Podivná knihovna
Haruki Murakami
Chodíte si půjčovat knihy do knihovny? Mladík si jako obvykle odskočí navečer do místní knihovny: vrátit dvě knížky a nějaké jiné si půjčit. Ten den se však už nevrátí domů. Běžná knihovna se náhle změní v záhadné bludiště s nekonečnými chodbami, zamčenými dveřmi a celou, v níž se chlapec nakonec ocitá. Občasnou společnost mu dělají dědek, ovčí muž a záhadná krásná dívka, která nemluví. Tahle noční můra se sice nakonec prosvětlí denním světlem, ale mladík zjišťuje, že nic už není jako dřív. Haruki Murakami jako mistr záhadných, surreálných témat. Barevné ilustrace Kat Menschik.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2014 , OdeonOriginální název:
Fušigina tošokan / 不思議な 図書館, 2005
více info...
Přidat komentář
Byl to jenom sen, nebo se to doopravdy stalo ? Může se to stát ? Mozek naplněný informacemi, který chce někdo vysát ...co mi to připomíná ? Aha, tak trochu Perníková chaloupka , ale bez štastného konce..
Povídka v knížce od úžasného Murakamiho vypráví příběh chlapce, který se zatoulal do magické knihovny, kde ho potkalo velké dobrodružství (nebo nebezpečí - záleží na interpretaci). Krátké, tajemné s poměrně hlubokými myšlenkami.
Možná ještě náročnější než Spánek...
Tenhle příběh mi učaroval hned na začátku. Tématem zajímavé, ale ta část, která značí skutečnou hloubku příběhu, ta mě dostala.
Příběh o tom, že klukovi stalo něco divného v knihovně?
Příběh o tom, že nic není v životě jen tak, vždy po vás bude chtít někdo něco na oplátku, a stejně nakonec všechno předurčené skončit špatně, skutečně skončí špatně?
Vyberte si...
Ilustrace opět nádherné, ale to v rámci téhle spolupráce beru jako standard...
Také jsem se k této knize dostal hlavně kvůli čtenářské výzvě. Po přečtení jsem takový rozpolcený... Na jednu stranu zajímavé a čtivé a na druhou úplná blbost :) Možná je to tím,že jsem četl první knihu od autora a neznám styl jeho psaní. Možná bych si musel zvyknout. Přečetl jsem to asi za hodinu a mám splněno...ale že by to ve mně nechalo nějakou vážnější stopu,to asi ne :)
Nebýt čtenářské výzvy nikdy bych se k autorovi ani k jeho knize nedostala, což by byla škoda. Byť byl rozsahem kratší, než jaký bych si představovala, příběh se mi zaryl pod kůži. Knihu doplňovaly krásné ilustrace a příběh mě nutil k takovému malému filozofování.
Knihu jsem četla pouze kvůli čtenářské výzvě, jinak bych ji nečetla nikdy. Asi nechápu vůbec, co tím chtěl autor říct. A i když jsem se u ní netrapila, byla tenká, tak mi prostě nic nedala. Naprostá blbost. 2* dávám jen za ilustrace.
Pěkně ilustrovaná a obtížně pochopitelná knížka. Dá se vykládat mnoha způsoby - já si vybírám ten, že osud před nás může postavit těžké situace, ve kterých si myslíme, že tak špatně jako je teď, snad nemůže být. A když přijdou v životě další těžké rány, vzpomínáme si na situace, kdy to nebylo tak zlé. Třeba ta tma v novoluní o samotě doma v závěru knihy je hodně zlá - nebyla tma v knihovně nějak příjemnější?
Moje první kniha od Murakamiho. Krásné ilustrace, naprosto bizardní napínavý příběh. Knihovna je svým způsobem podivné místo, pro mě spíš magické než brutální :)
Neptejte se proč, neptejte se jak, na nic se neptejte. Jen se nechte pohltit strašidelnou a hrůzu nahánějící atmosférou Podivné knihovny. Na 64 stran zadržte dech a nemrkejte. Nemůžu si pomoct, ale je to skvělé minidílko. Doporučuji.
Přečteno jen kvůli čtenářské výzvě. Ještě že byla knížka tak krátká. Za mě ztráta času.
Hodnotim jako uzivatel pip11. Precteno opravdu za chvili, ma to kolem 60 stran a k tomu je tam spoustu ilustraci. Precetla jsem jen kvuli ctenarske vyzve, jinak bych po ni nesahla. Prekvapuje me dobre hodnoceni teto knihy...
Moc jsem v tom Murakamiho nepoznala, přesto to byla super jednohubka s krásnými ilustracemi. Bizár, strach a brutalita, zkoncentrovaná do pár stránek.
Vždy, když se mi zachce po pocitu absurdity, nadpřirozenosti a nesmyslnosti, vím, že mohu sáhnout po jakémkoliv Murakamiho díle. O těchto jednohubkách o délce padesáti stran to platí dvojnásob. Ta absurdita, nadpřirozenost a nesmyslnost se totiž musí vložit do podstatně menšího rozsahu.
Podivnou knihovnu jsem přečetl za nějakou půlhodinku před spaním. Ty ilustrace celému příběhu dodávaly barvitosti, reálnosti. Stejně jako u Spánku, i v tomto případě, jsem měl pocit, že mě příběh naprosto pohltil. Jedna kapitola za druhou, stránka za stránkou. Prakticky se od toho nešlo odtrhnout.
Je mi jasné, že jsem nepostřehla o co autorovi přesně šlo. Ale i tak se mi příběh zdál zajímavý a kresby ho krásně doplňovali. Dobře se to i četlo. Teprve se s díly tohoto autora seznamuji, proto věřím, že s dalšími knížkami to bude lepší.
Krásný, poetický a velice čtivý příběh. O hledání správné cesty životem dospívání a nenechat se nikým manipulovat. Kratičká knížka mě bavila a nádherná ilustrace ji doplňovala.
Příběh byl zajímavý, ale jeho podání zvláštní (?). Atmosféra dobrá, velmi pěkné ilustrace.
Asi jsem nepochopil, o co autorovi šlo. To ale nemusí být nutně chyba autora, možná jsem méně chápavý. Díky čtenářské výzvě jsem si trochu rozšířil obzory, ale do dalších knih Murakamiho určitě nepůjdu. Úžasné grafické zpracování tuto útlou knížku hodně pozvedá, takže celkem to vidím na 3 hvězdy.
Štítky knihy
tajemno japonská literatura obrazové publikace thrillery magický realismus knihovny o kniháchAutorovy další knížky
2005 | Norské dřevo |
2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
2010 | Kafka na pobřeží |
2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Krátký příběh, který jsem přečetla v rámci výzvy. I přesto, že je místy drsný je i moc milý. Vlastně ano... japonský autor... Cena Franze Kafky... příběh k zamyšlení... prostě kombinace, která přesně sedí. A jako bonus krásně kresby.