Podivná knihovna
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/219562/bmid_podivna-knihovna-219562.jpg
3
1581
1581
Murakami/Menschik série
< 2. díl >
Chodíte si půjčovat knihy do knihovny? Mladík si jako obvykle odskočí navečer do místní knihovny: vrátit dvě knížky a nějaké jiné si půjčit. Ten den se však už nevrátí domů. Běžná knihovna se náhle změní v záhadné bludiště s nekonečnými chodbami, zamčenými dveřmi a celou, v níž se chlapec nakonec ocitá. Občasnou společnost mu dělají dědek, ovčí muž a záhadná krásná dívka, která nemluví. Tahle noční můra se sice nakonec prosvětlí denním světlem, ale mladík zjišťuje, že nic už není jako dřív. Haruki Murakami jako mistr záhadných, surreálných témat. Barevné ilustrace Kat Menschik.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2014 , OdeonOriginální název:
Fušigina tošokan / 不思議な 図書館, 2005
více info...
Přidat komentář
Nepopsatelné, zvláštní, chvílemi jsem měla pocit, jako kdybych četla něco od Kafky. Nicméně, to se mi na tom líbilo, trochu jsem nad tím přemýšlela, snažila se pochopit, co tím asi chtěl autor říct. Doteď jsem na to nepřišla, což je asi dobře. Kniha má i zajímavé ilustrace.
Zajímavý příběh se zajímavými ilustracemi. Bohužel mě nezaujal až tak, abych ho ohodnotila vyšším hodnocením. Možná, že když si to přečtu za pár let, budu mít na to jiný názor.
Ty komentáře tady opravdu nechápu, "kde je Murakami", "Vážně je tohle můj oblíbený Murakami?" apod. To opravdu váš oblíbený autor nemůže napsat knihu v jiném žánru než jste zvyklí? Stěžuje si někdo na to, že když napíše Nesbo knihu pro děti, že tam není sex, chlast a spousta krve, jako u jeho (známějších) detektivek?
Podivně krátký příběh s podivným dějem a podivným koncem. :-).
Jo, cítím, je to alegorie, ale přiznávám, asi na to už můj mozek prostě nestačí. :-(
Jinak mám Murakamiho ráda, vždycky nutí k přemýšlení.
Líbily se mi ilustrace, podobně jako u Spánku.
Uuuuf, jako knihovnice bych tohle svým čtenářům asi doporučovat neměla - je možné, že už pak nikdy nepřijdou :) Krásné ilustrace.
Mystické, fantazijní, snové, reálně podivné. Figurky a atmosféra jako kdyby vyskočily přímo z lynchovských pláten a sveřepě se otiskly na stránky této povídky. Rébus, jenž se honí hlavou ještě pár týdnů po přečtení. Labyrint podvědomí - halucinace, vězení tíživé, bludné reality, komoda zlých snů s hmatatelnými, nevysvětlitelnými obrysy. Plusem celé knihovnické anabáze budiž dominantní "noir" ilustrace, které ještě více přiživují a zamotávají už tak symboly a taji nasycený, nejednoznačný příběh.
Podobně jako u Spánku lze hodnotit přidanou hodnotu v podobě ilustrací, jinak běžná povídka, která by mě v povídkové sbírce příliš nezaujala.
Moje první knížka od autora, pořádně nevím, co si o ní myslet. Tak nějak jsem na konci čekala nějakou pointu, že to bude mít nějaký skrytý smysl, který to třeba má, ale na žádný jsem pořádně nepřišla.
zaujimave a hoci to nie je celkom moja salka kavy, kvality neupieram. nadherne graficke prevedenie
Je trochu s podivem, že tahle kraťounká povídka je vydaná jako samostatná kniha. Pro mě po hodně dlouhé době návrat k Murakamimu, celkem příjemný. Je to trochu podivný, ale zajímavě interpretovaný příběh, který mi tak nějak nevtíravě připomínal Kafkovu Proměnu... Hvězda navíc za nádherné ilustrace.
Murakami chrlí knihy už takovým způsobem, že se to nedá číst.. a jak se pořád Mukarami ve svých knihách opakuje jak pro hloupé, znovu opakuji,nedá se to číst.
Haruki nezklamal a potvrzuje, že není problém vytvořit knížku tak nezajímavou, že se nedá číst ani na záchodě.
Doteď vlastně nevím, co si o tom myslet. Nemohu říct, že by se mi to nelíbilo, ale že by mě to nadchlo, to také ne. Napadá jen slovo zvláštní, v dobrém slova smyslu. To, co se odehrávalo v knihovně, mě zaujalo a byla jsem zvědavá, jak to dopadne. Ale ten konec - nevím. Kladu si podobnou otázku jako Elvien, zda jsem něco nepřehlédla, ale nemohu nic najít. Možná bych byla pro trošku transparentnější konec. Nicméně Podivná knihovna se mi líbilo přeci jen o trochu víc, než Spánek.
Zajimávé. To je první slovo, které mě napadlo po dočtění této knihy. Člověk je vtáhnut do mrazivého prostředí ze kterého není úniku. Trochu mě sice zklamalo pár aspektů nicméně si myslím, že stojí za to si tuto knihu přečíst. Knížka je čtivá a za chvilku přečtená. Doporučuji všem Murakamiho fanouškům.
Od téhle knihy jsem moc nečekala a vlastně nevím, co si o ní myslet. Příběh je zajímavý, trochu morbidní, ale konec je takový nějaký. Pořád přemýšlím, zda jsem nepřehlédla nějaký skrytý smysl, ale žádný nenacházím. Na druhou stranu je krátká, takže vám nevezme moc času, kterého byste litovali. Prostě od Murakamiho je nejlepší si přečíst Kafku na pobřeží. Aspoň třikrát.
Jinak samozřejmě nádherné ilustrace. Ty mě možná baví víc, než celý příběh.
Moje první zkušenost s tímto autorem. Zato ale velmi příjemná i když trochu zvláštní. Děj se mi líbil, hlavně jsem si představovala děj odehrávající se u nás v knihovně =) A krásné ilustrace tomu dodávají takový bonus.
Štítky knihy
tajemno japonská literatura obrazové publikace thrillery magický realismus knihovny o kniháchAutorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
První kniha, kterou jsem od autora četla. Byla zvláštní... Haruki má unikátní styl psaní, který se mi líbil a našla jsem v knize i pár skrytých mouder, ale na to abych toto dílo plně pochopila asi nemám kapacitu...