální.
Tuto novelu jsem si přečetla, abych si trochu udělala obrázek o Murakamiho tvorbě - o stylu psaní, výběru žánru a tématu. Tak nějak mám ale pocit, že nevím víc, než předtím.
Podivná knihovna není k zahození, ale všem čtenářům nemusí vyhovovat. Svým způsobem je to taková podivná fantasmagorie místy postrádající hlavu i patu, a hlavně závěr je fakt divný. A tak vážně nevím, co bych si o knize měla myslet.
Jistě, šlo by mezi řádky hledat nějaké skryté významy, ale proč se u tak krátkého příběhu namáhat?
"Na bludištích je nejhorší, že nikdy nevíte, jestli jste zvolili správnou cestu, dokud jí neprojdete až úplně nakonec. A když pak na samém konci zjistíte, že jste si vybrali špatně, je už většinou pozdě".
Dneska dočtena. Čtivý příběh na jedno odpoledne. Obsahuje pár pasáží, nad kterými jsem se zamyslela, ale nějak mi chybí pointa příběhu (nebo jsem ho jen nepochopila?).
Bavilo mě to, fantazie pracovala na plné obrátky. Ilustrace to krásně doplňují, ale pokud v tom hledáte něco, o čem můžete dál přemýšlet (jak v Murakamiho románech), tak Vás Podivná knihovna zklame. Pro mě příjemné čtení na jeden večer. Radši si ale znovu přečtu něco jiného... jestli mi rozumíte :)
Sice uplně nechápu o čem to bylo, jestli v tom má "něco" být.. ale prostě se mi to tak nějak líbilo. Navíc je tahle knížka krásně ilustrovaná a celkově moc hezká.
Co to bylo? Nechápu, proč byla tato kniha napsána. Přečtena, ihned zapomenuta, nic mi nepřinesla. Ještě, že je tak krátká!
To bylo velké zklamání, takové polovičaté. Trochu slohovka. No, nemůže být každá kniha jako Kafka na pobřeží.... Ilustrace bezva, ale jinak jsem moc ráda, že to nebyla první kniha, kterou jsem od autora četla. Asi by mě to odradilo s to by byla škoda.
Štítky knihy
tajemno japonská literatura obrazové publikace thrillery magický realismus knihovny o kniháchAutorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Zvláštní, snový příběh.
Kdyby to byla moje první kniha od autora, asi by mě další díla nelákala.
Tohle byla opravdu taková knižní jednohubka.
Nicméně provedení knihy je krásné.